en ru

Historie otrav rtutí

Historie otrav rtutí je velmi pestrá a zajímavá. Rumělka jako barvivo byla používána v Egyptě, Indii, anebo Číně již od pradávna (v Egyptě již před 3 300 lety). Velmi dávno byl objeven i účinek rtuti a jejích sloučenin, protože rtuť a sloučeniny rtuti byly používány jako přísady do léků. O otravě rtutí jako o nemoci otroků, kteří pracovali v hispánských dolech, se zmiňují prameny z počátků římského císařství. V průběhu staletí rostly znalosti o otravě tak, jek se rozvíjelo upotřebení rtuti a jejích sloučenin. Postiženi byli horníci v nejstarších rtuťových dolech ve Španělsku, od konce středověku v Istrii a posléze v Kalifornii. Postiženi byli i alchymisté, mastičkáři a jejich pacienti, pozlacovači, výrobci zrcadel v Benátkách a v Norimberku, zubní lékaři a výrobci klobouků (Hg byla používána ke ztužování okrajů klobouků, které byly vyráběny z bobří kůže). Ohroženi byly i osoby, které se rtutí přímo nepracovaly: námořníci dopravující rtuť na svých lodích, děti ze znečištěných šatů svých rodičů atd.

K hromadným otravám rtutí došlo i ve 20. století a postihly velké množství lidí, ale i jednotlivce.

Několik otrav, které byly způsobeny rtutí a jejími sloučeninami, je uvedeno v následujícím výčtu.

V 50. a 60. letech došlo v Japonsku poprvé k hromadným otravám, které měla na svědomí rtuť a její sloučeniny. První hromadná otrava byla zaznamenána v okolí zálivu Minamata v roce 1953. Postiženi byli většinou rybáři a členové jejich rodin, kteří byli velkými konzumenty rybího masa. Bylo zaznamenáno 116 případů, z nich 43 bylo smrtelných. Ti, co nezemřeli, byli trvale postiženi. Teprve během tří let bylo zjištěno, že primárním znečištěním jsou odpadní vody z chemického závodu obsahující sloučeniny rtuti, které se používaly při syntéze acetaldehydu a výrobě vinylchloridu. Chemickou a biochemickou transformací vznikaly methylmerkurisloučeniny s vysokým akumulačním potenciálem, které kontaminovaly ryby a byly pak příčinou vlastního onemocnění. Od této události se hovoří o tzv. minamatské nemoci.

I když byly poznatky z okolí zálivu Minamata publikovány, došlo v roce 1965 ke stejné otravě v ústí řeky Agano v prefektuře Niigata, Japonsko. Bylo postiženo 30 osob a z toho jich 5 zemřelo. Šlo opět o znečištění přírodních vod rtutí z průmyslových odpadních vod, které bylo příčinou kontaminace ryb.

Otravy lidí (v každém případě bylo postiženo přibližně kolem 30 lidí), ke kterým došlo v Iráku v roce 1961, v Pákistánu v roce 1963 či v Guatemale v roce 1966, byly zapříčiněny moukou, která byla umleta ze semen obilí, které bylo ošetřeno chemickými přípravky, které obsahovaly organické sloučeniny rtuti.

Jeden z nejhorších případů, kdy došlo k otravě rtutí a jejími sloučeninami, se odehrál během zimy na přelomu let 1971 – 1972 v oblastech venkova v Iráku. Pytle se semeny pšenice, které byly dovezeny do Iráku jako osivo a které byly ošetřeny methylrtutí, což byla součást použitého fungicidu. Tato ošetřená semena byla využita nejen k osevu polí, ale rovněž z nich byla umleta mouka, ze které se upekl chleba, který byl zkonzumován Iráčany. Pytle se semeny byly sice označeny, že se nehodí ke konzumaci, ale toto upozornění bylo ve španělštině. Kontaminovaný chléb pozřelo asi 50 000 lidí, z nichž 459 zemřelo a 6 530 jich bylo hospitalizováno.

V červenci 1988 byla u tříletého chlapce ze Severní Karolíny diagnostikována chronická otrava rtutí. Bylo zjištěno, že chlapec žil s rodiči v domě, jehož předchozí nájemník sbíral rtuť a shromažďoval ji v nádobách v domě. Tento předchozí nájemník pravděpodobně rtuť uchovával nedostatečně zabezpečenou a tak došlo k jejímu úniku a ke kontaminaci celého domu, který se následně stal zdrojem expozice pro jeho obyvatele.

V listopadu 1989 byl hospitalizován na následky otravy rtutí 15-ti letý hoch v městě Columbus, Ohaio. U tohoto mladíka nebyla ihned diagnostikována otrava rtutí. Nejdříve (začátkem listopadu) byl hospitalizován s podezřením na spalničky a až s rozvojem příznaků, které jsou charakteristické pro otravu rtutí (třes zapomnětlivost, podrážděnost…) a po provedených testech (moči…) u něj byla diagnostikována otrava rtutí. Zdrojem expozice byl byt, ve kterém mladík žil. Zjistilo se, že předchozí nájemce manipulovala a uchovával elementární rtuť, načeš došlo k jejímu úniku do prostředí a ke kontaminaci bytu.

Během září 1995 až května 1996 došlo k otravě rtutí spojené s kosmetickým krémem v oblasti na mexicko – americké hranici (oblast států Arizona, Kalifornie, Nové Mexiko a Texas). Kosmetický krém, vyrobený v Mexiku, obsahoval jako ingredienci kalomel (Hg2Cl2), který byl příčinou otravy. U postižených osob byla zjištěná zvýšená koncentrace rtuti v moči.

Velké expozici rtuti jsou vystaveni obyvatelé z povodí řeky Tapajos v Amazonii, Brazílie. V povodí této řeky se nachází rozsáhlé doly na zlato. Při těžbě a zpracování zlata je používána elementární rtuť, která je poté vypouštěna do životního prostředí - vodního toku, kde dochází k její přeměně na methyl rtuť (proces methylace – mikrobiální proces probíhající zejména v sedimentech), která se akumuluje zejména v rybách, které jsou potravou pro místní obyvatele a zároveň jsou pro ně zdrojem rtuti. U těchto obyvatel byla zjištěna zvýšená koncentrace rtuti ve vlasech, krvi a moči.