en ru

Mezinárodní úmluvy o rtuti

Vzhledem k lékařským a biologickým zjištěním je zřejmé, že úniky rtuti do životního prostředí jsou skutečným problémem vyžadujícím řešení. Přestože těžba a využívání tohoto nejproblematičtějšího prvku ze skupiny těžkých kovů může mít lokální charakter, rizika vyplývající z manipulace s ním nabývají díky přírodním procesům globálních rozměrů. Ačkoliv některé země manipulaci se rtutí silně omezují, z globálního charakteru rizik jasně vyplývá, že řešení problému musí přesáhnout hranice jednotlivých zemí.

V Evropě se na emise rtuti zaměřuje Protokol o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší (CLRTAP = Convention on Long Range Transboundary Air Pollution). Ten je však zaměřen výhradně na emisi rtuti do ovzduší. Tomu, aby byl eliminován negativní dopad používání a úniků rtuti v širším měřítku, má napomoci nová mezinárodní úmluva.

Minamatská úmluva o rtuti

Jindřich Petrlík z Arniky vystoupil na shromážnění s příspěvkem na téma starých ekologických zátěží. Připomněl hrozbu, kterou místa kontaminovaná rtutí představují, a nutnost začít problém řešit.

V únoru 2009 se v Nairobi na 25. schůzce  Řídícího výboru UNEPu dohodli zástupci více než 140 zemí světa na tom, že by měla být zahájena příprava nové globální úmluvy o rtuti. Vyjednávání začalo na podzim  roku 2009 a v říjnu 2013 byla úmluva podepsána na diplomatické konferenci v Japonsku. Jejím smyslem by mělo být omezit vstupy rtuti do výrobních procesů, mezinárodní obchod se rtutí, emise rtuti do ovzduší, zajistit její bezpečné uložení a řešit i staré ekologické zátěže a odpad s obsahem rtuti. Stejně tak by měla zamezit používání tohoto toxického kovu při výrobě chlóru, ale také v celé řadě zdravotnických přístrojů. Měla by přispět i k redukci emisí rtuti z uhelných elektráren, spaloven odpadů a dalších zdrojů, a to nejlepšími dostupnými technologiemi a postupy k její redukci.

První jednání o úmluvě proběhlo v červnu 2010 ve Stockholmu (Švédsko). Následovaly schůzky v Japonsku (Chiba, 2011), Keni (Nairobi, 2011), Uruguayi (Punta del Este, 2012) a Švýcarsku (Ženeva, 2013). Zástupci Arniky se jednání o úmluvě pravidelně účastnili společně s dalšími nevládními organizacemi z meziárodní sítě IPEN, jejíž pracovní skupinu pro těžké kovy Arnika koordinuje.

Ačkoliv je podepsání úmluvy bezesporu krokem vpřed, zástupci občanské společnosti upozorňují na to, že schválená podoba úmluvy v řadě bodů selhává.