Snažnů stráží ode všeho rubánie

Pražská kotlina je nepřetržitě obydlena již minimálně čtyři tisíce let. Některé éry pražského osídlení, které vůči stromům vzhlížely s úctou a respektem. V dobách mocného keltského oppida Závist u Zbraslavi sloužily vybrané dubové háje jako místa nejposvátnější; symbolikou stromových druhů Keltové také rozčleňovali svůj kalendář.

Ve středověku souvisela ochrana stromů především s lesy. Již roku 1189 hovoří "Právo českého knížete Konráda Oty" o hospodaření v lesích a jejich poškozování a s tím spojenými tresty. Stejně tak Karel IV. se snaží v  Majestas Karolinas z roku 1348 o zachování nedotčených lesů: "Lesuov našich divné z zemí i také krásné shromažděnie netoliko bychom je chtěli rozptýliti, ale také snažnů stráží ode všeho rubánie, leč bychom co komu zvláště dopustili, zachovati mieníme a nepoškvrněné věčně je míti chtiec, přikazujem."

Jedním z prvních počinů ochrany konkrétních stromů byl patent z roku 1714, chránící lipovou alej mezi Pražským hradem a Stromovkou. Vedle toho byly od středověku mohutné věkovité dřeviny součástí pokladnice pražských zahrad a parků. Dnes dobře známá forma ochrany památných stromů zapustila své kořeny koncem 19. století s rozmachem okrašlovacích spolků, jejichž český svaz byl založen v Praze v roce 1904. Z roku 1899 pochází publikace Jana Evangelisty Chadt Ševínského První přehled památných stromů v Čechách.