Tato část Labe je něčím velmi pozoruhodným. Řeka zde totiž opravdu proudí, její sklon je dvojnásobný oproti navazujícímu úseku v Německu a její tok zde není spoután žádnými příčnými vodohospodářskými objekty. Přirozenému stavu blízká dynamika řeky a sezónní kolísání hladiny vytváří unikátní přírodní stanoviště pro rostliny a živočichy. Také výrazně se zlepšující kvalita vody přispívá k tomu, že se sem v posledních letech vrací mnoho původních druhů - za mnohé jmenujme alespoň bobra evropského nebo lososa velkého.
Na Labi pod Střekovem se jedná o zvláštní a neopakovatelný charakter 40 km dlouhého úseku řeky, který nemá v ČR obdoby. Také spojení mezi mořem a tímto jedinečným biokoridorem, narušeným teprve Střekovským zdymadlem, skýtá možnost, že na naše území pronikají až do současnosti původní druhy ryb a některé další vodní organismy (více zde).
Labe je také tradiční dopravní cestou. Lodní doprava zde však zažívá těžké časy, ke kterým přispěly i výkyvy počasí v posledních letech, kdy po řadu dní v roce byla hladina v tomto úseku příliš nízká a dopravci tak utrpěli velké ztráty. Z jejich řad proto sílí hlasy volající po technickém řešení situace - stavbě vodních děl na Labi. Ta by ovšem charakter řeky zcela změnila a připodobnila tento úsek k už zregulovaným úsekům řeky nad Střekovem. Po zabránění výstavbě dvou jezů (Malé Březno a Prostřední Žleb) je nyní prosazován záměr postavit jeden jez u Prostředního Žlebu nedaleko Děčína (s oficiálním názvem Plavební stupeň Děčín) Ten však bude mít pro přírodní prostředí stejně zničující důsledky a problematiku splavnosti Labe nevyřeší (více zde).
Stále častěji se objevují i zřetelné signály, že zastánci vodních děl hodlají nakonec prosadit jezy oba, což logicky souvisí s tím, že nejkritičtější úsek českého Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem zůstane i po případné výstavbě jezu u Děčína z jejich hlediska neřešen.












