Látky znečišťující ovzduší

Oxid siřičitý SO2

Oxid siřičitý reaguje s chlorofylem (fotosyntetickým barvivem rostlin) a narušuje tak fotosyntézu. V ovzduší oxiduje se vzdušným kyslíkem za přítomnosti vody na kyselinu sírovou, která je spolu s kyselinou siřičitou příčinou kyselých dešťů.

Vznik:
Hlavní podíl na jeho produkci má lidská činnost -  zejména spalování fosilních paliv, jak při průmyslových procesech, tak v domácích topeništích.

Vliv na zdraví:
Oxid siřičitý působí dráždivě na sliznice dýchacích cest. Podporuje záněty průdušek a astma.

Povolený imisní limit: 200 µg/m3

Podrobnější informace o oxidu siřičitém naleznete zde.

Polétavý prach PM10, PM2,5

Polétavý prach (PM z anglického názvu „particulate matter“) je pojem pro mikročástice o velikosti několika mikrometrů (µm). Částice mají své specifické označení podle velikosti – například PM₁₀ označuje polétavý prach o velikosti 10 mikrometrů.

Vznik:
Polétavý prach vzniká téměř výhradně jako produkt lidské činnosti – při spalovacích procesech, tavení rud, ale také z půdy zbavené vegetačního krytu. Čím menší průměr částice má, tím déle zůstává v ovzduší.

Vliv na zdraví:
Částice velikosti okolo 10 µm jsou zachyceny v horních cestách dýchacích, menší mohou pronikat do dolních dýchacích cest. Vůbec nejnebezpečnější jsou částice menší než 2,5 µm – tyto se mohou dostat až do plicních sklípků.

Na částice polétavého prachu se vážou těkavé organické látky látky (VOC – z anglického názvu volatile organic compounds), které pak v organismu působí toxicky.

Polétavý prach způsobuje kardiovaskulární onemocnění, choroby dýchacích cest, snižuje délku života a zvyšuje kojeneckou úmrtnost. V důsledku navázaných těkavých látek může způsobovat rakovinu.

Povolený imisní limit: 50 µg.m-3

Srovnání velikosti částic polétavého prachu.                                            

 Oxidy dusíku (oxid dusičitý NO2, oxid dusnatý a další)

Oxid dusičitý je společně s oxidy síry součástí takzvaných kyselých dešťů. Oxid dusičitý (NO₂) současně s kyslíkem a těkavými organickými látkami přispívá k tvorbě přízemního ozonu a vzniku tzv. fotochemického smogu.

Vznik:
Primárním zdrojem oxidů dusíku jsou motorová vozidla. Další velkým zdrojem oxidů dusíku jsou emise spalin ze spalovacích procesů, především z velkých zdrojů

Vliv na zdraví:
V plicích se oxid dusičitý dostává do krve, kde je přeměněn na dusitany a dusičnany. Dráždí také sliznice dýchacích cest.

Podrobnější informace o oxidech dusíku naleznete zde.

Přízemní ozon

Narozdíl od známého užitečného ozonu ve stratosféře je přízemní ozon zdraví nebezpečný. Vyskytuje se těsně nad zemí.

Vznik:
Přízemní ozon vzniká složitou chemickou reakcí, za přítomnosti slunečního záření a  vysoké koncentrace výfukových plynů z automobilů.

Vliv na zdraví:
Způsobuje dráždění dýchacích cest, podráždění očí a bolesti hlavy. U rostlin dochází k poškození listů. Podle dostupných údajů bylo v roce 2007 vysokým koncentracím v ovzduší vystaveno 85 procent obyvatel ČR.

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)

Do této skupiny řadíme asi 100 organických uhlovodíkových sloučenin. V prostředí přetrvávají velice dlouho (jsou tedy perzistentní), neboť odolávají přirozeným rozkladným procesům.

Vnik:
Vznikají převážně při nedokonalém spalování organických látek (uhlí, olejů, nafty, benzinu a plastů) v nevhodných spalovacích zařízeních.

Vliv na zdraví:
Tyto sloučeniny mají mutagenní a karcinogenní vlastnosti, ohrožují zdravý vývoj plodu.

Mezi PAU znečišťující ovzduší patří například benzo(a)pyren.

Podrobnější informace o PAU naleznete zde.

Oxid uhelnatý  CO

Je jednou z nejběžnějších a nejrozšířenějších látek znečišťujících ovzduší. Přijímáme ho pouze vdechováním.

Vznik:
Vzniká nedokonalým spalováním uhlíkatých materiálů a jako produkt v některých průmyslových a biologických procesech.

Vliv na zdraví:
Oxid uhelnatý působí na srdce, cévní a nervový systém. Při jeho nízkých koncentracích může zdravý člověk pociťovat únavu, člověk se srdečními problémy bolest na prsou. Při jeho vyšších koncentracích může dojít k poruchám vidění a koordinace, bolestem hlavy, závratím, zmatečnému chování a může být pociťována žaludeční nevolnost. Velmi vysoké koncentrace jsou smrtelné.

Podrobnější informace o CO naleznete zde.

Dioxiny

Látky nebezpečné i ve stopovém množství.

Vznik:
Vznikají zejména při spalovacích procesech – ať už v průmyslu, v automobilech či při pálení ejrůznějších materiálů. Zvláště nebezpečné je spalování odpadu obsahujícího chlórované látky (např. PVC). V prostředí přetrvávají velmi dlouho.

Vliv na zdraví:
Zvyšují pravděpodobnost onemocnění rakovinou a poškození vývoje plodu. Dioxiny patří mezi vůbec nejnebezpečnější látky znečisťující životní prostředí.

Podrobnější informace o dioxinech naleznete zde.

Polychlorované bifenyly  PCB

Vznik:
Vznikají jako nezamýšlené vedlejší produkty v řadě průmyslových výrob (například v hutnictví, při spalování odpadů, v chemické výrobě různých sloučenin chlóru anebo ve spalovacích motorech automobilů při spalování olovnatého benzinu atd.).

Vliv na zdraví:
Expozice PCB ovlivňuje mozek, oči, srdce, imunitní systém, játra, ledviny, reprodukční systém a štítnou žlázu. Expozice těhotných žen může způsobovat snížení porodní váhy a neurologické poruchy dětí.

Podrobnější informace o PCB naleznete zde.

 

Co je to smog?

Smog je chemické znečištění atmosféry, které je způsobené lidskou činností. Název pochází z anglického spojení dvou slov smoke (kouř) a fog (mlha). Jedná se o jev, během kterého je atmosféra obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou škodlivé pro zdraví.

^{Jestliže koncentrace znečišťujících látek překročí určitou mez, vydává ČHMÚ takzvaný signál upozornění na smog. Tyto limity jsou následující:}

u oxidu siřičitého 250 μg.m^-3
u oxidu dusičitého 200 μg.m^-3
u troposférického ozonu 180 μg.m^-3

ve třech po sobě následujících hodinách

nebo když hodnoty polétavého prachu (PM10) překročí čtyřiadvacetihodinový průměr 100 μg.m^-3

 

^{Dalším stupněm je signál regulace - průmyslové podniky se schválenými regulačními řády musí začít po jeho vyhlášení regulovat výrobu a omezit tak vypouštění škodlivin. Pro signál regulace jsou dány limity:}

u oxidu siřičitého 500 μg.m^-3
u oxidu dusičitého 400 μg.m^-3

ve třech po sobě následujících hodinách

nebo u polétavého prachu pokud čtyřiadvacetihodinový průměr překročí 150 μg.m^-3.