en ru

Park na Balabence

kancelářské židle namísto laviček

Na místě parku dnes stojí kancelářská budova Vysočanská brána
Městská část:
Praha 9 – Libeň
Místo: náměstí na Balabence, mezi ulicemi Sokolovská a Českomoravská
Doba ohrožení: 1998-2008
Dotčená zeleň: park o rozloze 7253 m2, několik desítek stromů a keřů
Dnešní stav: na místě parku stojí administrativní komplex Vysočanská brána

Park v jižní části náměstí na Balabence, ohraničený rušnými ulicemi Českomoravskou a Sokolovskou, byl pozůstatkem většího parku ze 60. let, jenž časem ustoupil zástavbě i silnicím. O zbylý trojúhelník zeleně nikdo moc nepečoval, kašna i lavičky zchátraly, park však byl jediným zeleným místem v širším okolí, které je výrazně zatíženo prachem, exhalacemi a hlukem. Pozitivní vliv stromů na tato znečištění je významný, přesto mělo i toto minimum zeleně zmizet. V roce 1998 totiž nechalo zastupitelstvo Prahy 9 změnit územní plán a z plochy zeleně se stalo území určené k výstavbě. Změna proběhla tiše a nenápadně. Místní občané se o záměru společnosti Skanska postavit zde administrativní budovu Vysočanská brána dozvěděli až ve chvíli, kdy tato firma pozemky s parkem koupila, na konci roku 1998. Založili občanské sdružení Obrana parku Balabenka a rozhodli se park zachránit. V červnu 1999 se konalo setkání občanů se zastupiteli i úředníky, ovšem bez účasti starosty. Petici, kterou sdružení vyhlásilo 1. prosince 1999, podepsalo jen za 5 měsíců více než 1200 lidí (celkový počet signatářů byl téměř 2000). Adresována byla starostovi městské části, primátoru Prahy, ministrům pro místní rozvoj a životní prostředí, parlamentu, České inspekci životního prostředí, Kanceláři prezidenta republiky aj. Sdružení se také zapojilo do Koalice občanských sdružení SOS Praha, která chtěla zabránit nárůstu   automobilového provozu a úbytku zeleně v důsledku změn územního plánu.

V roce 1999 investor požádal magistrát o výjimku ze stavební uzávěry. Důvodem měla být stavba podzemních garáží, o administrativní budově se zatím nemluvilo. Sdružení však nechtělo připustit, že park bude zničen, a to se pak stane zástupným důvodem pro výstavbu sporné budovy na garážích. V následujícím roce Skanska projekt přepracovala a odboru územního rozhodování v Praze 9 pak už předložila kompletní záměr podzemních garáží i s administrativní budovou. A Magistrát tento záměr posvětil územním a následně i stavebním rozhodnutím. Sdružení proti oběma rozhodnutím podalo soudní žaloby (ministerstvo pro místní rozvoj zamítlo jejich odvolání proti územnímu rozhodnutí).

Dendrologický posudek, který si sdružení nechalo zpracovat, ocenil hodnotu stromů na 1 milion korun. Městská část navíc v tu dobu vlastnila pozemky například v bývalé průmyslové zóně, které mohly být pro stavbu podobného rozsahu a účelu využity. Sdružení samo navrhlo alternativní řešení: v roce 2002 získalo grant od Nadace Partnerství, díky němuž mohlo nechat zpracovat ve dvou variantách studii řešení dotčené plochy. První z nich navrhovala park s izolační funkcí, mj. s protihlukovými valy i s místem pro odpočinek a s fontánou. Druhý návrh předpokládal spíše zahradní podobu parku. Počítalo se s rozsáhlou výsadbou nových stromů a keřů. Náklady na  rekonstrukci byly odhadnuty na cca 3 miliony korun, které sdružení chtělo shromáždit prostřednictvím grantů či sponzorských darů. K představení studie a k budoucnosti parku sdružení uspořádalo v červnu stejného roku veřejnou diskuzi s účastí zástupců radnice Prahy 9 i magistrátu a odborníků na ochranu životního prostředí. Někteří zastupitelé alibisticky argumentovali nemožností vykoupit za vysokou tržní cenu pozemek od firmy Skanska zpět, pozdní reakcí občanů nebo složitostí změny územního plánu zpět ze zastavitelné plochy na veřejný park. Jiní zastupitelé se požadavku občanů zastali, zaznělo i obvinění z korupce, které však nebylo nikdy prokázáno. Studie občanského sdružení nebyly nikdy prakticky využity.

Nedlouho poté sice investor zastavil správní řízení a zdálo se, že projekt již neprosazuje, ale rekonstrukce parku nebyla možná, protože místo bylo stále ve vlastnictví společnosti Skanska. Až do roku 2007, tedy takřka pět let, se nic nezměnilo. Sdružení Obrana parku Balabenka přestalo aktivně fungovat. V roce 2007 však společnost Skanska oznámila, že získala veškerá potřebná povolení a může začít s výstavbou kanceláří. Zanikl tak park, který mohl být rekonstruován a stát se klidným místem uprostřed zástavby, kam mohli lidé chodit odpočívat, bavit se se sousedy nebo třeba krmit ptáčky...

Rozhovor s Ivo Steinerem ze sdružení Obrana parku Balabenka