10 omylů MPO

Deset omylů Ministerstva průmyslu a obchodu o Integrovaném registru znečišťování (IRZ)

Omyl první: Omezením počtu subjektů ohlašujících úniky látek do ovzduší a vody o zhruba 3/5 z těch, co v současné době do IRZ ohlašují (tj. na úroveň evropského registru (EPRTR)), se sníží administrativní zátěž podniků.

Podniky, které by MPO chtělo z ohlašovací povinnosti do IRZ vyškrtnout, budou muset ve většině případů emise těchto látek stejně sledovat na základě povinností vyplývajících ze složkových zákonů. I toto ohlašování probíhá přes portál, jehož prostřednictvím podniky ohlašují data do IRZ. Administrativní zátěž se tak v mnoha případech sníží jen o pár kliků na počítačové klávesnici.

Omyl druhý: Redukcí IRZ se ušetří. Ekonomické úspory by dosáhly až 3 miliard korun českých.

Kalkulace MPO vychází z předpokladu, že pokud se blíže nevymezí činnost podniků, které musí do IRZ ohlašovat, bude muset sledovat své emise cca 300 000 podniků. Výši úspor zpochybnily ve zprávě pro pracovní skupinu k IRZ Ministerstvo životního prostředí i Česká inspekce životní prostředí. Výpočet MPO vychází z kalkulace úspor 10 tisíc Kč na jeden provoz. To je ovšem částka, která žádný podnik ani nezachrání ani nepoloží.

Zavedený systém IRZ naopak pomáhá podnikatelským subjektům ušetřit suroviny. Spolchemie v Ústí nad Labem snížila podstatně objem rtuti v odpadech a získanou rtuti používá zpět ve výrobě.

Omyl třetí: Omezením počtu ohlašujících subjektů na úroveň evropského registru (EPRTR) se zvýší konkurenceschopnost českých podnikatelských subjektů na evropské úrovni.

Mnohé podniky dobrovolně zlepšily svoje technologie právě na základě IRZ  a získaly tak výhodu na trhu. Můžeme tedy i na příkladech z České republiky sledovat pozitivní efekt IRZ na snižování zátěže životního prostředí, ale zároveň jako nástroje přinášejícího firmám úspory a rozvoj. Stejnou zkušenost mají všechny státy, které tento systém, ovšem v jeho úplné podobě, zavedly. Naopak "seškrtání" registru by vedlo spíše ke snížení konkurenceschopnosti podniků v rámci Evropy, kde v řadě zemí platí přísnější normy než u nás a k regulaci škodlivin dochází jen jinými legislativními nástroji než je IRZ. (více viz Omyl osmý)

Omyl čtvrtý: Povinnosti ohlašovat do IRZ na základě překročení ohlašovacích prahů pro úniky látek do ovzduší a do vody a množství chemických látek v odpadech vznikla až v roce 2009.

Toto je nepravdivá domněnka ze strany MPO, neboť systém ohlašování takto fungoval už od prvního ohlašovacího roku 2004.

Omyl pátý: IRZ ve stávající podobě je pro veřejnost netransparentní a nevypovídající. Občan se v něm nevyzná, tudíž jej nepoužívá.

IRZ za více než 6 let své působnosti pomohl mnoha občanům prosadit jejich právo na zdravé životní prostředí. Příkladem je kauza podniku Knauf Insulation, sídlícího v Krupce na Teplicku, kde byli lidé obtěžováni zápachem z tohoto provozu. Ke změně chování přiměl podnik právě IRZ, který umožnil občanům jednoduchý přístup k informacím o emisích podniku.

IRZ, který vznikl dříve než evropský registr (EPRTR) má pro občany ČR větší vypovídající hodnotu. Na jednom místě jsou shromážděny informace o tom kolik a jaké znečišťující látky vypouští konkrétní podnik do ovzduší vody a půdy či předává dále v odpadech. Naopak méně přehledný EPRTR je pouze databází hlášení z vybraných průmyslových oborů, z níž však jen těžko občan posoudí dopad emisí na životní prostředí. Nezjistí například, kolik toxických látek vypouštějí menší provozy. Omezením rozsahu ohlašování na úroveň evropského registru by lidé přišli o celkový pohled na znečišťování svého životního prostředí průmyslem, neboť do IRZ by hlásily prakticky totožné podniky, které podléhají integrovanému povolení, tedy takové, nad kterými již je kontrola.

Důkazem, že veřejnosti není osud IRZ lhostejný, je více než 140 podpisů starostů a zastupitelů obcí z celé ČR pod Výzvou za zachování IRZ ve stávající podobě. Více než 17 tisíc podpisů občanů pod peticí Budoucnost bez jedů a desítky emailů zaslaných ministrovi průmyslu v den jednání o IRZ, ve  kterých občané požadují zachovat právo na informace o toxických látkách.

Omyl šestý: Informace shromážděné v IRZ se dají dohledat i jinde, jedná se tedy o duplicitu informací.

Nikde jinde nejsou centrálně shromažďovány údaje o množství chemických látek v odpadech. Jsou v průvodních listech pro přepravu odpadů, ale ty nikdo nezpracovává a navíc by z jejich zpracování nevznikl tak ucelený systém, jakým je IRZ. Na základě evidence odpadů se člověk dozví, kolik které kategorie odpadů závod vyprodukuje, ale o obsahu konkrétních látek v něm nic není. Nelze tak zjistit kolik rtuti je v jedné tuně odpadů s obsahem rtuti, či kolik hexachlorbenzenu je v použitých chemikáliích nahlašovaných podnikem. Tyto informace se státní správa i veřejnost dozvěděly až z IRZ.

Omyl sedmý: Změny v registru, které by po přijetí návrhu MPO proběhly, nejsou pro veřejnost nijak významné.

Na základě návrhu MPO by z IRZ zmizela více než polovina celkových hlášení o emisích do ovzduší, vody a půdy a údaje od přibližně 900 z 1520 firem (dle hlášení za rok 2009). Mezi nimi i největší znečišťovatelé rakovinotvornými látkami a podniky, na které si lidé kvůli zápachu nejvíce stěžují (laminátovny, či provozy s vysokými emisemi karcinogenního formaldehydu). Například občané Zlínského kraje by přišli o data od devíti z deseti největších znečišťovatelů rakovinotvornými látkami.

Omyl osmý: IRZ je na podniky nepřiměřeně tvrdý a zpracování dat pro potřeby IRZ je pro ně velmi náročné.

IRZ nepožaduje po podnicích nic jiného než ohlásit množství látky vypuštěné za rok, což je poté zveřejněno na internetu. Nenutí je dodržovat nějaké limity a stavět filtry. Činí tak pouze nepřímo. Pokud na taková opatření nějaký podnik nemá, tak je podle současných podmínek IRZ dělat nemusí. Náklady, které podniku vznikají, jsou „pouze“ na čas člověka, který musí vypočítat množství vypouštěné látky a vepsat je do správných kolonek. Je možné provést i nějaká měření navíc anebo si nechat zpracovat odborný odhad množství vypouštěných látek, současný IRZ je k tomu ovšem nenutí.

Omyl devátý: Mnohé informace v IRZ jsou nad rámec údajů sledovaných ostatními evropskými státy, nejsou tedy důležité.

IRZ vznikl v ČR dříve než evropský registr (EPRTR), proto zahrnuje informace důležité právě pro potřeby ČR. Sleduje více například odpady. Jiné státy mají zase podrobněji monitorované jiné složky životního prostředí. Obecně platí, že každý stát sleduje více tu oblast, která je pro něj významná. Údaje, které my sledujeme v IRZ často sledují ostatní státy také, jenom jinými legislativními nástroji než je registr. (Více viz Omyl pátý)

Omyl desátý: Arnika není přístupná jakýmkoli změnám v zákoně o IRZ.

Zákon o IRZ není dokonalý a Arnika si je toho vědoma. Při přijímání evropského nařízení do naší legislativy došlo ke sloučení  české i EU normy bez toho, aby se omezil počet firem, které musí nahlašovat svojí produkci odpadů. Tato ohlašovací povinnost je ale pro IRZ zbytečná, tyto údaje lze dohledat i jinde. Řešením by bylo omezit hlášení o produkci odpadů pouze na seznam podniků vymezených dle E-PRTR. Tím by počet hlášení firem klesl o několik tisíc. A takto by šlo ušetřit také zbytečné náklady na byrokracii.

Také ohlašovací prahy některých látek, podle kterých podnik svoje emise do IRZ ohlašuje, jsou nastaveny zbytečně vysoko a tak se do registru nemusejí dostat podniky, které jsou lokálně významným zdrojem znečištění.

Arnika by se rozhodně přikláněla k tomu, aby byl IRZ rozšířen i o další sledované látky jako bromované zpomalovače hoření (BFRs) v dnešní době ještě nedostatečně monitorované, které ovšem mají negativní vliv na lidské zdraví (narušení hormonálního systému člověka) či perfluorované sloučeniny, které přetrvávají dlouho dobu v životním prostředí a jsou biokumulativní.

.