„O polygonu jsme se dozvěděli náhodou, když začala najatá realitní kancelář vykupovat půdu v okolí obce. Mluvili o zřizování bažantnice,“ vzpomíná starosta Obrubců u Mladé Boleslavi Jiří Šorejs. Když se zjistilo, že za akcí stojí automobilka, vypukla panika. Obora, kterou měl polygon zabrat, je v tamní krajině jediným lesem; k rekreaci jej využívají stálí obyvatelé i chataři, zdejší zemědělci chtěli začínat s agroturistikou. Po stavbě polygonu by se do lesa už nikdo nepodíval: komplex měl být oplocen a přísně střežen.

Stavbu zastavil sedlák

Nesouhlasnou petici podepsala drtivá většina obyvatel a pod vedením farmáře Romana Žáčka založili občanské sdružení. „Dokud nebyl vyhodnocen dopad na životní prostředí, není důvod skupovat pozemky, navíc pod falešnou záminkou. Tento podezřelý postup nás vyděsil,“ říká Žáček. Ještě na podzim zorganizovala Škoda letecké výlety pro místní obyvatele do Německa, kde se mohli podívat na existující polygon Volkswagenu.

Výlet ani dárkové balíčky však většinu lidí nepřesvědčily. To dokázaly až přísliby finančních kompenzací. Obce hospodařící se sotva pěti miliony za rok měly dostat jednorázově 14 až 30 miliónů, plus roční výnos z daní. Po pár měsících jednání zůstala stát proti polygonu jediná obec – Obrubce.

Klíčovým se ukázalo být pevné přesvědčení Jiřího Rajmana, farmáře vlastnícího dlouhý pruh polí táhnoucí se napříč celým územím potenciálního polygonu. Rozhodl se, že své pozemky neprodá za žádnou cenu. Když automobilka vzkázala, že při stavbě nevykoupené pozemky obejde, odpověděl, že si na svém poli postaví rozhlednu a bude k ní pořádat výlety s pozorováním přísně utajených zkoušek prototypů aut. Neúplatný sedlák, cenící si zděděné půdy, nakonec Škodovku udolal.

Projekt se stěhuje do Milovic

Fiaskem u Obrubců kauza neskončila. Škoda se zaměřila na další lokalitu – bývalý vojenský újezd Mladá u Milovic nad Labem. V dubnu 2002 zde, za značně emotivní atmosféry veřejného projednání v bývalém Domě důstojníků Sovětské armády, dali prakticky všichni přítomní najevo, že si žádný zkušební polygon nepřejí. Při následných průzkumech se v milovických lesích potvrdil výskyt vzácných druhů rostlin a živočichů. Asi dvě desítky z nich nebyly do té doby objeveny na žádném jiném místě republiky, o dvou druzích bezobratlých (listonoh a žábronožka) se mělo za to, že již u nás vyhynuly.

Odborníci přirovnali milovické stepi jejich významem k Pálavě a Českému krasu. „Oblast Mladé má nevyčíslitelnou cenu. Je jako ostrov, který byl izolován od okolní krajiny a po desetiletí využíván specifickým způsobem. Tak se zde vyvinuly mimořádné ekosystémy. Vážím si toho, co společnost Škoda dělá pro náš stát a toho, že zaměstnává velké množství lidí. Nemohu ale souhlasit s průmyslovým areálem ve středu biocentra. Fragmentace prostoru povede k poškození přírody,“ varoval předseda Společnosti pro ochranu motýlu Vladimír Vrabec.

Ve vojenském prostoru Škoda nenarazila na sveřepé sedláky, zato však – vedle nesouhlasu přírodovědců – na jednoznačný odpor obcí. Tentokrát nepomohly ani sliby finančních kompenzací. „Nechceme stát zase za plotem. Nijak nás neuklidňuje, že místo ohrady vojenského prostoru se má jednat o plot průmyslové zóny,“ řekl Karel Procházka, zástupce nově založeného Občanského sdružení Mladá, v červnu 2002 prezidentu Václavu Havlovi při jeho návštěvě Milovic. „Milovice se dynamicky rozvíjejí, do zrekonstruovaných objektů po ruské armádě se stěhují mladé rodiny. Znepřístupnění lesa jde proti snahám města, protože likviduje jeho rekreační zázemí. Vláda ani okres se nám nikdy nesnažili pomoci a teď nám ještě chtějí sebrat to nejcennější, co máme.“

Úředníkům auta v lese nevadila

Přestože obce a místní obyvatele podporovala Agentura ochrany přírody ČR a významné odborné instituce, tlak Škodovky platil na státní úředníky. Ministerstvo životního prostředí vydalo v polovině roku 2002 kladné stanovisko v procesu EIA a středočeský krajský úřad začal připravovat změnu územního plánu, v němž chtěl regionální biocentrum překreslit na průmyslovou zónu. Protestům obcí se krajští činovníci v čele s hejtmanem Petrem Bendlem jednoduše vysmáli. Obce, zbavené šance ovlivnit nový územní plán, pak použily v podstatě svého nejtvrdšího prostředku: začaly na svých katastrech vyhlašovat stavební uzávěry.

Později Škodovka narazila na další vážnou překážku. Polygon vyžadoval řadu výjimek ze zákona o ochraně přírody, protože zasahoval do biotopů desítek vzácných druhů živočichů a rostlin a také do lokalit navržených do evropské sítě chráněných území NATURA 2000. Začínalo být zřejmé, že výjimky lze stěží vydat bez porušení zákona a mezinárodní ostudy. Konflikt, nabírající na intenzitě, však vzal v létě 2003 rychlý a nečekaný konec: Škoda Auto prohlásila, že od svého záměru ustupuje.

Příběh polygonu je velkým úspěchem neúnavných místních patriotů a zastupitelů obcí, kteří pochopili hrozící nebezpečí. Ukazuje také, že pokud obce, občanská sdružení a odborníci najdou společnou řeč, mohou vytvořit dostatečnou protiváhu i těm největším průmyslovým koncernům. Na významu této kauze nic neubírá fakt, že Škodovka svůj plán na stavbu polygonu vzdala především kvůli ekonomickým potížím – kdyby devastaci obrubecké a milovické krajiny nikdo nestál v cestě, už by se po ostrých zatáčkách polygonu v tom či onom místě dávno proháněla auta nalakovaná maskovacími černobílými mozaikami.

Centrum pro podporu občanů se kauzou od počátku zabývalo – pomohlo založit občanské sdružení v Obrubcích, sestavit petici a vypracovat odborné připomínky k dokumentaci o hodnocení vlivů na životní prostředí. Pomohli jsme naplánovat jednotlivé kroky v kampani, vydat několik informačních letáků, uspořádat tiskové konference a průběžně vydávat zprávy pro sdělovací prostředky. Připravili jsme dopisy na nejrůznější úřady, zúčastnili jsme se jednání se Škodovkou i se stáními úřady. Zprostředkovali jsme také pomoc právníků.