en ru

Cibulka

zelené plíce Prahy 5 přidusili investoři

Těsně u přírodního parku vyrostly několikapatrové domy
Městská část:
Praha 5 – Košíře
Místo: okraj přírodního parku
Doba ohrožení: 2000
Dotčená zeleň: pokáceno na 200 stromů
Dnešní stav: na místě zeleně stojí čtyř- a pětipatrové domy

Přírodní park Košíře-Motol s několika přírodními památkami, zejména stolovou horou Vidoulí, a  navazujícími lesy u motolského krematoria, tvoří výjimečnou zelenou plochu v těsné blízkosti centra metropole. Zajímavá lokalita s jedním z nejvyšších vrchů v Praze však neláká pouze k procházkám a odpočinku, ale také k investičním záměrům. V roce 1995 sice změna územního plánu stanovila využití této lokality pro rekreační les a obytnou funkci, avšak útvar rozvoje města tehdy určil pravidla pro případnou výstavbu. Měly tu smět vyrůst pouze nízkopodlažní domy, které by byly v souladu s okolní původní zástavbou, zachována měla být zeleň u vodojemu a ochrana vodního režimu. O tři roky později, na počátku roku 1998, bylo však vydáno územní rozhodnutí pro projekt Bydlení Cibulka. Jeho investor - Metrostav Intertrade - jej naplánoval v těsném sousedství chráněného území. Projekt navíc výše uvedené regulaci neodpovídal například výškou šesti pater. Přesto, že u městského soudu již ležela žaloba  občanského sdružení Cibulka a dalších sdružení proti vydání územního rozhodnutí, obdržel investor v prosinci 1999 i stavební povolení. A hned se pustil do stavby. V únoru 2000 vykácel přibližně dvě stovky stromů, tedy veškerou zeleň na staveništi. Kácení sice povolil odbor životního prostředí radnice Prahy 5, ale v době, kdy ke kácení došlo, nebylo povolení pravomocné a probíhalo odvolací řízení.

Občanská sdružení napadla jak platnost územního rozhodnutí, tak udělení stavebního povolení. Soud však nepozastavil stavbu, tudíž za dobu, než byl znám rozsudek, stihl Metrostav nejen vykácet stromy, ale i postavit tři patra budov. Po pěti měsících od podání žaloby, v červnu 2000, pražský městský soud rozhodl, že odbor výstavby pražského magistrátu při udělení stavebního povolení pochybil (odůvodnění s výčtem pochybení čítalo na tři desítky stran), a rozhodnutí zrušil. Investor měl po nabytí právní moci tohoto rozsudku stavbu zastavit a sdružení doufala v kompromisní úpravu navrhované výstavby tak, aby méně narušila podobu původní residenční čtvrti. Stavba však i přes soudní verdikt pokračovala, Metrostav jej ignoroval a vymlouval se, že mu rozsudek nepřišel poštou. Současně probíhala i další řízení: firma například bez povolení přesunula hnízdo chráněných mravenců, za což od České inspekce životního prostředí dostala pouze symbolickou pokutu 500 Kč. Vrchní soud zrušil i povolení k výstavbě odvodňovacích kanálů. Ačkoliv se ukázalo, že námitky občanů proti výstavbě byly opodstatněné, stavba pokračovala dále a úřady předstíraly „mrtvého brouka“.

Už v únoru 1999 vznikla Koalice za přírodní park Košíře - Motol. Spojila občanské sdružení Cibulka, Občanské sdružení Jinonice - Vidoule, Děti Země, ZO ČSOP Trója a řadu místních vlastníků nemovitostí. Kvůli výstavbě vznikla také petice proti výstavbě Bydlení Cibulka, kterou podepsalo přes 500 lidí. Důvodem jejich nesouhlasu se zástavbou v navrhované podobě byly kromě jiného obavy o narušení ekologické stability v přírodním parku, úbytek zeleně a s tím spojený zásah do zeleného pásu napříč touto částí Prahy a také značná dopravní zátěž, kterou s sebou rozsáhlá výstavba cca 130 bytů přinese.

Česká inspekce životního prostředí, která měla rozhodnout o udělení pokuty za nelegální vykácení veškerých stromů a keřů na staveništi v únoru 2000, se rozhodla z řízení o sankcích vyloučit občanská sdružení a celý případ tak muselo řešit Ministerstvo životního prostředí. V červnu 2000, tedy v době, kdy si investor měl převzít rozsudek o neplatnosti stavebního povolení a čekalo se, že stavba bude zastavena, kdosi rozbil několika ložiskovými kuličkami tři okna v rodinném domě, v němž bydlí předsedkyně sdružení Cibulka Lenka Matoušková.

Hlavním důvodem, proč se kauza vyhrotila, bylo nedodržování zákonů ze strany zodpovědných úředníků a zarputilost investora. Přitom místní nespokojení občané deklarovali zájem dohodnout se na kompromisu. Je zřejmé, že příklad zmíněného projektu developery od dalších podobných záměrů neodradí. Příkladem může být pokus o změnu územního plánu v roce 2008, která by umožnila výstavbu přímo na stolové hoře Vidouli. Tomuto záměru se zatím zabránit podařilo. Snad se úředníci poučili.

Rozhovor s Lenkou Matouškovou z občanského sdružení Cibulka