Dioxiny

Dioxiny jsou látky nebezpečné i ve stopovém množství, které vznikají například při spalování odpadu obsahujícího chlórované látky či jako vedlejší produkty v chemické výrobě, kde se používá chlór (při výrobě pesticidů, bělení papíru chlórem apod.). Dioxiny a příbuzné látky jako DDT či polychlorované bifenyly (PCB), označované jako perzistentní organické látky (POPs) v již velice malých dávkách způsobují hormonální poruchy, ohrožují reprodukci živočichů včetně člověka, mají na svědomí poškození imunitního systému a některé z nich způsobují rakovinu. Díky své chemické stabilitě setrvávají dlouho v prostředí a "putují" proto i tisíce kilometrů od zdrojů svého původu.

"Nové poznatky výzkumu ukazují, že dioxiny jsou nebezpečnější, než se předpokládalo. Svými vlastnostmi (především schopností bioakumulace) dlouhodobě ohrožují zdraví obyvatel,"konstatovala zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) z května 1998.

Jako dioxiny je souhrnně označováno 210 chemických látek ze dvou skupin odborně nazývaných polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDDs) a polychlorované dibenzofurany (PCDFs). Protože tyto látky mají rozličnou toxicitu, přepočítává se na tzv. toxický ekvivalent (I-TEQ), který vyjadřuje míru jedovatosti toho kterého dioxinu ve vztahu k tomu nejtoxičtějšímu z nich (2,3,7,8 tetrachlordibenzo-p-dioxin, TCDD).

Historicky souvisí rozsáhlejší kontaminace životního prostředí dioxiny s rozvojem výrobou chloru. Ten se hromadně začal využívat především po 2. světové válce, protože bylo nutné najít jeho tzv. mírové využití. "Výhodou" chloru je, že je stabilní, což na druhé straně způsobilo kumulaci látek jako DDT, polychlorované bifenyly (PCB), dioxiny a freony na Zemi. Hlavními zdroji dioxinů jsou spalovací procesy a chemický průmysl. K významným zdrojům dioxinů patří spalování odpadů obsahujících chlorované látky.

Dioxiny a jim podobné látky (především polychlorované bifenyly) se nerozpouštějí ve vodě a po dlouhou dobu přetrvávají v prostředí. Ukládají se v tucích. U lidí poškozují imunitní a hormonální systém, způsobují poruchy metabolismu. U mužů mohou dioxiny poškozovat strukturu varlat či způsobovat zmenšení pohlavních orgánů. Ženy mohou trpět poruchami funkce vaječníků a vážnými onemocněními dělohy. Dioxiny se dostávají placentou i do organismu nenarozených dětí, kojenci je pijí s mateřským mlékem. U dětí dioxiny vedou například k vývojovým vadám a poškozují nervový systém. Každý organismus reaguje na tyto látky různě.

Odezva na dioxiny se může objevit již při velice nízkých koncentracích. Naopak nemusí být i při koncentracích vyšších. Nejlepším řešením proto je pokud možno předcházet vzniku těchto látek a jejich únikům do životního prostředí. S tím je nutné začít u zdrojů jejich vzniku. Takový postup také stanovuje Stockholmská úmluva, kterou již ratifikovala i Česká republika a která vstoupí v platnost 17. května tohoto roku. Jde o mezinárodní dohodu o tzv. perzistentních organických látkách, ke kterým se řadí jak dioxiny, tak polychlorované bifenyly či DDT.

Sedmdesát kilo vážící člověk by podle WHO za den neměl přijmout více jak 70 - 280 pg TEQ dioxinů a dioxinům podobných PCB.

 

Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDDs/Fs)

(převzato z Návrhu Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy pro ČR)

Polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDDs) a polychlorované dibenzofurany (PCDFs) jsou v různé míře chlorované tricyklické aromatické uhlovodíky, jejichž přítomnost v životním prostředí je vzhledem k velmi vysoké toxicitě některých představitelů této skupiny látek považována za významný ekologický problém. V neodborné literatuře, tisku a dalších mediích se ujal zkrácený termín "dioxiny" a jejich nálezy v různých složkách životního prostředí a především v potravinách dostávají opakovaně celospolečenskou publicitu.

Molekulární struktura těchto látek je zobrazena v následujících schématech:

Schéma struktury polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů a dibenzofuranů (PCDDs/Fs)

Do této skupiny látek patří 75 kongenerů PCDDs a 135 kongenerů PCDFs. 17 kongenerů, které jsou chlorované v polohách 2, 3, 7 a 8, případně dalších, jsou toxikologicky nejzávažnější a spolu s tzv. koplanárními PCBs (u nichž žádný chlór není v orto poloze) jsou zahrnuty do celkového toxikologického ekvivalentu TEQ. Naopak PCDDs/Fs obsahující jeden až tři atomy chlory nejsou považovány za toxikologicky závažné.

Svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi se PCDDs/Fs řadí mezi typické POPs (= perzistentní organické látky). Jsou velmi málo rozpustné ve vodě (především ty více chlorované), málo těkavé, ochotně se sorbující na povrch pevných částic (vysoký koeficient Koc) a jen zvolna podléhající rozkladu. Tyto vlastnosti předurčují, že PCDDs/Fs se ze složek hydrosféry nacházejí především v půdě, kalech a sedimentech, velmi omezeně pak v rozpuštené formě v povrchových či jiných vodách. Vzhledem k vysokým rozdělovacím koeficientů Kow jsou schopny se bioakumulovat v tukových tkáních živočichů a lidí.

Do lidské potravy se PCDDs/Fs dostávají prostřednictvím potravních řetězců, přičemž nejvýznačnější cesta vede přes vodní ekosystémy do rybího masa a tuku, které jednak slouží přímo jako potravina, a též slouží jako přísada krmivových směsí hospodářských zvířat, přes která se dostávají do jejich masa a mléka. Druhým významným vstupem PCDDs/Fs do potravin je objemová píce hovězího dobytka, do které se dioxiny dostávají depozicí z ovzduší. Nejvíce kontaminovanými potravinami a krmivy jsou rybí maso, tuk a moučka pocházející z Baltského moře, a dále pak ze Severního moře. Obsah PCDDs/Fs je v těchto oblastech až 10 x vyšší než u ryb z jižní polokoule a Tichomoří.

 

Další souhrnné informace o dioxinech

  • Konzultace WHO - Vyhodnocení zdravotního rizika dioxinů - přehodnocení přípustného denního příjmu (TDI)