Konkurenceschopnost a životní prostředí

V roce 1989 byla potřeba nadechnout se čistého vzduchu pro občany tehdejšího Československa stejně důležitá, jako nadechnout se svobody. V průmyslových regionech severních Čech a severní Moravy dosahovalo znečištění ovzduší takových hodnot, že šlo doslova o život. Jedny z prvních demonstrací před sametovou revolucí pořádali ne náhodou studenti a mladí lidé v Teplicích, zamořených exhalacemi z elektráren a chemiček.

Po převratu byla pro obyvatele kvalita životního prostředí mezi hlavními prioritami, spolu s demokracií a lidskými právy. Hned v roce 1991 vznikly první ekologické zákony – řada z nich byla sepsána tak progresivně, že bez potřeby zásadnější úpravy platí dodnes. Brzy však ve společnosti začaly převažovat jiné hodnoty. Pro řadu lidí začal být důležitější ekonomický růst, výše příjmů a rozsah majetků, než čistý vzduch a voda.

Snaha o vstup do Evropské unie vyvolala počátkem 21. století nutnost zapracování evropských předpisů do českého práva. V některých případech šlo o vytvoření zcela nových norem (např. NATURA 2000), v některých zákonech naopak zůstal standard ochrany životního prostředí vyšší, než vyžaduje evropské právo.

Již v 90. letech minulého století se v mezinárodních úmluvách objevuje myšlenka, že účinnost ochrany životního prostředí se zvyšuje s přímým zapojením veřejnosti do rozhodování o záměrech, které mohou mít škodlivý vliv. Přijetím tzv. Aarhuské úmluvy v roce 2004 se Česká republika zavázala respektovat toto právo na účast veřejnosti při rozhodování.

Základní spor však stále trvá a po nástupu globální ekonomické krize ještě zesílily hlasy průmyslových podniků a s nimi spojených politiků, podle nichž ochrana přírody brzdí ekonomický rozvoj a snižuje konkurenceschopnost podnikatelů v Evropě i ve světě. Pokud bychom se tolik neohlíželi na přírodu, mohli bychom prý být bohatší a následně si i dovolit více investovat do ekologie. Zároveň nám tvrdí, že bychom neměli mluvit do rozhodování. Od toho jsou úředníci a politikové.

Tvrzení průmyslníků, developerů a těžařů je pravdivé jen zčásti. Je nepochybné, že budeme-li devastovat přírodu, mohou na tom mnohé firmy vydělat. Zvýšit zisky lze také zrušením odborů nebo zaměstnáváním dětí. Opravdu to ale chceme? Odvrácenou stránkou takto pojatých ekonomických zisků je zničená krajina, otrávená voda, zamořený vzduch a nárůst vážných onemocnění. Možná bychom byli bohatší, ale určitě ne více šťastní.

Některá odvětví české ekonomiky mohou mít problémy se svou konkurenceschopností. Důvody jsou však jiné, než přehnaná péče o životní prostředí. Český průmysl je zčásti založen na zastaralých technologiích a výrobních postupech. Patří také k v Evropě k nejvíce náročným na energie v poměru k výkonu. Nejúspěšnější státy a podniky se dnes naproti tomu orientují na znalostní ekonomiku, inovace a zelené technologie.