Německá alejová cesta (Deutsche Alleenstrasse)

Prázdninová cesta přes nejkrásnější oblasti Německa

nová výsadba - kopiePo znovusjednocení Německa v roce 1990 chtěli mnozí Němci znovu objevit dosud skrytá místa společného domova. Brzy se ukázalo, že na východě zůstalo uchováno plno pokladů – krajina, příroda, dějiny, umění. Toto na Západě nebylo, neboť v zemích usilujících o průmyslový rozvoj byly v 50. letech obětovány "překážky", jako například právě stromy v alejích. Cestovatelé pak proto byli potěšeni, když objevili v nových spolkových zemích cenné aleje.

I když krátce před schválením smlouvy o sjednocení byly ještě v Lidové sněmovně NDR zřízeny a zákonně ustanoveny národní parky a rezervace, přírodní krásy krajiny ještě neměly vyhráno. Historické zámky, zahrady, starobylá města, cesty z „kočičích hlav“ vroubené stromy… Každému bylo jasné, že to tak nezůstane. Silnice musí být opraveny a postaveny nové. Počet aut se skokově zvýšil. Lidé měli nová auta a chtěli nové silnice. Co se stane se staletými alejemi? Spolky pro ochranu životního prostředí sbíraly podpisy a téma si získávalo stále více pozornosti.

Když také mnozí noví členové automobilového klubu ADAC vyjádřili starost o zachování stromů, zabýval se touto tematikou v prosinci 1990 časopis ADAC – Svět motorů a poskytl návrhy, jak opatrně zacházet s alejemi, především s ohledem na nastávající přestavbu a budování silnic. Současně ADAC vyzýval k záchraně alejí. Na to zareagovali občané. ADAC získala spojence pro ochranu starých stromů, a sice „Společnost pro ochranu německého lesa“ (SDW) a kuratorium „Staré láskyhodné stromy v Německu". Na podzim 1991 byla záchrana alejí prohlášená za společný cíl.

Společnost pro ochranu německého lesa zřídila speciální telefonní „horkou linku pro aleje“, na niž mohli občané zavolat v případě, že se někde chystalo kácení stromů, aby tak bylo možné rychle zareagovat. Koordinátorem této aktivity byl Siegfried Friedel, díky němuž bylo v nových spolkových zemích zachováno mnoho alejí. Naštěstí ve stejné době parlament schválil několik zákonů na ochranu přírody, které umožňovaly chránit aleje a zabránit jejich neuváženému kácení.

2500 kilometrů alejemi napříč několika spolkovými zeměmi


V září 1992 se konalo v Sellinu na největším německém ostrově Rügen zakládající shromáždění „Pracovní společnosti Německé alejové cesty“. Hlavním cílem bylo zachovat německé aleje pro budoucí generace a podle potřeby o ně pečovat. Aby se aleje dostaly do povědomí obyvatel, bylo třeba upřesnit vytvoření prázdninové cesty. V květnu 1993 byl otevřen první úsek v délce 260 km mezi Sellinem a Rheinsbergem v Braniborsku a trasa procházela i Meklenburskem-Horním Pomořanskem. Důležitým faktorem při plánování trasy byl výskyt stromů na obou stranách dostatečně široké silnice. Nešlo tedy o to najít nejkratší cestu mezi kulturními památkami, ale umožnit cestovatelům obdivovat krásu krajiny.

karte abschnitt_0 1 - kopie

V říjnu 1993 následovala druhá část z Rheinsberggu do Wittenbergu v Sasku – Anhaltsku. Při této příležitosti obdržely tisíce fanoušků alejí leták se stručným popisem trasy. V září 1994 dosáhla „Alejová cesta“ města Goslar v Dolním Sasku.

Politici se opět zasadili o dobrou věc. Prezident Roman Herzog podepsal v roce 1995 (v rámci Evropského roku pro ochranu přírody) projekt na ochranu alejí. V témže roce byl otevřen čtvrtý úsek Alejové cesty, a to z Wittenbergu přes Drážďany do Plauen ve Vogtlandu, celkem 420 km.

Mezitím se rozvíjela na stále profesionálnější úrovni vzájemná spolupráce – vznikly stanovy spolku, který byl také oficiálně zapsán u úředního soudu v Mnichově. Zakladateli byli –Automobilový klub ADAC, SDW, kuratorium „Staré, láskyhodné stromy v Německu“, Německý klub turistů (DTV) a další regionální turistické spolky. Takto společně dosáhlydalších úspěchů: v roce 1996 byl v Meiningenu v Duryňsku otevřen pátý úsek „Alejové cesty“.

Stále se řešily otázky ohledně bezpečnosti, v roce 1996 se na toto téma uskutečnilo sympozium. Diskutovala se opatření, která je třeba přijmout, aby aleje zůstaly zachovány a přitom se zvýšila bezpečnost dopravy.Tyto otázky se řeší dodnes, všeobecně platný recept nebyl dosud nalezen. Nicméně většinou se dají riziková místa učinit bezpečnějšími i bez použití motorové pily.

V roce 1997 byl otevřen šestý úsek Alejové cesty do Brabachu nad Rýnem a hned v následujícím roce byl prodloužen do Karlsruhe – Ettlingenu. Pod záštitou ministerského předsedy Erwina Teufela byla v r. 2000 otevřena poslední část - z Karlsruhe na ostrov Reihenau na Bodamském jezeru.

Přes 2500 km alejí tak spojuje severovýchod a jihozápad Německa, prochází různorodou kulturní krajinou a jedinečnými přírodními oblastmi. Ale značení trasy ještě není dokončeno. Mnohé části ještě potřebují ošetření a je zde třeba zaplnit mezery ve stromořadí. Cedulky na trase je zapotřebí pravidelně kontrolovat a poškozené nahradit. Dále jsou zde výzvy z hlediska propagace, jako jsou individuální odpovědi turistům, kteří projeví zájem, informační materiály, podrobnosti o trase nebo zajímavostech v okolí a pod. Ve spolupráci s ADAC byly v roce 2004 kompletně přepracovány všechny texty, popisy a mapy a připraveny v pdf formátech pro domovské webové stránky www.deutsche-alleenstraße.de. Stejný obsah je možné nalézt také na ADAC-Online.

Demmin SchifffahrtPrázdninová cesta, která spojuje tolik různých míst, měst a oblastí, je rozmanitá, což někdy komplikuje       nezbytnou spolupráci - zájmy jsou často různé,             protagonisté zajímající se o určité místo jsou často       vzdáleni. V následujících letech by měly začít lokální   tematické akce, které by více vtáhly do aktivit místní     obyvatele. „Německá alejová cesta“ se má stát             zážitkovou turistickou trasou, kterou si hosté prožijí všemi smysly. Nabízí mnoho možností, neboť často vede mimo hlavní silnice a lidé tak mohou poznávat krajinu na kole, pěšky a brzo snad také i s pomocí „ekologického průvodce“.

Společnost pro ochranu Německého lesa a ADAC se chtějí, tak jako v minulosti, i nadále zasazovat o německé aleje a dělat vše pro to, aby turistická trasa přitahovala stáe více přátel přírody. Tím poskytují spolu s pracovní společností „Německá alejová cesta“ aktivní příspěvek k udržitelné a sociálně přijatelné turistice.

(Přeloženo z knihy Alleen in Deutschland, Ingo Lehmann, Michael Rohde, Edition Leipzig, 2006)