en ru

O výstavě

 

Pražské parky, letité solitérní stromy i ostrůvky zeleně v zákoutích starých i novodobých čtvrtí - to vše patří k tváři našeho města stejně neodmyslitelně jako historické památky. Pro někoho jsou součástí každodenního života i vzpomínek, jiní je míjejí bez povšimnutí. Příběhy stromů, parků a lidí, jejichž osudy se na čas proťaly, zachycují fotografie i slova, která jsou někdy tím jediným, co zbylo. Jsou to příběhy krátké i delší, nadějné i smutné, příběhy jednotlivců i skupin lidí, kteří se nechtěli smířit s tím, že zeleň ustoupí stavbám nebo jinému využití prostoru, který má v hlavním městě mimořádně vysokou cenu. Příběhy pro poučení i inspiraci.

Pozvánka na výstavu

Arnika působí sice celostátně, ale zeleni v Praze se věnuje již od počátku svého působení. Za tu dobu jsme slyšeli a viděli různé příběhy a připadalo nám zajímavé s některými z nich seznámit i ostatní. Výsledkem je fotografická výstava a stejnojmenná publikace. Je zde sice řada příběhů, které nedopadly dobře, některé skončily vskutku špatně, ale mnoho z nich zůstává otevřených, kdy se o stromy či zeleň ještě bojuje. A zejména na ně stojí za to se podívat blíže.

Tucet zde představených příběhů zdaleka nepostihuje všechny případy úsilí Pražanů uchránit „své“ stromy, nelze ani rozhodnout, který z nich je důležitější, neboť pro lidi, kteří žijí v blízkosti toho kterého stromu, aleje, parku či zeleného zákoutí, je významné právě toto konkrétní místo. Z uvedených příkladů ale můžeme vyčíst hlavní příčiny pozvolného mizení zeleně z centrálních částí Prahy a obtíže, které provázejí úsilí o obranu stromů. Zajímalo nás, jaké motivy vedly některé z obyvatel našeho města k tomu, že vystoupili z davu a začali aktivně vystupovat na ochranu zeleně. Jejich snažení i zkušenosti mohou být motivací pro ostatní. Případy, kdy se podařilo zelená místa zachovat, nás mohou inspirovat; z chyb, které by se neměly opakovat, bychom se měli poučit. Smutnější než pahýly stromů, mrazivější než sklo a ocel na místech někdejších parků mohou být šrámy na duších občanů zklamaných nerovným a prohraným bojem. K demokracii patří diskuse, k dobré správě věcí veřejných ohled na přání obyvatel.

V Praze s jejím enormním automobilovým provozem, znečištěným ovzduším a hustou zástavbou hrají stromy zásadní roli pro kvalitu života. Neexistuje dokonalejší a výhodnější klimatizační zařízení, čistička vzduchu a lapač prachu, než je zdravý vzrostlý strom. Každý ví, že stromy produkují kyslík. Stromy ale také zachycují škodliviny, jako je například jedovatý přízemní ozón a jemný polétavý prach, který na sebe váže řadu toxických látek nebezpečných pro lidské zdraví. Vzrostlý, vodou dobře zásobený strom odpaří během jednoho dne až 400 litrů vody. Stromy tím zmírňují letní žár rozpálených ulic, zvlhčují vzduch a zlepšují tím jeho kvalitu. V městském prostředí takřka odtrženém od přírody nám stromy umožňují vnímat přirozené přírodní rytmy, zejména střídání ročních období. Zelené plochy a parky jsou místem ke sportování i odpočinku, zdrojem inspirace a estetických požitků.

I přes svůj nesmírný význam však plochy zeleně často ustupují momentálním zájmům investorů. Jak ukazují představené příběhy, do rozhodování o osudu stromů mohou zasáhnout lidé, jichž se podoba prostředí města bytostně dotýká. Přestože komerční zájmy často převáží nad zájmem ochrany zdraví a příjemnějšího životního prostředí, není tomu tak vždy. Stromy ve městě bývají jediným spojením s přírodou a jsou tak důležitým prvkem životního prostředí. Proto se zeleni v Praze věnujeme a nadále věnovat budeme. A pokud se i Vy snažíte zachránit svůj strom, aby nezmizel, tak Vám i nadále držíme palce!