Lidé v Arnice

Plošné kácení alejí bez jejich obnovy

Při plošném kácení zdravých alejí podél pozemních komunikací,kdy navíc není stanovena náhradní výsadba, dochází mimo jiné ke střetu s veřejným zájmem ochrany přírody. Tuto situaci řeší novela zákona o ochraně přírody a krajiny provedená zákonem č. 349/2009 Sb. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody, které stanoví podmínky, za nichž je možné vydat povolení ke kácení, zní od účinnosti novely 1. 12. 2009 takto: „Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení dřevin na silničních pozemcích může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem a povolení ke kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s drážním správním úřadem.“ Zákon o ochraně přírody zároveň v poznámce pod čarou odkazuje na ust. § 15 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Od prosince 2009 je tedy kácení dřevin rostoucích na pozemcích ve vlastnictví majitelů pozemních komunikací – ať už jednotlivých stromů, tak především celých alejí - možné jen na základě pravomocného povolení vydaného dle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody. Nejedná se tedy již o výkon tzv. oprávnění podle zvláštního předpisu (konkrétně § 15 zákona o pozemních komunikacích), které bylo možné vykonat pouze na základě oznámení příslušnému orgánu ochrany přírody. Současná podoba zákona o ochraně přírody a způsob povolování kácení alejí nakonec odpovídá také současnému znění zákona o pozemních komunikacích, který, na rozdíl od předchozí úpravy, nikdy nepožadoval plošné odstranění dřevin na krajnici ani jinde na silničním pozemku. Zákon o pozemních komunikacích používá v souvislosti se silniční vegetací pojmy „vhodný pozemek“ a „neohrožování Silniční stromořadí v české krajině 30 bezpečnosti užití komunikace“. Právě tyto neurčité právní pojmy musí uvádět do praxe státní úřady (silniční úřady a orgány ochrany přírody), které jim pro jednotlivé případy přiřadí přesný obsah. Tak složitý ekologický a společenský jev, kterým jsou ve středoevropském prostoru aleje, nemůže jako celek záviset na rozhodnutí jediné strany, která je pověřena zajistit jen určitou, byť navýsost důležitou potřebu společnosti – bezpečnost silničního provozu.

Lze tedy shrnout, že pří kácení jakýchkoliv dřevin silničního stromořadí je nutné žádat o povolení ke kácení (výjimkou jsou pouze kácení stromů v havarijním stavu, zejm. po kalamitních událostech, a kácení dřevin nedosahujících stanoveného rozměru dle § 8 odst. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o ochraně přírody). Ve správním řízení je pak zapotřebí zvážit závažnost důvodů kácení aleje v každém konkrétním případě, vyhodnotit funkční a estetický význam každé jednotlivé dřeviny i všech dřevin jako celku na stanovišti, dohodnout možnost kácení se silničním úřadem, a také stanovit v případě kácení adekvátní náhradní výsadby ke kompenzaci ekologické újmy a uložit povinnost následné péče o nově vysazené dřeviny až po dobu 5 let.

V rámci povolovacího režimu kácení přesto zůstává nebezpečím nekvalifikovanost a příp. zaujatost úředníků orgánů ochrany přírody, kteří povolují kácení. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která je dozorovým orgánem pro oblast ochrany přírody, dlouhodobě upozorňuje na základě kontrol městských a obecních úřadů na závažné nedostatky v dodržení postupů podle zákona na ochranu přírody úředníky při povolování kácení, zejména u malých obecních úřadů. Jedná se jak o čistě formální nedostatky (rozhodnutí nemá předepsané náležitosti správního aktu - chybí výrok, odůvodnění, poučení - , za „rozhodnutí“ je vydáván zápis z jednání zastupitelstva, nebo je rozhodnutí vyhotoveno obcí namísto obecního úřadu, chybí potvrzení o doručení účastníkům řízení apod.). Především však obce zanedbávají povinnost přezkoumat existenci důvodů ke kácení, vyhodnotit v každém případě stav dřevin a dostatečně odůvodnit výrok kácení, který by byl postaven na zkoumání všech důkazů a podkladů.

V případě povolování kácení podél místních komunikací, může hrozit objektivitě rozhodování i těsný vztah vlastníka - obce a úředníka. O žádosti vlastníka dřevin (obce zastoupené např. starostou) totiž rozhoduje jí zřízený obecní úřad, konkrétně jeho zaměstnanec – úředník (v malých obcích často také jen starosta). Typickým příkladem z větších měst jsou rekonstrukce místních komunikací, do nichž obce investují a jejichž úřady zároveň povolují jak stavbu, takkácení alejí, které nebývá vždy pro samotnou rekonstrukci nezbytné.

Návrh řešení

  1. Plošné kácení na základě zákona o pozemních komunikací již není možné
    Dle platných právních norem je nutné žádat o kácení na základě zákona o ochraně přírody a krajiny v každém konkrétním případě. Důvod zvýšení bezpečnosti silničního provozu nelze aplikovat paušálně. Je třeba jednotlivé úseky řešit individuálně a posoudit možné zvýšení bezpečnosti silničního provozu dalšími opatřeními – viz předchozí podkapitola Bezpečnostní rizika pro dopravu.
  2. Ve správních řízeních o povolení ke kácení zachovat aleje v krajině
    Správní řízení, které je nutné pro povolení kácení dřevin stanovených parametrů (prováděcí vyhláškou k zákonu o ochraně přírody), je také jediná možnost, jak právně závazně požadovat náhradní výsadbu za vykácené dřeviny. Orgán ochrany přírody je garantem zachování aleje v krajině, tím že nařizuje podmínky náhradní výsadby – tedy výsadbu v dané lokalitě s potřebnými parametry.
  3. Přesun kompetencí mezi orgány ochrany přírody
    K tomu, aby orgán ochrany přírody a krajiny mohl být garantem zachování alejí je nutná odborná způsobilost a nezávislost orgánu. Prvoinstanční orgány ochrany přírody – obecní úřady i těch nejmenších obcí, kde veškerou agendu vykonává starosta obce, ji však nemohou objektivně zajistit. Navíc může docházet k porušení obecné zásady veřejné správy, že „by nikdo neměl rozhodovat ve vlastní věci“. Proto je zde navrhován jednak plošný přesun kompetencí v oblasti povolování kácení silničních stromořadí, resp. veškeré zeleně mimo les, na obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Dalším opatřením by bylo jednorázové přesunutí rozhodnutí kácení na úřad sousední obce v případě střetu zájmů. Tato změna by sice znamenala legislativní změnu (zákona o ochraně přírody a krajiny), ale nepřinesla by významnou zátěž pro veřejný rozpočet. Nevytváří se totiž nová pravomoc úřadů, jen se mezi nimi přesouvá.
jbj
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
  183 Kč   Přidat do košíku
Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

zachranme-irbise