PVC a legislativa

V České republice je PVC omezeno jen velmi výjimečně. Jednou z oblastí, které se to dotýká, jsou výrobky nesoucí označení Ekologicky šetrný výrobek včetně jejich obalů. Další omezení se vztahují na tzv. tuhé alternativní palivo (TAP). TAP se využívá například při výrobě cementu a je tvořeno směsí odpadních materiálů na bázi plastů, papíru, textilu, pryže a jiných spalitelných látek. Jde o drcenou směs obsahující spalitelný průmyslový a tříděný komunální odpad, s minimalizovaným obsahem nebezpečného odpadu a odpadu znečištěného nebezpečnými látkami. Zde je stanoven maximální přípustný limit pro obsah chlóru v závislosti na požadované kvalitě cementu do 1 %.

PVC v obalech

Kvůli obtížím, které představuje především likvidace PVC obalů, byl v České republice v roce 1997 přijat nový zákon o PVC obalech. Dle něho mělo být s účinností k 1. 1. 2001 zakázáno vyrábět a dovážet obaly z PVC a výrobky do nich zabalené. V roce 2000 byla účinnost zákonu posunuta  na 1. 1. 2008 a následně byl zákon zrušen. Důvodem byly možné komplikace, které by nám tento zákon mohl způsobit v rámci členství ČR v Evropské unii.

PVC jako takové tedy omezeno není, nicméně jsou uplatňovány limity na rizikové látky, které tvoří běžnou součást tohoto plastu. Obsah nebezpečných látek je limitován u hraček, výrobků pro děti nebo potravinových obalů. Omezení se týká především některých ftalátů nebo adipátů – změkčovadel PVC.

Omezení ftalátů,  adipátů v potravinových obalech

Základní právní předpis, který se týká potravinových obalů, je vyhláška č. 38/2001 Sb  o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, která byla pozměněna vyhláškou č. 271/2008 Sb (ta nabyla platnost 15. 8. 2008)

Samotná podstata PVC- obsah monomerního vinylchloridu ve výrobcích z PVC a jeho kopolymerů nesmí být podle vyhlášky vyšší než jeden miligram na kilogram konečného výrobku (1 mg monomerního vinylchloridu na 1 kg výrobu). (§ 14, odstavec 1). Ve vyhlášce je dále  uveden seznam látek a jejich limitních hodnot, které mohou být v potravinovém obalu obsaženy.

PVC se týkají především látky, využívané jako změkčovadla. Nejčastěji jde o ftaláty nebo adipáty. Vyhláška upravuje obsah ftalátů v potravinových obalech a jejich použití následovně:

BBP – butylbenzylftalát, DEHP – di – (2-ethylhexyl) ftalát a DBP – dibutylftalát se smí používat jen jako změkčovadlo v materiálech a výrobcích určených pro opakované použití, dále se smí používat jako změkčovadlo v materiálech a výrobcích na jedno použití, které přichází do styku s beztukovými potravinami, kromě kojenecké výživy, jeho koncentrace v konečném výrobku je limitována na 0,1 %, (u DBP je limit o něco přísnější – 0,05 %) přičemž SML (specifický migrační limit viz dále) u BBP je stanoven na 30 mg/kg, u DEHP na 1,5 mg/kg potraviny, u DBP je SML 0,3 mg/kg potravin.

Pro často používané změkčovadla potravinových obalů z PVC ze skupiny adipátů – DEHA (DEHA – di – (2-ethylhexyl) adipát) je stanoven SML na 18 mg/kg´.

SML - specifický migrační limit v potravině nebo v potravinovém simulantu,  hodnota specifické migrace látky z materiálu nebo výrobku. Vyhláška č. 37/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 186/2003 Sb, a dalších pozdějších předpisů, kterou se stanoví hygienické požadavky na výrobky přicházející do styku s vodou a na úpravu vody. Vyhláška č. 38/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy.

Omezeni ftalátů v hračkách a výrobcích pro děti

V následujícím textu naleznete základní informace o legislativních opatřeních v České republice, která souvisí s problematikou ftalátů v hračkách a předmětech péče o děti vyrobených z PVC. Jsou doplněny o některé další údaje ze zahraničních zdrojů.

V EU byla přijata direktiva EU 2005/84 o omezení ftalátů v dětských hračkách a dětském zboží. Na ni navazuje vyhláška 284/2006 Sb., podle které se od 16. ledna 2007 nesmějí používat následující ftaláty DEHP, DBP, BBP, DINP, DIDP, DNOP jako látky nebo složky přípravků v koncentraci vyšší než 0,1 % hmot. v měkčených plastových materiálech sloužících k výrobě hraček a předmětů pro péči o děti. Hračky a předměty pro péči o děti, jež obsahují tyto ftaláty ve vyšší koncentraci, než je výše uvedená hodnota, se nesmějí uvádět na trh. Předmětem pro péči o děti se rozumí jakýkoli výrobek určený pro usnadnění usínání, zklidnění, hygienu, krmení dětí nebo k cucání dětmi.

Direktiva Evropské unie 2005/84 o zákazu ftalátů v dětských hračkách a zboží uvádí že:

„Používání určitých ftalátů v hračkách a předmětech pro péči o děti vyrobených z měkčeného plastického materiálu nebo obsahujících části vyrobené z měkčeného plastického materiálu by mělo být zakázáno, protože přítomnost určitých ftalátů představuje nebo by mohla představovat rizika pro zdraví dětí. Hračky a předměty pro péči o děti, které, ačkoliv nejsou k tomu účelu určeny, mohou děti vkládat do úst, mohou za jistých okolností představovat nebezpečí pro zdraví malých dětí, pokud jsou vyrobeny z měkčeného plastického materiálu nebo obsahují části vyrobené z měkčeného plastického materiálu obsahujícího některé ftaláty.“

Česká legislativa týkající se ftalátů v hračkách pro děti a v předmětech pro péči o děti je upravena také vyhláškou  84/2001, jenž byla změněna vyhláškou 521/2005.

Hračky pro děti ve věku do 3 let, které jsou vyrobeny z měkčeného plastu, nesmí obsahovat více než 0,1 procent (hmotnostních) jednoho nebo více esterů kyseliny ftalové (ftaláty), uvedené v příloze č. 6. Jedná se o následující ftaláty:

I.
di-isononyl ftalát (DINP), CAS-No. 28553-12-0, Einecs-No. 249-079-5;
di-n-octyl ftalát (DNOP), CAS-No. 117-84-0, Einecs-No. 204-214-7;
di-iso-decyl ftalát (DIDP), CAS-No. 26761-40-0, Einecs-No. 247-977-1;

II.
butyl benzyl ftalát (BBP), CAS-No. 85-68-7, Einecs-No. 201-622-7;
dibutyl ftalát (DBP), CAS-No. 84-74-2, Einecs-No. 201-557-4;
di(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP), CAS-No. 117-81-7, Einecs-No. 204-211-0.

Riziko vystavení působení ftalátů:

Již od roku 1983 se ví, že DEHP, které je obsaženo ve vysokých koncentracích v dětských produktech, se může uvolňovat prostřednictvím simulovaného dermálního i orálního kontaktu. Ukázalo se, že neexistuje stálá úměrnost mezi koncentrací ftalátu ve výrobku, nebo trvání experimentu a množstvím uniklého DEHP. Nicméně bylo jasně dokázáno, že DEHP může z výrobku unikat po velmi dlouhou dobu a při silnějším stlačení se množství unikající látky dále zvyšuje. Dále uvolňování ftalátů z povrchu měkčeného PVC stoupá zejména při zvýšení mechanického tlaku a teploty (např. žvýkání).

Zdroj: Hanson, R.L. (1983) Phthalate ester migration from polyvinyl chloride consumer products. Phase 1 finalreport. Report prepared for the US Consumer Product Safety Comission, 51pp.