V územním nebo stavebním řízení a samozřejmě také v jiných typech správních řízení je před vydáním správního rozhodnutí nezbytné posoudit odborné otázky. Mnohdy orgán, který rozhoduje, nemá odborné znalosti na to, aby mohl věc sám posoudit, a proto musí požádat o stanovisko jiný orgán (ten označujeme jako dotčený orgán). Typicky tak orgány ochrany přírody posuzují zásah do krajinného rázu, ke kterému může dojít v územním řízení – to ale vede stavební úřad.

Obecnou úpravu závazných stanovisek najdeme v § 149 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). Závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Znamená to, že orgány, které ve věci rozhodují, se nemohou od závazného stanoviska odchýlit a musí jej repetovat. Proto správní řád přímo stanoví, že v případě řízení o žádosti (např. územní nebo stavební řízení) musí správní orgán žádost zamítnout, pokud je vydáno negativní závazné stanovisko. Obdobně zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v § 90 odst. 1 říká, že souhlasy a závazná stanoviska vydávaná podle tohoto zákona k plánům a politikám, které nejsou schvalovány ve správním řízení, se též nevydávají ve správním řízení. Souhlasy a závazná stanoviska vydávaná podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu jsou závazným stanoviskem podle správního řádu.

Přezkum závazného stanoviska

Závazné stanovisko není rozhodnutím a není možné se proti němu samostatně odvolat. To potvrdil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Ten uzavřel, že „závazná stanoviska vydaná dle § 149 správního řádu z roku 2004 nejsou rozhodnutími ve smyslu § 67 správního řádu ani § 65 s. ř. s., jelikož sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Zákonodárce ve shodě se sjednocujícím rozhodnutím zavedením § 149 správního řádu upřednostnil zásadu ekonomie řízení. Soudní přezkum je v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s. ř. s. Na toto nemá vliv ani skutečnost, zda žádost o vydání závazného stanoviska byla podána subjektem před zahájením hlavního řízení nebo v jeho průběhu či že žádné hlavní (typicky územní) řízení nemusí v případě vydání negativního závazného stanoviska již následovat, neboť ho příslušný subjekt nezahájí.“ (rozšířený senát Nejvyššího správního soudu 2 As 75/2009 – 113).

Samozřejmě ale jeho přezkum možný je. Jednak je možné požadavek na jeho přezkoumání zahrnout do odvolání proti samotnému rozhodnutí ve věci (tedy např. v rámci odvolání proti územnímu rozhodnutí). Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska.

Nezákonné závazné stanovisko je také možné zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Jestliže správní orgán při své úřední činnosti zjistí, že jiný správní orgán učinil nezákonné závazné stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k přezkumnému řízení a vyčká jeho rozhodnutí.

Přezkumné řízení přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Podnět k zahájení nezkumného řízení může dát účastník a tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli.

Pokud správní rozhodnutí, jehož podkladem bylo závazné stanovisko, už nabylo právní moci, je zrušení závazného stanoviska důvodem obnovy řízení.

Změna závazného stanoviska

Podle správního řádu je dotčený orgán je vázán svým předchozím závazným stanoviskem. Navazující závazná stanoviska mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily původní podmínky.

Opakované používání závazných stanovisek

Mohly by se stát, že by se správní orgán (kupř. stavební úřad) rozhodl použít závazné stanovisko vydané v územním řízení také pro řízení stavební a nezískal by pro rozhodování stanovisko nové, které by reagovalo na odlišnosti stavebního a územního řízení. Nejvyšší správní soud k tomu řekl, že „prostřednictvím závazných stanovisek jsou hájeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Smyslem úpravy účastenství občanských sdružení ve správních řízeních dle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny je zajistit aktivní působení veřejnosti při vydávání příslušných aktů a právo domoci se jejich přezkumu. V situaci, kdy nejsou závazná stanoviska vydávána v samostatném správním řízení, ale toliko pro účely řízení stavebního, v jehož rámci mohou být instančně a posléze též soudně přezkoumány, nelze naplnit smysl § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny jinak než zahrnutím občanských sdružení mezi účastníky stavebního řízení. Závazná stanoviska, ač se jedná o úkony dle části čtvrté správního řádu, je třeba v tomto případě vnímat jako konečná rozhodnutí v materiálním slova smyslu o otázkách upravených zákonem o ochraně přírody a krajiny.“ (Nejvyšší správní soud 1 As 6/2011). Ve stejné rozhodnutí pak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „nezbytným podkladem stavebního řízení je souhlas orgánu státní správy lesů s dotčením pozemků v ochranném pásmu lesa (§ 14 odst. 2 lesního zákona). A to i tehdy, pokud byl souhlas dle tohoto ustanovení udělen již pro územní řízení. Předmět územního a stavebního řízení je odlišný, proto se různí i otázky a hlediska, které bere v potaz orgán státní správy lesů při vydávání souhlasu dle § 14 odst. 2 lesního zákona pro územní řízení a pro stavební řízení. Podmínky zajišťující ochranu lesa při stavební činnosti nemohou být součástí souhlasu uděleného pro územní řízení, neboť v územním řízení žadatel nepředkládá informace a podklady takového charakteru, aby z nich bylo možné dovodit, jaká opatření bude nezbytné stavebníkovi uložit k zabezpečení zájmů chráněných lesním zákonem.“

Hlavním úkolem veřejného ochránce práv – ombudsmana je umožnit občanům obranu před nezákonným nebo nedemokratickým výkonem veřejné správy nebo některých institucí jako jsou psychiatrické léčebny nebo věznice. Role ochránce je vystupovat nestranně. Činnost ombudsmana obvykle nemá na samotné vyřešení kauzy přímý dopad, z jeho zpráv za každý rok činnosti však lze minimálně čerpat řadu argumentů, kterým dospěl při řešení předchozích případů. Pokud však není možné domoci se nápravy řešení před správními orgány, může ombudsman fungovat jako poslední možnost, kam se obrátit (samozřejmě kromě správní žaloby).

Ombudsman do ochrany životního prostředí vstupuje typicky tehdy, pokud dojde k porušení zákonů při umisťování a povolování staveb. Nejčastěji jedná na základě podnětu občana, který je jednáním orgánů veřejné správy dotčený. Tento podnět nepodléhá žádnému poplatku a nepodléhá kontrole (kupř. není možné, aby ho předtím, než se dostane k ochránci, hodnotil krajský úřad nebo ministerstvo.

Každý podnět musí obsahovat:

  1. vylíčení podstatných okolností věci
  2. sdělení, zda věc byla předložena také jinému státnímu orgánu (s jakým výsledkem),
  3. doklad o tom, že úřad, jehož se podnět týká, byl neúspěšně vyzván k nápravě,
  4. identifikaci stěžovatele,
  5. kopii rozhodnutí (pokud je).

Ochránce může buď odložit, pokud jsou pro to splněny podmínky (pokud by šlo o starou kauzu) nebo může stěžovatele poučit, co by měl správně učinit (pokud mu zbývají ještě jiné možnosti nápravy). Pokud jsou splněny podmínky, ochránce se začne podnětem zabývat, zahájí šetření a o tom vyrozumí stěžovatele. Přitom má mnoho oprávnění, zejm. může nahlížet do správního spisu, může žádat vstup na úřad. Pokud zjistí, že došlo k porušení právních norem nebo pochybení, úřad vyzve, aby se k této situaci do 30 dnů vyjádřil. Úřad pak může provést opatření k nápravě. Jestliže to neudělá, nebo jsou nedostatečná, vypracuje ochránce závěrečnou zprávu z šetření, ve které navrhne sám opatření k nápravě. Je nezbytné poznamenat, že ochránce řešení pouze navrhuje, nemůže kupř. Sám zahájit a vést disciplinární řízení nebo přezkoumat vydané správní rozhodnutí. Do 30 dnů od doručení tohoto závěrečného stanoviska musí úřad ochránci sdělit ochránci, jaká opatření k nápravě provedl. Pokud ani ta nebudou dostatečná, úkolem ombudsmana je vyrozumět nadřízený úřad a informovat veřejnost.

Na závěr je nezbytné uvést, na které orgány se působnost ombudsmana vztahuje. Jde o:

  1. ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu a správní úřady, které jim podléhají
  2. Českou národní banku (pokud působí jako správní úřad(
  3. Radu pro rozhlasové a televizní vysílání,
  4. Policii České republiky,
  5. Armádu České republiky,
  6. Hradní stráž,
  7. Vězeňskou službu České republiky,
  8. na zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence,
  9. na veřejné zdravotní pojišťovny

Územní řízení vede obecný stavební úřad a zahajuje jej na návrh stavebníka. Stavební úřad informaci o zahájení územního řízení oznamuje veřejnou vyhláškou, a to i v případě, že by byla všem účastníkům doručena do vlastních rukou. Je to z toho důvodu, že veřejnost by jinak neměla možnost dozvědět se o jeho konání. Vedle veřejné vyhlášky si informaci o chystaném záměru si budete moci přečíst i na místě u plánované stavby – stavebník musí příslušnou informaci vyvěsit bezodkladně poté, co bylo nařízeno veřejné ústní jednání a musí jí tam ponechat až do data konání tohoto jednání. V případě, že tuto povinnost nesplní, musí se veřejné ústní jednání opakovat. Ministerstvo pro místní rozvoj bylo stavebním zákonem zmocněno k vydání vyhlášky, která stanoví obsahové náležitosti informace zveřejňované na místě stavby. Vyhláška č. 503/2006 Sb. se o tomto zmiňuje v § 8, ale oproti stavebnímu zákonu nepřináší o mnoho konkrétnější úpravu. Stavební zákon zakládá nerovné postavení účastníků územního řízení — jak v ustanovení § 87 odst. 1 (doručování oznámení o zahájení řízení) tak i v ustanovení § 92 odst. 3 (doručování územního rozhodnutí) stanoví, že účastníkům podle § 85 odst. 1 (stavebníkovi a obci) se doručuje jednotlivě (tj. do vlastních rukou) a to i tehdy, když se účastníkům podle § 87 odst. 2 doručuje veřejnou vyhláškou (tj. ostatním, a mezi nimi i vlastníkovi pozemku, na kterém se umísťuje stavba, liší-li se od stavebníka). Stavební zákon v tomto porušuje ústavně zaručenou rovnost účastníků řízení33, ale v praxi s tím není možné nic udělat.

Jak se vyjádřit k umisťované stavbě

Jste-li účastníkem řízení, informace o zahájení řízení vám bude doručena do vlastních rukou, jestliže počet všech účastníků nepřesáhne 30. Jestliže počet účastníků přesáhne 30 osob, bude ostatním účastníkům (krom obce a žadatele) doručováno veřejnou vyhláškou na úřední desce. Kromě toho byste se o zahájení řízení měli dozvědět z informace, kterou stavebník vyvěsí na místě určeném stavebním úřadem nebo (vedle toho) na veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, kde se má jeho záměr uskutečnit. Tato informace se však vyvěšuje pouze v případě, že se záměr posuzuje v procesu EIA nebo se jedná o území, pro které neexistuje územní plán. Pak se nařizuje také veřejné ústní projednání, kterého se může účastnit kdokoli

Abyste mohli kvalifikovaně vznášet námitky, musíte znát záměr, který stavební úřad projednává. k tomu vám správní řád jako účastníkovi řízení dává právo nahlížet do spisu vedeného stavebním úřadem a činit z něho výpisy a kopie. Toto právo mají všichni účastníci a jejich zástupci i v případě, že rozhodnutí již bylo vydáno a i poté, kdy se stalo pravomocným a vykonatelným. Za poskytnutí kopie ze spisu je stavební úřad oprávněn požadovat uhrazení správního poplatku. Když si dokumenty ze spisu ofotografujete vlastním fotoaparátem, správní poplatek platit nebudete.

Podle ustanovení § 89 odst. 4 můžete jako majitel sousedícího pozemku uplatňovat námitky proti projednávané stavbě jen v rozsahu, v jakém je vaše právo přímo dotčeno. Lze předpokládat, že stavební úřady budou často odmítat námitky dotčených sousedů právě z důvodu, že překračují rozsah přímého dotčení jejich práv. Odmítnutí námitek z tohoto důvodu může stavební úřad uplatnit nanejvýš v případě námitek proti „nesprávnosti“ či nevhodnosti navrhovaného řešení stavby, ale nikdy v případě námitky vůči protiprávnosti projednávaného návrhu či postupu stavebního úřadu.

Takovým odmítnutím by správní úřad porušil jednu ze základních zásad své činnosti a vy byste byli přímo dotčeni v právu na zákonnost postupu a rozhodování stavebního úřadu. V případě, že namítáte protiprávnost zamýšlené stavby, vždy to odůvodňujte tím, že by její realizace zasáhla přímo do vašich práv. Je-li navrhovaná stavba příliš vysoká, může zasahovat do vašeho práva na přiměřené osvětlení a oslunění vašich nemovitostí. Jedná-li se o záměr, který bude zdrojem hluku, zápachu, kouře, světelného záření či bude jinak rušit, budete jím přímo dotčeni v právu na nerušené užívání vaší nemovitosti. Bude-li stavba negativně zasahovat některou ze složek životního prostředí, budete přímo dotčeni v právu na příznivé životní prostředí atd.

Stavební úřad už nemusí o námitkách účastníků rozhodovat. Nově je pouze třeba, aby byly v odůvodnění uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.Proti vydanému rozhodnutí se jakožto účastník řízení můžete odvolat. Lhůtu pro podání odvolání určuje správní řád a je stanovena na 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí Odvolání se podává prostřednictvím stavebního úřadu, který vydal územní rozhodnutí. O odvolání rozhoduje nadřízený správní úřad (většinou se bude jednat o krajský úřad). Odvolání musí mít obecné náležitosti stanovené pro úřední podání, dále musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadáte a v čem spatřujete rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí či řízení, jež mu předcházelo. Náležitosti odvolání a jeho odůvodnění upravuje správní řád v ustanovení § 82.

 

Územní plán je velmi důležitý dokument, který by měl zajistit, aby nová bytová výstavba nebyla umístěna vedle hlučného průmyslového provozu nebo aby se v rozrůstající obci nezapomnělo na školu pro děti. Územní plán zajišťuje také architektonickou hodnotu staveb a chrání krajinný ráz. Aktivní občanský přístup k územnímu plánování vám může přinést budoucnost v kvalitním životním prostředí. Naopak nezájem o územní plán často končívá nepříjemným překvapením a následně zklamáním způsobeným narušením životních podmínek a možná i ztrátou hodnoty vašich nemovitostí.

Způsob, jak se zapojit do územního plánování, kdy je tak možné učinit, samotné náležitosti územního plánu a další podrobnosti upravuje „zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)“, v platném znění. Pokud budou v dalším textu této publikace uváděny pouze paragrafy a jejich odstavce, odkazujeme tím právě na stavební zákon. Stavební zákon zná několik typů územních plánů (slovy zákona „územně plánovacích dokumentací“), uspořádaných hierarchicky, což znamená, že celostátní územní plán je závazný pro krajský, ten zase pro obecní a z něho případně musí vycházet tzv. regulační plán. Jednotlivé typy územně plánovacích dokumentací se liší rozsahem území, které řeší, podrobností, v níž je území zobrazováno a také procesem, ve kterém se připravují a vydávají. Pro komplexní ovládnutí problematiky územních plánů nestačí znát pouze stavební zákon, ale vyplatí se seznámit se i se správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.) a některými tzv. zvláštními předpisy jako např. zákonem o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) nebo zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí – proces EIA (č.

100/2001 Sb.). Na podstatná ustanovení těchto předpisů v následujících pasážích upozorníme.

 

Politika územního rozvoje (PÚR)

Stavební zákon se věnuje politice v § 31 – § 35. Náš právní řád donedávna tento typ nejvýše postavené územně plánovací dokumentace (ÚPD) neznal. První politiku schválila vláda usnesením č. 929 ze dne 20. Července 2009 jako „Politiku územního rozvoje České republiky 2008“5. Zveřejněna byla na internetu na stránkách ministerstva pro místní rozvoj. Všechny další typy ÚPD z ní musejí vycházet a být s ní v souladu. Z povahy této celostátní politiky je zřejmé – a zákon to také přesně vymezuje – že jejím obsahem mají být aktivity a záměry celorepublikového nebo mezinárodního významu. To ovšem neznamená, že politika by měla být na okraji vašeho zájmu. Podstatné totiž je, že z politiky územního rozvoje musí vycházet jak krajský územní plán, tak i územní plán sebemenší obce. Do doby, než zastupitelstvo uvede do souladu svůj plán s politikou či s plánem kraje, nelze podle rozporných částí územního plánu postupovat. Vaše zastupitelstvo proto musí respektovat vše, co je v politice územního rozvoje a dotýká se katastru vaší obce. Typicky silnice naplánovaná v politice (zanesená následně do krajských zásad územního rozvoje) přes území obce musí být povinně obsažena v územním plánu obce, kde bude možné už řešit pouze detaily, nikoli však její samotný koridor.

Ministerstvo pro místní rozvoj má povinnost zpracovat každé 4 roky zprávu o uplatňování politiky (§ 35). Na základě této zprávy, kterou musí ministerstvo předložit nejpozději v červenci 2013, vláda rozhodne o aktualizaci politiky nebo o zpracování nového návrhu politiky územního rozvoje – oba případy znamenají jediný způsob, jak Politiku 2008 a z ní vycházející územně plánovací dokumentace ovlivnit. Pravidla pro projednání a schválení politiky (§ 33 a § 34), včetně zapojení veřejnosti, se totiž obdobně použijí i pro její aktualizaci či přepracování.

Navíc může každý podat ministerstvu připomínky k návrhu zprávy o uplatňování politiky. Lůhta pro připomínkování musí být alespoň 30 dní a návrh musí být zpřístupněn na internetu.

Zásady územního rozvoje (ZÚR)

Stavební zákon je upravuje v § 36 – § 42. Zásady územního rozvoje jsou mimořádně závažným dokumentem nejen z pohledu krajské samosprávy a jejího zájmu na určitém směru rozvoje území kraje, ale i z pohledu každého občana. Z formálního hlediska jsou zásady opatřením obecné povahy. Po obsahové stránce je tento „územní plán“ už natolik podrobný, aby byl schopen vymezit plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby To znamená, že pozemky nacházející se v těchto plochách nebo koridorech bude možné vyvlastňovat. Důležité však je, že zásady ani jejich vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím (především jde o územní rozhodnutí).

Zásady územního rozvoje se zpracovávají ve dvou fázích. Krajský úřad připraví nejdříve na základě rozhodnutí zastupitelstva zadání zásad, ve kterém navrhne cíle a požadavky na návrh zásad.Druhou fází je zpracování návrhu a jeho vyhodnocení z hlediska vlivů na udržitelný rozvoj. Veřejnost má možnost zaslat písemné připomínky do 45 dnů od doručení zveřejnění návrhu zásad na úřední desce (30 dnů+15 dnů jako lhůta na doručení). Poté dojde k projednání této "první verze" návrhu. Návrh je upraven, musí být znovu zveřejněn a následuje vlastní řízení o zásadách územního rozvoje, včetně veřejného projednání a další možnosti podávat připomínky a také námitky.

Připomínku k návrhu zásad může podat kdokoli – občan kraje, občan z jakékoli jiné části České republiky a rovněž cizinec ze kterékoli části světa. Nezáleží ani na tom, zda jde o fyzickou nebo právnickou osobu.

Odlišně stavební zákon nastavuje právo podat námitku. Ta je v případě zásad přístupna pouze obci na území daného kraje, oprávněnému investorovi ( to je vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury) a takzvanému zástupci veřejnosti. Rozdíl mezi připomínkou a námitkou je značný. Připomínku jsou krajský úřad a zastupitelstvo povinni „zohlednit“ v zásadách a připomínkující nemá k dispozici žádný „tvrdý“ právní nástroj k obraně, pakliže se tak nestane. O námitce musí na základě návrhu krajského úřadu rozhodovat veřejným hlasováním zastupitelstvo a své rozhodnutí odůvodnit. Námitkující má nepochybně právo podat podnět k zahájení přezkumného řízení podle § 94 a násl. správního řádu, dále žalobu proti rozhodnutí o námitce podle § 65 odst. 1 a 2 soudního řádu správního nebo žalobu proti schváleným zásadám podle § 101a soudního řádu správního (viz text v šedém boxu níže). Vadou této části stavebního zákona – možná až protiústavní – je, že nedává právo podat námitku k návrhu zásad vlastníkům dotčených pozemků, a to přestože (jak bylo výše uvedeno) na základě zásad jim mohou být tyto pozemky za určitých okolností vyvlastněny.

Na druhou stranu tento stav automaticky vlastníkům neuzavírá cestu ke správní žalobě, neboť před ní je pouze nutné odůvodnit to, že vydáním zásad územního rozvoje zasáhl kraj do práv žalobce (např. vlastnických). Podmínkou pro podání žaloby proti zásadám není aktivní účast v procesu přijímání zásad.

Zástupcem veřejnosti se stává osoba, kterou zmocní nejméně 500 občanů kraje nebo alespoň 200 občanů obce na území daného kraje (v obcích s méně než 2 000 obyvateli to musí být alespoň desetina občanů obce), kteří uplatňují věcně shodnou připomínku (tj. připomínku týkající se stejného tématu). Pravdou je, že způsob ustavení zástupce veřejnosti upravil stavební zákon poměrně komplikovaně.

Občané, kteří uplatňují věcně shodnou připomínku (resp. zástupce veřejnosti) musí doložit podpisovou listinu, v níž uvedou jméno a příjmení, trvalý pobyt a svůj podpis a zmocnění pro zástupce veřejnosti. Podpisová listina i připomínka mohou být součástí zmocnění pro zástupce veřejnosti. Zástupce následně vystupuje za zmocněné občany a může za ně podat i podrobněji zpracovanou „námitku“ vycházející z „věcně shodné připomínky“.

Všechny připomínky a námitky musí být uplatněny nejpozději k upravenému návrhu zásad a jeho vyhodnocení musí být uplatněny písemně do sedmi dnů od skončení veřejného projednání. POZOR! – lhůta není příliš dlouhá. Pokud je potřeba vytvořit věcně shodnou připomínku, aktivizovat dostatečný počet občanů, sehnat podpisy, zmocnit zástupce a podat jeho námitku, je nutné celou záležitost připravovat s dostatečným časovým předstihem.

Stavební zákon vyžaduje, aby finální návrh (nebo alespoň informace, kde je přístupný) byl doručen veřejnou vyhláškou a zveřejněn po dobu alespoň 30 dnů na úřední desce kraje a na internetu. Vzhledem k pravidlům správního řádu o doručování veřejnou vyhláškou počíná běžet 30denní lhůta až 15. dnem po vyvěšení veřejné vyhlášky16. Současně ovšem platí, že krajský úřad musí zajistit nahlédnutí do návrhu zásad od prvního dne vyvěšení. Znamená to, že výsledná lhůta bude činit 45 dnů. Pozor ovšem na skutečnost, že datum konání veřejného projednání stačí oznámit pouze 15 dnů předem.

Krajský úřad přitom však musí myslet na to, že lhůtu pro seznámení s návrhem zásad nesmí zkrátit. Nemělo by se proto stát, že veřejné projednání bude stanoveno někdy uprostřed lhůty určené pro nahlížení. V opačném případě by takové pochybení mohlo být pro soud důvodem pro zrušení zásad územního rozvoje. Podobná praxe panuje také při územním plánování obcí.

Uskutečněním veřejného projednání a podáním připomínek a námitek do 7 dnů od jeho skončení (nejpozději v jeho průběhu) končí pro veřejnost možnost účastnit se procesu pořizování zásad podle stavebního zákona. Krajský úřad a pověřený člen krajského zastupitelstva jsou poté povinni se zabývat všemi podanými připomínkami a námitkami a vypracovat návrh rozhodnutí o námitkách. Následně o celé věci na svém zasedání rozhodne zastupitelstvo kraje. Jednání zastupitelstva, na kterém má dojít ke schválení zásad územního rozvoje, je samozřejmě veřejné a občan kraje má právo na tomto jednání vystoupit.

Zastupitelstvem schválené zásady územního rozvoje se vydají jako opatření obecné povahy a zveřejní se na úřední desce kraje a také všech obcí na území kraje. Součástí odůvodnění zásad je rovněž rozhodnutí o námitkách a jeho odůvodnění. Dnem vyvěšení je den vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje (§ 25 odst. 3 správního řádu). Vzhledem k tomu, že úřední deska musí být správním orgánem vedena rovněž na internetu, musí být zásady zveřejněny rovněž tam.

Územní plán obce

Územní plán je pro obce, které si přejí rozvoj svého území, zcela nepostradatelný. Jeho výsadou (až na malé výjimky) je totiž vymezování zastavěného území a zastavitelných ploch v obci. Jen na takto označených plochách mohou lidé či firmy získat povolení k výstavbě. Stavební zákon označuje území nacházející se mimo plochy zastavitelné a mimo zastavěné území jako nezastavěné území a zakazuje na něm povolovat stavby.

Územní plán je ovšem důležitý nejen pro stavebníky. Musí se zabývat i ochranou hodnot území obce, uspořádáním krajiny nebo koncepcí infrastruktury na území obce. O územní plán své obce by se tak měl zajímat každý, komu záleží na tom, v jakém prostředí bude žít on nebo v budoucnu jeho či její děti. Malé obce však často územní plán vůbec nemají a nemožnost stavět mimo zastavěná území těchto obcí by mohla být problémem pro jejich rozvoj. Umisťovat stavby a posléze i stavět mimo zastavěná územní obcí bez schváleného územního plánu je možné pouze ve vyjmenovaných případech (§ 188a – zasíťované pozemky, stavby na pozemcích, které sousedí se zastavěnými pozemky, stavby pro zemědělství nebo stavby občanského vybavení). Umístění některých typů staveb je navíc podmíněno souhlasem zastupitelstva obce. Vzhledem k tomu, že se jedná o významný zásah do obecné povinnosti plánovat výstavbu a do ochrany nezastavěné krajiny, je uvedená výjimka časově omezena do konce roku 2020.

Orgánem územního plánování, tedy tím, kdo pořizuje územní plány, není každý obecní úřad. Primárně je tato kompetence dána obecním úřadům obce s rozšířenou působností. Pokud prokáže kvalifikační předpoklady svých úředníků také obecní úřad nižšího řádu, může se stát pořizovatelem i on. Pravidlem však bude, že malým obcím (těmi se rozumí i obce s pověřeným obecním úřadem) bude pořizovat územní plán ta obec s obecním úřadem s rozšířenou působností, do jejíhož správního obvodu malá obec spadá. To se ovšem týká technické stránky vypracování územního plánu, kompetence zastupitelstva schvalovat územní plán ve všech fázích se nijak nepřesouvá. Znamená to, že konečné rozhodnutí – schválení územního plánu – je vždy na zastupitelstvu té obce, pro kterou se územní plán pořizuje. Stavební zákon zná celkem čtyři typy subjektů, které mohou iniciovat rozhodnutí o pořízení územního plánu nebo jeho změn.

Návrh občana obce nebo vlastníka pozemku v obci (ani dotčeného orgánu) neznamená automaticky zahájení procedury pořizování územního plánu. Konečné slovo povinně hlasovat. Podmínkou zastupitelstva, aby rozhodlo o pořízení územního plánu obce, případně jeho změny, může být úhrada nákladů na pořízení dokumentu tím, kdo návrh podal. Vydá-li zastupitelstvo obce rozhodnutí o pořízení územního plánu, zpracuje pořizovatel návrh zadání územního plánu, který zveřejní po dobu 30 dnů. V této lhůtě je možné návrh zadání připomínkovat.

Podle schváleného zadání nechá obec zpracovat návrh územního plánu a jeho vyhodnocení. Poté se koná společné jednání. Návrh i vyhodnocení musí být zveřejněny (veřejnou vyhláškou). Každý má 45 dní (15 dní na doručení+30 dní) na podání písemných připomínek. Během společného jednání se vyjadřují také dotčené orgány prostřednictvím stanovisek. Krajský úřad by také měl vydat stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí. Pokud to nestihne ve lhůtě 30 (resp. 60 dnů), může být územní plán vydán i bez tohoto stanoviska. Po skončení společného jednání je třeba vyhodnotit podané připomínky a stanoviska. Jsou vybrány nejvhodnější varianty. O návrhu následně hlasuje opět zastupitelstvo.

Takto upravený a s chválený návrh a celé vyhodnocení se opět zveřejňují a musí proběhnout veřejné projednání návrhu. To se nesmí konat dříve než 30 dnů po vyvěšení veřejné vyhlášky o návrhu na úřední desce. K upravenému návrhu může opět každý vlastník pozemků nebo staveb, zástupce veřejnosti a oprávněný investor podat námitky. Každý pak může sepsat připomínku. Námitky i připomínky musí být uplatněny do sedmi dnů od skončení veřejného projednání. Pozor - k později uplatněným, námitkám a připomínkám se už nemusí přihlížet.

Stavební zákon říká, že se nepřihlíží ani k námitkám a připomínkám, o kterých bylo rozhodnuto již dříve při vydání zásad územního rozvoje. Tím jsou však myšleny pouze takové námitky, které se obsahem týkají přímo zásad a ne námitky, které se týkají až dalších fází řízení. Pokud byste byli odkázáni až do další fáze řízení, nebylo o námitce rozhodnuto meritorně a bude se o ní jednat později. Může se stát, že po schválení územního plánu zastupitelstvem podá někdo z legitimovaných subjektů (např. dotčení vlastníci nemovitostí) žalobu a soud zruší rozhodnutí zastupitelstva o námitkách. V takovém případě musí obec uvést územní plán do souladu se zrušovacím rozhodnutím soudu. V mezidobí než tak učiní nelze postupovat podle části územního plánu vymezeného ve zrušovacím rozhodnutí – tato část územního plánu není platná ani závazná. Konkrétně to může např. znamenat, že v konkrétním území nebude možné stavět, protože část územního plánu vymezující zastavitelnou plochu byla zrušena.

Územní plán by měl být poměrně stabilním dokumentem. V praxi k tomu však bohužel dochází, a to mnohdy pouze na pozadí partikulárních zájmů. Na druhou stranu připadá v úvahu množství situací, které vyžadují změnu územního plánu (např. prudký nárůst obyvatel obce apod.) — za tím účelem má územní plánování sledovat společenský a hospodářský potenciál rozvoje (§ 18 odst. 2).

Stavební zákon stanoví, že každé 4 roky je nutné předložit zastupitelstvu obce zprávu o uplatňování územního plánu. Na základě této zprávy může zastupitelstvo rozhodnout o změně nebo o pořízení nového územního plánu. Povinnost předkládat zprávu nevylučuje, aby občané nebo vlastníci nemovitostí kdykoli podali návrh na změnu územního plánu sami. Pořizování změny může probíhat ve zjednodušeném procesu. V některých případech se tak nebude ke změně územního plánu zpracovávat koncept a dokonce ani zadání. Postup, který zastupitelstvo a pořizovatel při změně územního plánu zvolí, je nutné pečlivě sledovat. Jednak z pohledu, zda byly splněny podmínky stavebního zákona pro zkrácený postup, a pak samozřejmě proto, že zkrácený postup výrazně redukuje možnosti, jak se ke změně územního plánu může vyjádřit veřejnost.

Územní plány jsou vydávány jako opatření obecné povahy. Osoby (především vlastníci) dotčené obsahem územního plánu mají právo podat námitky a úřad má povinnost o těchto námitkách rozhodnout. Rozhodnutí o námitkách je přezkoumatelné, buď samotným úřadem, nebo soudem. Celý územní plán, případně některou jeho část, je možné pro nezákonnost napadnout speciální žalobou u správního soudu. Příslušné k řízení o žalobě jsou krajské soudy a pro vydání rozhodnutí mají lhůtu 90 dnů (místo dřívějších 30 dnů). Proti jejich rozhodnutí je možné podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Žalobu lze podat nejpozději do 3 let ode dne, kdy napadený územní plán, zásady územního rozvoje nebo jiné opatření obecné povahy nabyly účinnosti.

 

 

Ačkoli je správní soudnictví stěžejní z hlediska možností soudní ochrany environmentálních práv, je možné v některých případech zvažovat i jiné cesty. Především bývá v této souvislosti zmiňován institutu sousedských žalob, resp. ochrana vyplývající z ochrany poskytnuté vlastnickému právu v rámci právní úpravy sousedských práv. V novém občanském zákoníku najdeme tato pravidla v ustanovení § 1013 a násl.

Především platí obecná maxima, v souladu se kterou se musí vlastník zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.

Tyto důsledky činnosti jednoho vlastníka na druhého vlastníka se dělí na tzv. přímé imise. Přímou imisí je např. svádění vody na cizí pozemek a jsou zakázány vždy. Nepřímými imisemi je např. hluk nebo kouř – jedná se o vedlejší důsledky jiné činnosti. Nepřímé imise jsou zakázány tehdy, pokud přesahují míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.

Limitem pro využití ochrany životního prostředí skrze ochranu vlastnického práva je skutečnost, že jde-li o imise, které jsou důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích. To by neplatilo jenom tehdy, pokud by daný provozovatel překračoval povolené limity (kupř. znečišťování ovzduší).

Pokud tyto povinnosti shrneme, vlastníci nesmí obtěžovat jiného nad míru přiměřenou poměrům (což samo o sobě nebrání výkonu práva, ale činí jej nepříjemným – kupř. častý intenzivní zápach z topenišť) a vážně ohrožovat jeho práva (skutečně tato práva ohrožuje - nemusí jít jen o vlastnická práva druhého).

jbj
podporte
Sledujte nás na:

Přehled zpráv emailem

zachranme-irbise
toxické látky
udrzitelna spotreba
verejnost
odpady
vzduch2
praha2
voda2
biodiv2
stromy