en ru

Za pády stromů může často nešetrné provádění výkopů

Při opravách silnic či chodníků, výstavbě budov, pokládání inženýrských sítí a dalších zemních pracích ve městě mnohdy dochází k poškození kořenového systému stromů.Zatímco stavebníci se už naučili bedněním chránit kmeny, pro kořeny to zatím neplatí. Ty pak snadno podléhají nákazám, což může mít za následek narušení stability stromu končící někdy i jeho nebezpečným pádem.

Státní technická norma specifikuje, jaká opatření mají provádět stavební firmy při výkopech, aby nepoškodily žádnou část stromu. Nad dodržováním normy by měly bdít odbory životního prostředí a stavební úřady. V praxi však nedostatečná či zcela chybějící kontrola provádění staveb vede  k tomu, že stromy trpí. Odkaz na technickou normu by měl být součástí každého povolení k provádění staveb, úředníci na to ale mnohdy nedbají. Firmám pak ignorování ochranných pravidel umožní ušetřit peníze. 

Inspekce potvrzuje pochybení

Česká inspekce životního prostředí řešila jen v roce 2008 osmnáct případů vážného poškození stromů při provádění staveb na různých místech republiky. Celková výše uložených pokut dosáhla téměř dvou milionů korun. Nejvážnějším případem posledních let bylo zničení jedné z nejkvalitnějších pražských alejí v Katusické ulici v pražské městské části Kbely.

Nejtragičtějším případem za poslední roky byl pád stromu ve Zlíně v lednu 2009, který zabil dvě děti a zranil několik dalších lidí. Podle dostupných informací byly v těsné blízkosti kmene zříceného pajasanu v minulosti prováděny výkopové práce a při pozdějším ohledání se ukázalo, že pod kořeny stromu byla umístěna betonová deska. To mělo za následek rozsáhlé poškození kořenového systému a uhnití větší části kotevních kořenů. Přestože strom na první pohled nemusel vypadat nebezpečně, stál už vlastně jen silou vůle.

Poškození kořenů je zrádné

Zatímco nešetrné ořezání větví stromu nebo usychání listů je na první pohled nápadné, pod zem nikdo nevidí. Kořeny jsou přitom velmi citlivé a i menší poranění může způsobit infekci houbovou chorobou a hnilobu. Strom může spadnout až několik let poté, co byl nešetrnou stavbou poškozen. Pak může být obtížné prokázat, kdo havárii zavinil a vyvodit z toho důsledky.

Řešením by mohlo být uvádění státní technické normy jako závazné a právně vymahatelné podmínky vydávaných stavebních povolení. To je v pravomoci stavebních úřadů. Pracovníci stavebních úřadů a odborů životního prostředí by pak měli namátkově kontrolovat, zda firmy při výkopech normu dodržují.

Stavbaři si mnohdy zjednodušují práci. Výkopy v blízkosti stromů je nutné provádět ručně, což je drahé. Bagr je levnější, ale zničí kořeny stromů. Problémem je také nízké povědomí pracovníků stavebních firem o fyziologii stromů a vlastnostech kořenového systému. Jak ukazuje případ Zlína, může to však mít tragické následky.

Osmero nejčastějších prohřešků stavebníků vůči stromům

  1. Výkopy nebo stavby se provádějí v těsné blízkosti stromů
  2. Tyto výkopy jsou navíc prováděny těžkou technikou namísto ručně
  3. Dochází k záměrnému usekání kořenů
  4. Kořeny poškodí pojezd těžké techniky – buď mechanicky nebo zhutněním půdy
  5. Dojde k odebrání zeminy z kořenového prostoru nebo naopak k zavážce kořenů
  6. Stavební jáma je odkrytá neúměrně dlouho a kořeny trpí suchem a změnami teploty
  7. Nová stavba je umístěna příliš blízko stromům a naruší režim spodní vody
  8. Úprava terénu (např. asfaltový povrch) zhorší zásobování kořenů vodou