en ru

Spalovny a jejich havárie v Evropě


Zobrazit Havárie spaloven na větší mapě

 

Úvod

Spalovny odpadů se na první pohled zdají být jednoduchým a ideálním řešením problému, co s obrovským množstvím směsného komunálního odpadu, které každý den vyprodukujeme. Spalováním, tedy tepelným rozkladem pomocí oxidace za teplot od 600 do 1600 stupňů Celsia, je možné objem pevného odpadu redukovat až o 90 % a jeho váhu až o 70 %. Tímto procesem lze také eliminovat patogenitu – choroboplodnost a částečně i toxicitu odpadu spojenou s organickými sloučeninami. Masa nesourodého odpadu je jednoduše přeměněna na plyny a na pevné zbytky, tedy popel, popílek a další.

Fuzfo-15-07-2010-MTI-1

Podíváme-li se ale na spalování detailněji, zjistíme, že tento způsob likvidace odpadů není bezproblémový a může mít závažné negativní ekologické, sociální i ekonomické důsledky. Určitá část z nich je popsána a vědecky doložena. Celá problematika dopadu spalování odpadů na životní prostředí, zdraví a společnost je však probádána jen z velmi malé části, a můžeme proto předpokládat velké množství latentních či pouze teoreticky popsaných hrozeb. Mnohé z nich se mohou projevit při haváriích spaloven, o kterých je tento text.

Spalovny odpadu včera a dnes

Ve svých počátcích, tedy v poslední čtvrtině devatenáctého století,1 byly spalovny odpadů projektovány ze dvou hlavních důvodů. Prvním byla redukce objemu masy smíšeného komunálního odpadu, který by jinak skončil na skládkách. Druhým pak eliminace škodlivých účinků hnijícího organického materiálu. Tomu odpovídaly i jejich vlastnosti a konstrukce.  V tehdejší době nebyl kladen důraz na recyklaci, kompostování či jiné šetrné způsoby zpracování a především využívání odpadu, takže docházelo většinou k jen hrubě regulovanému a často nedokonalému spalování netříděné, nesourodé a neupravené směsi materiálů různého původu. Množství vypouštěných škodlivých emisí bylo proto obrovské.

Kosice-06-2004-Stk

V průběhu 20. století se spalovny odpadů vyvinuly sice v daleko sofistikovanější a komplikovanější technologické komplexy, ale jejich podstata, tedy redukce objemu odpadů oxidačním procesem spalování, zůstala stejná. Přibyly jednotky na využití energie z odpadů, nejdříve tepla a posléze také na výrobu elektrické energie. V dnešní době zabírá velkou část rozlohy spaloven vybavení potřebné k redukci toxických emisí do ovzduší, na něž rovněž obvykle padá většina konstrukčního rozpočtu. Některé spalovny odpadů v rozvojových zemích se ovšem neliší od těch zaváděných v Evropě koncem 19. století.

Liberec-2009-MFD Borivoj Cerny4 ABR2a825c 152018 839772

Před samotným spalováním prochází odpad přípravou, která zahrnuje vytřiďování recyklovatelných a kompostovatelných materiálů a screening za účelem odhalení potenciálních zdrojů toxicity nebo jiných nebezpečných materiálů (výbušnin atd.). Důkladnost a kvalita přípravného procesu samozřejmě závisí na konstrukci a vlastnostech konkrétní spalovny, v mnoha případech je zcela vypuštěna.

Následný proces spalování pak může probíhat na různých principech, z nichž se nejčastěji můžeme setkat s technologiemi pohyblivého roštu, rotující pece a fluidizovaného lůžka.

Většina spaloven je vybavena roštovými pecemi2, přičemž dnes je nejběžněji využíváno technologie pohyblivého roštu („moving grate“). Ta do určité míry umožňuje optimalizaci pohybu odpadu skrz spalovací komory, která přispívá k lepší účinnosti a dokonalosti spalování. Odpad je do spalovacího mechanismu vkládán skrze hrdlo na jedné straně roštu, odkud se pohybuje přes pece do popelníku na druhé straně. Obvykle ke spalování dochází za teplot od 750 do 1000 stupňů Celsia.3 Vzniklé teplo je pak transformováno v páru využívanou k vyhřívání či výrobě elektrické energie.

Méně často je používána technologie rotační pece („rotary kilns“). Jí vybavená spalovna disponuje rotujícím tubusem zajišťujícím rovnoměrné, účinné a dokonalé spalování odpadu za obvyklé teploty od 800 do 1000 stupňů Celsia a sekundární dopalovací komorou, kde dochází k dokončení chemických reakcí vzniklých plynů, které je nutné k eliminaci některých nebezpečných látek. Uvolněná tepelná energie je opět využitelná k dalším účelům.

Technologie fluidizovaného lůžka je založena na tom, že spalování probíhá na pískovém podloží, které je udržováno v pohybu proudem horkého vzduchu proudícím zpod něj. Takovéto spalování probíhající za teplot od 750 do 1000 stupňů Celsia je velmi efektivní, nicméně není používáno příliš často.

Zvláštním druhem spaloven jsou spalovny nebezpečného či zdravotnického odpadu. Vzhledem k předpokládané zvýšené toxicitě spalovaného materiálu je nutné, aby tato zařízení disponovala speciálními technologiemi zabraňujícími úniku vysoce toxických látek do životního prostředí, například pomocí kontroly přívodu kyslíku a podobně.

Ve všech případech je spalovaný odpad přeměněn v plyny a pevné zbytky, jejichž vlastnosti a množství závisí jednak na složení spalovaného materiálu, jednak na použité technologii spalování a jednak na podmínkách v konkrétní spalovně. Pevné zbytky je nutné pro jejich odlišné vlastnosti rozdělit na popel a popílek. Popelem je myšlen nedokonale spálený odpad, který zůstává na roštu nebo v popelových zásobnících. Jde například o kusy kovu, keramiky, skla či jiných materiálů, ale také třeba o nedokonale spálený papír.

Pevné a srážlivé částice rozptýlené v plynech uvolňujících se při spalování a následně zachycené ve filtrech označujeme jako popílek anebo také zbytky z čištění odpadních plynů („APC residues“). Ten tvoří asi desetinu pevných zbytků spalování a je pro něj charakteristická větší homogenita a především větší toxicita. Pevné zbytky spalování, především pak popílek z emisních filtrů, jsou z hlediska obsahu toxinů koncentrovanější než původní odpadová masa a mohou obsahovat těžké kovy, dioxiny, furany a jiné nebezpečné látky. Pokud tomu tak je, je nutné s tímto materiálem zacházet jako s nebezpečným odpadem a ukládat ho na speciálních zabezpečených skládkách, protože hrozí uvolňování toxických látek a následná kontaminace půdy, spodních vod a řek. Rovněž popel, přes jeho nižší toxicitu, je pro jeho minimální využitelnost nutné ukládat na skládky, ovšem někdy je využíván jako příměs do stavebních materiálů. Často se tak děje i ve směsi s popílkem.

Z předchozího odstavce je zřejmé, že využívání spaloven k likvidaci odpadu neeliminuje nutnost ukládání pevného odpadu. Objem i váha spáleného odpadu jsou sice menší než u původního materiálu, na druhou stranu je s ním nutno zacházet speciálním způsobem.

Již jsme zmínili, že při spalování odpadu se jeho velká část přeměňuje v plyny. Těch se z každé tuny spálené hmoty uvolňuje přibližně 5000 kubických metrů. I tyto plyny obsahují velké množství polutantů, které se z velké části zachytí v čisticím procesu. Nicméně část z nich uniká do životního prostředí a vzduchem se přenáší do blízkého i vzdáleného okolí spalovny, kde se pak ukládá v půdě a vodě. Mimoto plynné emise ze spaloven přispívají ke globálnímu oteplování.

Dnešní spalovny jsou označovány termínem „waste to energy“. Ten však musíme brát s rezervou. Ačkoliv je určitá část energie uvolněné při spalování dále využita, jde o poměrně neefektivní cestu. Spálením materiálu se definitivně zbavujeme možnosti ho znovu využít, recyklovat či kompostovat. A pokud bychom chtěli spálený materiál nahradit, tak spotřebujeme větší množství energie, než které získáme ze spalovny jeho spálením. Do procesu spalování vstupují kromě odpadu navíc další materiály, jejichž spotřeba musí být brána  v potaz. V první řadě mezi ně patří fosilní paliva napomáhající udržování potřebné (bezpečné) teploty pecí (600–1600 stupňů Celsia) při spouštění, vypínání či problémovém provozu spalovny. Dále je nutno zmínit vodu používanou ve filtrech, čistírnách a chladičích a chemická činidla sloužící ke snižování emisí.

Jeffrey Morris komparativní studií založenou na hodnocení životního cyklu výrobků porovnal energetické úspory dosažené spalováním odpadů ve srovnání s jejich recyklací.5 Výsledky ukázaly, že v případě různých odpadů  z papíru se recyklací získá 2,4krát až 7krát více energie než jejich spálením. V případě plastů je rozdíl ještě markantnější. Recyklace plastů ušetří 10krát až 26krát více energie než spalovny. Je to dáno především tím, že recyklace šetří energii nutnou pro výrobu surovin, které se recyklací nezničí, zatímco spálením ano. Jinými slovy, na odpad je nutno nahlížet jako na surovinu.

Spalovny odpadů jako zdroje úniku toxických látek do životního prostředí

Je zřejmé, že se spalováním odpadu je spjat problém vzniku pevných, tekutých i plynných materiálů s velkou koncentrací toxických látek. S tím je spojeno i nebezpečí jejich úniku do životního prostředí, ke kterému může docházet jak skrze plyny uvolňující se při spalování, tak během manipulace s pevnými zbytky spalování a s odpadními vodami.

Pravděpodobně nejdiskutovanějším a nejkontroverznějším problémem, který se týká úniků toxických látek ze spaloven, jsou polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a dibenzofurany (PCDF), zkráceně nazývány též dioxiny. Tyto organické sloučeniny chloru jsou vysoce toxické a mají schopnost bioakumulace.6 PCDD i PCDF byly pro své vlastnosti zařazeny na seznam látek regulovaných Stockholmskou úmluvou o perzistentních organických látkách (POPs). Kromě chloronovaných dioxinů během spalování komunálního odpadu dochází i ke vzniku bromonovaných či fluorovaných dioxinů. Přestože PCDD/F z plynných emisí u moderních spaloven zachycují filtry, problém dalších skupin organických látek v jejich emisích není zcela vyřešen. Současně zde zůstávají vysoké koncentrace dioxinů ve zbytcích z čištění spalin. V těch se kumulují i další problematické POPs.7

Dalšími problematickými látkami, k jejichž úniku může při spalování odpadu docházet, jsou těžké kovy, jež není možné spalováním rozložit. Do této skupiny patří olovo, měď, rtuť, kadmium, nikl, zinek a další prvky. Jejich schopnost úniku do životního prostředí je závislá na podmínkách spalování. Některé těžké kovy (kadmium, rtuť, chrom, olovo) mohou samy o sobě být silnými toxickými látkami, anebo mohou vytvářet nebezpečné organické sloučeniny. Jiné (měď, nikl) mohou přispívat ke vzniku dioxinů v kouřových plynech. V současnosti je technologie filtrů plynných emisí natolik pokročilá, že je možné těžké kovy z převážné části zachytit tak, že zůstávají v pevných zbytcích ze spalování. Jedinou výjimkou je pro svou vysokou těkavost rtuť, která obvykle uniká do vzduchu. Těžké kovy většinou zůstávají v pevných zbytcích spalování, které jsou někdy využívány při výrobě betonu. V této souvislosti je často diskutovaným problémem možnost jejich dlouhodobého uvolňování z tohoto hojně používaného stavebního materiálu, čímž může docházet k ohrožení zdraví a životního prostředí.

V podobě plynů unikají při spalování do ovzduší i další látky, z nichž je nutné zmínit alespoň anorganické kyselé plyny, jako například chlorovodík, fluorovodík, bromovodík, oxidy síry a dusíku atd., které mají mimo jiné vliv na vznik respiračních problémů. Spalovny společně s plynnými emisemi vypouštějí i určité množství ultrajemných pevných částic (nanočástic; PM10 a PM2,5), které mohou způsobovat respirační nebo kardiovaskulární choroby, rakovinu, astma a další problémy. Nanočástice je pro jejich malé rozměry velmi obtížné zachytit filtry i je monitorovat. Nezachytí je ani tak jemný filtr, jakým jsou lidské plíce, a proto pronikají až do samotného nitra dýchacího ústrojí.

 

Havárie spaloven

Velkým nebezpečím vyplývajícím z provozu spaloven jsou možné havárie. Vzhledem k povaze a množství odpadů, které má být spalováno a s nímž je v areálu spaloven manipulováno, mohou havárie mít obrovský dopad na okolí provozoven, a to jak na zdraví jeho obyvatel, tak na ekologickou stabilitu životního prostředí.

Nejčastějšími problémy zaznamenanými v Evropě v posledních dvaceti letech jsou především drobnější i velmi rozsáhlé požáry či exploze. Jejich nebezpečnost spočívá hlavně v tom, že při nich může dojít k nekontrolovanému a neregulovanému spalování odpadní hmoty a následnému nekontrolovatelnému úniku vysoce toxických látek do ovzduší. Nekontrolovaným spálením jedné tuny odpadu může podle odhadů Programu pro životní prostředí OSN (UNEP) do ovzduší uniknout až 1000 mikrogramů dioxinů (vyjádřeno  v TEQ).

Poměrně obvyklé jsou ale i nekontrolované úniky toxických látek do vzduchu způsobené špatným průběhem procesu spalování nebo úniky toxických látek do půdy a vody během jejich skladování nebo během manipulace s odpadem. Lze najít mnoho faktorů způsobujících havárie: nedostatečné bezpečnostní normy, nedodržování norem, vady na zařízení, lidská selhání, ale i nepředvídatelné souhry okolností. Mnoho havárií doprovázel určitý zájem veřejnosti i médií, ale dá se předpokládat, že některé nebyly vůbec odhaleny. Přehled v této mapě proto rozhodně nelze vnímat jako vyčerpávající.

1 První moderní spalovny odpadů byly postaveny roku 1876 ve Velké Británii.

2 Odpad je pálen na roštech, kterými propadají zbytky spalování a skrze něž je do pecí vháněn vzduch.

3 Podle zákonů EU musí teplota v plameni při spalování dosahovat minimálně 850 stupňů Celsia, a to alespoň po dvě vteřiny, aby byl zaručen důkladný rozklad organických toxických látek.

4 Greenpeace (2001). Pollution and health impacts of waste incinerators. London, Greenpeace UK: 6; http://www.greenpeace.org.uk/MultimediaFiles/Live/FullReport/3809.PDF.

5 Morris, J. (2005). „Comparative LCAs for Curbside Recycling Versus Either Landfilling or Incineration with Energy Recovery.“ The International Journal of Life Cycle Assessment 10 (4): 273–284.

6 Velmi pomalu se odbourávají z organismu a jejich množství v těle se v průběhu života hromadí. K akumulaci dochází i skrze potravní řetězec.

7 Petrlik, J. and R. Ryder (2005). After Incineration: The Toxic Ash Problem. Prague, Manchaster, IPEN Dioxin, PCBs and Waste Working Group: 59.

 

Poznámky k mapě:

a http://www.london-fire.gov.uk/LastestIncidentsContainer_9Nov08a.asp

b http://www.ncl.ac.uk/ihs/research/project/1448; http://www.bbacweb.com/Stop-Press.htm; http://www.noburner.org.uk/pages/incinerator_case_studies.htm#crymlyn

c http://ukwin.org.uk/knowledge-bank/incineration/health-issues-connected-with-incinerators/unpunished-breaches

d Fueling the Fire (FoE, 2008).

e http://www.cank.org.uk/MispelstraatMIWAwasteincinerator.pdf

http://www.mindfully.org/Air/MIWA-Incinerator-Sint-Niklaas.htm

f http://www.lalibre.be/actu/hainaut/article/446061/explosion-a-l-incinerateur-de-thumaide.html

g Veškeré informace o spalovnách v ČR převzaty z www.arnika.org.

h Deník MF Dnes 22. 3. 2003.

i http://www.fjernvarmen.dk/Faneblade/Nyheder/NyhederFraPressen/Arkiv/2011/IldIForbr%C3%A6ndingsanl%C3%A6ggetIN%C3%A6stved.aspx

i TV reportáž: http://www.youtube.com/watch?v=xD7zINdj_0Q

k http://www.chaseireland.org/inthemedia/Guardian-17-05-05.htm

l http://www.chaseireland.org/Accidents&;DioxinScares.htm

m Tisková zpráva CNIID: http://www.chaseireland.org/Accidents&;DioxinScares.htm; video: http://temoins.rtl.fr/fr/videos/a/2010-03-17/716/video-violent-incendie-a-l-incinerateur-d-issy-les-moulineaux.html; http://www.dailymotion.com/video/xcm6aq_incendie-de-lincinerateur-a-issy-le_news

n http://www.no-incinerator.org

o http://jacques.tourtaux.over-blog.com.over-blog.com/article-quelles-retombees-apres-l-incendie-a-l-incinerateur-de-reims-79965227.html

p http://www.leparisien.fr/montereau-fault-yonne-77130/incendie-pres-de-l-incinerateur-31-07-2010-1017556.php

r http://www.viaemilianet.it/notizia.php?id=3124

s http://www.noinceneritorecorteolona.it/2010/11/05/inceneritore-di-parona-in-fiamme/

t http://www.libreidee.org/2009/07/inceneritore-in-fiamme-i-media-tacciono

u http://www.siciliainformazioni.com/articoloLight.zsp?id=57753

v http://www.humusz.hu/hirek/biggest-hazardous-waste-incinerator-hungary/753; http://www.redorbit.com/news/science/205636/operator_of_frenchowned_incinerator_denies_polluting_hungarian_river/

w http://protectchristinalake.ca/aquilinits1.html, http://www.greenaction.org/incinerators/documents/IncineratorsInDisguiseReportJune2006.pdf

x http://www.nw-news.de/lokale_news/paderborn/paderborn/3246975_Stoerfaelle_in_Muelloefen_liefern_neue_Munition.html

y http://www.ad-hoc-news.de/loescharbeiten-in-ludwigshafener-muellverbrennungsanlage--/de/News/21658052

video: http://www.youtube.com/watch?v=CYHs7dl6Kt0&;NR=1

z http://www.abendzeitung.de/nuernberg/rathaus/217908

za http://www.ostsee-zeitung.de/leserbriefe/index_artikel_komplett.phtml?param=news&;id=3154489

zb http://rt.com/Top_News/2010-03-10/worker-dies-waste-incinerator.html

zc http://www.sochi.com/news/?id=17360

zd http://maks-portal.ru/gorod/news/vzorvali-trubu-sochinskogo-musoroszhigatelnogo-zavoda

ze http://www.bbacweb.com/Press-Cuttings-SH.htm; http://www.eveningtelegraph.co.uk/output/2005/03/10/story6897086t0.shtm

zf Zpráva TASR ze 7. 10. 2008.

zg http://www.diagonalperiodico.net/El-Bierzo-gana-la-batalla-contra,15712.html

zh http://www.greenpeace.org/espana/es/news/greenpeace-celebra-el-cierre-d/

zi http://www.firephoto.se/larm/2007/index.php?lang=swe

zj http://gt.expressen.se/nyheter/1.908772/brand-i-sopanlaggning-i-savedalen

zkhttp://hallandsposten.se/nyheter/halmstad/1.527444-brand-pa-kristineheds-sopanlaggning

zl Pdf dokument dostupný na www.msb.se.

zm http://www.noburner.org.uk/pages/incinerator_case_studies.htm#sheffield

zn http://ukwin.org.uk/2010/02/14/another-fire-at-crymlyn-burrows/

Nespaluj, recykluj!

nespaluj logo lqKampaň Arniky s názvem „Nespaluj recykluj“ byla zahájena koncem roku 2011 a přímo reaguje na opakované snahy poslední doby o masivní budování spaloven odpadů v České republice. Jejich výstavba má být výrazně podpořena z veřejných zdrojů. Arnika prostřednictvím kampaně apeluje na veřejnost a politiky, aby se tomuto trendu aktivně postavili a svou pozornost zaměřili na prevenci vzniku odpadu, podporu systému recyklace, zpětného odběru, zálohovaných obalů a kompostování.

 

O kampani

V odpadové politice České Republiky je vidět kus dobré práce. V poslední době se zdá, že je k přírodě šetrnější a klade důraz na plnění národních cílů. Masivní podpora spalování však není vhodným nástrojem a naopak by mohla nastartovaný pozitivní trend zvrátit. Existuje mnoho příkladů evropských regionů, které se velmi úspěšně vydaly jinou cestou. Nepodporují spalování a skládkování a neblokují si tak prostor pro další zvyšování míry recyklace. Příklady máme i z našeho prostředí. Ukazují, že možnosti existují. a není jich málo!

Co vytřídíš, neplatíš!

081V Arnice vnímáme jako zásadní vzniku odpadu předcházet. Ovšem i ve chvíli, kdy odpad vzniká, tu jsou účinné nástroje jak podpořit třídění a kompostování a motivovat tak  producenty odpadu k rozumnějšímu nakládání s ním. Jedním z takovcýh nástrojů je zavedení systému spravedlivých plateb za odpady nazývaný PAYT (z angl. pay as you throw).

Základem PAYT systémů je fakt, že vytříděný odpad je také surovina a to zpravidla poptávaná. Jeho separace také zpravidla bývá levnější, nebo zcela zadarmo. Domácnosti, ketrým se podaří z odpadu vytřídit víc surovin a zmenšit tak objem nevytříděného odpadu (tzv. tuhého komulálního odpadu, TKO), by měly za odvoz a likvidaci tohoto zbytku zaplatit míň peněz (proto se PAYT systémům také říká spravedlivé platby). Čím více zbytkového odpadu vyprodukují, tím vyšší platba za odpad je (například podle objemu nebo hmotnosti). Naopak, čím vyšší recyklace, tím nižží platba. Jde tu tedy o ekonomickou stimulaci k menší produkci nerecyklovatelného odpadu, který pak končí na skládkách, nebo ve spalovnách.

Kauzy spaloven v ČR Mapa havárií spaloven Argumenty - alternativy Podpořte naši činnost

 

france1-ab lysa mala

Spalovny i skládky likvidují cenné suroviny a jsou plýtváním energií vloženou do výroby věcí, které se ocitly v popelnici a staly se tak odpadem. Zásadní význam má informovanost občanů a obcí, na kterou klademe v kampani velký důraz. Stejně tak považujeme za nezbytné, aby recyklace, kompostování a předcházení vzniku odpadu bylo podporováno z veřejných zdrojů přednostně před stavbou spaloven a rozšiřováním skládek.

 

Cíle kampaně

DemostraceSEK-9848- Zabránit financování spaloven z veřejných zdrojů a to i v případě výroby tepelné či elektrické energie. Odpady jsou v prvé řadě cenné druhotné suroviny a spalovny jimi plýtvají. Pokud se spálí, musí se někde znovu vytěžit. Prostředky z našich daní by se měly používat na skutečné řešení problémů: lepší recyklaci, snadnější třídění odpadu a podobné programy.

 

- Obrátit vyšší pozornost na:

1) Prevenci vzniku komunálního odpadu, která by měla být prvním a zásadním krokem při řešení odpadové otázky. Jak známo, nejlepší odpad je ten, který nevznikne.

 

2) Kompostování bioodpadů: Domácí kompostování, komunitní kompostování, průmyslové kompostárny a následné použití kompostu coby zdroje důležitých živin v zemědělství a při rekultivacích.

 

mohelnice happening3) Vyšší míru recyklace. Vlámská zkušenost potvrzuje, že kombinací recyklace a kompostování bioodpadu, který tvoří třetinu hmotnosti domovního odpadu, lze reálně dosáhnout více než 70% míry recyklace . Česká republika však reálně recykluje pouze kolem 20 %.

 

 

4) Zabránit omezováním práva občanů a obcí účastnit se rozhodovacích řízení, včetně těch o spalovnách anebo o nakládání s produkty ze spalování odpadů (například nesouhlasíme se zkracováním procesu EIA).

 

Struska u Frydlantu5) Zabránit neomezenému používání odpadů ze spaloven jako stavebního materiálu: Zbytek po spálení tvoří: struska, popel a popílek z čištění spalin, které obsahují množství toxických látek, jako jsou perzistentní organické látky nebo těžké kovy. Ty mohou při dalším použití unikat do vody a půdy a dostávají se tak do potravních řetězců. Vláda by měla dodržovat Stockholmckou úmluvu, kterou podepsala a jež má chránit zdraví každého z nás.

 

6) Zvýšení pozornosti vůči odpadu ze služeb a živností, který tvoří více než 30 % komunálního odpadu . Šetrné nakládání se živnoodpadem není dostatečně ošetřeno legislativou, nejsou pro něj stanovené žádné národní cíle.

 

Novinky

Fotogalerie

Plánovaná výstavba plazmotronu v Poličce - další informace

Arnika v případě plánované výstavby plazmotronu v Poličce pomáhala především místnímu občanskému sdružení A21, na jehož stránkách lze nalézt další informace k případu:

A21 v roce 2004

V roce 2004 proběhlo i projednání záměru v procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).

pdf Připomínky Arniky podané v procesu EIA (ke stažení).

pdf Přípomínky podané sdružení A21 (ke staření).

Spalovny odpadů v Praze

Právě v Praze, na Náměstí Republiky byla v roce 1996 naměřena neuvěřitelná hodnota 10 746 fg I-TEQ/m3 dioxinů v ovzduší, zatímco referenční koncentrace dioxinů ve venkovním ovzduší doporučená Státním zdravotním ústavem byla v té době 20 fg I-TEQ/m3. V centru Prahy naměřená hodnota byla tak vysoká, že jí dodnes nechce nikdo uvěřit, ale vědci si za ní stojí.

Dnes je situace lepší i proto, že například spalovna nebezpečných odpadů poblíž Náměstí Republiky, která byla považována za pravděpodobný zdroj problému, byla uzavřena.

Spalovny odpadů

Spalovny odpadů se stále znovu objevují jako zázračné stroje na zpracování odpadů. Lidé  postavení před rozhodnutí, co dělat s odpady (politici či úředníci), často po spalovně sáhnou jako po jednoduchém řešení pro ně složitého problému. Odpad na jedné straně do spalovny vjede a po spálení zbyde, považte, jen desetina jeho původního objemu. Často už ale nevidíme, kam se poděje ten zbytek. Ani ve spalovně přece nepřestávají platit základní fyzikální a chemické zákony, tudíž ani zákon o zachování hmoty.

Spalovna pracuje v podstatě jako chemický reaktor při teplotách od 600 do 1600 stupňů Celsia. Odpad v ní nemizí, jenom se mění chemické složení a toxicita spalovaných látek. Vzniká nový, většinou nebezpečnější (toxický) odpad, který rozptylujeme na skládky, do vody a do vzduchu.

ConnettPaul ConnettEnergie, kterou získáme spálením odpadů je pouze zlomkem původní, vložené do výroby toho, co nyní pálíme. Kvalitní recyklací odpadů můžeme získat (či chcete-li ušetřit) více energie. V této souvislosti je nutné odlišit spalovny odpadů od spaloven biomasy či jiných energetických zdrojů nazývaných v tisku často spalovnami. "Mluvit  o pálení směsného odpadu jako o jeho termickém využití je návratem do 19. století," říká Paul Connett, profesor chemie ze St. Lawrence University v New Yorku (na obrázku). Ve spalovně se zhodnotí 17 - 22 % energie uložené vodpadech. Účinnost moderních elektráren je 40 - 70 %.

Stroje produkující toxické látky

Spalovny odpadů zatěžují životní prostředí celou řadou škodlivin. K nejčastěji skloňovaným patří dioxiny. Pokud je zachytí filtr, jsou pak v popílku z čištění spalin, který například spalovna v Liberci míchá s popelem a prodává ho jako stavební materiál. Dioxiny vznikají mimo jiné při spalování chlorovaných látek (např. PVC, halogenovaných rozpouštědel ad.). Poškozují imunitní a hormonální systém člověka, nejtoxičtější z nich je karcinogenní.

Dioxiny jsou však jen špičkou ledovce. Američtí vědci K. Jay a L. Stieglitz identifikovali ve studii publikované v roce 1995 v odborném časopise Chemposphere v emisích ze spaloven odpadů 192 škodlivých organických látek - řada z nich je rakovinotvorných. Patří mezi ně třeba dimetylftalát, bromdichlorfenol, benzen, hexachlorbenzen a celá řada dalších.

Toxické látky se ze spaloven do životního prostředí dostávají nejen v emisích do ovzduší, ale obsahují je i odpadní vody anebo odpad produkovaný spalovnou. Popílek zachycený na filtrech kouřových plynů je většinou toxickým odpadem a představuje zhruba tři procenta z původní hmotnosti tuhých odpadů, které projdou pecí spalovny. Dohromady s popelem je to pak třetina původní hmotnosti odpadů zpracovaných spalovnou. Ani popel ze spalovnové pece není prostý toxických látek - především těžkých kovů.

Spalovny odpadů

  • se neobejdou bez skládek odpadů
  • zatěžují toxickými látkami vzduch, vodu i půdu
  • nedokáží efektivně zhodnotit energii uloženou v odpadech
  • vyvolávají nadprodukci odpadů

Jsou tedy alespoň ekonomicky výhodné?

Spalování je zřejmě nejdražší způsob likvidace odpadů.
Na špatný ekonomický propočet doplácejí spalovny i obyvatelé měst, která se za jejich stavbu zaručila. Například spalovna zdravotnických odpadů, která vyrostla v roce 1992 v Plzni Na Slovanech, vytvořila osmdesátimilionový dluh. Spalování odpadů se projevuje ve vyšších poplatcích obyvatel za odpady i v částkách, které na jejich provoz doplácejí města ze svých rozpočtů. Minimálně 50 - 70% z produkovaného množství odpadu města velikosti Liberce je snadné a ekonomicky výhodnější recyklovat. Je jen složitější takový systém vymyslet. K recyklaci různých odpadů neslouží jeden velký provoz, což se zdá být v očích těch, kdo rozhodují o nakládání s odpady, jako nepřekonatelný problém.

Aby se drahá spalovna odpadů zaplatila, musí ji vlastník krmit odpady - čím méně odpadů pálí, tím je jejich likvidace dražší.
Touto cestou spalovna brání recyklaci odpadů , která je ekonomicky i ekologicky šetrnější. Ve většině měst, kde stojí předimenzované spalovny komunálních odpadů, existuje ekonomická vazba mezi městem a spalovnou - například Hlavní město Praha je majoritním akcionářem Pražských služeb provozujících malešickou spalovnu. Jinými slovy společnost provozující spalovnu ekonomicky ovládá město a v něm rozhodující politiky - diktuje ceny za odpad, protože pro město není tak snadné najít za spalovnu náhradu. Daleko snadnější je však předejít její výstavbě. Jde většinou o politické rozhodnutí.
odpady
Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu