Biostatek Valeč

Vojtěch Veselý: Díky WWOOFingu se z turisty rychle stane místní člověk

Ekofarmu „biostatek“ najdete ve Valeči u Doupovských hor v Karlovarském kraji. Její majitelé Lenka Navrátilová a Vojtěch Veselý udržují čtyřhektarový ovocný sad, chovají ovce, starají se o dvacet včelstev a permakulturní zahradu. Na své farmě pořádají různé vzdělávací a poznávací akce, například naučné programy pro děti nebo pracovní terapie pro klienty místního výchovného ústavu. Založili neziskovou organizace AREA viva, v jejímž rámci koordinují WWOOF v České republice.

Odkud se vzal podnět pro založení organizace AREA viva, která koordinuje WOOF v Česku?

Napadlo nás to, protože jsme oba WWOOFovali na zahraničních farmách, a přišlo nám dobré rozšířit WWOOFing i k nám do České republiky. Já jsem třeba byl dva měsíce na farmě ve Švédsku, která sice nebyla oficiálně WWOOFerská ale principiálně WWOOFingu odpovídala. Pracoval jsem tam za bydlení, stravu a malé kapesné tzv. „pocket money“. Šlo o ekologickou farmu se stádem asi sto čtyřiceti krav.

Co tě na WWOOFingu bavilo?

Bylo to skvělé období. Člověk hodně intenzivně pozná konkrétní místo. Díky WWOOFingu se z turisty rychle stane místní člověk. Snadno se přihodí, že si třeba i po kratší době připadáte na farmě jako doma. Přináší to samozřejmě taky odpovědnost, kterou jako klasický brigádník nebo anonymní cestovatel nemáte. Konkrétně na téhle farmě byla bezvadná rodina. Je vždy hrozně důležité, aby se WWOOFer dobře shodnul s majiteli farmy. Když si s lidmi z farmy nesednete, tak je lepší se sbalit a odjet dál. V tom má WWOOFing velkou výhodu, vždy se můžete kdykoliv posunout a poznávat další farmu. Upozorňujeme na to taky v našich materiálech. WWOOFing je hodně o komunikaci a dohodě, nejde o naplánovaný pobyt někde v penzionu, kde je všechno striktně dané a předem dohodnuté.

Jak se přihodí, že člověk začne žít na vesnici, bydlí v jurtě a chová ovce?

Před třemi léty jsem se vrátil z farmy v Irsku a bylo mi jasné, že žít v Praze nebo v jiným městě už nechci. Postupně sem si pak tady začal plnit svůj sen. Řekl bych, že je to znak i mnoha jiných WWOOFerských farem. Často jde o začínající hospodářství, kde se majitelé snaží farmařit dle zásad udržitelnosti. Jinými slovy, málokterá WWOOFerská farma vypadá jako JZD, i když by se taková taky určitě našla.

Nemůže se stát, že farmář bude WWOOFery jenom využívat pro nepohodlnou práci?

Neříkám, že k tomu nemůže dojít, my ale po hostitelských farmách požadujeme, aby práce pro dobrovolníky byla sdílená. Nemá to tedy být tak, že WWOOFer pleje půl dne záhon a farmář si zajede do sauny. Obecně by měl práce WWOOFera na farmě trvat kolem šesti hodiny s volnými víkendy. Vždy ale záleží na vzájemné dohodě. Jsou dny, kdy je třeba zabrat i na delší dobu, pak má ale WWOOFer o to větší volno později. Je taky v zájmu farmářů, aby pro dobrovolníky připravili co možná nejvíc různorodou práci, ti pak u nich zůstanou o to déle.

Kolik WWOOFerů se na vaší farmě už vystřídalo?

Celkem u nás bylo, za dva roky co fungujeme, asi patnáct WWOOFerů. Šlo o Čechy i cizince. První dva dobrovolníci byli například Američani. A zkušenosti s WWOOFerama máme zatím výborné. Pomáhali nám na zahrádce, při moštování, stavěli jsme s nimi stavby apod. Většinou přijede jen jeden člověk nebo dvojice, na farmách se ale bez problémů uživí a najde práce i pro víc lidí. Letos například shánělo hostitelskou farmu v Česku dvanáct dobrovolníků z Francie. Protože šlo o opravdu velkou skupinu, tak jsme jim pomáhali s koordinací a napsali nám tři farmy najednou, že se dohodly a postupně se o ně podělí.

Kolik hospodářství a farem v Česku je WWOOFerům otevřeno?

Hostitelských farem je u nás kolem čtyřiceti až čtyřiceti pěti a WWOOFerů je něco přes sto padesát. Asi polovina z nich je ze zahraničí.

No většinou to tak opravdu je. Ráno to nevidím začíná v sedm, osm, podle toho jak bečí ovce, je slunce nebo jsou domluvený schůzky a končí, když mě Lenka prosí, abych už nechal vysedávání u počítače a šel si lehnout. Hlavně v létě je tu velký  provoz, málo soukromí a špatně si hledáme čas jen sami na sebe.

Hospodářství ale rozjíždíte, časem to bude lepší.

No možná o něco, ale velké iluze si nedělám. Na farmách to tak chodí a myslím, že my nejsme žádná výjimka.

Které produkty Vaše ekofarma nabízí?

Nabízíme vlastní med, ovoce, jablka, švestky, povedlo se mi sehnat hydraulický lis na ovoce, takže děláme bio-mošt. V budoucnu by jsme ho chtěli distribuovat v bag-in-box obalech. Vyrábíme i vlastní pálenku. Z ovcí, kterých je asi šedesát, máme maso a vlnu. Vlnu zpracováváme ale v podstatě jenom pro sebe, přebytek z loňska jsme dali do podlahy jurty. V Česku je pro drobného chovatele docela problém sehnat zpracovatele vlny. Drtivá většina ovcí je s masnou užitkovostí, ale rozhodli jsme se konvertovat na mlíko, takže část z nich je už mléčné plemeno.

Dnes od vás odjížděla skupinka dětí, na jaké akci u vás byly?

Pro naši činnost, typu letních táborů, kurzů apod. razíme termín sociální zemědělství. Jde o koncept přejatý z Německa, a my pod něj řadíme všechny aktivity odehrávající se na farmě, které nesouvisí přímo s produkcí. Kromě už zmíněných dětských táborů se třeba podílíme na ekologické výchově. Od půlky května až po konec školního roku u nás bylo na čtyři sta dětí. Ukázali jsme jim, jak vypadá ovce, jak se dojí, stříhá, ochutnali mléko, také dostali kukly a ukázali jsme jim úl apod. Docela mě překvapilo, že řada dětí nemá vůbec respekt ke včelám. Občas to skončí i nějakým žihadlem.

Na biostatku jsme měli taky Armádu spásy, kdy nás navštívili babičky a jejich vnuci nebo školní výlet, který přijel na víkend. Dále spolupracujeme s výchovných ústavem ve Žluticích. Kluci nám tu pomáhali stavět kuchyň, v které právě sedíme. Nedávno jsme uskutečnili pochod Trunpa s ovcemi napříč Karlovarským krajem. Vzali jsme patnáct našich ovcí, přijeli Slováci z komunity v Srbsku, jeden „místňák“ z vedlejší vesnice vzal koně, přibrali jsme ještě partu romských dětí z nedalekého ghetta a vyrazili jsme kolem Doupovských hor. Touhle akcí jsme chtěli upozornit na problém poklesu druhové rozmanitosti a prostupnosti krajiny pro lidi i zvířata. V nejbližší době plánujeme workcamp ke stavbě sklípku a kořenové čističky.

Co myslíte, jak bude vaše farma vypadat za 10 let nebo možná, jak by měla vypadat?

Určitě počítáme s tou kořenovou čističkou. Za deset let by tu už mohly být i prostory na zpracování našich produktů, tedy ovoce, zeleniny a skopového masa. A rádi by jsme vylepšili i bydlení.

Jak nahlížíte na zemědělské dotace?

Dotace pro nás určitě nejsou zanedbatelným příjmem. Na druhou stranu, pokud bych si mohl vybrat, zda se zruší kompletně nebo zůstanou, tak jak jsou nastavený teď, pak budu pro jejich zrušení. Určitě vám i řada dalších malých zemědělců potvrdí, že nahrávají hlavně velkozemědělcům.

Arnika s Vámi před nedávnem spolupořádala pražskou přednášku o WWOOFingu. Znali jste ji už před tím?

Určitě, vzpomínám si, že když jsem kdysi sháněl recyklovaný papír, tak k tomuhle tématu Arnika vydávala různé zprávy a komentáře. Znám Arniku delší dobu i díky kauze jezů na Labi.

Milan Havel a Jan Losenický