en ru

Látky znečišťující ovzduší

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI EMISEMI A IMISEMI?
Emise – v souvislosti se znečištěním ovzduší jsou tím míněny látky emitované, tedy vyslané do okolního prostředí z komínů elektráren, továren nebo z výfuků automobilů. Emise se vyjadřují množstvím emitované látky za časovou jednotku – kg/den nebo t/rok. Emisní limit stanoví, jaké množství znečišťující látky může zdroj znečištění do ovzduší vypustit.

Imise – v souvislosti se znečištěním ovzduší označuje toto slovo obsah nežádoucích látek v ovzduší. Imise vyjadřují koncentrace škodlivin, tedy obsah škodliviny v určitém objemu (například obsah polétavého prachu v 1 m3 vzduchu). Imisní limit je hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu při normální teplotě a tlaku.

Emisní i imisní limity pro jednotlivé látky jsou stanoveny zákonem o ochraně ovzduší.pdfZákon o ochraně ovzduší (2012)


Oxid siřičitý SO2

Oxid siřičitý reaguje s chlorofylem (fotosyntetickým barvivem rostlin) a narušuje tak fotosyntézu. V ovzduší oxiduje se vzdušným kyslíkem za přítomnosti vody na kyselinu sírovou, která je spolu s kyselinou siřičitou příčinou kyselých dešťů.

Vznik:
Hlavní podíl na jeho produkci má lidská činnost -  zejména spalování fosilních paliv, jak při průmyslových procesech, tak v domácích topeništích.

Vliv na zdraví:
Oxid siřičitý působí dráždivě na sliznice dýchacích cest. Podporuje záněty průdušek a astma.

Povolený imisní limit: 125 µg.m-3

Podrobnější informace o oxidu siřičitém naleznete zde.

Polétavý prach PM10, PM2,5

Polétavý prach (PM z anglického názvu „particulate matter“) je pojem pro mikročástice o velikosti několika mikrometrů (µm). Částice mají své specifické označení podle velikosti – například PM10 označuje polétavý prach o velikosti 10 mikrometrů.

Vznik:
Polétavý prach vzniká téměř výhradně jako produkt lidské činnosti – při spalovacích procesech, tavení rud, ale také z půdy zbavené vegetačního krytu. Čím menší průměr částice má, tím déle zůstává v ovzduší.

Vliv na zdraví:
Částice velikosti okolo 10 µm jsou zachyceny v horních cestách dýchacích, menší mohou pronikat do dolních dýchacích cest. Vůbec nejnebezpečnější jsou částice menší než 2,5 µm – tyto se mohou dostat až do plicních sklípků.

Na částice polétavého prachu se vážou těkavé organické látky látky (VOC – z anglického názvu volatile organic compounds), které pak v organismu působí toxicky.

Polétavý prach způsobuje kardiovaskulární onemocnění, choroby dýchacích cest, snižuje délku života a zvyšuje kojeneckou úmrtnost. V důsledku navázaných těkavých látek může způsobovat rakovinu.

Povolený imisní limit:

PM10   -   50 µg.m-3/24 hod.

PM2,5  -  25  μm.m-3/rok


srovnani-castic







Obr.: Srovnání velikosti částic polétavého prachu    


Interaktivní mapa Evropy - znečištění polétavým prachem.     

                               

 Oxidy dusíku (oxid dusičitý NO2, oxid dusnatý a další)

Oxid dusičitý je společně s oxidy síry součástí takzvaných kyselých dešťů. Oxid dusičitý (NO2) současně s kyslíkem a těkavými organickými látkami přispívá k tvorbě přízemního ozonu a vzniku tzv. fotochemického smogu.

Vznik:
Primárním zdrojem oxidů dusíku jsou motorová vozidla. Další velkým zdrojem oxidů dusíku jsou emise spalin ze spalovacích procesů, především z velkých zdrojů

Vliv na zdraví:
V plicích se oxid dusičitý dostává do krve, kde je přeměněn na dusitany a dusičnany. Dráždí také sliznice dýchacích cest.

Povolený imisní limit:                                                                                                       oxid  dusičitý  -   40 µg.m-3/rok

Podrobnější informace o oxidech dusíku naleznete zde.

 

Přízemní ozon

Narozdíl od známého užitečného ozonu ve stratosféře je přízemní ozon zdraví nebezpečný. Vyskytuje se těsně nad zemí.

Vznik:
Přízemní ozon vzniká složitou chemickou reakcí, za přítomnosti slunečního záření a  vysoké koncentrace výfukových plynů z automobilů.

Vliv na zdraví:
Způsobuje dráždění dýchacích cest, podráždění očí a bolesti hlavy. U rostlin dochází k poškození listů. Podle ČHMÚ  přibližně 2,75 % populace bylo v průměru v hodnoceném období 2010–2012 vystaveno koncentracím přízemního ozonu překračujícím imisní limity pro ochranu lidského zdraví.

Povolený imisní limit: 120 µg.m-3./maximální denní 8hod. klouzavý průměr

 

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)

Do této skupiny řadíme asi 100 organických uhlovodíkových sloučenin. V prostředí přetrvávají velice dlouho (jsou tedy perzistentní), neboť odolávají přirozeným rozkladným procesům.

Vnik:
Vznikají převážně při nedokonalém spalování organických látek (uhlí, olejů, nafty, benzinu a plastů) v nevhodných spalovacích zařízeních.

Vliv na zdraví:
Tyto sloučeniny mají mutagenní a karcinogenní vlastnosti, ohrožují zdravý vývoj plodu.

Mezi PAU znečišťující ovzduší patří například benzo(a)pyren. Procento obyvatel, které bylo v roce 2012 vystaveno nadlimitní koncentraci benzo(a)pyrenu, je podle ČHMÚ odhadováno na 66,26 %.

Povolený imisní limit pro benzo(a)pyren: 0,001µg.m-3/rok

Podrobnější informace o PAU naleznete zde.

Oxid uhelnatý  CO

Je jednou z nejběžnějších a nejrozšířenějších látek znečišťujících ovzduší. Přijímáme ho pouze vdechováním.

Vznik:
Vzniká nedokonalým spalováním uhlíkatých materiálů a jako produkt v některých průmyslových a biologických procesech.

Vliv na zdraví:
Oxid uhelnatý působí na srdce, cévní a nervový systém. Při jeho nízkých koncentracích může zdravý člověk pociťovat únavu, člověk se srdečními problémy bolest na prsou. Při jeho vyšších koncentracích může dojít k poruchám vidění a koordinace, bolestem hlavy, závratím, zmatečnému chování a může být pociťována žaludeční nevolnost. Velmi vysoké koncentrace jsou smrtelné.

Povolerný imisní limit: 10 000 µg.m-3./maximální denní 8hod. klouzavý průměr

Podrobnější informace o CO naleznete zde.


Dioxiny

Látky nebezpečné i ve stopovém množství.

Vznik:
Vznikají zejména při spalovacích procesech – ať už v průmyslu, v automobilech či při pálení nejrůznějších materiálů. Zvláště nebezpečné je spalování odpadu obsahujícího chlórované látky (např. PVC). V prostředí přetrvávají velmi dlouho.

Vliv na zdraví:
Zvyšují pravděpodobnost onemocnění rakovinou a poškození vývoje plodu. Dioxiny patří mezi vůbec nejnebezpečnější látky znečisťující životní prostředí.

Podrobnější informace o dioxinech naleznete zde.


Polychlorované bifenyly  PCB

Vznik:
Vznikají jako nezamýšlené vedlejší produkty v řadě průmyslových výrob (například v hutnictví, při spalování odpadů, v chemické výrobě různých sloučenin chlóru anebo ve spalovacích motorech automobilů při spalování olovnatého benzinu atd.).

Vliv na zdraví:
Expozice PCB ovlivňuje mozek, oči, srdce, imunitní systém, játra, ledviny, reprodukční systém a štítnou žlázu. Expozice těhotných žen může způsobovat snížení porodní váhy a neurologické poruchy dětí.

Podrobnější informace o PCB naleznete zde.

 

Co je to smog?

Jan_Kondziolka_-Zhluboka_dychatSmog je chemické znečištění atmosféry, které je způsobené lidskou činností. Název pochází z anglického spojení dvou slov smoke (kouř) a fog (mlha). Jedná se o jev, během kterého je atmosféra obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou škodlivé pro zdraví.

Pravidla pro vyhlašování smogové situace  (zákon č. 201/2012 Sb., Příloha č. 6): 

 

Informativní prahová hodnota (dříve tzv. zvláštní imisní limit pro vyhlášení signálu upozornění)

je považována za překročenou v případě, že alespoň na jedné měřicí lokalitě, reprezentativní pro úroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2 překročila

a) hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého hodnotu 250 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách,

b) hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého hodnotu 200 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách, nebo

c) dvacetičtyřhodinová  průměrná  koncentrace  částic PM10 hodnotu 100 μg.m-3 ve dvou po sobě následujících dnech

a zároveň je za posledních 6 hodin alespoň na polovině měřicích stanic reprezentativních pro danou   oblast   rostoucí   trend  hodinových koncentrací částic PM10. Trend koncentrací částic PM10 se vyhodnocuje z časové řady klouzavých dvanáctihodinových průměrů hodinových koncentrací. Při překročení informativní prahové hodnoty dochází k vyhlášení smogové situace.


Regulační prahová hodnota
 (dříve tzv. zvláštní imisní limit pro vyhlášení signálu regulace) je považována za překročenou v případě, že alespoň na polovině měřicích lokalit reprezentativních pro úroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2 překročila

a) hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého hodnotu 500 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách,

b) hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého hodnotu 400 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách, nebo

c) dvacetičtyřhodinová průměrná koncentrace částic PM10 hodnotu 150 μg.m-3 ve třech po sobě následujících dnech

a zároveň je za posledních 6 hodin alespoň na polovině měřicích stanic reprezentativních pro danou oblast rostoucí trend hodinových koncentrací částic PM10. Trend koncentrací částic PM10 se vyhodnocuje z časové řady klouzavých dvanáctihodinových průměrů hodinových koncentrací. Po překročení regulační prahové hodnoty dochází k regulaci vybraných zdrojů znečišťování.