en ru

Rozhovor s Danielou Partlovou

zakladatelkou sdružení Stromy


„Právo je na naší straně, výsledek však není vůbec jistý. Chci to dodělat, protože si myslím, že současní starostové tu již nebudou, ale stromy tu zůstanou,“ vysvětluje snahy Občanského sdružení pro životní prostředí Stromy jeho zakladatelka a předsedkyně Daniela Partlová.

 

  • Co bylo největším problémem, se kterým jste se setkali?

„V případě úřadu městské části Praha - Libuš to bylo nerespektování územního rozhodnutí, nekonzistentní rozhodování, neznalost podkladů a neochota si je nastudovat, protežování přátel, špatný management a komunikace, šikana mé rodiny. U správních orgánů pak prolongování řízení, chyby ve vedení správních řízení, rozhodování ve prospěch investora.“ 

  • Co považujete za největší úspěch?

„Že se vrátil život do kousku zpustlé krajiny - miluji remíz. Že naše sdružení dokázalo, že to může být lepší, že lze mít koncepci a pracovat efektivně a že jsem to všechno vydržela a mám tu přátele. Šlo o to, jak uvést věci do právního stavu. Tady se nerozhoduje podle toho, co říká územní plán. Problém není jen v tom, že někdo někomu vyhoví, ale je to tak zásadní, že to blokuje rozvoj toho území a znehodnocuje jej. Je to velmi depresivní a skutečně velmi frustrující. Pokud se zde ale podaří prosadit soulad s územním plánem, bude to obrovský stimul pro lidi, aby se přestali při jednání s úřady bát, aby se zapojili a aby se toto území ochránilo, protože na okraji Prahy a speciálně na jejím jižním okraji je spousta satelitních městeček, žádné ale nemá své centrum."

  • Proč podle Vás bývá problém s ochranou zeleně?

„Orgány ochrany přírody nebývají vždy na straně zájmů životního prostředí. Také je to nezájem o otázky životního prostředí na lokální úrovni, nepochopení a malý rozhled, argumenty ‚vždyť to tam bylo vždycky...‘. Samospráva často rozhoduje ad libitum, škody jsou často nevratné. Když přijde developer, má zelenou, protože nikdo neví, že by se něco mělo chránit, nikdo nemá představu, co by tam mohlo být, co území unese.“  

  • Jaké pozitivní a negativní zkušenosti Vám tato kauza přinesla?

„Lepší orientaci v problematice ochrany životního prostředí na komunální úrovni, smysluplnou činnost, nové přátele a odborné kontakty, poznání, pokoru a radost z přírody a krajiny. Z negativních deprese z jednání a konání místní správy a samosprávy, poučení o moci peněz, síle lži, závisti a zlé vůle, smutek ze ztracené energie a času.“

  • Jaký byl ohlas u místních občanů?

„Projekt Zelená zóna Písnice měl ohromnou podporu lidí. Podpisovou akci v terénu podepsalo tři sta lidí, kteří přislíbili, že se budou manuálně, finančně, organizačně podílet. Impuls nevyšel ode mne, ale od místních lidí, kteří měli i takříkajíc historické zázemí, které já jsem neměla.“ 

  • Jak hodnotíte přístup odpovědných úřadů?

„Pro úřady obecně jsou občanská sdružení „obtížný hmyz“. Někdy se zdá, jakoby aktivní sdružení bylo vnímáno jako potenciálně nebezpečné - má podporu lidí, umí je rychle zmobilizovat, chce mluvit do místní agendy, chce součinnost, je důsledné, sleduje dění. Někdy máte čest potkat velmi slušné a erudované lidi, občas ne. Obecně je právní ochrana slabá a její aplikace ještě slabší. Velmi příkladné je to právě u ochrany biokoridoru. Pro veřejnost je to hodně zanedbaný les nebo spíš prales s různými šelmami a dinosaury. Proto jsou ochrana přírody a krajiny a pokusy o kultivaci prostředí tak obtížné...“ 

  • Pustila byste se do podobného úsilí znovu?

„Příroda mě bude vždycky zajímat, těžko bych dokázala nemít k ní vztah. V místních poměrech ten výsledek nemohl být lepší. Ohlédnu-li se zpět a vidím to obrovské množství času, invence, práce... Ne, nepustila. Tady rozhodně ne.“  

  • Co byste poradila lidem, kteří chtějí chránit zeleň ve svém okolí?

„Zajímejte se a konejte, podle svých možností a svědomí, je to hodně potřeba. Není to snadné, ale přinese Vám to radost. A čerpejte sílu z přírody, budete ji při její ochraně moc potřebovat.“  

  • Jak vidíte biokoridor do budoucna?

„Pokud bude městská část skutečně konat v duchu Agendy 21 a Národní sítě zdravých měst, pokud bude akceptovat platná územní a další rozhodnutí a vlastní usnesení, bude si vážit toho, co tady lidé dělají, ve velmi krátké době tu může být biokoridor, cyklostezka, odpovídající zástavba rodinných domků, zeleň a ještě něco navíc - spokojení lidé! Možná tu bude skladová hala a vedle ní stometrový bytový dům. Možná tu bude i jiný podnikatelský záměr. Drtivá většina mojí práce zmizí, možná tu zůstanou stromy. Ale možná i ty budou někomu časem vadit... Bude mi to jedno. I když, možná právě jen kvůli nim někdy přibrzdím a podívám se, zda ještě žijí.“

 

Internetové stránky Sdružení pro životní prostředí Stromy

 

Tiskové zprávy Arniky, týkající se biokoridoru v Písnici: