Poškození dřevin zimním solením silnic

Velmi problematický je pro dřeviny chemický posyp v zimním období. Mezi škody způsobené solením patří hromadění soli, odplavování živin, alkalizace, poškozování půdní flóry a mykorhizy (symbiotických rostoucích hub s kořeny dřevin), zajílování, stlačování půdy a poškození povrchových vod. 90 procent škodlivých účinků nastává prosolením půdy, pouze 10 procent přímým kontaktem soli se stromem. Používáním posypové soli dochází k neustálému prosolování, které vede k exosmóze, kdy půda odebírá vodu kořenům, a v krajních případech až k plazmolýze (narušení struktury buněk). Sůl je rovněž vstřebávána kořeny, a u rostliny následně dochází k narušení příjmu a výdeje vody.

Zákon o pozemních komunikacích, ani prováděcí vyhláška k němu neobsahují dostatečně účinnou ochranu stromů před solením. Vyhláška pouze (v příloze 7 – technologie zimní údržby) stanovuje pro místní komunikace IV. třídy (chodníky a stezky), že se tyto komunikace chemickým rozmrazovacím materiálem smějí sypat pouze pokud v nich nejsou uloženy inženýrské sítě (ledaže mají uzavřený kryt) a jsou odděleny od zelených ploch a pásů pro stromy takovým způsobem, aby na ně nemohl stékat slaný roztok.

Zkušenosti z praxe péče ukazují, že pokud dochází k zimnímu solení, ani technická a sanační opatření, jako např. obrubníky, uzavírání povrchu, častější výměna půdy a zavodňování nestačí eliminovat účinky soli. Některé obce používají při nové výsadbě dřeviny, které jsou vůči solení odolnější, jde však pouze o dočasnou odolnost, a tak nejúčinnějším řešením je posypů se úplně vzdát. Potvrzují to příklady z praxe, kdy se úplné zrušení solení v Berlíně a jinde projevilo viditelným zotavením lehce poškozených stromů během šesti let, u těžce poškozených stromů potom během deseti let. Bylo tedy prakticky prokázáno, že při úplném zrušení posypů dochází k úplné samostatné regeneraci stromů.

Návrh řešení

1. Použití inertních materiálů

Řešením je pluhování a použití inertních posypových materiálů, jako je štěrk, škvára či písek místo solení silnic nižších tříd. Tato praxe by se následně mohla promítnout novelizací do prováděcí vyhlášky k zákonu o pozemních komunikacích. Tam, kde je solení silnic nevyhnutelné, je doporučována aplikace vodního roztoku soli, který má vyšší účinnost a nižší reálnou spotřebu solí, a dále zabránění hromadění se posoleného sněhu v okrajích cest.