en ru

Seveso

Necelých dvacet kilometrů severně od italského Milána leží městečko Seveso se 14 tisíci obyvateli. Na jeho okraji stojí chemická továrna patřící švýcarské firmě Givaudan, která je součástí koncernu Hoffmann-Leroche. Továrna kromě jiného vyrábí herbicid TCP používaný k likvidaci dřevnatých plevelů, jakým je třeba ostružiník.

Sobota desátého července 1976 byl v Sevesu krásný prosluněný den, rtuť na teploměru vystoupila ke třiceti stupňům Celsia a děti si vyrazily hrát. Některé zamířily i do okolí nedaleké továrny. Přibližně ve stejnou dobu vybuchl v této továrně chemický reaktor a z ventilu umístěného mimo budovu vytryskly do ovzduší horké jedovaté páry. Vytvořil se bílý oblak a mírný vánek jej zanesl k městečku. Ptáci, které zasáhl v letu, padali mrtví k zemi. Oblak pokryl plochu dlouhou pět kilometrů a širokou sedm set metrů. Děti si nic netušíce hrály dál. Brzy se však u nich začaly projevovat bolesti hlavy, dýchací potíže a svědění pokožky.

V továrně samotné se v době výbuchu pohybovalo jen několik zaměstnanců, kteří závadu během dvaceti minut odstranili. Vedení firmy prohlásilo havárii za běžnou a o úniku jedovatého plynu se nikdo nezmínil. V důsledku této nezodpovědnosti nebyla vyhlášena žádná výjimečná opatření, protože úředník ministerstva zdravotnictví neshledal žádné důvody, a úřady v celé záležitosti nic nepodnikaly. Havárii obestřelo mlčení. Dělníci dále pracovali v továrně a děti si hrály v zamořené oblasti jako obvykle. Teprve po sedmnácti dnech továrna přiznala, že plyn, který unikl, obsahoval i dioxin.

Do seveského ovzduší unikly dva kilogramy dioxinu (což je množství, které by dokázalo otrávit přibližně 19 000 lidí) a zamořily plochu téměř 2 000 hektarů. Na následky otravy onemocnělo na 200 dospělých a mnoho dětí. Jen zázrakem nikdo bezprostředně po havárii nezemřel. Koncentrace TCDD v nejvíce zamořené zóně, kterou obývalo přes sedm set lidí, převyšovala místy hodnotu 1 mg/m², což je pro člověka již dávka smrtelná. U postižených se objevovaly silné bolesti hlavy, poškození jater a ledvin, která byla v mnoha případech trvalá. Zasažení TCDD vyvolává v pokročilém stádiu degeneraci jaterních buňek a s velkou pravděpodobností způsobuje rakovinu zasažených orgánů. Kromě toho je též podezřelý z mutagenních a teratogenních účinků. Řada těhotných žen proto z obav před možnou deformací plodu přistoupila k interupci.

 

     Do ovzduší unikl jeden z nejprudších jedů vůbec
- 2,3,7,8 - tetrachlordibenzo-p-dioxin (TCDD).

  

...a odpad nikdo nechce

Detoxikace území stála vedení firmy Givaudan přes 32 miliónů dolarů. Odstraněním kontaminované zeminy vzniklo přes 150 tun vysoce nebezpečného odpadu a zárověň vyvstala otázka, jak se jej zbavit. Švýcarská strana mnoho zájmu neprojevovala a Itálie chtěla co nejrychleji odstranit odpad ze svého území. Spory se táhly dlouhých šest let, až nakonec italská firma Mannesmann Italiana přislíbila, že se riskantního kroku ujme. 10. září 1982 se nebezpečný transport rozjel směrem k francouzským hranicím, odpad byl převezen do provizorního skladu nedaleko Paříže s tím, že do deseti dnů bude odvezen a zlikvidován. Majitelé koncernu Hoffmann-Leroche si zhluboka oddechli.

Na věc se téměř zapomnělo, avšak francouzské ekologické organizace se začaly o další osud nebezpečného odpadu zajímat. Po téměř celoevropském pátrání vyšlo najevo, že kontaminovaná zemina byla volně uložena v budově bývalých jatek ve francouzské vesnici Angilcourt, která měla tehdy přes 300 obyvatel.

Organizátoři celé tzv. "likvidace odpadu" byli zatčeni, co se však s toxickým nákladem stalo dále, nikdo neví.


Radim Kopáč (*1976), článek napsaný pro časopis Alternativa v roce 1996