Základní problémy řešené při rozhovorech o nové úmluvě

Vzhledem k lékařským a biologickým zjištěním je zřejmé, že úniky rtuti do životního prostředí jsou skutečným problémem vyžadujícím řešení. Přestože těžba a využívání tohoto nejproblematičtějšího prvku ze skupiny těžkých kovů může mít lokální charakter, rizika vyplývající z manipulace s ním nabývají díky přírodním procesům globálních rozměrů. Ačkoliv některé země manipulaci se rtutí silně omezují, z globálního charakteru rizik jasně vyplývá, že řešení problému musí přesáhnout hranice jednotlivých zemí. UNEP (United Nations Environment Programme – Výbor OSN pro životní prostředí) v roce 2003 tento fakt uznal a zřídil Program pro mezinárodní akci týkající se rtuti. V roce 2007 byla ustanovena otevřená pracovní skupina s cílem navržení a přezkoumání možných mezinárodních opatření týkajících se rtuti. Na 25. zasedání Řídícího výboru UNEP v únoru 2009 v Nairobi má být na základě výsledků přednesených otevřenou pracovní skupinou (Open Ended Working Group on Mercury) a na základě předcházejících jednání rozhodnuto, zda se začne připravovat Mezinárodní úmluva o rtuti – soubor konkrétních opatření s mezinárodní platností – a případně jaký bude mít rozsah a jakou bude mít podobu.

Samotná úmluva by měla pomoci k dosažení následujících cílů: (1) snížení světových zásob rtuti, (2) snížení poptávky po rtuti, (3) redukce mezinárodního obchodu se rtutí, (4) redukce emisí rtuti do atmosféry, (5) dosažení environmentálně šetrného zacházení s odpadem obsahujícím rtuť, (6) nalezení způsobů skladování rtuti šetrných k životnímu prostředí, (7) zajištění kontaminovaných oblastí, (8) zvýšení znalostí. Dosažení těchto cílů, které jsou navzájem propojené, by mělo být globálně výhodné ze zdravotního, ekologického, sociálního i ekonomického hlediska. Vzhledem k širokému spektru zájmů a priorit jednotlivých zemí jsou jednání poměrně problematická. Zatímco Evropská Unie, africké státy, Norsko či Švýcarsko požadují přísná a především závazná opatření vedoucí k dosažení těchto cílů, jiné země, jako například Čína nebo Indie, obhajují spíše doporučující formu úmluvy.

Široká oblast výskytu a využití rtuti společně s diverzitou zájmů jednotlivých států implikuje rozdělení jednání na několik základních problémů. Diskuse jsou vedeny zejména ohledně emisí z primární těžby rtuti a jejího využití při těžbě jiných surovin, ze spalovacích zdrojů včetně spaloven odpadů, výroby chloru, skladování kontaminovaného odpadu, zdravotnictví a zvláštní pozornost je věnována problematice rozvojových zemí.