Proces IPPC

Proces integrovaného povolování – IPPC (Integrated Pollution Prevention Control) lze svým vývojem a smyslem do určité míry přirovnat k procesu EIA (posuzování vlivů staveb a dalších záměrů na životní prostředí). Stejně jako při procesu EIA, také v rámci procedury IPPC se obsáhle zkoumají souvislosti a důsledky daného záměru, přičemž účastníci procesu se snaží najít ze všech úhlů pohledu optimální řešení. To by mělo být jak ekonomicky udržitelné, tak přijatelné z hlediska ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

Cílem integrovaného povolování je přimět průmyslové podniky k využívání nejlepších dostupných technik výroby a provozu a plnění přísnějších limitů, než jaké ukládají zákonné normy. Podniky by měly přejít od instalace koncových zařízení – „na konci potrubí“, tedy filtrů, odlučovačů a dalších čistících zařízení, k preventivním opatřením. Integrovaný přístup by měl zabránit vzniku znečištění volbou vhodných výrobních postupů a umožnit opětovné využití odpadů jako materiálu pro výrobu. Podniky si tím zároveň šetří investiční náklady na koncové technologie, vstupní suroviny i energii nutnou pro výrobní procesy.

Již ze samotného názvu procesu je patrné, že jde o jakési zhutnění, sloučení – integrování – opatření na ochranu životního prostředí. To samé platí i pro účastníky řízení o vydání integrovaného povolení, jehož pravidla upravuje zákon. Je hutné – náročné na znalosti z různých oborů. To je pro laickou veřejnost nevýhodou. Na druhé straně se podle zákona o integrované prevenci může veřejnost vyjádřit k problémům, do nichž dosud neměla možnost zasahovat.

Představu, o čem musí integrované povolení pojednávat a jak probíhá celý proces, si nejlépe uděláte přečtením odstavců 4 a 5 v § 13 zákona o integrované prevenci. Podrobněji se průběhu integrovaného povolování věnujeme v kapitole Průběh řízení o vydání integrovaného povolení.

 

Obsah integrovaného povolování

Předmětem řízení o vydání integrovaného povolení není diskuse o tom, zda postavit či nepostavit určité zařízení. Tuto základní otázku řeší procedura EIA (hodnocení vlivů na životní prostředí), v níž se posuzují různé varianty záměru, jeho případný vliv na životní prostředí nebo důsledky neprovedení záměru. Proces IPPC naproti tomu pouze staví podmínky provozu daného zařízení, přičemž vychází mimo jiné ze závěrů hodnocení vlivů na životní prostředí.

Integrované povolování poskytuje velký prostor k vyjádření veřejnosti. Mimo nových provozů a zařízení se může veřejnost vyjadřovat dokonce ke stavu a navrženému zlepšení technologie starších podniků, které existovaly již v době přijetí zákona (tedy před rokem 2003) a znečišťují životní prostředí. Zatímco podle dřívější právní úpravy nebyla revize existujících podniků možná, podle IPPC musí i stará zařízení odpovídat nejlepším dostupným technikám.