Happening před magistrátem

Termín „územní plán“ zní na první pohled dost nudně. Dvacet let ale není krátká doba a v sázce je proto mnohé. Hraje se o tvář Prahy, o její místo ve světě i kvalitu života jejích obyvatel. Abychom si lépe představili, jak moc zasahuje do našich životů, můžeme se ohlédnout do minulosti.

Období první československé republiky trvalo přesně dvacet let. Praha měla tehdy hlavního architekta s týmem respektovaných odborníků a získala řadu kvalitních staveb i celých urbanistických souborů. Vznikly Dejvice s Vítězným náměstím, zahradní vilová čtvrť Ořechovka, funkcionalistická Baba i břevnovská čtvrť čižáků pro sociálně slabší obyvatele. Z období první republiky pochází cukrárna Myšák s rondokubistickou fasádou ve Vodičkově ulici a řada paláců s pasážemi v centru města – například Metro nebo Archa. 

Vyrostly reprezentativní budovy, dodnes příklady špičkové architektury – Česká národní banka Na Příkopě, Ministerstvo průmyslu v ulici Na Františku, Městská knihovna na Mariánském náměstí nebo funkcionalistický palác – dnes Dům odborových svazů – který byl ve své době nevyšším pražským „mrakodrapem“. Na Letné vzniklo technické a zemědělské muzeum, na Vinohradech Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, ve Střešovicích Masarykova vojenská nemocnice.

Vltavu překlenuly tři nové mosty – Jiráskův, Libeňský a Barikádníků. Rychle se rozrůstala veřejná doprava. V roce 1927 dosáhla délka tramvajových tratí sta kilometrů, od roku 1925 začaly jezdit první autobusy.

Dvacet let a dvacet let

Od obnovení demokracie v Česku uplynulo rovněž dvacet let. Příliš výjimečných urbanistických ani architektonických počinů ale nezanechalo. V okrajových částech města vzniklo několik obřích obchodních center, kam si Pražané zvykli jezdit na nákupy autem. To způsobilo silné dopravní zácpy a pomohlo obhájit miliardové investice do dálničních staveb a tunelů.

Praha se rozrostla do šířky také vlivem nekoncepčního povolování satelitních městeček. Na okrajích města vznikly mimo to logistické areály a skladové haly. Důsledkem je rozostření hranic města. Návštěvník, který do něj přijíždí, projíždí dlouhé kilometry se táhnoucí sídelní kaší, než konečně pozná, že je vůbec v Praze.

Stavělo se i v centru města. Jednou z největších nových čtvrtí je BB Centrum u metra Budějovická, které tvoří skrumáž kancelářských budov. Radnice Prahy 4 si dnes stěžuje, jak umělá a nefunkční čtvrť to je – když odpoledne odejdou úředníci z práce, ulice jsou jak po vymření. Vznikla také řada nových rezidenčních čtvrtí, ve srovnání s prvorepublikovou Ořechovkou nebo Babou jde ale o tuctovou architekturu, která se do turistických průvodců nedostane.

Rozvoj veřejné dopravy se prakticky zastavil. V posledních dvaceti letech přibyla pouze estakáda Ohrada – Palmovka, trať do Modřan a na Barrandov a trať Lurová – Radlická. Za stejnou dobu se otevřelo dvanáct nových stanic metra – to je sice zhruba každý rok jedna, nicméně úsek trasy C je již dnes považován za problematický, protože metro vede „do polí“ a pro obyvatele města nemá ve srovnání s cenou příliš velký význam.

Největší část veřejných rozpočtů směřuje do budování nové infrastruktury pro automobily – dokončen byl Strahovský tunel, postaven tunel Zlíchovský, Mrázovka a rozestavěn tunel Blanka. Zda se tyto investice v řádu desítek miliard korun zapíší do tváře Prahy jako úspěch nebo průšvih, ukáže teprve historie. Zatím hrozí, že aut ve městě bude navzdory slibům politiků spíše přibývat.

Praha 2025: jak dál

Toto krátké srovnání ukazuje, kde je zakopán pes. V období první republiky měla Praha silnou vizi, pohybovala se v ní řada architektů na světové úrovni a kvalitní výstavba byla otázkou prestiže. Po roce 1989 naopak chybí jak vize, tak špičkový architekti. Výstavba se podřizuje momentálním ekonomickým zájmům soukromých developerů a velkých betonářských molochů přežívajících z dob komunismu. Tento obraz rámuje nepřesvědčivá politická reprezentace a vysoká míra korupce. Podívejme se však konkrétně, co přesně koncept nového územního plánu nabízí.

1/ polycentrické město

Podle tvůrců nového plánu by Praha měla směřovat od uspořádání, kdy se všechny aktivity soustředí v historickém jádru a přetěžují ho, k polycentrickému modelu. Vzniknout by měla alternativní centra, nová těžiště ekonomické aktivity, kultury, nabízející zázemí obyvatelům příslušných čtvrtí.

Otázkou je, zda nový územní plán přetížení centra opravdu řeší. Navrhuje totiž výstavbu dalších rozsáhlých čtvrtí – zejména východního města mezi Štěrboholy, Dubčí a Měcholupy, a západního města v oblasti Stodůlek a Řeporyjí, a desítek dalších menších rezidenčních oblastí. Místo zkvalitňování  infrastruktury v již existující husté zástavbě tak mohou vzniknout další tisíce bytů bez potřebného zázemí pro své obyvatele. A ti budou jezdit za nákupy, prací a zábavou kam jinam než do centra.

2/ ochrana zeleně

Ochrana zeleně a nárůst zelených ploch je jedním z hlavních „trháků“ magistrátu. Ústředním je projekt tzv. zeleného pásu, který má vzniknout v okrajových částech Prahy na dnes převážně zemědělských pozemcích.

Ve skutečnosti může být všechno jinak. Nový územní plán za prvé vůbec nechrání zelené plochy menší než půl hektaru. Pro srovnání, například Vrtbovská zahrada pod Pražským hradem má rozlohu 0,31 hektaru, takže územní plán ji nepovažuje za zeleň. Za druhé, zelený pás na obvodu Prahy nemůže nahradit nedostatek parkových ploch a stromů v centru města, kde je hustá zástavba a vysoká intenzita dopravy.

V případě Klánovického lesa sice územní plán navrhuje les, ale má umožnit jeho částečné vykácení a stavbu golfového hřiště. Také v mnoha dalších případech hrozí spíše ničení zeleně – patrné je tu u navrhované výstavby „Velkých Roztyl“ u Krčského lesa, zástavby bývalého Strnadova zahradnictví ve Vokovicích, zástavby Rohanského ostrova a v desítkách dalších míst, kde se počítá se zahušťováním výstavby.

3/ oživení zanedbaných oblastí

Zásadně proměnit se mají nevyužívané pozemky čtyř pražských nádraží – Masarykova, Smíchovského, Nádraží Bubny a Nákladového nádraží Žižkov. Uvolnění atraktivních prostorů v centru města pro výstavbu by mělo pomoci zastavit rozrůstání města do krajiny.

Problém může být nenasytnost developerů a chybějící vize na straně města. Pro firmy je totiž nejvýhodnější zastavět pozemky komerčním bydlením nebo administrativou. Pak ale bude desítkám tisíc nových rezidentů chybět infrastruktura pro kvalitní život. Zkrátka, knihovna je méně lukrativní než luxusní apartmán a město zatím developery k žádným investicím do infrastruktury nenutí.

4/ kvalitní dopravní infrastruktura

Podle proklamací magistrátu má dojít k rozvoji veřejné dopravy. Hovoří se o prodloužení trasy metra A do Motola a výstavbě trasy D. Nové linky tramvají se v dohledné době spíše neplánují. Velmi pozitivní je naopak navržený rozvoj příměstské železnice a propojení všech železničních tratí do jednoho uzlu.

Hlavní zřetel ovšem nepatří dopravě věřejné, nýbrž automobilové.  V „novém“ plánu ožívají projekty ze 70. let a má tak pokračovat betonování dalších částí městského okruhu a dálničních radiál vedoucích z okrajů města do jeho centra. Již dnes vidíme, že pokud bude město pokračovat touto cestou, na rozvoj veřejné dopravy jednoduše nezbudou peníze – a pokračovat zřejmě bude, protože tunely mají vysokou podporu politiků.

5/ Prostorová regulace staveb

Vcelku inovativním počinem má být nová možnost regulovat výstavbu v Praze jak co do výšky, tak i do objemu. To by mělo znemožnit stavbu přehnaně vysokých budov nebo dokonce mrakodrapů, což plánuje řada developerů. Na druhé straně by měla regulace zajistit dost zeleně v okolí staveb a místo pro veřejná prostranství.

S navrženým opatřením nelze než souhlasit. Kamenem úrazu ale bude jeho realizace, protože na dodržování regulativů mají dohlížet stavební úřady městských částí.

Plány a realita

Tím se dostáváme k další ze zásadních slabin územního plánu. Praha má řadu krásných koncepcí a strategií, ovšem jejich praktická realizace značně pokulhává. V konečném důsledku je totiž nezbytné, aby uplatňování územního plánu někdo kontroloval a vymáhal.

Magistrát i městské části v uplynulých dvou desítkách let vyprodaly většinu svého movitého majetku. Volné stavební parcely tak jsou dnes převážně ve vlastnictví soukromých společností. Město tím přišlo o nejsnadnější možnost regulovat novou výstavbu, protože k prodeji pozemků se neváží žádné další podmínky nebo povinnosti investorů.

Důležitou roli hrají zmíněné stavební úřady, které musí při povolování staveb zkontrolovat, zda projekty odpovídají územnímu plánu. To v dnešní době příliš nefunguje – úřady vydávají desítky výjimek, měří různým žadatelům různými metry a rozhodují netransparentně. I když konkrétní kauzy se nevyšetřují, zprávy mezinárodních organizací jako je Transparency International řadí Česko k těm více zkorumpovaným zemím Evropy, a lze předpokládat, že stavební úřady nebudou výjimkou. Na těchto principech nový územní plán nic nezmění.

Problémem jsou také probíhající rozsáhlé změny současného územního plánu. Dokud totiž nepřijde plán nový, řídí se výstavba v Praze tím existujícím. Vzniká zmatek, protože změny vymezují řadu pozemků jinak než chystaný územní plán. Cílem je zřejmě vyjít vstříc developerům, protože po schválení nového plánu by jim řada projektů zřejmě už neprošla. Velká část změn tak počítá s rozsáhlou komerční výstavbou namísto zelených ploch a zdá se, že magistrát by rád schválil tyto změny ve zrychleném režimu dříve, než nový územní plán.

I když by se mohlo zdát, že koncepce rozvoje města se běžného obyvatele nedotkne, opak je pravdou. Územní plán vymezuje funkce jednotlivých pozemků, určuje, co se bude kde stavět, jak kvalitní bude veřejná doprava a která zeleň má požívat ochrany. Celkový dojem ze situace by nicméně neměl být příliš depresivní. Sledovat územní plán samozřejmě má smysl, rozhodně větší než jen sedět doma a nadávat. O budoucnost okolí svého bydliště by se tak měl zajímat raději každý Pražan, protože až přijedou stavební jeřáby a bagry, bude už pozdě.

Kde najít informace k územnímu plánu?

Oficiální portál nového územního plánu

Změny územního plánu

Platný územní plán

Jak podat připomínky?

Občané Prahy mohou připomínkovat koncept nového územního plánu i změny toho současného.  do 9. prosince. Připomínky může podat kterýkoliv občan. Daleko větší váhu však mají tzv. námitky, které mohou podávat vlastníci dotčených nemovitostí nebo „zástupce veřejnosti“.

Poradenství ohledně připomínkování územního plánu poskytují neziskové organizace, například sdružení Arnika. Více informací.