en ru

Boj o vodu: jak vzácné bosenské řeky mizí v betonu

19.2.2018 - BANJA LUKA | Články
Željeznica je díky místním zatím stále pitná.
Foto: Majda Slámová, Arnika
Že je voda zdrojem života, to víme všichni, ale málokdy se ptáme, co to vlastně znamená. A ptát bychom se měli, protože to, co se děje s přírodním bohatstvím v Bosně a Hercegovině, především s jejími řekami, bez přehánění můžeme nazvat útokem na život.

Transformace nebo velká loupež

Onen “famózní” pojem transformace, který představuje přechod z plánovaného na tržní hospodářství, potažmo privatizaci někdejšího socialistického majetku, se změnil v loupež nevídaných rozměrů. Průmysl, zemědělství, služby, všechno, co se mohlo privatizovat, se rozkradlo podle stejného scénáře -  znehodnotit, dovést k úpadku, prodat pod cenou těm, které dnes nazýváme “kontroverzními magnáty” a kteří jsou ve skutečnosti lidé blízcí politickým funkcionářům nebo sami zastávají nějakou politickou funkci. Příjmy, které získali přeprodejem půdy, ničením domácí zemědělské produkce, protěžováním zahraničních společností, které přicházejí s potravinářskými výrobky pochybné kvality, nebo nějakým jiným způsobem, udělaly z těchto lidí nesmírné boháče. Stejným způsobem, jakým zlikvidovali velkou část hospodářství, se nyní pokoušejí zlikvidovat také přírodní bohatství, zvláště pak vodu.

 

 VIDĚT BOSENSKÉ ŘEKY?  ZA PÁR LET UŽ TAK KRÁSNÉ BÝT NEMUSÍ! ➨ POMOZTE JE ZACHRÁNIT 

 

Hydroelektrárny, energie a voda

Vodu často vnímáme jako samozřejmost. Většina domácností čerpá pitnou vodu přímo z toků našich řek. Díky na řekách budovaných hydrocentrálám, máme také elektřinu, ale každá řeka má své biologické minimum průtoku. To investory nezajímá, protože malé vodní elektrárny nezřídka přinášejí ohromný zisk.

Systém je následující - my všichni, kteří máme ve svém domě elektřinu, odvádíme v rámci poplatků také malou částku za obnovitelné zdroje energie. Tato malá částka je na státní úrovni za rok sumou ohromnou. Z těchto peněz dává stát investorům subvence na výstavbu malých vodních elektráren a investoři státu platí koncesní provizi. Příjem z koncesní provize za používání přírodního zdroje je několikanásobně nižší než příjem ze subvencí, které se dávají investorům.

Když se jedna taková malá vodní elektrárna postaví, investor prodá elektřinu energetické společnosti jako privilegovaný výrobce vyrábějící z obnovitelných zdrojů energie, a ta elektřina je poté účtována nám prostřednictvím poplatku za používání obnovitelných zdrojů energie.To znamená, že investorům platíme, aby vybudovali malou vodní elektrárnu, abychom jim poté platili podporu na výrobu elektřiny a také elektřinu, kterou nám prodává. Velice výnosná činnost s minimálními náklady.

Proto se nemůžeme divit, že se na některých řekách plánuje výstavba několika malých vodních elektráren. Samozřejmě, občanům jsou předkládány historky o nových pracovních místech, ale ta zpravidla vždy připadnou zaměstnancům firem, které vlastní příbuzní investorů. Práce nepřibude ani ve chvíli, kdy elektrárny spustí provoz. Jeden pracovník totiž může obsluhovat až tři takové elektrárny.

Ale tím problém s expanzí výstavby malých vodních elektráren nekončí. Nedodržování minimálního zůstatkového průtoku mívá katastrofální následky. Bez vody zmizí svět rostlin i živočichů. Zemědělci nemůžou napájet dobytek a zavlažovat půdu, takže krachují. Jak se mění také klima, je jasné, že by mohly vyschnout i vodovody a statisíce domácností by zůstaly bez vody. Není ani možné rozvíjet turismus, který by pro občany skutečně znamenal zaměstnání a příjmy.

Výstavba malých vodních elektráren je navíc plánována i v některých chráněných krajinných oblastech a těch oblastech, u kterých se předpokládá, že se chráněnými stanou v budoucnu. V tom je zájem jednotlivců a zisku oficiálně nadřazen zájmu veřejnému.

Boj o řeky

Obyvatelé vesnic Dusina a Gojevići v okrese Fojnica nedopustili výstavbu malých vodních elektráren na řece Željeznici. Jak sami říkají, kdyby neměli možnost vidět, co se při výstavbě hydrocentrály děje s řekou, pravděpodobně by nereagovali.

Organizovali jsme se sami, hlídali jsme 24 hodin, a když se objevily stroje a hlídači, řekli jsme to ostatním, chytili se za ruce a znemožnili průjezd. Ženy byly vždy v první řadě. Tak jsme se domluvili, aby nedošlo k násilí. Časem se nám dostalo pomoci, rad, přizvali jsme advokáta a podali žaloby. Pomalu jsme se učili o nenásilném odporu a aktivismu. Přes tři sta dnů jsme to místo ani na okamžik neopustili. Boje o řeku Željeznici se zúčastnilo více než tisíc lidí. Podle dokumentace vypršela stavební povolení a nebyla obnovena, vypršely také smlouvy a dodatky k nim neexistují. Před více než rokem jsme požadovali kopie těchto smluv, zaplatili správní poplatek a ještě jsme nic nedostali,” popisují svůj boj tito stateční lidé.

Čtyři malé vodní elektrárny naplánované na řece Željeznici se stavět nebudou, ale obyvatelé jsou i nadále opatrní. Založili Ekologicko-humanitární sdružení Gotuša, což jim skýtá mnohem širší pole působnosti, neb nejen situace okolo řek jim dělá starosti.

Nedaleko od místa, kde se měly stavět malé vodní elektrárny, se údajně buduje zlatý důl. Nikdo ale neví jistě, co přesně zde vyroste, jelikož investor je, mimo jiné, zaregistrován ke skladování radioaktivního odpadu.

Aktivisté ze sdružení Gotuša jako první přispěchali na pomoc obyvatelům Kruščice, obce v okrese Vitez. I tam přijely stroje, aby započaly výstavbu dvou malých vodních elektráren na stejnojmenné říčce. Vodou z Kruščice je přitom zcela zásobován i samotný Vitez a zhruba dvě třetiny domácností sedmdesátitisícové Zenice. Za tímto účelem byl na konci 60. let minulého století vybudován vodovod, přičemž obyvatelé Kruščice solidárně souhlasili, aby v korytu jejich řeky zůstalo jen nezbytné minimum vody. Výstavba malých vodních elektráren by Kruščici zlikvidovala odkloněním zbývající vody, která je z větší části toku pitná.

Ženy z vesnice obsadily mostek a zatarasily tak jedinou cestu vedoucí ke korytu řeky. Do záležitosti se vložily speciální policejní jednotky, které násilím umožnily strojům hladký průjezd. To však místní neodradilo od dalších pokojných shromáždění, až se jim podařilo donutit dělníky, aby i se všemi stavebními stroji opět odjeli. Nyní se lávka právem nazývá “Most statečných žen z Kruščice”.

 

ČLÁNKY A FOTKY, NEJEN Z KRUŠČICE, VÝZVU, PETICI A VIDEA S VÁVROU HRADILKEM...
TO VŠECHNO VÍC NAJDETE NA STRÁNCE BALKÁNSKÉ ŘEKY NEDÁME!

 

Vše, co se dělo ve Fojnici v kaňonu řeky Željeznice nazvaném Gotuša, se nyní děje také v Kruščici – nátlaky, výhrůžky, osočování, pokuty. Stejný je také člověk, který údajně stojí na vrcholu pyramidy zastánců výstavby malých vodních elektráren – Salko Selman, bývalý premiér Středobosenského kantonu, nyní ředitel Rozvojové banky Federace Bosny a Hercegoviny. Obyvatelé Kruščice jsou ale stejně jednotní jako obyvatelé Fojnice – svoji řeku budou bránit tak dlouho, jak jen to bude třeba.

Vedle mostu jsme postavili nylonový stan a tady hlídáme, ale dny jsou stále chladnější a přichází zima. Teď nejvíce potřebujeme místo, kam bychom se mohli uklidit a kde bychom se mohli zahřát. Přemýšleli jsme o kontejnerech, které jsou na staveništích, ale nemáme na ně peníze. Nějak si poradíme, musíme, protože se nechceme vzdát,” říkají obyvatelé Kruščice.

Koalice na ochranu řek Bosny a Hercegoviny

Koalice na ochranu řek Bosny a Hercegoviny byla založena v červnu 2016 organizacemi občanské společnosti a jednotlivci - milovníky přírody, kteří sledují a přezkoumávají plány na výstavbu hydroelektráren a přimlouvají se za rozvoj turismu a tradičních a komplementárních činností, které mohou zajistit více různorodých pracovních míst a uskutečnit větší rozvoj místních společenství. Vedle organizací, které se zabývají ochranou životního prostředí, hrají důležité místo v koalici jednotlivci a organizace, kteří svojí činností ukazují, jakým způsobem se řeky mohou udržitelně používat, s minimálním dopadem na přírodu a se ziskem pro místní obyvatelstvo.

Smyslem koalice je poskytnout podporu místnímu obyvatelstvu, aby se včas zapojilo do rozhodování a zaujalo postoj k výstavbě hydroelektráren v Bosně a Hercegovině. Koalice na ochranu řek Bosny a Hercegoviny je momentálně seskupením více než 20 organizací z celé země a počet členů stále roste.

Dilemata, předsudky a odpor

Také v případě odporu, stejně jako v případě všech jiných věcí, existuje mnoho dilemat a předsudků. Zatímco jedni vzývají všeobecnou revoluci, druzí se domnívají, že se nic dělat nedá, že je každý odpor dopředu odsouzen k záhubě. Pravda je, že všechny boje občanů neskončily vítězstvím, ani to není možné. Občané Fojnice uspěli, ale neexistuje nějaký vzorec, který by se od nich dal opsat. Někteří pokládají nenásilný odpor za neúčinný a jedinou možnost, jak dosáhnout změny k lepšímu vidí v použití síly. Avšak síla je destruktivní a je tedy otázka, jestli něco destruktivního může opravdu mít za výsledek pozitivní změny. Hodně dilemat, hodně otázek a málo správných odpovědí.

Nejčastější předsudky vázané k občanskému aktivizmu a odporu jsou “někdo za nimi stojí” a “někdo je platí”. Ten někdo je politika nebo neziskové organizace. Politici, kteří občanům odnímají veřejné dobro, aby se obohatili, obviní jiné politiky, že stojí za občany, kteří se rozhodli to veřejné dobro bránit. Poté obviní také neziskové organizace a nakonec i samotné občany, že se bouří, protože je za to někdo platí, a to nějací tamhleti cizinci, nějací Sorosové. Lidé se chytají hlavně na tyto báchorky.

Ale abychom to všechno trochu demystifikovali. Politici jsou lidé, které my, to znamená všichni občané, platíme, aby pracovali v našem zájmu. Neplatíme je proto, aby se obohacovali nějakými kriminálními činnostmi, ze kterých se nikdy nezodpovídají. Když za odporem občanů stojí nějací jiní politici, pak oni dělají přesně to, za co je platíme, pracují v našem zájmu, protože my jsme jejich zaměstnavatelé.

Co se týče neziskových organizací, věci se mají trochu jinak. Financovány jsou různými, tedy i zahraničními, dary, a to není žádné tajemství. Tajemstvím není ani to, že některé z nich jsou netransparentní, a že podnikaly kroky, kterými velice uškodily všem ostatním. Ale nesmíme generalizovat. Existuje celá řada organizací, které fungují transparentně, mají znalosti, logistiku a lidi ochotné poskytnout občanům veškerou potřebnou pomoc. Ostatně, tyto organizace přinášejí do této země peníze, které v ní i zůstanou, prostřednictvím daní a příspěvků, které platí za své zaměstnance. Práce v seriózní neziskové organizaci je zaměstnání jako každé jiné, musíte mít určitou kvalifikaci, máte plný pracovní úvazek a určitou nejistotu stejně jako soukromí podnikatelé, protože nejste financováni z rozpočtu jako politici, ani vás politika nedosazuje na pozice, na kterých pracujete.

Od občanů Fojnice se můžeme naučit, že nenásilný odpor může přinést vítězství. Právě oni a občané Kruščice nám ukázali také to, že se musíme pokusit pátrat po cestách vedoucích k úspěchu. Pomoc, kterou jim poskytuje Centrum pro životní prostředí z Banja Luky, je příkladem, jak spolupráce občanů a neziskových organizací může přinést výsledky, které jsou užitečné pro všcchny, protože řeky jsou voda a voda je pramenem života. Jednota, solidarita a vytrvalost, které tito lidé prokazují, nejsou jen předpokladem, aby uspěli ve svém boji, nýbrž nám vrací naději, že je skutečně možné v této zemi budovat vzájemnou úctu a humánnější společnost. Oni myslí na budoucnost, ne svoji a ani svých dětí, ale svoji, svých dětí, svého místního společenství a nás všech.

Tento text banjalucké novinářky Mirjany Tešanović vznikl pod názvem "Borba za vodu – Pobjeda je moguća!" pro informační web Impuls Portal ve spolupráci s Centrem pro životní prostředí během dvoudenního výjezdu k řekám Željeznici a Krušcici. Pro Arniku jej se souhlasem autorky přeložila Monika Říhová.

Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu