Aleje v Evropě

Existence prvních alejí v Evropě spadá do 16. století a souvisí s italskou renesancí, kdy se fenomén alejí šířil především z Francie Mnoho významných francouzských architektů aleje nejprve vytvářelo jako součást zahrad, později se aleje stávají prvkem krajiny. Stromy se tehdy vysazovaly zejména pro získávání dřeva, ale také pro jejich schopnost zpevnit okraje silnic a pomáhat při orientaci v krajině.

V roce 2000 vznikla pod patronátem Rady Evropy Evropská úmluva o krajině – známá také jako Florentská, aby pomohla chránit krajinu, zajistit plánování a péči. Platí od roku 2004, kdy ji ratifikovala také Česká republika. Jedná se první mezinárodní úmluvu zaměřenou výhradně na evropskou krajinu. „Jako reflexe identity Evropy, krajina je naším živoucím přírodním a kulturním dědictvím, až už běžná či výjimečná, městská nebo venkovská, v podobě země či vodních ploch,“ píše se v úvodu úmluvy.

Stránky Evropské úmluvy o krajině

V roce 2009 vydala Rada Evropy v návaznosti na úmluvu o krajině zprávu o alejích. Poukazuje na problém zanikání a ochrany alejí v Evropě a požaduje, aby bylo zastaveno kácení, zahájena péče o aleje a výsadba nových stromořadí, a také přijaty politické nástroje k ochraně alejí.

Zpráva je k dispozici na webu