en ru

Lidé v Arnice

Trvalky dobývají Prahu 3

Společně s dobrovolníky a obyvateli městské části Prahy 3 Arnika v červnu tohoto roku vytvořila vůbec první komunitní trvalkový záhon na Žižkově. Stávající letničkový mezi ulicemi Jeseniova-Rokycanova-Prokopova jsme proměnili na záhon trvalkový, který skýtá oproti původnímu mnohé výhody. Cílem projektu bylo i aktivní zapojení místních lidí do proměny svého okolí a zkrášlení vlastní čtvrti. 

Nejdříve jsme připravili půdu pro samotné vysázení rostlin. Odstranili jsme část zeminy a zbývající půdu promíchali rotavátorem se štěrkem. V rámci workshopu pod odborným vedením Ing. Adama Baroše z Výzkumného ústavu Silva Taroucy v Průhonicích jsme do štěrku zasázeli 20 druhů různých trvalek a bylin v celkovém množství 200 kusů. Na záhoně tak budou dělat po celý rok parádu například Orlíček obecný, Marulka lékařská, Kakosty, Denivky a další.

Hlavními přednostmi tohoto typu záhonu jsou nižší požadavky na údržbu, práce strávená péčí o něj se přibližně odhaduje na 4 až 7 minut na metr čtvereční za rok. Rostliny se během roku neobměňují, jsou dlouhověké a dožívají se až deseti let.  Záhon se vyznačuje mnohem vyšší biologickou rozmanitostí, protože poskytuje jak potravu pro hmyz, místo pro život různých vývojových stádií, tak i prostor pro přezimování.

Na záhoně plevel najdete minimálně, jelikož jsme použili na zamulčování štěrk a ten zabraňuje jeho růstu a udržuje vlhkost v zemi. Záhon se nepřihnojuje a zalévá se pouze v obdobích největšího sucha. A velkou výhodou trvalkového záhonu je samozřejmě i jeho atraktivnost, která trvá téměř po celý rok, i proto si tento typ městských výsadeb nachází stále více příznivců.

Během října 2013 v rámci dalšího workshopu proběhne dosázení zbývajících trvalek a cibulovin. Máte-li to k nám blízko, tak neváhejte a přijďte si zasadit svoji trvalku. Další aktivitou, kterou v okolí naší pobočky připravujeme, je realizace komunitního kompostu na bioodpad. Oba projekty finančně podpořila Městská část Praha 3.

Jana Jenišová, Vedoucí projektu

 

Sázení trvalek se zúčastnili dobrovolníci a dobrovolnice i někteří náhodní kolemjdoucí.

Foto: Jan Losenický 

Chcete si tuto výstavu zapůjčit?

 

Výstava představuje 12 příběhů stromů a zelených ploch a lidí, kteří se je snažili zachránit. Někdy úspěšně, jindy nikoliv. Jedná se o známé i méné známé pražské kauzy za posledních zhruba deset let, mezi nimiž nechybí například Klánovický les, kácení stromů při stavbě tunelového komplexu Blanka, boj o záchranu parku v Thákurově ulici nebo na Škroupově náměstí.

Výstava je vhodná do interiéru i exteriéru. Skládá se z 15 velkoplošných panelů formátu 100 x 70 cm (13 panelů zaujímá vlastní výstava, 2 panely jsou jejím shrnutím v angličtině). Panely jsou spojeny se stojany v podobě dřevěných kmenů zapuštěných ve stavebním kbelíku s betonem. Panely jsou odolné proti vodě, nevadí jim proto umístění venku.

Výstava je vhodná pro školy, knihovny i do veřejných prostranství. Pokud budete mít zájem o její vystavení ve Vašem prostoru, rádi se s Vámi domluvíme na termínu a dalších podmínkách.

Máte-li o výstavu zájem, kontaktujte Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. z Arniky.

Výstava v Botanické zahradě v Praze na Albertově

Význam stromů pro města

jecnaEstetický a hygienický význam zeleně si uvědomoval již mezi světovými válkami zakladatel moderního urbanismu Le Corbusier, když ve své knize Ville radieuse (Zářící město) popisuje vizi města, v němž bude z každého bytu viditelná obloha a stromy.

V posledních letech se na téma městské zeleně uskutečňuje řada výzkumů, jejichž cílem je změřit, jak moc jsou stromy významné a jaký je rozsah jejich pozitivního působení v hustě obydleném a zastavěném území.

Funkce městské zeleně zahrnují řadu oblastí:

Stromy jsou krásné

Zeleň v městském prostředí takřka odtrženém od přírody umožňuje vnímat přirozené rytmy, zejména střídání ročních období. Zelené plochy a parky jsou místem ke sportování i odpočinku, stromy jsou zdrojem inspirace a estetických požitků

Stromy filtrují ovzduší

Vegetace působí jako přirozený filtr škodlivých látek v ovzduší. Stromy zachycují především jedovatý přízemní ozón a jemný polétavý prach, který na sebe váže řadu toxických látek, dále oxidy síry a dusíku, oxid uhelnatý a další látky. Američtí vědci z týmu Davida J. Nowaka ve svém článku publikovaném v roce 2006 vypočetli, že stromy ve městech Spojených států odstraní ročně z ovzduší 711 000 tun škodlivin. Hodnotu těchto služeb vědci vypočítali na 3,8 miliardy dolarů.

Stromy zlepšují kvalitu vzduchu

Stromy zvlhčují vzduch, a zlepšují tím jeho kvalitu z hlediska lidského zdraví (to je důležité zejména pro astmatiky). Zároveň některé dřeviny do svého okolí uvolňují silice (tzv. fytoncidy), které hubí nebezpečné choroboplodné zárodky.

Stromy vyrovnávají teplotní extrémy

V zimě brání stromy vysázené v blízkosti budov jejich vysokým tepelným ztrátám, neboť zmírňují proudění studeného vzduchu. Vegetace je schopna snížit tepelné ztráty o 20 až 50 %. V létě naopak vegetace ochlazuje své okolí lépe a efektivněji než veškerá klimatizační zařízení. Vzrostlý, vodou dobře zásobený strom může během jednoho dne odpařit až 400 litrů vody, a z ovzduší tak odčerpá téměř 280 kWh tepelné energie. Tato energie se uvolní v noci při kondenzaci páry; vznikne rosa. Pod stromy lze proto ve dne proto naměřit až o 3º C nižší teplotu než v okolí, v noci naopak teplotu o tři stupně vyšší.

Stromy vytvářejí kyslík

Vzrostlý strom vyrobí takové množství kyslíku, že by teoreticky pokrylo potřebu kyslíku k dýchání nejméně deseti lidí.

Stromy pohlcují hluk

Zeleň funguje jako protihluková bariéra. Díky členitému povrchu může na frekventovaných ulicích snižovat hluk na přijatelnější míru. Platí, že čím hustší a širší porost, tím je jeho efekt na tlumení hluku výraznější.

Více informací o významu a funkcích zeleně hledejte na stránkách arnika.org/stromy

Je veřejná zeleň zanedbaná?

Pokud je zeleň dlouhodobě zanedbávaná, např. chybí ohrazení rabátek kolem stromů nebo ochrana kmenů před parkujícími auty, stromy trpí suchem, jde o mladé stromky, které nikdo neupravuje apod., obracejte se na Českou inspekci životního prostředí. Povinností vlastníků je pečovat o stromy, a pokud ji neplní, může Inspekce uložit nápravné opatření.

Města a obce mohou na ošetření starších dřevin získat dotace z různých fondů. Například Program péče o krajinu přispívá na ochranu památných stromů, z Operačního programu životní prostředí je možné zaplatit odborné ošetření například zeleně na hřbitovech nebo alejí podél cest a silnic.

Podrobnější informace podává Agentura ochrany přírody a krajiny.

Stromy, ovzduší a zdraví

Emise znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů v Praze dlouhodobě klesají (sledují se emise tuhých látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku). Příznivý vývoj je důsledkem snižování spotřeby paliv (nárůst využití tepla z tepelného napáječe Mělník – Praha, úspory ve spotřebě tepelné energie u odběratelů, snížení objemu průmyslové výroby po roce 1990 apod.), jednak vlivem změny skladby spalovaných paliv (nahrazování tuhých paliv plynem) a účinností provozu (rekonstrukce a modernizace kotelního fondu). Významnou příčinou je i tlak ekonomických a legislativních opatření na snižování emisí z těchto zdrojů.

Největším zdrojem znečištění ovzduší dnes představuje automobilová doprava. Sledují se částice jemného polétavého prachu o velikosti 10 mikrometrů (PM10), oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý a uhlovodíky, těkavé organické látky a benzen. Nejnebezpečnější je jemný polétavý prach, který na sebe váže řadu toxických látek. Ačkoliv doprava je zdrojem také prachových částic o velikosti 2,5 mikrometru, jejich koncentrace se v Praze nesledují. Platí přitom, že čím menší prachová částice je, tím je nebezpečnější. Částice menší než 2,5 mikrometru pronikají plícemi přímo do krevního oběhu člověka. Část prachových částic produkuje automobil přímo spalováním paliva, část je tzv. sekundární prašnost, tedy prach zvířený průjezdem auta. V případě oxidů dusíku a prachových částic PM10 jsou největšími znečišťovateli těžké nákladní automobily. U ostatních ukazatelů produkují největší část znečištění auta osobní.

Více informací:

 

Výzkum zdraví Pražanů

Výzkumný tým Ústavu experimentální medicíny pod vedením MUDr. Radima Šráma se zabýval vlivem znečištěného ovzduší na zdraví obyvatel. Sledoval k tomuto účelu policisty v ulicích Prahy a také řidiče autobusů hromadné dopravy. Navíc se prováděly analýzy zdravotního stavu dětí. Výzkum se zaměřoval na částice jemného polétavého prachu o velikosti 10 a 2,5 mikrometru a benzo(a)pyren. Došel k závěru, že úroveň znečištění ovzduší má přímou souvislost s nárůstem nemocností dětí, zejména pokud jde o poruchy imunitního systému a nemoci dýchacího ústrojí.

U dospělých může oxidační poškození způsobené škodlivými látkami v ovzduší vyvolat nádorová onemocnění, arterosklerózu a diabetes, urychluje také proces stárnutí. Závěrem doporučují výzkumníci zvyšovat kapacitu zelených ploch, neboť ty mají schopnost zachycovat jemné prachové částice a mají i význam pro rekreaci lidí. Měly by se proto vytvářet nové parky a ve zvýšené míře vysazovat stromy.

Další informace:

 

K významu zelených ploch pro zdraví populace v Praze zaujala v říjnu 2008 jednoznačné stanovisko také Komise životního prostředí Akademie věd ČR.

Stanovisko Komise životního prostředí AV ČR k významu zelených ploch pro zdraví populace

Praha, 8. 10. 2008

V posledních měsících se v řadě měst ČR začaly diskutovat změny územních plánů s cílem uvolnit některé plochy území pro rozsáhlou výstavbu. Z tohoto hlediska jsou zcela nevhodné a obecně škodlivé návrhy na zástavbu zelených ploch v hl. městě Praze, patřící k oblastem s nejznečištěnějším ovzduším.  Vznik takových návrhů svědčí o naprosté ignoranci základních funkcí zeleně v městských celcích. Zejména funkce zeleně pro zdravotní stav populace, především dětí, a kvalitu prostředí je v městských aglomeracích velmi významná. Není to jen zachycování velkého množství prachu a dalších nečistot, ale také regulace vlhkosti ovzduší, vliv na nepříznivé tepelné režimy měst, snížení hlukové zátěže. Z dalších důležitých funkcí zeleně nelze opominout její rekreační roli, schopnost spotřebovávat oxid uhličitý a tím přispívat ke snížení klimatických změn a udržování biodiversity. Představa o využití každé volné plochy k bytové a další výstavbě je  zásadně chybná  a eticky nepřijatelná. Urbanisté a především správní orgány by se naopak měli snažit zajistit zakládání  nových zelených ploch (parků) namísto toho, aby navrhovali a povolovali jejich rušení.

Zeleň, zvláště vzrostlá, působí jako filtr, který zachycuje část jemných prachových částic. A právě jemné prachové částice (PM2.5, < 2.5 mm) představují největší zdravotní riziko: drážděním povrchu buněk vyvolávají oxidační poškození, na jejich povrchu jsou vázány karcinogenní polycyklické aromatické uhlovodíky. Výsledky výzkumu prokazují vliv PM2.5 na zvýšení výskytu dýchacích onemocnění u dětí (bronchitidy, astma, oslabení imunity), zvýšení výskytu nemocí srdce a cév u dospělých, i zvýšení úmrtnosti.

Rozsáhlá výstavba i v chráněných územích, jako je např. lokalita Dívčí hrady nebo Vidoule v Praze 5, jsou příkladem pohrdání základními právy člověka, kam dnes řadíme i zajištění lidského zdraví a udržitelného rozvoje. Pokud budou plánované návrhy uskutečněny, projeví se v delším časovém období (cca 10 let) i zvýšenou nemocností pražských dětí a narušením jejich imunity, zvýšenou nemocností a úmrtností dospělých na kardiovaskulární onemocnění, při tropických teplotách bezprostředně zvýšením úmrtnosti starších obyvatel. Takový vývoj jistě není žádoucí a proto by měl být jednoznačně odmítnut.

Doporučujeme:

  • novou zástavbu zásadně na brownfields
  • na školních pozemcích upřednostňovat přírodní terén
  • vytvářet a udržovat zelené prstence kolem velkých měst – zabudovat do územních plánů
  • stimulovat a podporovat strategické krajinné plánování a komunitní plánování

Originál dokumentu je k dispozici na stránkách AV ČR.

Kolik stromů je v Praze?

Pětinu rozlohy Prahy tvoří přírodní parky, desetinu lesy a další 4 % zvláště chráněná území. V uličních stromořadích roste 26 tisíc stromů. Zatímco o zeleň, která je v přímé péči magistrátního odboru životního prostředí, je dobře postaráno, pro ostatní to vždy neplatí. Část stromů a parků patří městským částem nebo soukromníkům. Souhrnná evidence zeleně se od roku 1995 neprovádí a nelze tak zjistit, kolik stromů se kácí a kolik sází.

V Praze roste více než sto památných stromů, a to převážně dubů letních a lip. Stromem s největším obvodem (670 cm) je platan javorolistý v zahradě Velkopřevorského paláce, který je vysoký 32 metry.

Inventarizace zeleně

Inventarizace pražské zeleně byla naposledy provedena a publikována v roce 1995. Materiál obsahuje údaje o množství zeleně za jednotlivá katastrální území. Zeleň pak rozděluje do několika kategorií, takže umožňuje sledovat nejen vývoj čísel, ale také kvalitativní ukazatele. Inventarizace rozděluje zeleň také na bylinné, keřové a stromové patro, uvádí údaje o stavu sledované zeleně, její přístupnosti pro veřejnost apod.

V současné době dává přehled o pražské zeleni pouze ročenka o životním prostředí, která je ovšem daleko méně podrobná. Vychází z údajů katastru nemovitostí, což může být značně nepřesné – faktický stav pozemků a jejich označení v katastru se může lišit.

Ze statistiky vyplývá, že v Praze dlouhodobě ubývá zemědělské půdy a na její úkor se zvyšuje podíl zastavěného území. Rozloha lesů je prakticky na stejné úrovni jako v roce 1990. Ročenka ovšem nezohledňuje řadu ploch s méně významnou zelení, kterých rovněž ubývá. Z celkové rozlohy Prahy tvoří 36%, tedy více než třetinu, tzv. ostatní plochy. Toto číslo zahrnuje jak staveniště a brownfieldy, tak právě i řadu ploch se zelení. Její úbytky pak nejsou sledovány.

Dalším problémem pražského systému je fakt, že magistrát nemá přehled o veškeré zeleni. Významná část zeleně je totiž v majetku městských částí, případně má soukromého vlastníka. Tyto plochy se pak v magistrátní ročence vůbec neobjeví.

Hledáte účinné klimatizační zařízení?

Potřebujete filtr proti prašnosti? Sháníte osvěžovač vzduchu?

To vše můžete mít v jednom - a navíc zcela zdarma a bez nároků na provoz…
stačí v létě zalévat a chránit proti pokácení…

Strom

  • Vzrostlý strom vyrobí tolik kyslíku, že pokryje potřebu dýchání nejméně deseti lidí.
  • Hektar stromového porostu odebere z atmosféry ročně 33 tun prachu a plynů.
  • Průměrný strom spotřebuje za život na 24 milionů m3 oxidu uhličitého, skleníkového plynu způsobujícího změny klimatu.
  • Pásy husté zeleně snižují hladinu hluku až o 1 decibel na každý metr šířky porostu.
  • Stromy přispívají k tepelným úsporám budov – v létě omezují potřebu klimatizace až o 30 % a v zimě chrání před studeným větrem, což snižuje nutnost vytápění o 20 až 50 %.
  • Některé druhy stromů uvolňují přírodní antibiotika, tzv. fytoncidy, které hubí nebezpečné choroboplodné zárodky.
  • Kořeny stromů zpevňují půdu a zabraňují rychlému odtoku srážek a vzniku povodní.
  • V městském prostředí je většina ploch zalitých asfaltem nebo betonem, a ostrůvky zeleně jsou tak jediným místem, kde se voda může vracet zpět do půdy.

Úřad pro lesy v americkém státě Kalifornie spočítal, že strom žijící 50 let poskytne lidem služby v přepočtené finanční hodnotě 7 až 8 milionů korun – a to zcela zdarma.

Více informací o funkcích stromů najdete na webu kampaně Zachraňme stromy.

Pokácet strom motorovou pilou trvá několik minut. Je snadné přitom nepomyslet, jak dlouho trvalo, než vyrostl a jak dlouho bude trvat, než za něj vyroste náhrada.

Kdo vlastní stromy?

Pokud nejsou stromy v soukromém vlastnictví, patří nejčastěji hlavnímu městu Praha. V takovém případě o ně zpravidla pečuje Technická správa komunikací. V dalších případech svěřuje hlavní město zeleň jednotlivým městským částem, které pak vystupují v roli vlastníka a najímají si na její údržbu zahradnické firmy.

Přímo ve správě odboru ochrany prostředí pražského magistrátu je nejcennější zeleň. Patří sem např. Stromovka, komplex zahrad vrchu Petřína, Letenské sady, park na Vítkově, Hradčanské náměstí a Vrtbovská zahrada.

Kromě tzv. dřevin rostoucích mimo les je na území Prahy necelých 5 tisíc hektarů lesa. Zhruba polovinu této rozlohy obhospodařují Lesy hl. m. Prahy (například Oboru Hvězda, Divokou Šárku, Kunraticko-Michelský les atd.). Zbytek patří Lesům ČR či soukromníkům. 

Snažnů stráží ode všeho rubánie

Pražská kotlina je nepřetržitě obydlena již minimálně čtyři tisíce let. Některé éry pražského osídlení, které vůči stromům vzhlížely s úctou a respektem. V dobách mocného keltského oppida Závist u Zbraslavi sloužily vybrané dubové háje jako místa nejposvátnější; symbolikou stromových druhů Keltové také rozčleňovali svůj kalendář.

Ve středověku souvisela ochrana stromů především s lesy. Již roku 1189 hovoří "Právo českého knížete Konráda Oty" o hospodaření v lesích a jejich poškozování a s tím spojenými tresty. Stejně tak Karel IV. se snaží v  Majestas Karolinas z roku 1348 o zachování nedotčených lesů: "Lesuov našich divné z zemí i také krásné shromažděnie netoliko bychom je chtěli rozptýliti, ale také snažnů stráží ode všeho rubánie, leč bychom co komu zvláště dopustili, zachovati mieníme a nepoškvrněné věčně je míti chtiec, přikazujem."

Jedním z prvních počinů ochrany konkrétních stromů byl patent z roku 1714, chránící lipovou alej mezi Pražským hradem a Stromovkou. Vedle toho byly od středověku mohutné věkovité dřeviny součástí pokladnice pražských zahrad a parků. Dnes dobře známá forma ochrany památných stromů zapustila své kořeny koncem 19. století s rozmachem okrašlovacích spolků, jejichž český svaz byl založen v Praze v roce 1904. Z roku 1899 pochází publikace Jana Evangelisty Chadt Ševínského První přehled památných stromů v Čechách.

Stav a vývoj zeleně v Praze

modrany-stromekAutoři: Ing. Jakub Esterka, Mgr. Lukáš Matějka, JUDr. Pavla Bejčková, Martin Skalský, David Zítek, Mgr. Anežka Hradilková

Arnika, Praha 2009

Odkazy na jednotlivé kapitoly této studie jsou v menu nalevo.

Celou studii je možné si objednat nebo stáhnout.

Mizí zeleň nebo přibývá?

V poslední době se v souvislosti s hodnocením života v Praze stále častěji opakuje tvrzení, že v našem hlavním městě dlouhodobě přibývá zeleně. Toto sdělení vždy pochází z úst některého z představitelů magistrátu a občas jej začínají přebírat také novináři. „Co je psáno, to je dáno,“ říká přísloví, a tak když už se přibývající pražská zeleň po několikáté objevila na stránkách novin, lidé začínají mít pocit, že to přeci nemůže nebýt pravda.

Pochybnosti přesto zůstávají. Schválně: zkuste vyjmenovat tři nové parky, které v posledních dvaceti letech v Praze vznikly. Nebo jeden nový lesík či dvě nově založená stromořadí… Nic vás nenapadá? No právě. Zkuste tyto otázky položit svým přátelům. Nejspíš také žádnou přibývající zeleň nebudou znát.

Na druhé straně jsme téměř denně konfrontováni s kácením stromů, tlaky na zástavbu zelených ploch, s ničením parků. Zkuste si položit druhou otázku. Vybaví se vám nějaké místo, kde byly v posledních dvaceti letech vykáceny stromy? Území, kde byla dříve zelená plocha a dnes tam stojí budovy? Nejméně jeden takový případ zná nepochybně každý obyvatel hlavního města.

Zajímalo nás, zda je údajné přibývání zeleně v Praze jen mýtus, možná záměrná dezinformace, nebo jestli na tom naše město ve skutečnosti opravdu není, pokud jde o zeleň, tak špatně. Zkoumali jsme existující informační zdroje, pátrali po nových datech a snažili se spočítat, kolik zeleně mizí a kolik přibývá.

Vzhledem k alarmujícím datům o znečištění ovzduší, které zapříčiňuje automobilový provoz ve spojení s efektem Pražské kotliny, je nezbytné věnovat městské zeleni zvýšenou pozornost. Odborníci varují, že hustota toxického koktejlu v pražském vzduchu může poškodit genetickou výbavu lidí a způsobit vážná onemocnění dnešním dětem v době, kdy budou dospělé. Stromy a zelené plochy dokáží míru znečištění ovzduší alespoň částečně kompenzovat. Mimo to mají nesmírný význam také pro rekreaci, sport a vůbec kontakt městského člověka s přírodou.

Pokud zeleň mizí, mělo by nás to znepokojit a přimět k rozhodnému jednání. Pokud zeleň opravdu přibývá, měli bychom se ptát, zda tyto přírůstky odpovídají zrychlujícímu se tempu zastavování volných pozemků, nárůstu objemu dopravy a přibývání dalších jevů, které zhoršují stav životního prostředí.

Věříme, že naše zjištění posunou na novou úroveň nejen debaty o existující pražské zeleni, ale pomohou také formulovat strategii města pro budoucnost.

Zdroje dat  mimo žádostí o informace:
  1. Praha Životní prostředí 2007, Magistrát hl. m. Prahy, duben 2008
  2. Atlas Životního prostředí v Praze  
  3. Územně analytické podklady hlavního města Prahy, Útvar rozvoje města, 2008 - stav k 11.6. 2009
  4. Povrchy a zeleň v Praze, Institut městské informatiky hl. m. Prahy, červen 1995
  5. Územní plán hlavního města Prahy – Koncept – 1.čtení
  6. Komentář k petici Praha – město pro život

Park na Balabence

kancelářské židle namísto laviček

Na místě parku dnes stojí kancelářská budova Vysočanská brána
Městská část:
Praha 9 – Libeň
Místo: náměstí na Balabence, mezi ulicemi Sokolovská a Českomoravská
Doba ohrožení: 1998-2008
Dotčená zeleň: park o rozloze 7253 m2, několik desítek stromů a keřů
Dnešní stav: na místě parku stojí administrativní komplex Vysočanská brána

Park v jižní části náměstí na Balabence, ohraničený rušnými ulicemi Českomoravskou a Sokolovskou, byl pozůstatkem většího parku ze 60. let, jenž časem ustoupil zástavbě i silnicím. O zbylý trojúhelník zeleně nikdo moc nepečoval, kašna i lavičky zchátraly, park však byl jediným zeleným místem v širším okolí, které je výrazně zatíženo prachem, exhalacemi a hlukem. Pozitivní vliv stromů na tato znečištění je významný, přesto mělo i toto minimum zeleně zmizet. V roce 1998 totiž nechalo zastupitelstvo Prahy 9 změnit územní plán a z plochy zeleně se stalo území určené k výstavbě. Změna proběhla tiše a nenápadně. Místní občané se o záměru společnosti Skanska postavit zde administrativní budovu Vysočanská brána dozvěděli až ve chvíli, kdy tato firma pozemky s parkem koupila, na konci roku 1998. Založili občanské sdružení Obrana parku Balabenka a rozhodli se park zachránit. V červnu 1999 se konalo setkání občanů se zastupiteli i úředníky, ovšem bez účasti starosty. Petici, kterou sdružení vyhlásilo 1. prosince 1999, podepsalo jen za 5 měsíců více než 1200 lidí (celkový počet signatářů byl téměř 2000). Adresována byla starostovi městské části, primátoru Prahy, ministrům pro místní rozvoj a životní prostředí, parlamentu, České inspekci životního prostředí, Kanceláři prezidenta republiky aj. Sdružení se také zapojilo do Koalice občanských sdružení SOS Praha, která chtěla zabránit nárůstu   automobilového provozu a úbytku zeleně v důsledku změn územního plánu.

V roce 1999 investor požádal magistrát o výjimku ze stavební uzávěry. Důvodem měla být stavba podzemních garáží, o administrativní budově se zatím nemluvilo. Sdružení však nechtělo připustit, že park bude zničen, a to se pak stane zástupným důvodem pro výstavbu sporné budovy na garážích. V následujícím roce Skanska projekt přepracovala a odboru územního rozhodování v Praze 9 pak už předložila kompletní záměr podzemních garáží i s administrativní budovou. A Magistrát tento záměr posvětil územním a následně i stavebním rozhodnutím. Sdružení proti oběma rozhodnutím podalo soudní žaloby (ministerstvo pro místní rozvoj zamítlo jejich odvolání proti územnímu rozhodnutí).

Dendrologický posudek, který si sdružení nechalo zpracovat, ocenil hodnotu stromů na 1 milion korun. Městská část navíc v tu dobu vlastnila pozemky například v bývalé průmyslové zóně, které mohly být pro stavbu podobného rozsahu a účelu využity. Sdružení samo navrhlo alternativní řešení: v roce 2002 získalo grant od Nadace Partnerství, díky němuž mohlo nechat zpracovat ve dvou variantách studii řešení dotčené plochy. První z nich navrhovala park s izolační funkcí, mj. s protihlukovými valy i s místem pro odpočinek a s fontánou. Druhý návrh předpokládal spíše zahradní podobu parku. Počítalo se s rozsáhlou výsadbou nových stromů a keřů. Náklady na  rekonstrukci byly odhadnuty na cca 3 miliony korun, které sdružení chtělo shromáždit prostřednictvím grantů či sponzorských darů. K představení studie a k budoucnosti parku sdružení uspořádalo v červnu stejného roku veřejnou diskuzi s účastí zástupců radnice Prahy 9 i magistrátu a odborníků na ochranu životního prostředí. Někteří zastupitelé alibisticky argumentovali nemožností vykoupit za vysokou tržní cenu pozemek od firmy Skanska zpět, pozdní reakcí občanů nebo složitostí změny územního plánu zpět ze zastavitelné plochy na veřejný park. Jiní zastupitelé se požadavku občanů zastali, zaznělo i obvinění z korupce, které však nebylo nikdy prokázáno. Studie občanského sdružení nebyly nikdy prakticky využity.

Nedlouho poté sice investor zastavil správní řízení a zdálo se, že projekt již neprosazuje, ale rekonstrukce parku nebyla možná, protože místo bylo stále ve vlastnictví společnosti Skanska. Až do roku 2007, tedy takřka pět let, se nic nezměnilo. Sdružení Obrana parku Balabenka přestalo aktivně fungovat. V roce 2007 však společnost Skanska oznámila, že získala veškerá potřebná povolení a může začít s výstavbou kanceláří. Zanikl tak park, který mohl být rekonstruován a stát se klidným místem uprostřed zástavby, kam mohli lidé chodit odpočívat, bavit se se sousedy nebo třeba krmit ptáčky...

Rozhovor s Ivo Steinerem ze sdružení Obrana parku Balabenka

Příběhy, které uvidíte na výstavě

  

Náměstí na Balabence - Praha 8
Balabenka_nahled

Park v jižní části náměstí na Balabence, ohraničený rušnými ulicemi Českomoravskou a Sokolovskou, se před zastavěním administrativní budovou Vysočanská brána rozhodli místní lidé zachránit. Nechali kvůli tomu vypracovat alternativní studii pro revitalizaci zeleně a zorganizovali petici, pod níž se podepsalo na 2000 lidí. Společnost Skanska přesto záměr prosadila. 

Celý příběh 
Rozhovor s Ivo Steinerem ze sdružení Obrana parku Balabenka

  

Cibulka - Praha 5

Cibulka - zelené plíce Prahy 5 přidusili investořiStavební povolení pro zástavbu v parku, kterému se přezdívá "Zelené plíce Prahy 5", zrušil pro pochybení při jeho vydání dokonce pražský městský soud. Stavbu však nepozastavil, takže mezitím stačili stavebníci postavit několik dalších pater budov. V době, kdy si investor měl převzít rozsudek o neplatnosti stavebního povolení, kdosi rozbil tři okna v rodinném domě, v němž bydlí předsedkyně sdružení Cibulka a bývalá zastupitelka Lenka Matoušková.

Celý příběh         
Rozhovor s Lenkou Matouškovou z občanského sdružení Cibulka

  

Jarov - Praha 3

Jarov  garáže na školní zahraděPodzemní i nadzemní garáže pro více než 200 aut přímo na zahradě základní školy lidé ze žižkovského Jarova nechtějí. Iniciovali několik setkání s vedením městské části, uspořádali petici i happening u školy. Kritizují především špatný přístup k informacím. Zeleň zatím sice zůstává zachována, radnice se však tohoto záměru definitivně nevzdala.

Celý příběh         
Rozhovor s Libuší Havlíčkovou, předsedkyní sdružení Za evropský Jarov

Klánovický les - Praha - Klánovice

Klánovický les - na místě stromů golfové hřiště?Záměr vystavět v Klánovickém lese, na jehož území zasahuje několik chráněných lokalit, golfové hřiště, dovedl místní občany až k demonstracím například před Magistrátem. Po několika letech, kdy Klánovické zastupitelstvo záměr odmítalo, došlo k obratu, kdy se někteří ze zastupitelů ke vzniku golfového hřiště přiklánějí. Obyvatelé Klánovic proto požadují vyhlášení místního referenda o golfu na místě lesa.

Celý příběh         
Rozhovor s Ladislavem Hrabalem, bývalým klánovickým starostou

Městský okruh - Praha 6 a další

Městský okruh - tisícovka stromů ustoupila autostrádámTisícovka stromů padla kvůli výstavbě sporného městského okruhu. Pod tlakem občanských iniciativ se podařilo zabránit jen zbytečnému kácení na Letenské pláni. Byla však výrazně poničena Královská obora Stromovka, jež je přírodní památkou. Náhradní výsadba přitom zdaleka škody způsobené kácením nepokryje.

Celý příběh         
Rozhovor s Petrou Kolínskou, která vedla projekt Dopravní alternativa pro Prahu

Pankrácká pláň - Praha 4

Pankrácká pláň - sklo a beton nad VltavouJiž od devadesátých let se sdružení na pražské Pankráci snaží zabránit nekoncepční výstavbě na cenných pozemcích o velikosti mnoha hektarů. Občanská iniciativa Pankráce kritizuje mimo jiné velký úbytek zeleně, kdy je odhadem nahrazena přibližně pětina z odhadovaných 10 000 pokácených dřevin.

Celý příběh        
Rozhovor s Marií Janouškovou, zakladatelkou Občanské iniciativy Pankráce 
 

Petrská čtvrť - Praha 1

Petrské náměstí - bylo jednou jedno hřiště s velkým stromemNa místě bývalého školního hřiště vyrůstá nový bytový dům. V září roku 2008 místní občané iniciovali petici za zachování školního hřiště, záchranu vzrostlé zeleně, za veřejnou diskusi a transparentní rozhodování o významných investicích na území Prahy 1.  I přes výhrady obyvatel ale došlo k odstranění zeleně a stavba bude realizována.

Celý příběh         
Rozhovor s Janem Rejškem z Petrského sdružení
 

Písnický biokoridor - Praha - Libuš

Písnický biokoridor - zpustlý okraj Prahy se mění v přírodní oázuPříběhem o úspěšné snaze lidí ochránit a obnovit zeleň ve svém bezprostředním okolí je historie sdružení Stromy z Písnice, kterému se podařilo vytvořit biokoridor na okraji města a vysadit nové stromy. Z jejich iniciativy vznikl například nový významný krajinný prvek. Biokoridor je však ohrožen předimenzovanou výstavbou a návratem rušného automobilového provozu.

Celý příběh         
Rozhovor s Danielou Partlovou, zakladatelkou sdružení Stromy

Škroupovo náměstí - Praha 3

Škroupovo náměstí - 1988: demonstrace za svobodu, 2007: demonstrace za záchranu náměstíNa půvabném kulatém náměstí na Žižkové měly vzniknout velkokapacitní garáže. Proti se však postavilo několik místních občanských sdružení spolu s opozičními zastupitely. Uspořádali petici i demonstraci. Radnice prozatím záměr odložila, neboť proti němu vyzněla i studie využitelnosti a názor hygienika.

Celý příběh         
Rozhovor s Ondřejem Rutem, zastupitelem v Praze 3 a občanským aktivistou

  

Park v Thákurově ulici - Praha 6

Thákurova ulice - parkoviště mezi lípy nepatříČtyřřadou lipovou alej v Dejvicích má již dvacet let ve správě Technická správa komunikací. Místní radnice zanedbala péči o stromy, jak potvrdilo vyjádření České inspekce životního prostředí. U vnějších řad aleje parkují auta a parkování by usnadnilo i plánované plošné vykácení stromů. S tím se však místní obyvatelé nechtějí smířit.

Celý příběh         
Rozhovor s Marií Jelínkovou, která se podílela na petici za zachování aleje

  

Veleslavín - Praha 6

Veleslavín - domy místo slíbeného parkuNa místě bývalého Strnadova zahradnictví měl vzniknout nový Centrální park Veleslavín. Místo toho se objevil záměr vybudovat zde obytný a obchodní komplex. Místo pro zeleň, pokud by vůbec zůstalo, by bylo jen doplňkem k zástavbě. O připravované změně územního plánu se zdejší obyvatelé dozvěděli až ve chvíli, kdy byla postoupena na úroveň Magistrátu. Přesto dál bojují za zeleň.

Celý příběh         
Rozhovor s Annou Matouškovou za iniciativu Praha 6 ztrácí tvář

 

Libeňský ostrov - Praha 8

Libeňský ostrov - zničí tradici zahrádek další lunapark?Od konce 20. let, kdy revitalizací Vltavy vznikl z ostrova poloostrov, zde sídlí různé zájmové spolky, nejen zahrádkáři. Oáza zeleně s přibližně dvěma sty zahrádkami, která má význam nejen pro ty, kdo zde tráví volný čas, ale i pro životní prostředí dané čtvrti i města jako celku, má nyní zmizet. Důvodem mají být sice protipovodňová opatření a vznik parku, přímo na okraji lokality však současně vzniká nová čtvrť s 120 tisíci m2 obytných a komerčních ploch.

Celý příběh        
Rozhovor s mluvčí sdružení Libeňský ostrov Boženou Petrovou

  

Kácení a sázení dřevin v městských částech Prahy

Cílem naší komplexní studie bylo objektivně vyhodnotit množství, stav a vývoj zeleně v Praze. Trochu mimochodem pak vznikl náhled na přístup k zeleni a také na informační otevřenost jednotlivých městských částí. Ve městě velikosti Prahy je otázka, zda mizí či přibývá zeleň, jakou má kvalitu a jak je o ní pečováno, mimořádně důležitá. A to zvláště v době, kdy dochází k rozsáhlé stavební činnosti a připravuje se nový územní plán, který má určit další směřování hlavního města.

Sestavili jsme přehled o dostupných údajů o pražské zeleni. Získaný obraz bohužel není ucelený, podařilo se nám spíše jen na několika příkladech ilustrovat současnou situaci. Úřady většiny oslovených městských částí bojkotovaly nejen naši snahu o získání relevantních dat, ale také zákony o poskytování informací, a shromážděné údaje nemají dostatečnou vypovídací hodnotu.

 

Stavu a aktuálních trendů ve vývoji zeleně v Praze

Nejprve je třeba se pozastavit u obecně prezentovaných statistik o vývoji zeleně v Praze. Jak uvádíme v kapitole 3, jsou to především dílčí data o jednotlivých typech zeleně, která o celkovém stavu ani konkrétně o nejdůležitější zeleni – tedy té, kterou máme takříkajíc pod okny – nevypovídají uceleně. Ukazatelem vývoje zeleně v Praze nemůže být statistika rozlohy lesních porostů ani bilance ploch zeleně v územním plánu. Celoměstská pasportizace zeleně není zavedena a nejpodrobnější studie o pražské zeleni Povrchy a zeleň v Praze je z roku 1995. Je s podivem, že v době cenově i technicky dostupných satelitních technologií neexistuje sumarizační studie na základě průběžného snímkování povrchu.

Velmi důležitá data vyplývají ze srovnání vývoje zeleně v několika městských částech. Je z něj patrné, že obavy z mizení městské zeleně mají reálný základ. V tomto přehledu jsou zpracovány celkové počty kácených stromů v městských částech v porovnání s celkovou výsadbou (jedná se o nelesní zeleň). Pro srovnány byly vybrány ty městské části, jejichž odpovědi byly natolik kompletní, že toto zpracování umožnily.

Dá se říci, že celkově převažuje kácení nad výsadbou, byť v některých městských částech je tomu naopak. Především v centrální části města, kterou reprezentují městské části Praha 1 a 2, počet kácených dřevin dramaticky převažuje nad výsadbou. Ta by měla navíc díky následné mortalitě výsadeb pro rovnovážný vývoj území o něco převyšovat počty kácených dřevin. Na Praze 2 počet kácených dřevin neustále vzrůstá, naproti tomu trend výsadeb stagnuje a celkový nedostatek zeleně se tudíž významně prohlubuje. Zajímavý je také přístup ke keřům. Dosadba v posledních letech je minimální a neodpovídá extrémním rozlohám kácených keřů v posledních letech.

Stejně tak na Praze 5 počet kácených stromů celkově převyšuje výsadby. Zarážející je i zde přístup ke keřům, kdy např. v roce 2006 bylo vykáceno přes 12 800 ks nebo m2 keřů, tedy zhruba pětkrát více, než se za 5 let vysadí. Na Praze 6 jsou srovnány pouze nařízené náhradní výsadby a ostatní výsadby, zatímco údaje o realizovaných náhradních výsadbách nejsou k dispozici. Přesto i zde je patrná převaha kácených stromů nad vysazenými, ačkoliv se tento rozdíl alespoň teoreticky zmenšuje. V roce 2007 zde bylo vykáceno zarážejících 40 000 m2 keřů – více, než se celkově za období pěti let dosadí.

Teprve v převážně sídlištním útvaru Prahy 11 se setkáváme s vyrovnanou bilancí, kdy počty vysazovaných stromů převyšují jejich kácení. Na druhou stranu se i zde v roce 2008 setkáváme s vyčnívajícím číslem 27 000 vykácených keřů, což převyšuje celou výsadbu za pět let.

V bilanci městské části Praha 14 významně převažují výsadby, a to pravděpodobně díky jednorázové akci v roce 2006, kdy bylo vysazeno 7 000 stromů a přes 116 000 keřů. Je ale možné, že se jedná o výsadby v lesních porostech. Bilanci Prahy 17 zachraňuje ve prospěch stromů rok 2005, výsadba keřů pak trvale převyšuje nad jejich kácením. Na Praze 18 naopak dochází k trvalému nárůstu počtu kácených stromů, jež nejsou zcela dostatečným způsobem doplňovány výsadbou.

Příběhy pražských stromů a parků a lidí, kteří je chrání

Fotografická výstava - Nenechávejte svůj strom bez dohledu - nebo zmizí!

Nenechávejte svůj strom bez dohledu - nebo zmizí!Pražské parky, letité solitérní stromy i ostrůvky zeleně v zákoutích starých i novodobých čtvrtí - to vše patří k tváři našeho města stejně neodmyslitelně jako historické památky. Pro někoho jsou součástí každodenního života i vzpomínek, jiní je míjí bez povšimnutí. Příběhy stromů, parků a lidí, jejichž osudy se na čas proťaly, zachycují fotografie i slova, která jsou někdy tím jediným, co zbylo. Jsou to příběhy krátké i delší, nadějné i smutné, příběhy jednotlivců i skupin lidí, kteří se nechtěli smířit s tím, že zeleň ustoupí stavbám nebo jinému využití prostoru, který má v hlavním městě mimořádně vysokou cenu. Příběhy pro poučení i inspiraci.

Na výstavě se seznámíte s příběhy stromů, parků a lidí z těchto míst:

Park na Balabence-kancelářské židle místo lavičekCibulka -  zelené plíce Prahy 5 přidusili investořiJarov - garáže na školní zahraděKlánovický les - na místě stromů golfové hřiště?

Libeňský ostrov - zničí tradici zahrádek další lunapark?Městský okruh - tisícovka stromů ustoupila autostrádámPankrácká pláň - sklo a beton nad VltavouPetrské náměstí - bylo jednou jedno hřiště s velkým stromem

Písnický biokoridor - zpustlý okraj Prahy se mění v přírodní oázuŠkroupovo náměstí - 1988: demonstrace za svobodu, 2007: demonstrace za záchranu náměstíThákurova ulice - parkoviště mezi lípy nepatříVeleslavín - domy místo slíbeného parku


Fotografie a grafické zpracování: Alexandr Hudeček

Texty a rozhovory: Zora Kasiková

Anglický překlad: Alžběta Rejchrtová

Na projektu se dále podíleli: Jakub Esterka a Martin Skalský

Výstava vznikla v roce 2009, vernisáž se uskutečnila 16. června 2009.

Výstavu a publikaci podpořil grant Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti, Ministerstvo životního prostředí ČR a Zelení/Evropská aliance svobodných v Evropském parlamentu. Dárci neodpovídají za obsah výstavy a publikace. Za podporu výstavy děkujeme společnosti Fotonova.

Výstava v Botanické zahradě na AlbertověNěco navíc:
  • K výstavě je vydána publikace, kterou si můžete objednat on-line
  • Prohlédněte si fotografie z vernisáže výstavy
  • Podívejte se, jak vypadala výstava v Botanické zahradě na pražském Albertově

O výstavě

 

Pražské parky, letité solitérní stromy i ostrůvky zeleně v zákoutích starých i novodobých čtvrtí - to vše patří k tváři našeho města stejně neodmyslitelně jako historické památky. Pro někoho jsou součástí každodenního života i vzpomínek, jiní je míjejí bez povšimnutí. Příběhy stromů, parků a lidí, jejichž osudy se na čas proťaly, zachycují fotografie i slova, která jsou někdy tím jediným, co zbylo. Jsou to příběhy krátké i delší, nadějné i smutné, příběhy jednotlivců i skupin lidí, kteří se nechtěli smířit s tím, že zeleň ustoupí stavbám nebo jinému využití prostoru, který má v hlavním městě mimořádně vysokou cenu. Příběhy pro poučení i inspiraci.

Pozvánka na výstavu

Arnika působí sice celostátně, ale zeleni v Praze se věnuje již od počátku svého působení. Za tu dobu jsme slyšeli a viděli různé příběhy a připadalo nám zajímavé s některými z nich seznámit i ostatní. Výsledkem je fotografická výstava a stejnojmenná publikace. Je zde sice řada příběhů, které nedopadly dobře, některé skončily vskutku špatně, ale mnoho z nich zůstává otevřených, kdy se o stromy či zeleň ještě bojuje. A zejména na ně stojí za to se podívat blíže.

Tucet zde představených příběhů zdaleka nepostihuje všechny případy úsilí Pražanů uchránit „své“ stromy, nelze ani rozhodnout, který z nich je důležitější, neboť pro lidi, kteří žijí v blízkosti toho kterého stromu, aleje, parku či zeleného zákoutí, je významné právě toto konkrétní místo. Z uvedených příkladů ale můžeme vyčíst hlavní příčiny pozvolného mizení zeleně z centrálních částí Prahy a obtíže, které provázejí úsilí o obranu stromů. Zajímalo nás, jaké motivy vedly některé z obyvatel našeho města k tomu, že vystoupili z davu a začali aktivně vystupovat na ochranu zeleně. Jejich snažení i zkušenosti mohou být motivací pro ostatní. Případy, kdy se podařilo zelená místa zachovat, nás mohou inspirovat; z chyb, které by se neměly opakovat, bychom se měli poučit. Smutnější než pahýly stromů, mrazivější než sklo a ocel na místech někdejších parků mohou být šrámy na duších občanů zklamaných nerovným a prohraným bojem. K demokracii patří diskuse, k dobré správě věcí veřejných ohled na přání obyvatel.

V Praze s jejím enormním automobilovým provozem, znečištěným ovzduším a hustou zástavbou hrají stromy zásadní roli pro kvalitu života. Neexistuje dokonalejší a výhodnější klimatizační zařízení, čistička vzduchu a lapač prachu, než je zdravý vzrostlý strom. Každý ví, že stromy produkují kyslík. Stromy ale také zachycují škodliviny, jako je například jedovatý přízemní ozón a jemný polétavý prach, který na sebe váže řadu toxických látek nebezpečných pro lidské zdraví. Vzrostlý, vodou dobře zásobený strom odpaří během jednoho dne až 400 litrů vody. Stromy tím zmírňují letní žár rozpálených ulic, zvlhčují vzduch a zlepšují tím jeho kvalitu. V městském prostředí takřka odtrženém od přírody nám stromy umožňují vnímat přirozené přírodní rytmy, zejména střídání ročních období. Zelené plochy a parky jsou místem ke sportování i odpočinku, zdrojem inspirace a estetických požitků.

I přes svůj nesmírný význam však plochy zeleně často ustupují momentálním zájmům investorů. Jak ukazují představené příběhy, do rozhodování o osudu stromů mohou zasáhnout lidé, jichž se podoba prostředí města bytostně dotýká. Přestože komerční zájmy často převáží nad zájmem ochrany zdraví a příjemnějšího životního prostředí, není tomu tak vždy. Stromy ve městě bývají jediným spojením s přírodou a jsou tak důležitým prvkem životního prostředí. Proto se zeleni v Praze věnujeme a nadále věnovat budeme. A pokud se i Vy snažíte zachránit svůj strom, aby nezmizel, tak Vám i nadále držíme palce!

Cibulka

zelené plíce Prahy 5 přidusili investoři

Těsně u přírodního parku vyrostly několikapatrové domy
Městská část:
Praha 5 – Košíře
Místo: okraj přírodního parku
Doba ohrožení: 2000
Dotčená zeleň: pokáceno na 200 stromů
Dnešní stav: na místě zeleně stojí čtyř- a pětipatrové domy

Přírodní park Košíře-Motol s několika přírodními památkami, zejména stolovou horou Vidoulí, a  navazujícími lesy u motolského krematoria, tvoří výjimečnou zelenou plochu v těsné blízkosti centra metropole. Zajímavá lokalita s jedním z nejvyšších vrchů v Praze však neláká pouze k procházkám a odpočinku, ale také k investičním záměrům. V roce 1995 sice změna územního plánu stanovila využití této lokality pro rekreační les a obytnou funkci, avšak útvar rozvoje města tehdy určil pravidla pro případnou výstavbu. Měly tu smět vyrůst pouze nízkopodlažní domy, které by byly v souladu s okolní původní zástavbou, zachována měla být zeleň u vodojemu a ochrana vodního režimu. O tři roky později, na počátku roku 1998, bylo však vydáno územní rozhodnutí pro projekt Bydlení Cibulka. Jeho investor - Metrostav Intertrade - jej naplánoval v těsném sousedství chráněného území. Projekt navíc výše uvedené regulaci neodpovídal například výškou šesti pater. Přesto, že u městského soudu již ležela žaloba  občanského sdružení Cibulka a dalších sdružení proti vydání územního rozhodnutí, obdržel investor v prosinci 1999 i stavební povolení. A hned se pustil do stavby. V únoru 2000 vykácel přibližně dvě stovky stromů, tedy veškerou zeleň na staveništi. Kácení sice povolil odbor životního prostředí radnice Prahy 5, ale v době, kdy ke kácení došlo, nebylo povolení pravomocné a probíhalo odvolací řízení.

Občanská sdružení napadla jak platnost územního rozhodnutí, tak udělení stavebního povolení. Soud však nepozastavil stavbu, tudíž za dobu, než byl znám rozsudek, stihl Metrostav nejen vykácet stromy, ale i postavit tři patra budov. Po pěti měsících od podání žaloby, v červnu 2000, pražský městský soud rozhodl, že odbor výstavby pražského magistrátu při udělení stavebního povolení pochybil (odůvodnění s výčtem pochybení čítalo na tři desítky stran), a rozhodnutí zrušil. Investor měl po nabytí právní moci tohoto rozsudku stavbu zastavit a sdružení doufala v kompromisní úpravu navrhované výstavby tak, aby méně narušila podobu původní residenční čtvrti. Stavba však i přes soudní verdikt pokračovala, Metrostav jej ignoroval a vymlouval se, že mu rozsudek nepřišel poštou. Současně probíhala i další řízení: firma například bez povolení přesunula hnízdo chráněných mravenců, za což od České inspekce životního prostředí dostala pouze symbolickou pokutu 500 Kč. Vrchní soud zrušil i povolení k výstavbě odvodňovacích kanálů. Ačkoliv se ukázalo, že námitky občanů proti výstavbě byly opodstatněné, stavba pokračovala dále a úřady předstíraly „mrtvého brouka“.

Už v únoru 1999 vznikla Koalice za přírodní park Košíře - Motol. Spojila občanské sdružení Cibulka, Občanské sdružení Jinonice - Vidoule, Děti Země, ZO ČSOP Trója a řadu místních vlastníků nemovitostí. Kvůli výstavbě vznikla také petice proti výstavbě Bydlení Cibulka, kterou podepsalo přes 500 lidí. Důvodem jejich nesouhlasu se zástavbou v navrhované podobě byly kromě jiného obavy o narušení ekologické stability v přírodním parku, úbytek zeleně a s tím spojený zásah do zeleného pásu napříč touto částí Prahy a také značná dopravní zátěž, kterou s sebou rozsáhlá výstavba cca 130 bytů přinese.

Česká inspekce životního prostředí, která měla rozhodnout o udělení pokuty za nelegální vykácení veškerých stromů a keřů na staveništi v únoru 2000, se rozhodla z řízení o sankcích vyloučit občanská sdružení a celý případ tak muselo řešit Ministerstvo životního prostředí. V červnu 2000, tedy v době, kdy si investor měl převzít rozsudek o neplatnosti stavebního povolení a čekalo se, že stavba bude zastavena, kdosi rozbil několika ložiskovými kuličkami tři okna v rodinném domě, v němž bydlí předsedkyně sdružení Cibulka Lenka Matoušková.

Hlavním důvodem, proč se kauza vyhrotila, bylo nedodržování zákonů ze strany zodpovědných úředníků a zarputilost investora. Přitom místní nespokojení občané deklarovali zájem dohodnout se na kompromisu. Je zřejmé, že příklad zmíněného projektu developery od dalších podobných záměrů neodradí. Příkladem může být pokus o změnu územního plánu v roce 2008, která by umožnila výstavbu přímo na stolové hoře Vidouli. Tomuto záměru se zatím zabránit podařilo. Snad se úředníci poučili.

Rozhovor s Lenkou Matouškovou z občanského sdružení Cibulka

Městský okruh

tisícovka stromů ustoupila autostrádám

Jedním z následků výstavby okruhu jsou krátery ve Stromovce a její poničení
Městská část:
Praha 6 a další
Doba ohrožení: 1999 - dosud (projekt existuje od 70. let)
Dotčená zeleň: vykáceno bylo skoro tisíc stromů a stovky metrů čtverečních keřů

Stromy na Malovance, na Prašném mostě a ve Střešovicích, zeleň u Vojenských hřbitovů pod Pohořelcem, zelený pás ve Svatovítské ulici - stavbě městského okruhu ustoupila tisícovka stromů a další tisíce metrů čtverečních keřů v trase budoucích tunelů a mimoúrovňových křižovatek. Vzrostlá zeleň, významně redukující pražské znečištěné ovzduší, se likviduje ve prospěch individuální automobilové dopravy, kterou přitom využívá mnohem méně lidí, než dopravu veřejnou. Té naopak sebere na několik let potřebné investice. Paradoxně, autobusy MHD do tunelu Blanka nebudou smět, a budou tak muset pasažéry nadále vozit po mnohem delších povrchových trasách. Stavba zahájená v roce 2007 by měla být dokončena kolem roku 2016. Jejím zadavatelem je město Praha, stavbu provádí konsorcium firem pod vedením Metrostavu.

Na jaře 2004 představila Koalice spojených občanských sdružení (SOS Praha) odborné veřejnosti a politikům města studii Dopravní alternativa pro Prahu. Ta vyzývala k objektivnímu posouzení vlivu městského okruhu na životní prostředí, k provedení analýzy dopravních toků a předložení map znečištění ovzduší a na jejich základě posouzení vlivu okruhu. Ačkoli se jedná o zásadní zásah do životního prostředí, života Pražanů a tváře Prahy, záměr neprošel procesem posouzení vlivu na životní prostředí (tzv. proces EIA). Magistrát to obhajoval s tím, že Blanka je „místní komunikací“ a nikoliv „dálnicí“ a zákon se na ni proto údajně nevztahoval. Investor stavby je přitom zároveň tím, kdo stavbu povoluje... V únoru 2008 Magistrát rozhodl, že náhradní silnici pro objízdnou trasu z uzavřené třídy Milady Horákové povede napříč Letenskými sady. Mělo kvůli tomu padnout 16 vzrostlých zdravých stromů. Jiná alternativa nebyla navržena. Radnice Prahy 7 však dala souhlas pouze s pokácením 4 stromů, načež Česká inspekce životního prostředí zahájila správní řízení o zastavení celého projektu silnice napříč parkem.

Devět pražských nevládních organizací - Arnika, Ateliér pro životní prostředí, Auto*Mat, Hnutí Duha, Oživení, Pražské matky, Zelený kruh, Společnost pro trvale udržitelný život a Ústav pro ekopolitiku - vyzvalo primátora Pavla Béma, aby zabránil devastaci parku. Nesouhlasné dopisy posílali primátorovi i sami občané. Ačkoliv magistrát silnici přes park od počátku uváděl jako jedinou možnost, nakonec se podařilo najít řešení, aniž by na Letné musely být pokáceny stromy.

Ve staveniště se neproměnila jen část Prahy 6 nebo dosud zelené vltavské břehy na Praze 8. Nákladní auta a těžká technika vjely také do Královské obory - do Stromovky, jež je přírodní památkou a jedním z nejstarších a největších parků v Praze. Ačkoliv tato jedinečná přírodní plocha měla být ušetřena jakýchkoliv stavebních zásahů, stavba městského okruhu způsobila její citelné poničení. Dvakrát se zde propadla půda (v květnu a v říjnu 2008) a důsledky vzniklých rozsáhlých kráterů napravovala těžká technika. Obě trestní oznámení, která Arnika kvůli propadům půdy podala, policie odložila - podle ní k žádnému pochybení nedošlo. Jaký dopad mělo trestní oznámení podané po druhém propadu samotným primátorem, není známo. V osmdesátých letech přitom byl právě plán na protažení tunelu Blanka skrze Stromovku důvodem k demonstracím a protestům občanů Prahy proti ničení životního prostředí. Je s podivem, že dnes, kdy náklaďáky a bagry do Stromovky skutečně vjely, se prakticky nikdo nebouří. Škody přitom mohou být značné. Stavební činnost může změnit výši hladiny podzemní vody, což může podle odborníků způsobit odumření řady vzácných stromů. Stavbu se však ani přes mnohaleté úsilí nepodařilo ani ovlivnit, natož zastavit. Občanská sdružení a iniciativy docílily pouze minimálního snížení počtu vykácených stromů. Primátor Pavel Bém jako hlava pražského magistrátu získal i kvůli prosazování městského okruhu ekologickou anticenu Ropák roku 2008.

Rozhovor s Petrou Kolínskou, dříve členkou Centra SOS Praha, nyní zastupitelkou

Jarov

garáže na školní zahradě

Stromy na školní zahradě jsou zatím zachráněny
Městská část:
Praha 3 - Žižkov
Místo: zahrada u Základní školy Jarov, ulice V Zahrádkách a Pod Lipami
Rok: 2007 - dosud
Dotčená zeleň: cca 70 stromů a další keře
Dnešní stav: radnice se ještě plánů na výstavbu na místě zeleně definitivně nevzdala

Stromy, které oddělují budovu základní školy na Jarově V Zahrádkách od silnice (zejména od ulice Pod Lipami), by měly ustoupit garážím. Nadzemní a částečně i podzemní velkokapacitní parkovací domy až pro 270 aut by vyrostly pár metrů od oken tříd, přímo na pozemku školy. Místní obyvatelé se rozhodli vynutit si diskuzi s radnicí a dát najevo svůj názor, že podobná stavba u školy nedává smysl. Okolní ulice jsou úzké, některé z nich jednosměrné nebo slepé, případně s omezenou rychlostí a značkami „Pozor děti“. A zatímco stromy v zahradě škodliviny nejen z automobilového provozu eliminují, parkoviště by do lokality přinesla ještě další znečištění ovzduší.

Vzniklo občanské sdružení Za evropský Jarov (slovem „evropský“ v názvu chtěli jeho členové zdůraznit příslušnost českého právního systému k evropskému). Po radnici požadovali informace i osobní setkání. I když k několika schůzkám došlo, zástupci radnice argumenty proti garážím u školy odmítli. Sdružení současně sbíralo podpisy pod petici, kterou do současnosti podepsalo na 2 000 lidí, zorganizovalo například happening před školou a získávalo si širší podporu. Na Žižkově nejde o ojedinělý projekt - s hrozbou výstavby garáží na místě zeleně se potýkali lidé například také na Škroupově náměstí.

Jsou vůbec potřeba nové parkovací plochy? Místní občané parkují vesměs v soukromých garážích, nově vznikající zástavba má také vlastní parkovací plochy, jež musí být dle městské vyhlášky součástí každého nového objektu. Výstavba garáží by si vyžádala nejprve změnu územního plánu. Když o ni v letech 2001 a 2003 žádalo několik místních občanů - chtěli si pro sebe postavit 16 garáží, částečně zapuštěných ve svahu - radnice je odmítla s tím, že kvůli škole jsou garáže v tomto místě nepřijatelné. Architektonická studie, kterou si nechala žižkovská radnice zpracovat, navrhuje 3 varianty parkovacích domů od 109 do 272 parkovacích míst. Podle vyjádření vedení městské části má jít o „prakticky výhradně residentské parkování“, nyní však i v okolí parkovací místa ještě přebývají.

Zástupci radnice mnohokrát zopakovali argument, že se jedná o pouhou studii, nic není rozhodnuto a vytipována jsou další místa pro parkování. Z rozpočtu městské části bylo však na rok 2008 vyčleněno 6.5 milionu korun na projektovou dokumentaci daných garáží. Místním lidem přitom nebyla známa žádná   podobná studie, která by rozpracovala jiné z vytipovaných míst. Uvedená částka přitom figurovala v rozpočtu na rok 2008 a tatáž částka, prý v roce 2008 nepoužitá, byla opět schválena za stejným účelem i pro rok 2009, přes veškeré protesty občanského sdružení včetně veřejně pronesených námitek na  zasedání zastupitelstva v prosinci 2008.

Součástí projektu má být sice například vegetace na střechách garáží a další solitérní zeleň. Nemůže však nahradit přirozený a mnoho let rostoucí přirozený pás zeleně. Případná přidružená výstavba šaten, hřiště na střeše garáží či tribuny nad hřištěm by sice byla ústupkem budovatelů, garáže by však znamenaly nárůst provozu v okolí školy, a tím vyšší ohrožení dětí projíždějícími auty i větší znečištění ovzduší. A možná by názvy ulic V Zahrádkách a Pod Lipami zůstaly jen památkou na dnešní zelené okolí školy.

Rozhovor s Libuší Havlíčkovou, předsedkyní sdružení Za evropský Jarov

Klánovický les

na místě stromů golfové hřiště?

Za zachování Klánovického lesa v současné podobě se stále bojuje
Městská část:
Praha 9 - Klánovice
Místo: Klánovický les
Doba ohrožení: od 90. let, kriticky pak od roku 2004
Dotčená zeleň: přibližně 10-30 ha lesa
Dnešní stav: ohrožení trvá, místní zastupitelstvo v červnu 2009 schválilo referendum

Největší lesní komplex na území Prahy je unikátní jak svou celistvostí, tak přírodní hodnotou. Zasahuje sem přírodní park Klánovice-Čihadla s rezervací Klánovický les-Cyrilov i evropsky významná lokalita sítě Natura 2000 „Blatov-Xaverovský háj“. Vyskytuje se tu mnoho druhů motýlů, z nichž osm patří mezi nejcennější. V kontrastu s tím se jeví nepochopitelným záměr vybudovat na části lesa golfové hřiště, plochu uměle vytvořenou, monokulturní a udržovanou s pomocí řady chemických prostředků.

V Klánovicích sice již jednou golfové hřiště bylo; když tu ale ve 30. letech 20. století vznikal tehdejší golfový klub, životní prostředí čelilo menšímu tlaku než dnes. Od 2. sv. války se Praha stále rozšiřuje, zástavba se zahušťuje a zelených ploch ubývá. Ovzduší Prahy enormně zatěžuje automobilový provoz a význam zeleně pro kvalitu života a lidské zdraví neustále roste. Na místě někdejších golfových drah dnes rostou padesátileté stromy a golf se jen v okruhu 10 kilometrů hraje na několika místech.

K prvním pokusům obnovit zde golf na počátku 90. let bylo místní zastupitelstvo vstřícné a možnost využití lesa pro podobné aktivity se dostala i do územního plánu. Od roku 2004 se o vybudování golfového areálu pokouší společnost Forest Golf Resort Praha (FGRP). První plány na 18jamkové hřiště by vzhledem k rozmístění jamek znamenaly prakticky likvidaci lesa jako souvislého porostu. Dnes se hovoří o variantě poloviční, ta by však také vedla k vykácení mnoha stromů a znamenala zásah, jenž by ohrozil i ostatní stromy. Z obavy, že FGRP požádá o změnu územního plánu, vznikly v roce 2005 dvě iniciativy - Občanské sdružení za Klánovický les a Újezdský STROM - Spolek pro Trvalý Rozvoj a Okrašlování Městské části Praha 21 a okolí. Jako občanská sdružení se mohou účastnit stavebních a územních řízení.

V roce 2005 místní zastupitelstvo výstavbu golfového hřiště odmítlo. Objevily se nesrovnalosti v záměru investora: společnost teprve 1. září toho roku požádala o zápis do obchodního rejstříku, do doby zmíněného zasedání zastupitelstva nedodala podrobné zakreslení záměru a v dopise starostovi uvedla, že zvažuje přehodnocení záměru. Radnice začala připravovat návrh změny územního plánu, který by golf v Klánovicích už nepřipouštěl. Počátkem srpna 2007 se konal happening v Klánovicích, 6. září pak demonstrace stovek lidí před pražským magistrátem. Lidé chtěli změnu územního plánu, kterou musí odsouhlasit zastupitelstvo hlavního města. Jednání o této změně bylo však kvůli právnímu napadení investorem odloženo. V lednu 2008 předali zástupci obou sdružení Magistrátu petici s podpisy 22 tisíc lidí požadujících zachování celistvosti Klánovického lesa, ale pražští zastupitelé projednání změny územního plánu pozastavili. Protesty pokračovaly například říjnovým pochodem k Ministerstvu zemědělství. Zlom nastal v lednu 2009, kdy zastupitelstvo Klánovic odvolalo starostu Hrabala (důvod oficiálně s golfem nesouvisel).

A v březnu se FGRP dočkal pozvánky k jednání v rámci pracovní skupiny. V květnu se proto v Klánovicích demonstrovalo znovu. Průvod městem kritizoval hlavně přístup magistrátu a změnu názoru zastupitelů, zvolených v roce 2006 za Koalici pro les, ale nyní ochotných  podpořit golf. Sdružení sepsala další petici, tentokrát za vyhlášení místního referenda o golfu v Klánovicích. Potřebný počet hlasů pro vyhlášení referenda se podařilo sehnat během 14 dnů a tak by o případné výstavbě golfového hřiště v lese měli rozhodnout sami občané. Starosta pod tlakem veřejného protestu několika stovek lidí přislíbil, že do vyhlášení referenda a jeho výsledků o golfu nerozhodne.

19. května 2009, na mimořádném zasedání, opět jeden ze zastupitelů navrhl změnu územního plánu (projekt mimo jiné obsahuje takové nedostatky, jako je turistická značka vedoucí dvěma hřišti nebo pouhých 25 m oddělujících jedno z hřišť od trati). Starosta Losert tehdy skutečně nehlasoval a návrh neprošel. Na následujícím jednání klánovického zastupitelstva 23. června už bylo vše jinak. Zastupitelé nejprve odsouhlasili vyhlášení referenda, které se tak uskuteční v době předčasných voleb v říjnu. Následně ale přijali i změnu územního plánu tak, že vyhovuje i stavbě golfu. Starosta tentokrát již hlasoval ve prospěch výstavby hřišť. O tom, zda má vyhlášení referenda přednost před změnou územního plánu, rozhodnou nejspíše právníci. Mezitím probíhá proces posuzování vlivu plánované stavby na životní prostředí (proces EIA).

Záměr vybudovat golfové hřiště na místě chráněného lesa odsoudila v červnu 2009 Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR. Kritizuje zejména smlouvu o budoucí nájemní smlouvě, kterou v květnu 2008 uzavřela firma FGRP s tehdejším ředitelem Lesů ČR. "Tato smlouva představuje zásadní selhání managementu Lesů ČR z hlediska jeho povinnosti lesy chránit a zvelebovat," píše ve stanovisku MUDr. Radim Šrám, předseda komise. "Komise pro životní prostředí AV ČR pokládá z hlediska české i mezinárodní legislativy a práv občanů tuto smlouvu za protiprávní. Apeluje na Ministerstvo životního prostředí ČR, aby v rámci posuzování vlivů projektu na životní prostředí zahájilo bezodkladné právní kroky k určení neplatnosti uvedené smlouvy," vyzývají ministerstvo akademici.

Vědci z několika univerzit již dříve vyčíslili hodnotu služeb, kterou Klánovický les poskytuje, respektive újmu, která by vznikla výstavbou golfového hřiště na jeho území. Cena služeb, jako je tvorba kyslíku, výpar a zadržování vody v krajině v tzv. malém vodním cyklu, regulace tohoto výparu a regulace teplotních výkyvů v případě devítijamkové varianty činí 211 milionů korun ročně (u 18jamkové varianty by šlo o roční škody více než 800 milionů korun) (více zde).

Rozhovor s Ladislavem Hrabalem, bývalým klánovickým starostou

Libeňský ostrov

Zničí tradici zahrádek další lunapark?

Kdo ví, co nahradí zahrádky na Libeňském ostrově...

Městská část: Praha 8 - Libeň
Místo: Libeňský poloostrov
Doba ohrožení: 2002 - dosud

Poloostrov u břehů Libně vznikl regulací Vltavy v letech 1927 – 1928. Od té doby se také datuje začátek využití této lokality k rekreaci i k bydlení. Kromě zahrádkářské kolonie tu najdeme sídla několika  zájmových či sportovních oddílů - tenisové kluby, Junák, vodácký oddíl, zahrádkáři tu pořádají i akce pro veřejnost. Oáza zeleně s přibližně dvěma sty zahrádek, které využívá několik set lidí, má význam nejen pro ty, kdo zde tráví volný čas, ale i pro životní prostředí dané čtvrti a města jako celku. Teď má ale ustoupit jinému záměru. Magistrát zahrádkářům vypověděl nájemní smlouvy s tím, že na místě zahrádek vzniknou protipovodňová opatření a nový park. Oficiálním důvodem k radikálnímu řešení měla být krizová situace po povodních v roce 2002, nemělo se ale jednat o řešení definitivní – a již tehdy se mluvilo o plánu vybudovat zde zelený pás. Existují však návrhy, které by místo tradičních zahrádek přetvořily do podoby unifikovaného a umělého zábavního prostoru.

Zahrádkáři se několikrát pokusili plán likvidace zdejší kolonie zvrátit. Na vzniku nového občanského sdružení Libeňský ostrov v roce 2002 se podíleli zástupci všech místních organizací a spolků. Zorganizovali například petici, kterou adresovali mimo jiné primátoru hlavního města Pavlu Bémovi. Nedočkali se od něj však žádné odpovědi. Také uspořádali několik demonstrací – mimo jiné v listopadu 2004, v den, kdy magistrát projednával změnu územního plánu. K připravovaným zásadám územního rozvoje Prahy vznikla letos na jaře hromadná připomínka Českého zahrádkářského svazu, která požaduje zachování všech zahrádkářských kolonií v hlavním městě jako součásti městské zeleně.

Sdružení připravilo vlastní projekt pro zachování přírodního a kulturního dědictví dané lokality. Kromě jiného vycházel z příkladu švédského Stockholmu, kde existují obdobné  zahrádkářské kolonie v symbióze s moderní zástavbou. Originální a podrobný architektonický koncept spojoval protipovodňová opatření se zachováním jedinečné podoby ostrova a zahrádek.

Z popisu projektu: „Při respektování tohoto postupu může být na řešeném území vytvořen specifický, architektonický a urbanistický útvar, který nebude mít charakter monokulturní, ale naopak bude  diferencovaný, bude zachovávat tradici a rozvíjet přírodní prvky. Násilný zásah do životů stovek lidí, kteří zde většinou celý život tuto tradici udržují, by byl v rozporu s dobrými mravy a zároveň by byl nevhodným zásahem do místní flóry a fauny.“

Projekt, jenž sdružení připravilo na vlastní náklady, předalo loni na podzim magistrátu v souvislosti s projednáváním změn územního plánu. Zůstalo to však bez odezvy, ačkoliv zástupci sdružení dali najevo ochotu vyhovět požadavkům na zajištění bezpečnosti v daném území. Bohužel se spolupráce nedočkali.

O tom, co může být skutečným důvodem likvidace zahrádkářské osady, napovídá fakt, že ve východní části poloostrova, na straně přiléhající z jedné strany ke břehům, z druhé ke stávajícím zahrádkám a nové silnici, vzniká rozsáhlá výstavba. Projekt Dock (Libeňské doky) zahrnuje na 120 tisíc metrů čtverečních obytných a především kancelářských ploch. Není pochyb, že takto rozsáhlý projekt vytvoří enormní tlak na zástavbu dalšího území, tedy stávajících zahrádek.

Zahrádkářská osada přitom na rozdíl od nově budovaného parku stojí město minimum finančních prostředků, naopak formou nájemného městu přispívá. Strategický plán hlavního města z roku 2000 počítal se zrušením zahrádkářských osad. V novém plánu již nejsou zahrádkářské osady pro jistotu vůbec uvedeny. Podle posledních informací by měly být zahrnuty do celoměstského systému zeleně. Zda se tak ale skutečně stane, je však otázkou...

Rozhovor s Boženou Petrovou, mluvčí sdružení Libeňský ostrov

Pankrácká pláň

sklo a beton nad Vltavou 

Místo živého centra městské části beton a sklo kanceláří a parkovišť..
Městská část:
Praha 4 - Pankrác
Místo: Pankrácká pláň - od severojižní magistrály po park na Kavčích Horách
Doba ohrožení: od 90. let
Dnešní stav: masivní zástavba a nedostatek zelených ploch

Náměstí na Pankrácké pláni se mohlo stát skutečným centrem Prahy 4, která - byť je největší z pražských částí - jako jedna z mála nemá centrální náměstí. Na přelomu 50. a 60. let vznikla urbanistická koncepce, počítající s vybudováním náměstí se třemi výškovými budovami, a především se zázemím pro místní  obyvatele - knihovnou, radnicí apod. Tato představa však postupně vzala za své a místo toho od 70. let pokračuje nekoncepční zastavování území na úkor životního prostředí. Několik tisíc metrů čtverečních, napojení na veřejnou dopravu a jedinečná poloha nad vltavským údolím činí z místa velmi cennou a atraktivní lokalitu. A neboť pro ni neexistuje regulační plán, investory nic nezavazuje k výstavbě zázemí pro sport, kulturu, pro mládež či seniory.

Občanská iniciativa občanů Pankráce vznikla krátce po pádu totality s cílem zabránit postavení hotelu Bristol a dosáhnout změny celkové koncepce využití prostoru. Jak postupovala zástavba, zásadním problémem se ukázal zmíněný chybějící regulační plán, který by zajistil posuzování nových záměrů v kontextu celého území včetně již realizovaných, připravovaných či budoucích projektů. Už dnes je jasný nepoměr mezi zastavěnou plochou a plochami zeleně, parků či odpočinkových míst.

Ačkoliv sdružení opakovaně protestovala proti masivnímu zastavování území a kritizovala odbor životního prostředí za to, že souhlasí prakticky s každým kácením, které investoři požadují, zeleně stále ubývalo a ubývá. V létě roku 2007, v návaznosti na veřejnou debatu uspořádanou radnicí Prahy 4, proto sdružení předalo starostovi své požadavky včetně žádosti o zpracování studie, kolik stromů a keřů bylo povoleno odstranit a kde bude zeleň nahrazena. Také požadovali revizi rozsahu zelených ploch, jež musí být součástí každého objektu. V případě Pankrácké pláně má požadavek na zlepšení životního prostředí jasnou podporu ve výroku Městského soudu v Praze, který v rozhodnutí ze září 2008 uvedl, že oblast je postižena exhalacemi a hlukem více, než připouští hygienický limit.

S rozrůstající se zástavbou narůstá i tlak na „renovaci“ parku Družby. Radnice zde počítá s rozsáhlými změnami, které však mohou znamenat jak úbytek klidových míst, tak větší zatížení hlukem pro okolní residenční zástavbu. V minulosti došlo k nejasnému odprodání části parku společnosti Navatyp. Praha 4 tedy nemá plnou kontrolu nad celým parkem. Není jasné, proč místní radnice neodkoupila od restituentů části parku a nepožádala Magistrát o převod části pozemků parku z jeho vlastnictví na městskou část.

Na osm desítek stromů by mělo padnout za oběť výškové budově na rohu ulic Na Strži, Neveklovská a Jankovského, na místě hřiště TJ Zelená liška, kde stromy tvoří přirozenou bariéru mezi rušnou ulicí a sousedními domy. Přestože 140 lidí vyjádřilo jasný nesouhlas se stavbou komplexu, magistrát vydal kladné stanovisko. Územní rozhodnutí nyní přezkoumává soud. Ve stavebním řízení nebyla, v rozporu se zákonem, obeslána občanská sdružení a majitelé okolních bytů - magistrát v prosinci 2007 potvrdil, že rozhod nutí je nepravomocné a řízení musí proběhnout znovu.

Rozhovor s Marií Janouškovou z Občanské iniciativy Pankráce

Rozhovor s Marií Janouškovou

z Občanské iniciativy Pankráce


„Demokracie nepřijde sama od sebe, je nutné o ni bojovat. I když se nám možná nepodaří prosadit mnoho, další generace to díky našemu úsilí bude mít jednodušší,“  říká Marie Janoušková, zakladatelka a předsedkyně Občanské iniciativy Pankráce.

  • V čem podle Vás tkví podstata problematiky na Pankrácké pláni?

„Při výstavbě Pankráckých sídlišť byla centrální plocha území určena pro stavby celoměstského významu a významu místního. Stavby celoměstského významu byly naplněny výstavbou Motokovu, hotelu Panorama a Čs. rozhlasu. Na zbývající ploše měly být stavby místního charakteru, především dosud chybějící občanské vybavenosti, tedy sportovní i kulturní zařízení, kluby pro mladé i seniory, vše, co obyvatelé žijící na těchto sídlištích dosud postrádali.“ 

  • Co bylo důvodem vzniku občanské iniciativy?

„Hlavním motivem iniciativy s původním názvem STOP byla skutečnost, že během jediného dne na jednáních ÚV KSČ byla vytvořena společnost, která na celé zbývající ploše hodlala postavit hotel. Proti tomu se postavili občané a týden protestovali před budoucí stavbou. Pod tímto nátlakem stavební odbor nevydal stavební povolení.“ 

  • Jak vypadaly začátky Občanské iniciativy Pankráce?

„Byla založena v roce 1992 – 5 osob tvořilo přípravný výbor, z toho tři osoby se pak staly předsedou a místopředsedy, přičemž musely mít právní pověření od 400 lidí. Po založení jsme začali spolupracovat s Útvarem hlavního architekta hlavního města Prahy i s radnicí. Společně jsme připravili anketu se 46 otázkami, přímo doručenou do 6000 domácností na Pankráci. Po vyhodnocení výsledků bylo u 5 autorských kolektivů zadáno zpracování alternativních studií na dostavbu Pankrácké pláně. Studie pak byly týden vystaveny a lidé mohli označit tu, která jim nejvíce vyhovovala. Zastupitelé i obyvatelé si vybrali studii, kterou zpracoval náš člen. Úspěšná spolupráce s ÚHA skončila zrušením této organizace. Nová organizace je pouze poradním orgánem politiků. O výstavbě v Praze tedy rozhodují politici, což považuji za více než škodlivé, neboť je málo těch, kteří rozumějí oboru urbanistiky.“  

  • Jak hodnotíte přístup místních úřadů?

„Přístup radnice Městské části Praha 4 není k důsledným občanským sdružením přátelský – obzvláště k těm, která svá vyjádření doplňují odbornými posudky a vyjádřeními. Poslední dobou radnice pořádala několik akcí v parku na Kavčích Horách a přesto, že obyvatelé se zcela jasně vyjádřili proti záměrům zástavby Pankrácké pláně, nic pozitivního se ze strany místní samosprávy nestalo. Její zástupci se neúčastní územních řízení, i když tuto možnost mají, je-li MČ vlastníkem dotčených pozemků. Na materiály, které zastupitelům zasíláme,vyjma dvou výjimek nikdo nereaguje. Úředníci nám až na výjimky dávají najevo, že oni jsou ti, co rozhodují, opačně se však chovají k zástupcům investorů.“ 

  • Co považujete za největší úspěch?

"Za jeden rok vypracujeme v průměru 250 vyjádření a stanovisek ke správním řízením včetně zpracování odborných posudků. Z poslední doby považujeme za velký úspěch, že se nám podařilo zpracovat šedesátistránkové odborné posouzení Dopravního zatížení Pankrácké pláně, které je nyní jednou z částí dokumentace u Nejvyššího správního soudu. Úspěch je to proto, že se občanům velmi obtížně daří dostat k úředním oficiálním datům předpokládaného dopravního zatížení komunikací. Z této naší studie vyplývá, že  Technická správa komunikací uvažuje stejné dopravní zatížení na Pankrácké pláni jako v roce 2005 - dokonce na některých komunikacích i nižší - přestože podle návrhů investorů má na Pankrácké pláni vzniknout velké administrativní centrum. Takový předpoklad Technické správy komunikací je bezesporu chybný. Za další velký úspěch považujeme, že soud zrušil vydané územní rozhodnutí na Dopravní řešení pankrácké pláně – sjezdy z magistrály. Dále se nám podařilo zabránit tomu, že pod okny základní školy mělo být zbudováno parkoviště, dále budova bývalého OPBH měla být navýšena v těsném sousedství obytného domu, bylo zrušeno stavební povolení na administrativní budovu Na Strži, v parku na náměstí generála Kutlvašra se bude kácet podstatně méně než chtěla místní samospráva atd. Těch akcí je mnoho. Znamená to ovšem, že území můžeme chránit proto, že úzce spolupracuje několik občanských společností - SOIP, Občané postižení severojižní magistrálou, Pankrácká společnost, Ateliér pro životní prostředí, Arnika aj." 

  • Mění se podle Vás přístup úřadů k ochraně zeleně?

„Podle mého názoru se přístup úřadů k ochraně zeleně zhoršuje, bohužel. Investoři nabývají na síle s podporou politiků. Pak se všechny dřeviny kácí dle přání investorů. Jako příklad lze uvést prostor u Motokovu, kde jsou poslední krásné vzrostlé smrky na Pankrácké pláni – ostatním zeleň zde byla vykácena a plocha vybetonována. Nyní hodlá investor tyto stromy vykácet a na tomto místě vybudovat provizorní parkoviště. Podle našich údajů se za posledních pět let pokácelo v Praze 4 asi 5 000 dřevin. Pokud bychom započítali i kácení dřevin pro velké stavební celky, jistě nebudeme daleko od pravdy, že za 5 let bylo pokáceno na 10 000 dřevin. Řádně byla nahrazena odhadem pětina z nich. Při vydání územního rozhodnutí na stavbu Arkád byla kótami stanovena plovoucí plocha zeleně (mezi Motokovem a bývalým rozhlasem), která měla kompenzovat nedostatečné splnění koeficientu zeleně. Prokázali jsme chybné stanovení plochy – kóty neodpovídaly mapovým podkladům. Ministerstvo pro místní rozvoj naši námitku zamítlo, ale podle odpovědi na náš dotaz není ani odboru životního prostředí radnice v Praze 4 jasné, kde by vlastně tato plocha měla být umístěna.“ 

  • Pustila byste se do podobného úsilí znovu?

„Zcela určitě ano. Demokracie nepřijde sama od sebe, je nutné o ní bojovat. I když se nám možná nepodaří prosadit mnoho, další generace to díky našemu úsilí bude mít jednodušší, politici již budou vědět, že obyvatelé mají svá práva, se kterými musí počítat. Naše činnost je i vkladem do budoucnosti. Navíc Praha je tak krásné město, že stojí za to usilovat, aby vzkvétala do větší krásy, nenechat ji ničit různými prapodivnými investicemi podporovanými mnohými politiky.“ 

  • Co byste poradila lidem, kteří chtějí chránit zeleň, případně jak?

„Jediná možnost dozvědět se, jaká zeleň má být kácena, je založení občanských sdružení nebo využívání informací o navrhovaných káceních od občanských sdružení již založených. Fyzická osoba není účastníkem řízení o kácení dřevin, pokud není vlastníkem pozemku, a úřad nemá povinnost sdělovat jí informace o předpokládaném kácení dřevin.“

Rozhovor s Ivo Steinerem

ze sdružení Obrana parku Balabenka

Byl jsem mladší, měl spoustu energie a ideály, že prostředí,ve kterém žijeme, je potřeba chránit. Nečekal jsem takový´nezájem a odpor našich zástupců v nejrůznějších funkcích i různé „podpásovky“ a aroganci. Zklamala mě i odevzdanost většiny spoluobčanů,“ popisuje boj za zachování parku Ivo Steiner, předseda sdružení Obrana parku Balabenka.

  • Jak se lidé dozvěděli o záměru vystavět administrativní budovu?

„První informace se objevila na domovní nástěnce 19. listopadu 1998, už tenkrát se to jmenovalo Vysočanská Brána (architektonický návrh Aukett + Collingwood). 21. června 1999 proběhlo velké setkání na radnici s občany a zastupiteli, úředníky. Účastnilo se jej několik set lidí, cca 300-400, média apod. Starosta však neměl čas…“ 

  • Jaký byl ohlas ostatních občanů z okolí na Vaši iniciativu?

„Petice byla vyhlášena 1. prosince 1998 a jen do 16. dubna se pod ní nashromáždilo 1273 podpisů. Ohlas na petici byl nebývalý, lidé se vyptávali na podrobnosti a zajímali se o situaci. Přesto jsem cítil určitou skepsi, že je to stejně už rozhodnuté.“

  • Jaký je podle Vás hlavní důvod, proč zeleň v Praze mizí?

„Podle mě chybí koncepční, dlouhodobá strategie pro harmonický rozvoj města, která by umožnila vytvářet podmínky pro podporu investic v zanedbaných částech a zeleň si hýčkat a rozvíjet. Klasický příklad je i v dopravě - proč budovat nejdřív komunikace do města, když chybí funkční obchvat mimo osídlené části ? Pokud jde o parky, chybí mi například jasný signál, jak zapojit nadnárodní firmy - banky a podobně - do jejich správy, údržby a využití k propagaci. Za ušetřené prostředky by pak bylo možné financovat větší zelené rozvojové oblasti.“

  • Jaké pozitivní a negativní zkušenosti Vám tato kauza přinesla?

„Pozitivní zkušeností určitě bylo, že jsem měl možnost potkat spoustu skvělých lidí s podobným viděním „světa“, kteří byli otevřeni pomoci a dodat podporu. Mohl jsem setkat s novináři, politiky. Procitnutím byl kontakt s mocí, respektive s bezmocí.“

  • Jak hodnotíte přístup odpovědných úřadů?

„Bohužel jako posuzování bez širších souvislostí, povrchní, bez zájmu, někdy jsem měl pocit, že bylo ‚předem rozhodnuto‘.“

  • Pustil byste se do podobného úsilí znovu?

„Se zkušeností, kterou jsem získal, bych už do toho nešel. Jednak mi to pracovní vytížení nedovoluje a jednak nesu těžce prohry, u nichž nevidím možnost je odvrátit.“

  • Co byste poradil lidem, kteří chtějí zachránit zeleň ve svém okolí?

„Určitě bych se podělil se svými zkušenostmi a předal základní „kuchařku“, jak jsme postupovali my. Snažil bych se je povzbudit.“

  • A jaké motto se k případu parku na Balabence podle Vás nejlépe hodí?

„Pokud něco nezkusíš změnit, můžeš si to vyčítat jen sám sobě. Je potřeba zkusit vše…Pokud na chyby neupozorníš, nikdo to za Tebe neudělá.“


Víte, že... na Balabence bývala usedlost s rozsáhlou zahradou a vinicemi, již založil na přelomu 18. a 19. století bankéř Ballaben?

Tiskové zprávy Arniky, týkající se náměstí na Balabence:
Občané chtějí rekonstrukci parku na Balabence / 27. 6. 2002 
Arnika zahájila petici za záchranu pražské zeleně / 20.10.2008

Rozhovor s Lenkou Matouškovou

ze sdružení Cibulka

„Celá kauza a i mé následné působení jako zastupitelky na Praze 5 po jedno volební období ve mně zanechalo přesvědčení, že se opravdu nemá smysl o něco snažit. Pakliže se někdy povedl nějaký úspěch, například se podařilo na zastupitelstvu něco „zachránit „- hlavně při změnách územního plánu  - zkoušela to protistrana (tím myslím investory) stále znovu a znovu, až se jim to většinou nakonec povedlo. Pravda, Vidoule zatím pořád odolává,ale každou chvíli někdo navrhuje nějaké ‚přehodnocení," neskrývá skepsi Lenka Matoušková, předsedkyně občanského sdružení Cibulka a bývalá zastupitelka Prahy 5.

  • Došlo k nějaké náhradní výsadbě za pokácené stromy?

„Investor pak sice nějaké stromy na pozemku vysadil, ale je sporné, když se za jeden vzrostlý ohromný strom zasadí jeden stromek malý.“ 

  • Co by se podle Vás mělo změnit v přístupu k zeleni?

„Opravdu nevím. Jsem přesvědčena, že městu vládnou skupiny, kterým je opravdu úplně jedno, jak se tu bude žít v budoucnosti lidem. Jim jde jen o okamžitý finanční prospěch. A neštítí se ničeho.A lidé na Magistrátu a jinde ve státní správě jim to neobvykle vstřícným postojem umožňují. Pokud mohu posoudit, investoři se poučili v tom, že vědí, že jim vždy vše nakonec projde. Dokonce mám pocit, že to, co bylo dříve nemyslitelné, tak jim dnes bez problémů prochází. Pokud se pořád provádí změny v územním plánu na objednávku, tak přijde doba, kdy v Praze už žádná zeleň nebude.“

  • Jaký ohlas měla kauza mezi místními občany?

„Občané v okolí byli celou kauzou otráveni. Občas se však i dnes pokouší zvrátit nějaké rozhodnutí, ale dopadne to vždy stejně, tedy špatně, například v případě petice na záchranu hřiště u gymnázia Kavalírka.“

  • Jak vidíte budoucnost parku?

„V této době se zdá nemyslitelné, že by prošly nějaké drastické změny. Ale obávám se , že metodou postupného okrajování bude park (a nejenom tento park, ale jakákoliv zeleň) neustále atakován.“

Rozhovor s Petrou Kolínskou

dříve členkou Centra SOS Praha a nyní zastupitelkou


Pořád čekám, že se firma Metrostav veřejnosti omluví a zaváže se k velkorysé kompenzaci za devastaci části Stromovky,“ říká k jednomu z negativních následků výstavby městského okruhu Petra Kolínská, v současnosti zastupitelka v Praze 6 a zastupitelstvu hlavního města, v Centru SOS Praha vedla projekt Dopravní alternativa pro Prahu.

 

  • V čem je podle Vás hlavní problém výstavby městského okruhu?

“I 20 let po pádu totalitního režimu se potkáváme s jeho následky. Pro někoho možná překvapivě k nim patří i tunel Blanka. Byť jde o stavbu technologicky vyspělou, z dopravního a urbanistického hlediska je to část obstarožního projektu naplánovaného komunistickými technokraty na přelomu 60. a 70. let. V moderních velkoměstech je představa, že se negativa spojená s automobilismem vyřeší tím, že auta strčíme pod zem, dávno překonaná.“  

  • Jakým způsobem se nevládní organizace pokusily stavbu ovlivnit?

“Občanské iniciativy upozorňovaly na negativa spojená s výstavbou Blanky i při projednávání nového územního plánu na konci devadesátých let, v roce 2004 připravily v Senátu pro zástupce Prahy půldenní odborný seminář k tomuto projektu a v roce 2005 proběhlo kvůli Blance na podnět občanů mimořádné zastupitelstvo Prahy 6. Politici však kritické hlasy slyšet nechtěli a projekt se nesnažili ani upravit, natož zastavit.“  

  • Jak vidíte svou roli v této činnosti?

„Minimálně od roku 1999 pracovalo intenzivně přinejmenším 5 lidí na kritice Blanky - na připomínkování územního plánu, přípravě dopravní alternativy etc. a já jsem k tomu přišla teprve v roce 2003. Mojí výhodou bylo, že jsem nebyla unavená a deprimovaná z předchozího boje, ale de facto jsem jen navázala a o kousek posunula to, na čem před tím pracovali lidé jako Karel Čapek, Michaela Valentová, Petr Štěpánek a další.“ 

  • Jak hodnotíte postup odpovědných úřadů?

“Můžu pochopit, že Blanku prosazuje vedení města. Nemůžu však pochopit souhlas volených zástupců Prahy 6, Prahy 7 a 8. Jsou to právě tyto městské části, které ponesou největší díl negativ spojených s provozem tunelů – obrovské mimoúrovňové přivaděče do tunelů, větrací šachty před okny obytných domů, zmizení mnoha zelených ploch...“ 

  • Jakou zkušenost podle Vás stavba městského okruhu přinesla?

“Teprve teď veřejnost vidí obludnost té stavby. Vidí, že heslo „auta pod zem“ s sebou nese nevratné změny okolí jejich domovů. Další nepříjemné poznání přijde, až začnou tunely městského okruhu chrlit desítky tisíc nových aut do stávající uliční sítě. Snad je to pro nás všechny poučení a při nynější přípravě nového územního plánu budeme sebevědoměji říkat politikům, co chceme, aby stálo za naším domem. Nenechme se odradit tím, že to stojí nějaký čas a energii. Investice do připomínkování návrhu územního plánu je investicí do našeho zdraví a životní pohody.“

Rozhovor s Libuší Havlíčkovou

ze sdružení Za evropský Jarov

V červnu 2008 jsme osobně předali paní starostce naši petici spolu s peticí proti stavbě garáží na Škroupově náměstí a s vysvědčením radnici, kde byly za jejich činnost a postoj k občanům a jejich potřebám téměř samé pětky,“  hodnotí předsedkyně občanského sdružení Za evropský Jarov Libuše Havlíčková přístup místní radnice, který zná z vlastní zkušenosti.
 
  • Jaká je aktuální situace s projektem garáží?

„K této záležitosti nám samozřejmě radnice nic konkrétního nesdělí. Poslední korespondence z naší i jejich strany byla začátkem tohoto roku. Žádali jsme písemně, aby se místo projektu věnovaly finanční prostředky na opravu a nátěr plotu kolem školní zahrady a na vysázení nových keřů zejména tam, kde byl tehdy proveden geologický průzkum. Odpovědí nám bylo, že prostředky na tyto záležitosti momentálně nejsou k dispozici, ale že se snad výhledově do budoucna počítá s určitou opravou a případně s vysázením nějakých keřů.“  

  • Jak byste sama stručně popsala kauzu?

„Domnívám se, že pokud bychom si jako občané tehdy v červnu roku 2007 nevšimli toho, že se dělal tak nešetrným způsobem geologický průzkum, a pokud bychom byli nezahájili další kroky, radnice by nás možná záhy postavila před hotovou věc. Sice zatím od záměru neustoupila, o což jsme ji opakovaně, i přes média, žádali, ale domnívám se, že musela vzít do úvahy naše protesty a rovněž podpisy cca 2000  občanů. Nicméně stále celou záležitost sledujeme a jsme připraveni v případě potřeby opět zahájit náš boj.“  

  • Jaký je podle Vás hlavní důvod, proč zeleň ustupuje jiným záměrům?

„Protože lidé v dnešní době začali, bohužel, dávat přednost zejména penězům a materiálním statkům. Tam, kde mohou na něčem vydělat, zničí cokoli. A v tu chvíli jim vůbec nevadí, že jde např. o zeleň, která by se naopak měla chránit a udržovat. Nemyslí v ten okamžik na životní prostředí ani na zdraví spoluobčanů, ale ani ne na zdraví svoje vlastní.“  

  • Jaké pozitivní a negativní zkušenosti Vám tato kauza přinesla?

„Pozitivní bylo to, že se nás dalo několik dohromady tak, že jsme byli a nadále jsme schopni aktivizovat všechny naše síly proti tomuto nesmyslnému záměru. Negativní zkušenosti: snad jen od lidí, kterým to celé bylo a je jedno, kteří nemají patřičný rozhled nebo spíš chuť angažovat se v těchto věcech. Ale to znám dobře z minulosti, kdy moji rodiče bojovali za komunismu proti tomu, aby se právě v této oblasti zbouraly všechny rodinné domky. Tehdy ten boj trval však mnoho let...“  

  • Jak hodnotíte přístup odpovědných úřadů?

„To bych raději ani nehodnotila. Bylo málo těch, kteří nám vyšli vstříc. Spíš máme zkušenosti negativní. Někdy mi to připadá až směšné, čeho jsou úředníci schopni. Ale to asi ani já ani nikdo další nezmění. Určitě je plno lidí, i na úřadech, kteří si uvědomují čím dál víc, že je třeba zeleň chránit. Praha 3 však bohužel těmito úředníky, myslím, moc neoplývá.“  

  • Pustila byste se do podobného úsilí znovu?

„Pokud by mi síla a zdraví dovolily, určitě ano. Myslím, že bojovat proti nespravedlnosti nebo hlouposti či nesmyslnosti je vždy potřeba.“ 

  • Co byste poradila lidem, kteří také chtějí chránit zeleň ve svém okolí?

„Aby se nebáli a aby se snažili udělat pro záchranu zeleně vše, co je v jejich silách. I když to není  jednoduché.“

Veleslavín

domy místo slíbeného parku

V novém parku by si mohly hrát děti, hrátky politiků tomu ale brání
Městská část:
Praha 6 - Veleslavín / Vokovice
Místo: pozemky někdejšího Strnadova zahradnictví
Doba ohrožení: 2007 – dosud
Dotčená zeleň: více než 5 ha zelených pozemků
Dnešní stav: projednává se změna územního plánu pro obytnou výstavbu

Na okraji Veleslavína nechal zahradník Strnad kolem roku 1910 vysázet stromy a založil zde zahradnictví, z něhož se do současnosti zachovalo více než 5 hektarů zahradních ploch s dnes již opuštěnými stavbami. V zastavěném území na hranici s Vokovicemi, mezi rušnými ulicemi Evropskou a Na Petřinách, se tak nachází rozsáhlá plocha zeleně, kterou navíc protéká stromy lemovaný Dejvický, jinak též Veleslavínský potok, jenž je významným krajinným prvkem. V programovém prohlášení Rady Městské části Praha 6 pro období 2006-2010 je jednou z priorit v oblasti parků vznik Centrálního parku Veleslavín právě v tomto prostoru. Starosta tehdy na předvolebních setkáních mluvil o „Stromovce Prahy 6“. Také  volební program místní organizace ODS počítá se založením parku mezi školou Na Dlouhém lánu a železniční tratí, tedy v horní části bývalého zahradnictví. V říjnu 2007 byl ale obecní radou odsouhlasen podnět na změnu funkce pozemků „za účelem rekultivace daného území, sestávající z výstavby rezidenčního bydlení včetně základního vybavení obchodů a vybudování moderního parku s botanickou zahradou“. Cílem tedy najednou nemá být park jako takový, ale hlavně zástavba.

Navrhovaná změna územního plánu má nahradit dosavadní kombinované plochy zahradnictví, obytné, parkové a přírodní pouze obytnou funkcí, ostatní zůstává nespecifikováno. Koeficient využití území je určen písmenem F (6. stupněm z 11 s charakterem městské zástavby). Jako součást tzv. celoměstsky významných změn územního plánu tento návrh 18. září 2008 schválilo pražské zastupitelstvo.

Praha 6 pořádá již několik let výstavy „Praha 6 mění tvář“, na nichž jsou optimisticky prezentovány záměry radnice nebo soukromých investorů. Na podzim 2008, jako bezprostřední reakce na 4. ročník výstavy, vznikla iniciativa „Praha 6 ztrácí tvář“. Podnětem k ní bylo vyjádření jednoho z návštěvníků výstavy Jiřího Krejčíka ml. vložené do návštěvní knihy, jež se stalo i prohlášením nové iniciativy. Kritizuje mj. předimenzovanou zástavbu posledních volných prostranství a úbytek zeleně i celkový přístup k zeleným plochám.

Pro území, jehož využití je teprve ve stadiu změn územního plánu, existuje konkrétní projekt. Pozemky již několik let vlastní společnosti provázané s developerskou firmou Devo Group, která na svých webových stránkách zmiňuje plán vystavět v Praze 6 „unikátní rezidenční projekt“ na pozemcích o rozloze odpovídající ploše bývalého zahradnictví.

Z Prahy 6 zejména kvůli výstavbě městského okruhu výrazně mizejí stromy, které přitom rostoucí znečištění z automobilové dopravy dokáží alespoň do určité míry omezit. Podle vedení úřadu městské části by však uvnitř pražského okruhu, jenž má být novodobými „hradbami“ města, mělo být upřednostňováno urbanizované prostředí, což podle dosavadního vývoje znamená minimální prostor pro zeleň. Přístup k místům, jako je Thákurova ulice nebo Veleslavín, to potvrzuje.

Rozhovor s Annou Matouškovou, jednou z iniciátorek prohlášení Praha 6 ztrácí tvář

Rozhovor s Ladislavem Hrabalem

bývalým starostou Klánovic


Je to jako ve sportu, kvalita hráčů se nepozná, když se rozpinkávají, ale především při hře, jak který reaguje na kritické situace,“ říká Ladislav Hrabal, bývalý reprezentant ve stolním tenise a v letech 2006-2009 klánovický starosta.

 

  • Jak byste popsal kauzu ohrožení Klánovického lesa z pohledu občana i starosty?

„Na podzim roku 2005 se klánovické zastupitelstvo poprvé konkrétně vyjadřovalo k výstavbě golfu v Klánovicích, a to jednoznačně, že nesouhlasí s tímto záměrem. Když jsem byl 20. listopadu 2006 zvolen do funkce starosty, nové zastupitelstvo se k předchozím protigolfovým usnesením hned rovněž přihlásilo. Postupnými zákulisními jednáními se však společnosti FGRP přeci jen podařilo dosáhnout změny názoru u některých zastupitelů, kteří byli původně proti výstavbě golfu a hlasy od voličů získali především pro tento svůj postoj.“  

  • Jaký názor máte na své odvolání v lednu 2009?

„Jednoznačně spatřuji důvod nutnosti mého odvolání především v tom, že jsem překážel zájemcům o výstavbu golfového areálu na úkor Klánovického lesa. Ostatní důvody považuji za zástupné a navíc ani na mé důrazné dotazy mi žádný konkrétní důvod sdělen nebyl. Pozadí mého odvolání dokresluje i skutečnost, že příznivci výstavby golfu o mém připravovaném odvolání předem věděli a naproti tomu to nevěděli zastánci Klánovického lesa včetně mě, takže si lze lehko domyslet, o co tady vlastně šlo, respektive kdo se s kým spojil a proč. Skončil jsem v polovině volebního období. Rozhodně nepředpokládám, že bych některý ze svých slibů bez závažného důvodu nesplnil. A především jsem úspěšně plnil svůj slib, že zabráním výstavbě golfového areálu na úkor Klánovického lesa. A nejspíš to právě mnohé překvapivě zaskočilo. Ale přeběhlíci nejsou jenom v horních patrech politiky. Zůstává však faktem, že pokud by byl Hrabal na místě starosty, o kácení v Klánovickém lese by si mohli golfisté nechat pouze zdát. Mým odvoláním se evidentně otevřel prostor pro příznivce golfu. Konkrétně například ještě ve funkci starosty jsem dvakrát žádal pana primátora Béma o přijetí za účelem jednání ve věci golfu a s tím souvisejících pozdržených investic pro Klánovice, ale nedostalo se mi kladné odpovědi. A nyní byl pár dní nový starosta ve funkci a už byl panem primátorem přijat, a to za účasti místopředsedkyně společnosti FGRP paní Bažantové. I tento příklad dokladuje, v jaké atmosféře hájíme Klánovický les. To však neznamená, že kvůli pozdrženým investicím náš boj za Klánovický les vzdáme. Navíc mnohé takové tlaky spíše připomínají časy nedávno minulé ve smyslu ‚vstupte do JZD a my vám opravíme vozovku‘ .“  

  • Proč je podle Vás vyvíjen takový tlak na výstavbu golfového areálu na úkor Klánovického lesa?

„Tento enormní tlak vytváří už sám o sobě nedůvěru. Vždyť v okruhu 12 kilometrů je realizováno nebo ve výstavbě přes devadesát golfových hřišť (jamek). Přitom osobně nemám nic proti golfu, naopak ho považuji za krásný sport, ale realizovat golfový areál na úkor lesa, v hlavním městě, v 21. století, to považuji za absurdní. Navíc spatřuji v investorovi značnou netransparentnost, a to nejen v oblasti finanční. Logický důvod k výstavbě golfového areálu na úkor Klánovického lesa nenacházím. A vyjadřovat se, proč je takový tlak na jeho výstavbu, by bylo v oblasti sice reálných, ale napadnutelných spekulací.“

  • Jaké pozitivní a negativní zkušenosti Vám tato kauza přinesla?

„Náš boj o záchranu celistvosti Klánovického lesa je opravdu velmi náročný a právě v těchto kritických situacích skutečně platí známé „v nouzi poznáš přítele“. A tady patří k mým osobním pozitivům, že jsem mohl poznat korektní zásadový přístup řady osobností, jako pana Martina Bursíka, paní Kateřiny Jacques a dalších, kterých si velmi vážím. K pozitivům však i patří, že jsem poznal řadu dalších klánovických občanů, kterých si pro jejich zásadový postoj, a to nejen k přírodě, velmi cením. Negativa jsou především ve zklamání z lidí, kteří i v této situaci chtěli zůstat hezcí na všechny strany nebo dokázali zrazovat své názory. Ono je to jako ve sportu, kvalita hráčů se nepozná, když se rozpinkávají, ale především při hře, jak který reaguje na kritické situace. Ale toto jisté zklamání nevztahuji jen na některé blízké ze svého okolí, ale bohužel i na politiky nahoře, kteří by nám měli být morálním vzorem. Ale když dnes vidím častou bezohlednou honbu za byznysem, častou nekorektnost, např. u pana Béma a dalších, tak mi do skoku příliš není. Ale o to více je potřeba se těmto nepřístojnostem postavit, nelze jen pasivně přihlížet.“

  • Jak hodnotíte přístup odpovědných úřadů? A mění se přístup státní správy k ochraně zeleně?

„Upřímně řečeno nevěřil jsem, že se v rámci této kauzy setkám s tak silným a neférovým lobbingem, který s některými úřady doslova mává. Přístup státní správy k ochraně zeleně se samozřejmě zlepšuje, a to nejen samotným tlakem EU, díky kterému dnes máme například už i proces posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA) a další. Ale je to stále i o tom, kolik toho nového zasadíme a naopak kolik toho a z jakých důvodů vykácíme.“ 

  • Pustil byste se do podobného úsilí znovu?

"Už kvůli dětem, svému svědomí a kvůli Klánovickému lesu, u kterého jsem vyrůstal, rozhodně ano."

  • Jaké motto se k případu Klánovického lesa podle Vás nejlépe hodí?

„Zasadit dnešní dění do jednoho motta, to neumím. Avšak alespoň jedno z mnohých, které považuji stále za aktuální: Hospodářská stabilita a prosperita je ve své podstatě podmíněna citlivou ochranou přírody a ne naopak. Neboť je stále třeba vysvětlovat a dokazovat, že potřeba chránit přírodu je v současné době doslova otázkou hamletovskou – být či nebýt.“

  • Co byste vzkázal lidem, kteří chtějí také chránit zeleň v jejich okolí?

„Dokažte se rozumnými argumenty postavit všem veřejně neprospěšným zájmům. Někteří lidé jsou sice ještě dnes dosti pasivní, ale tím se nenechte odradit. Jak se říká, i kapky vody roztrhnou postupně i skálu.“

Rozhovor s Annou Matouškovou

za iniciativu Praha 6 ztrácí tvář 

„Zabývám se abstraktní malbou a plastikou s vazbou na architekturu, velmi vítám skutečná originální architektonická díla, a nejsem proti moderní výstavbě. Estetická hlediska jsou pro mne rozhodující. K divokému a zanedbanému území za školou mám vztah od dětství, líbí se mi. Vnímám to tu nikoliv jako ostudu Prahy 6, ale jako šanci pro vybudování velkého zeleného celku s obnovením přírodního toku s meandry, kaskádami a tůňkami, a nejen to: zastávám názor, že by se v horizontu jedné generace měl prosadit koncept obnovy podstatné části toku Dejvického potoka, ten totiž dosud existuje, jen neviděn teče kanálem. Když můžeme podkopat Stromovku, proč by nebylo možné vyvést na povrch potok?“ říká malířka a obyvatelka Vokovic, jedna z iniciátorek prohlášení „Praha 6 ztrácí tvář“.

  • Jak byste popsala iniciativu Praha 6 ztrácí tvář?

"Iniciativa má mnoho společného s podobnými aktivitami, které byly vyvolány plánovanými razantními změnami územního plánu v Praze a zároveň se podstatně liší. Vznikla spontánně, sdružuje jednotlivé občany především z oblasti Břevnova, Střešovic, Vokovic, Veleslavína, Dejvic a Bubenče. Nemá (alespoň prozatím) podobu občanského sdružení a není provázána s aktivitami opozičních či mimoradničních politických stran. Nejsme apriori proti jakýmkoliv změnám, vadí nám však, že se ani Praze 6 nevyhnul uniformní rozvoj, ničení památek a zásahy v památkových zónách. Zabýváme se především chybějící citlivou urbanistickou koncepcí a změnami územního plánu i některými specifickými jevy, jako je mizení původních ručně štípaných mozaikových dlažeb. V rámci iniciativy se každý věnuje konkrétním problémům ve své čtvrti. Chceme pokročit dále a obrátit se na zastupitelstvo městské části s přesnějším následným prohlášením, obsahujícím konkrétnější návrhy a nabídku spolupráce."

  • V čem je podstata problému s plánovanou výstavbou?

„Za zásadní vadu považuji to, že územní plán jasně nevymezuje, kde konkrétně bude zachována nebo vytvořena zeleň, že ignoruje nejen existenci potoka, ale i to, že zde reálně již jsou zelené plochy, plné života, na kterých se však má stavět. Přitom centrální náměstí s městským parkem se má zřizovat v linii nad zapuštěnou tratí, tedy tam, kde stromy nejsou a kde bude staveniště rychlodráhy. Dosavadní postup vůbec neodpovídá významu a dopadu projektu na lokalitu. Troufám si tvrdit, že zde probíhá pouze maximální zhodnocení zdejších pozemků bez řádné účasti veřejnosti a odborníků. Na rozdíl od medializovaných případů zástavby pražských nádraží však návrh změny v prostoru Strnadova zahradnictví v rámci kritizované vlny celoměstsky významných uniká pozornosti. Výše zmiňované areály mají výrazně industriální charakter, zde se však reálně jedná o zástavbu zeleně. Bylo by potřeba, aby se o celé území v okolí nové i staré teplárny zajímali odborníci - přírodovědci, vodohospodáři, urbanisté i jiní, jde o hodně.“  

  • Jak informovalo vedení městské části o svých záměrech občany?

„Přípravu změny územního plánu zdejší obyvatelé zachytili pozdě, a to v době, kdy už byla postoupena na úroveň magistrátu, využili jsme alespoň možnost podat připomínku. Rada městské části neuznala v roce 2007 za vhodné o této významné změně šířeji informovat, navrhovaná změna územního plánu, později zařazená jako Z 2590 do první vlny celoměstsky významných změn, tedy prošla zatím vcelku  nepozorovaně. Starosta Tomáš Chalupa jak v článcích, tak při schvalování zastupitelstvem opakovaně argumentuje pouze zanedbaností areálu zahradnictví a zdejšími bezdomovci. A to podle mne jako argument zastavění 5,7 ha nestačí. Doufáme, že v rámci procesu schvalování změny územního plánu dojde k novému projednávání na úrovni Prahy 6 a že bude znovu příležitost si tyto věci ,vyříkat‘ .“ 

  • Jaký byl a je ohlas na iniciativu Praha ztrácí tvář?

"Přestože se prohlášení obrací na zastupitele, nedočkali jsme se dosud výrazné odezvy. Pokud jde o reakci občanů, přímo na webových stránkách svůj souhlas vyjádřilo kolem čtyřiceti lidí, přibližně stejný počet občanů se obrátil na pana Krejčíka soukromě. Podporu rovněž vyjádřilo několik občanských sdružení, reprezentujících dalších zhruba 100 občanů, a to nejen na Praze 6.  Dá se tedy říci, že kolem iniciativy se sdružilo přes 200 občanů, pravidelně se scházíme v užším kruhu. Jsme v kontaktu s obdobnými iniciativami v Praze i jinde v republice.  Nesouhlasnou připomínku ke změně územního plánu v lokalitě Strnadova zahradnictví podalo společně zhruba 50 občanů, kteří až na dvě výjimky s naší iniciativou přímo nespolupracují." 

  • Je podle Vás šance zvrátit zástavbu zeleně na místě bývalého zahradnictví?

„Věřím, že vyjádří–li se během projednávání k záměru odborníci, především urbanisté, musí zde ještě dojít ke korekci, v ideálním případě k vyřazení této změny ze zrychleného řízení. Pak je stále naděje, že zde vznikne velký přírodní park. Byla by šance pro řádné projednání v rámci celkového nového územního plánu Prahy a pro posouzení všech širších souvislostí. Konkrétně jde o to, že v těsném sousedství je navrhováno i nové dopravní napojení Petřin na Červený vrch a rovněž obytná výstavba na místě bývalého areálu OPBH. Změna územního plánu se ale posuzuje izolovaně a tak hrozí, že bude přednostně 'vyřízena' bez návaznosti na své okolí. Navíc se uprostřed parcel určených ke změně má budovat nová železniční stanice Dlouhý lán, jejíž zařazení do záměru modernizace trati Praha Kladno je teprve posuzováno. Za minimální, rozumnou a tedy i schůdnou variantu omezení zástavby lze považovat změnu územního plánu s vymezením zeleně alespoň na katastru Vokovic, tedy mezi školou a tratí a omezení počtu a výšky domů spojené s podstatným snížením koeficientu.“ 

  • Co by se podle Vás mělo změnit v přístupu k zeleni?

„Základní problém vidím v tom, že v celé Praze neexistuje skutečná setrvalejší a závazná urbanistická koncepce, která změny územního plánu připouští pouze v souladu se žádoucí podobou čtvrti. Základní je udržení rovnováhy mezi postupujícím zahušťováním města a zachováním některých volných ploch, kterými se město může „nadechnout“. Další potíž je v tom, že o zástavbě rozhoduje především něčí finanční zájem, nikoliv názor odborníků.“ 

  • Jak hodnotíte přístup místního úřadu?

„Městská část se staví k problému mizející zeleně nedostatečně: není například schopna donutit investory zástavby k náhradní výsadbě, pod heslem nebránit rozvoji města a podnikání nekoncepčně podporuje zástavbu a dopravní stavby. Chlubí se zřizováním nových zelených ploch, já však vidím pouze  rekonstrukce stávajících parků či zahradnictví, tedy volných a zelených prostranství. Založení skutečně nového parku předpokládá vybudovat prostor pro zeleň tam, kde dosud nebyla, třeba na bývalém parkovišti, na místě demolovaného domu nebo na brownfields. A nebo alespoň nepodporovat zásadní zábor zeleně, jako v případě Strnadových zahrad. Radnice ve snaze usnadnit rozvojové projekty a umést cestu k jejich realizaci se snaží problematické záležitosti retušovat či utajovat, tím ale dělá investorům medvědí službu: když obyvatelé zjistí skutečný stav, je jejich postoj k projektu apriori nepřátelský. Věci se mají řešit na rovinu, včetně ostré diskuse. Od radnice bych především čekala, že svým obyvatelům uchrání jejich životní prostor. Všeobecně pozoruji, že není bráno v potaz to, že lidé mají i ke zdánlivým maličkostem ve svém okolí osobní vztah.“ 

  • Jak byste ráda viděla budoucnost tohoto území?

„Ačkoliv rozhraní Starých Dejvic, Střešovic, Ořechovky, Vokovic a Předního Veleslavína vypadá jako idylické místo plné zeleně, je zatíženo dopravou v linii ulic Evropské, Kladenské a Na Dlouhém lánu, schází zde velká parková plocha přírodního typu a chybí tu svobodné prostředí pro dětské hry, na které byla zvyklá naše generace.“  

  • A jaké motto Vám ochrana zeleně ve Veleslavíně přinesla?

„Budeme-li o vzrostlých stromech hovořit v termínech přestárlá, přerostlá a nehodnotná zeleň a každý košatější strom mrzačit surovými zásahy, za dvě stě let určitě nebudou v našich sídlech žádné památné stromy.“

Rozhovor s Boženou Petrovou

mluvčí sdružení Libeňský ostrov


„Zelený pás tu zahrádkáři vybudovali už za jedno desetiletí a po povodni obětavě obnovují dodnes. Proč nebyl park pro veřejnost založen na sousedním Rohanském ostrově, kde místo toho bez povolení vzniklo golfové odpaliště sloužící jen několika málo lidem?“ pokládá řečnickou otázku mluvčí občanského sdružení Libeňský ostrov Božena Petrová.

  • Jak byste popsala Libeňský ostrov?

„Zahrádkářská osada a loděnice představují na tomto místě svébytný společenský útvar, navazující na tradice českého venkova, které jsou uchovávány v městském prostředí. Udržovaly se zde a doposud se udržují tradiční venkovské svátky posvícení, svátky čarodějnic, sportovní hry pro mládež a pro dospělé a další akce. Komunita má také svoje divadlo a hospodu. Tradiční a jedinečné prostředí a spontánní občanskou iniciativu by město mělo podporovat, ne ničit.“

  • Jaký je Váš názor na to, že důvodem k likvidaci zahrádek jsou protipovodňová opatření?

„Protipovodňová opatření byla jen záminkou k likvidaci, respektive k vymístění zahrádkářů. Povodňové stěny byly stejně vybudovány na hranici této lokality, a to navíc tak nešetrně, že byla zcela zbytečně vykácena alej desítky let starých a zdravých topolů. Kácení navíc proběhlo v době, kdy v bohatých korunách hnízdilo množství ptáků!“

  • Co podle Vás stojí za záměrem zrušit zahrádky na Libeňském ostrově?

„Je nasnadě, komu nahrává necitlivý přístup k území, k němuž si po několik desítek let budovali místní obyvatelé vztah. Nezakládá se zde zelený pás, jak avizuje město, naopak se zde, v centru města, necitlivě kácí vzrostlé stromy. Lze si jen domýšlet, co se skrývá za přístupem úřadů, které nekomunikují, neodpovídají na prosby, podněty, návrhy ani na petice občanů, mlží informace a nedodržují ani správní řád.“

  • Jak byste ráda viděla Libeňský ostrov do budoucna?

„Zahrádky mohou doplňovat městskou zeleň a parky tak, jak je tomu v zahraničí, kde si podobných lokalit dovedou vážit, například ve Švédsku i jinde. Naše sdružení se nehodlá vzdát. Projekt za zachování přírodního a kulturního dědictví existuje i v anglické verzi, pro případ, že by bylo nutné, po vyčerpání všech možností, hledat pomoc na půdě Evropské unie.“

Chcete vědět více o zahrádkách na Libeňském ostrově?

Pokračujte sem

Rozhovor s Danielou Partlovou

zakladatelkou sdružení Stromy


„Právo je na naší straně, výsledek však není vůbec jistý. Chci to dodělat, protože si myslím, že současní starostové tu již nebudou, ale stromy tu zůstanou,“ vysvětluje snahy Občanského sdružení pro životní prostředí Stromy jeho zakladatelka a předsedkyně Daniela Partlová.

 

  • Co bylo největším problémem, se kterým jste se setkali?

„V případě úřadu městské části Praha - Libuš to bylo nerespektování územního rozhodnutí, nekonzistentní rozhodování, neznalost podkladů a neochota si je nastudovat, protežování přátel, špatný management a komunikace, šikana mé rodiny. U správních orgánů pak prolongování řízení, chyby ve vedení správních řízení, rozhodování ve prospěch investora.“ 

  • Co považujete za největší úspěch?

„Že se vrátil život do kousku zpustlé krajiny - miluji remíz. Že naše sdružení dokázalo, že to může být lepší, že lze mít koncepci a pracovat efektivně a že jsem to všechno vydržela a mám tu přátele. Šlo o to, jak uvést věci do právního stavu. Tady se nerozhoduje podle toho, co říká územní plán. Problém není jen v tom, že někdo někomu vyhoví, ale je to tak zásadní, že to blokuje rozvoj toho území a znehodnocuje jej. Je to velmi depresivní a skutečně velmi frustrující. Pokud se zde ale podaří prosadit soulad s územním plánem, bude to obrovský stimul pro lidi, aby se přestali při jednání s úřady bát, aby se zapojili a aby se toto území ochránilo, protože na okraji Prahy a speciálně na jejím jižním okraji je spousta satelitních městeček, žádné ale nemá své centrum."

  • Proč podle Vás bývá problém s ochranou zeleně?

„Orgány ochrany přírody nebývají vždy na straně zájmů životního prostředí. Také je to nezájem o otázky životního prostředí na lokální úrovni, nepochopení a malý rozhled, argumenty ‚vždyť to tam bylo vždycky...‘. Samospráva často rozhoduje ad libitum, škody jsou často nevratné. Když přijde developer, má zelenou, protože nikdo neví, že by se něco mělo chránit, nikdo nemá představu, co by tam mohlo být, co území unese.“  

  • Jaké pozitivní a negativní zkušenosti Vám tato kauza přinesla?

„Lepší orientaci v problematice ochrany životního prostředí na komunální úrovni, smysluplnou činnost, nové přátele a odborné kontakty, poznání, pokoru a radost z přírody a krajiny. Z negativních deprese z jednání a konání místní správy a samosprávy, poučení o moci peněz, síle lži, závisti a zlé vůle, smutek ze ztracené energie a času.“

  • Jaký byl ohlas u místních občanů?

„Projekt Zelená zóna Písnice měl ohromnou podporu lidí. Podpisovou akci v terénu podepsalo tři sta lidí, kteří přislíbili, že se budou manuálně, finančně, organizačně podílet. Impuls nevyšel ode mne, ale od místních lidí, kteří měli i takříkajíc historické zázemí, které já jsem neměla.“ 

  • Jak hodnotíte přístup odpovědných úřadů?

„Pro úřady obecně jsou občanská sdružení „obtížný hmyz“. Někdy se zdá, jakoby aktivní sdružení bylo vnímáno jako potenciálně nebezpečné - má podporu lidí, umí je rychle zmobilizovat, chce mluvit do místní agendy, chce součinnost, je důsledné, sleduje dění. Někdy máte čest potkat velmi slušné a erudované lidi, občas ne. Obecně je právní ochrana slabá a její aplikace ještě slabší. Velmi příkladné je to právě u ochrany biokoridoru. Pro veřejnost je to hodně zanedbaný les nebo spíš prales s různými šelmami a dinosaury. Proto jsou ochrana přírody a krajiny a pokusy o kultivaci prostředí tak obtížné...“ 

  • Pustila byste se do podobného úsilí znovu?

„Příroda mě bude vždycky zajímat, těžko bych dokázala nemít k ní vztah. V místních poměrech ten výsledek nemohl být lepší. Ohlédnu-li se zpět a vidím to obrovské množství času, invence, práce... Ne, nepustila. Tady rozhodně ne.“  

  • Co byste poradila lidem, kteří chtějí chránit zeleň ve svém okolí?

„Zajímejte se a konejte, podle svých možností a svědomí, je to hodně potřeba. Není to snadné, ale přinese Vám to radost. A čerpejte sílu z přírody, budete ji při její ochraně moc potřebovat.“  

  • Jak vidíte biokoridor do budoucna?

„Pokud bude městská část skutečně konat v duchu Agendy 21 a Národní sítě zdravých měst, pokud bude akceptovat platná územní a další rozhodnutí a vlastní usnesení, bude si vážit toho, co tady lidé dělají, ve velmi krátké době tu může být biokoridor, cyklostezka, odpovídající zástavba rodinných domků, zeleň a ještě něco navíc - spokojení lidé! Možná tu bude skladová hala a vedle ní stometrový bytový dům. Možná tu bude i jiný podnikatelský záměr. Drtivá většina mojí práce zmizí, možná tu zůstanou stromy. Ale možná i ty budou někomu časem vadit... Bude mi to jedno. I když, možná právě jen kvůli nim někdy přibrzdím a podívám se, zda ještě žijí.“

Rozhovor s Janem Rejškem

z Petrského sdružení


Vzrostlý jerlín byl dominantou ulice„Porazit jerlín japonský a ostatní stromy byla hloupost, protože celý ten projekt, který tam vznikne, je hloupost. A ve svém výsledku poškodí školu. Proto jsme nadřazovali zeleň záměru prosazovanému starostou Prahy 1,“ říká Jan Rejšek, jeden z iniciátorů petice za zachování školního hřiště, záchranu vzrostlé zeleně, za veřejnou diskusi a transparentní rozhodování o významných investicích na území Prahy 1.

Jak byste popsal podstatu kauzy?

„Pan ředitel školy se snažil původně jen nafukovací halou zastřešit hřiště, poté se rozhodli pro tělocvičnu a jedno patro bytů pro učitele (už bez diskuse s občany) a nakonec vznikl návrh na vyšší budovu, než je škola, s byty i mezonetovými. Autorem nápadu je dle svých slov zastupitel Prahy 1 a bývalý pražský radní Filip Dvořák.“

  • Jak jste se o záměru vybudovat na bývalém hřišti dům dozvěděli?

„Někdy v roce 2002 či 2003 jsme byli osloveni ředitelem školy kvůli nafukovací hale, kterou vedení školy chtělo na hřišti postavit, později jsme již kontaktováni nebyli. Městská část Praha 1 dělala všechno pro to, aby o záměru nemusela mluvit přímo s námi - obyvateli Petrské čtvrti. Když mluvili o investicích, tak nebyli konkrétní a mlžili.“

  • Jaké pozitivní a negativní zkušenosti Vám tato kauza přinesla?

„Pozitivní byl zájem místních občanů i občanů Prahy 1 o věc. Negativní zkušeností pak marnost tohoto snažení.“ 

  • Jaký byl přístup odpovědných úřadů?

„Přístup odpovědných úřadů byl cynický. Chovají se k občanům Prahy (tedy ke svým voličům) přehlíživě, zesměšňují je, znevažují jejich postoj, snaží se jejich názor znehodnotit. Zastupitelé v čele se starostou manipulovali s fakty (například tvrdili, že jerlín je náletový strom a poškozený, argumentovali počty stromů místo objemem zeleně). Přitom a navíc se o zeleň starají likvidačním způsobem, viz hřiště v Lannově.“ 

  • Pustil byste se do podobného úsilí znovu?

„Asi ne, ale kdo ví?“ 

  • Co byste poradil lidem, kteří chtějí chránit zeleň ve svém okolí?

„Postupujte koordinovaně, vždy si svůj cíl podpořte peticí, vyberte si jako své zástupce při vyjednávání takové lidi, kteří hlavně mají čas, je to vše časově náročné.“ 

  • Jaké motto si z této zkušenosti odnášíte?

„Kašlu na vás, milí občané. Nelezte nám do našich plánů za vaše peníze. Váš starosta.“

Rozhovor s Marií Jelínkovou

z petičního výboru za zachování parku v Thákurově ulici

„Lípy v Thákurově ulici jsou alejí mého dětství, mládí i současnosti. Tento nádherný živý organismus čtyřicet let obdivuji, reflektuji každý zásah, chodím ho „kontrolovat“ po každé bouři či vichřici,“ popisuje svůj vztah k parku Marie Jelínková,  členka petičního výboru petice za zachování parku v Thákurově ulici," popisuje svůj vztah k parku Marie Jelínková,  členka petičního výboru petice za zachování parku v Thákurově ulici.

  • V čem je podstata ohrožení aleje v Thákurově ulici?

„Označení celého parku za silniční vegetaci, tedy jako jakési příslušenství pozemní komunikace, působí absurdně. Bohužel, podle tohoto statutu bylo s parkem dosud zacházeno. Během 20 let, kdy za park zodpovídá Technická správa komunikací Hlavního města Prahy, nebyla prováděna řádná dosadba a péče spočívala pouze v bezpečnostních ořezech a žádostech o povolení ke kácení, jimž úřad Městské části Prahy 6 vždy vyhověl. Parkování na vnějších stranách aleje sice začalo již dříve, za tak dlouho dobu ale  mohlo nepochybně dojít k nápravě. Dokud bude správcem TSK, mají stromy jasnou perspektivu - legální či nelegální vykácení nejprve vnějších řad, posléze dojde i na "přestárlé" stromy uvnitř, do pěti let tu alej nemusí být. TSK ve svých vyjádřeních odmítá dosadby, zábrany, tj. všechna opatření, která by vedla k zachování parku. 40 let pozorování je čtyřiceti lety bolestného pobouření nad lidskou tupostí, s níž jsou vědomě poškozovány a ničeny jednotlivé stromy i celá alej, celý park. Plíživá práce na znehodnocení dominantního parku postupným snižováním jeho ekologicko-estetické hodnoty má vést k hladké průchodnosti argumentace ,zbytkové bezcennosti' a potřeby ,jednorázové obnovy snadno a rychle'. Takové obnovy, která definitivně zlegalizuje přeměnu větší části parku v parkoviště, které se pak nenápadně rozšíří i pod zem." 

  • V čem je podle Vás obecně hlavní důvod ohrožení zeleně?

„Lidská hloupost, krátkozrakost, chamtivost. Za vším zlem i pseudodobrem hledej majetkový prospěch iniciátora a nikdy se nespleteš!“ 

  • Jak hodnotíte argument případné nové výsadby stromů na místě současné aleje?

„Zcela plnohodnotná náhrada stávající aleje byla naplánována na období do 6 let od vysazení. Takový plán je naprostým nesmyslem zpupně popírajícím realitu. Denně se pohybuji po Praze a vidím, jak zoufale zápasí nové sazenice stromků o přežití s nepřízní prostředí – malá rabátka umístěná k bezprostřednímu okraji vozovky, silně znečištěné prostředí, nedostatečná zálivka, intenzivní solení, poškozování auty či vandaly včetně poškozování četami údržby zeleně, pro něž je skvěle sestřižený trávník tou správnou vizitkou, ale poškození kmenů je nezajímá. Opakovaně se dosazuje do stejných míst, opakovaně mladé sazenice usychají, po 20 letech tak máme převahou proschlé, olámané, živořící sazenice.“ 

  • Komu by podle Vás vykácení parku vyhovovalo?

„Přijeďte do Thákurovy ulice o víkendu a uvidíte bohatou nabídku volných parkovacích míst. Přijďte o pracovním dnu a uvidíte beznadějnou přecpanost. Kdo potřebuje další parkovací místa? Kdo nechal nezodpovědně zahustit dříve vyvážený prostor komerční zástavbou hladovějící po pohodlném řešení tzv. dopravy v klidu? Obyvatelé místního domova důchodců, studenti z koleje, seminaristé či starousedlíci to ‚asi‘ nebyli...“ 

  • Kde vidíte řešení, jež by park ochránilo?

„Jedinou spolehlivou cestou je změna statutu parku tak, aby se park stal ze silniční zeleně parkem. Nestane-li se tak, dříve či později, legálně či obskurně skončí park jako smrdutá placka betonu zalitého asfaltem, na jejíchž koncích se sice možná zaskví nějaká ta nasvícená fontánka za milióny z veřejných rozpočtů či starostovy macešky, možná se uprostřed parkoviště objeví multifunkční prolézačka pro skotačivé důchodce a dynamická batolata, avšak my všichni těšící se zdravému rozumu a hájící svá práva na snesitelné životní prostředí budeme navždy okradeni. V rámci dobré správy parku je třeba odstranit vyasfaltování okolo stromů ve vnějších řadách aleje, provést výměnu zeminy - technologií pneumatického rýče po vzoru Jihlavy, podél obou jednosměrných silnic instalovat zábrany proti vjezdu aut a vydat zákaz solení na jednosměrných silnicích svírajících park - dokáží-li se celé regiony obejít bez soli, lze to nepochybně vydržet i v části jedné ulice. Dále je zapotřebí provést náležitou dosadbu s trvalou a řádnou péčí o novou výsadbu (5 let je zákonné maximum, avšak zkušenosti posledních 20 let s pražskou výsadbou ukazují jasně, že je to doba zcela nedostatečná) a provést ošetření existujících stromů.“

  • Jak hodnotíte přístup odpovědných úřadů?

„Odbor dopravy a životního prostředí měl 20 let, aby si všiml špatného stavu a konal. Ale nekonal. Městská část Praha 6 je ale v nezáviděníhodné pozici: odvolacím orgánem pro jeho rozhodnutí je magistrát, vlastník pozemku a s ním i stromů, tedy instituce, již má de facto úřad kontrolovat při péči o její zeleň, jíž má povolovat kácení a nařizovat náhradní výsadbu. Je otázkou, jak si lze zachovat v takovém „střetu zájmů“ nestrannost. Česká inspekce životního prostředí plní svou funkci a využívá svěřené kompetence. Její předností není jen nesrovnatelně vyšší odborná úroveň v porovnání s většinou obecních odborů ochrany životního prostředí i jejich odvolacích orgánů, ale v prvé řadě nezávislost na politických a ekonomických zájmech radnic stejně jako správců komunikací. Odbor ochrany prostředí magistrátu ve svém rozhodnutí o odvolání, jímž vrátil celou kauzu vymýcení či zachování parku na samý počátek, uvádí velmi podivná tvrzení, například že ,všechny posudky se shodují, že stromy mají narušený zdravotní stav, jsou nebezpečné z hlediska provozní bezpečnosti, většina v havarijním stavu.' Takové zhodnocení stavu (ať již před letním ořezem 2008 nebo po něm) nenajdeme ani v jednom posudku, natož ve všech shodně. Přístup úřadů se nemění a bude hůř - tlaky na vymlácení zbytků zeleně ve městech porostou, extrémní povětrnostní jevy budou častější... “

  • Jak vidíte význam stromů, potažmo lip v Thákurově?

„Lípy do městského prostoru patří. Nejsou přežitkem minulosti, nejsou nevhodným druhem stromu, který je přítěží a rizikem. Posudek Agentury ochrany přírody a krajiny doporučuje používat odrostky lip stříbrných a považuje ji za dřevinu velmi vhodnou do městských výsadeb. Lípy nejsou nahraditelné pseudozelení v podobě módně oblíbených zakrslých košťátek unifikované velikosti a tvaru, neboť tato bezúdržbová provozně bezpečná pseudozeleň neplní jednu jedinou nepostradatelnou funkci stromu. Je absurdní poukazovat na provozní nebezpečnost danou genetickou dispozicí: lípy stříbrné vytvářejí koruny ve tvaru rozvírajících se kornoutů, což není nepřípustným rizikem v důsledku existence ,tlakových vidlic‘, ale naopak obrovskou výhodou - strom rozevírá svou majestátní korunu do výšky a ponechává tak dostatek provzdušněného a provoněného prostoru i světla pod svou ochranou. Orkánům poručit nedokážeme, avšak budeme-li o lípy a zejména o jejich stanoviště řádně pečovat, budou nás provázet při postupné obnově další desítky a desítky let.“

  • A Vaše motto spojené s ochranou parku v Thákurově?

„Každý den, každý okamžik, kdy se člověk obklopuje krásou, užívá si jí, za to stojí. Když za ni bojuje, aby si jí mohli užívat i jiní, zejména ti, kterým už mnoho požitků v životě nezbývá, užívá si ji dvojnásob.“

Rozhovor s Ondřejem Rutem

zastupitelem v Praze 3 a aktivistou

Peníze developerských společností a moc politiků spolu tvoří nebezpečný koktejl,“ říká Ondřej Rut, občanský aktivista a zastupitel (SZ) v Praze 3.

 

  • Co bylo podstatou případu, kdy lidé chránili park na Škroupově náměstí?

„Škroupovo náměstí je jedním z nejhezčích míst v Praze 3. Park a malé komorní rozměry náměstí z něj dělají místo, na kterém místním lidem skutečně záleží. Není to klasické velké náměstí, kde lidé jen procházejí, jako blízké náměstí Jiřího z Poděbrad, ale je to místo, kde lidé skutečně žijí, ke kterému se cítí vázáni. Scházejí se na lavičkách, chodí do místních hospůdek. Záměr stavby podzemních garáží, zmenšení a přestavba parku lidi hodně pobouřilo. Byl to šílený nápad.“  

  • Jaký je podle Vás hlavní důvod, proč jsou zejména zelené plochy vystaveny tlaku na zástavbu?

„To, že developeři chtějí stavět a vydělávat, většinou necitlivě vůči místu, to není nic nového. Překvapuje mě však, jak místní radnice ustupuje ze svých pozic na ochranu zeleně, architektonického rázu města či jen přirozené míry zastavěnosti území, když přijde velký investor s velkým balíkem peněz. Politici pak často ustupují nárokům developerů, protože mají pocit, že takové investice už se nikdy nenabídnou. Je v tom taky velká dávka egoismu vedoucích politiků – mají rádi svoji moc a rádi za sebou nechávají velkolepá díla. Peníze developerských společností a moc politiků pak spolu tvoří nebezpečný koktejl. Developer je při plánování území pro politika zkrátka daleko přijatelnější partner než občan či místní obyvatelé.“ 

  • Jaké pozitivní a negativní zkušenosti Vám tato kauza přinesla?

„Jednoznačně pozitivní byl kontakt s místními občanskými sdruženími. Je hezké vidět lidi, kteří jsou ochotni obětovat svůj volný čas společné věci. S několika lidmi ze Škroupova náměstí spolupracujeme dodnes. Negativní byl přístup radnice k místním. Přestože radnice od záměru ustoupila, s občany se bavila sporadicky a pouze formálně. Politici neměli pochopení pro potřeby místních, sledovali a stále sledují slepě a bezkoncepčně svoji představu urgentní potřeby zvyšovat počet parkovacích míst i za cenu stomilionových investic z veřejných peněz.“ 

  • Jaká byla reakce veřejnosti jak na záměr garáží, tak na aktivity sdružení?

„Místní přijali aktivity sdružení velmi pozitivně. Z těch, co znají Škroupovo náměstí, podepsali petici skoro všichni. Místní tradiční hospoda U sadu poskytovala své prostory a podporu pro naše společné akce. Myslím, že místní ta kauza zas o trochu více stmelila.“  

  • Jak hodnotíte přístup odpovědných úřadů?

„Radnice Prahy 3 chtěla záměr prostě prosadit. Dodržovala formální postupy v rámci procesu EIA. V tom, co jde nad rámec zákona, ve slušné komunikaci s lidmi, však selhávala.“  

  • Mění se podle Vás přístup úřadů k ochraně zeleně?

„Z mých sporých zkušeností se práce úřadů nijak nemění.“ 

  • Co byste poradil lidem, kteří chtějí chránit zeleň ve svém okolí?

„Ať se nebojí, spojují se dohromady. Jako občanské sdružení mají daleko více kompetencí. Hlavní je také vydržet. Znám spoustu lidí nespokojených s mnoha věcmi. Odpor však často troskotá na tom, že lidé ve svých aktivitách nevydrží. Jednou se sejdou, ale nemají dost sil postupovat po delší dobu organizovaně ve větším počtu. Každá občanská iniciativa také potřebuje svého tahouna, bez něj to nejde.“ 

  • A jaké motto se podle Vás k případu parku na Škroupově náměstí nejlépe hodí?

„Trpělivost, vůle a vazba k místu jsou základem úspěchu.“

Doplňující informace ke kauze Pankrácké pláně

Tiskové zprávy Arniky:

(chronologicky)

 

2002 
2003
2004
2006
2007
2008
2009
2010

 

 
Internetové stránky Sdružení Iniciativa občanů Pankráce

Petrské náměstí

bylo jednou jedno hřiště s velkým stromem...

Co nahradí stromy, které tu rostly desítky let...
Městská část:
Praha 1 – Nové Město
Místo: Petrské náměstí
Doba ohrožení: 2008
Dotčená zeleň: vzrostlý jerlín japonský, další dva menší stromy
Dnešní stav: pokáceno, na místě hřiště a stromů vyrůstá bytový dům

V rohu Petrského náměstí, kde se stýkají ulice Lodecká a Barvířská, bývala kdysi oplocená zahrada, sloužící přilehlé škole v Klimentské ulici – v novorenesanční budově z poslední čtvrtiny 19. století původně sídlila škola dívčí a mateřská. V západní části zahrady stával také do 30. let minulého století altán - využívala jej mateřská škola a později byl upraven na školní jídelnu a kuchyni. Ze zahrady pak vzniklo školní hřiště, na kterém rostlo několik stromů. Z místa o velikosti přes 500 m2 se postupně stal jeden z posledních ostrůvků zeleně mezi činžovními domy. Za více než sedmdesát let se jeho podoba změnila – hřiště nebylo příliš využívané, ale vzrostlý jerlín japonský byl stále dominantou ulice.

První plán na zastavění pozemku pochází ještě ze 30. let, ale tehdejší nápad počítal i se zbouráním školy. Neoficiálně se o stavbě mluvilo několik posledních let, konkrétnější znepokojivé informace se místní lidé dozvěděli až v souvislosti s plánem na vykácení stromů a zahájení stavby - stavební povolení bylo vydáno v srpnu 2008, kácení mělo proběhnout počátkem října. Od úředníků ani zastupitelů Městské části Praha 1 nebylo možné získat prakticky žádné informace, kdo se záměrem přišel a kdo jej schválil. V září roku 2008 sepsali Jan Rejšek a Jan Kerner za nově vzniklé Petrské sdružení petici za zachování školního hřiště, záchranu vzrostlé zeleně, za veřejnou diskusi a transparentní rozhodování o významných investicích na území Prahy 1. Ačkoliv šlo o náklady více než 100 milionů korun z obecního rozpočtu, lidé se nemohli seznámit s dokumenty o veřejném projednání a schválení zastupitelstvem. Důvodem nespokojenosti bylo i plánované zastavění hřiště přímo u školy, tedy zastínění jedné strany budovy, byť vedení školy se záměrem souhlasilo, podle některých informací ji dokonce iniciovalo. Navíc dopravní zátěž, kterou už samotná stavba přinese, bude znamenat zhoršení životního prostředí místních obyvatel. Jedním z pěti bodů petice byla i kritika nelogičnosti přístupu radnice, kdy na jedné straně byly starší byty privatizovány a na straně druhé měly být za velmi vysokých investic vystavěny nové obecní byty.

V době, kdy již bylo naplánováno kácení stromů, nebyl stále zřejmý účel, kterému měla stavba na školním pozemku sloužit. Hovořilo se o bytech pro učitele, sociálních (tzv. startovacích) bytech, bytech s pečovatelskou službou, v domě mělo vzniknout zázemí pro školníka, nová teplárna, asi pětadvacet malometrážních bytů a  tělocvična, která by sloužila i veřejnosti. Konečný projekt sestává z 33 bytů (od 30 do 67 m2), podzemních garáží a tělocvičny pro přilehlou školu.

Byl nový sedmipatrový dům vůbec potřeba, dává zde smysl? Bude stát na místě hřiště a v těsném sousedství školy. Za oběť mu padla vzrostlá zeleň, v centru hlavního  města jen stěží nahraditelná. Vlastníkem 33 nových bytů bude tatáž městská část, která vlastní v okolí další domy s dlouhodobě prázdnými byty, jak upozorňují místní občané.

Petici podepsalo více než 300 lidí. Starosta přislíbil veřejné projednání, to se konalo 23. října 2008. Zúčastnila se ho přibližně stovka lidí nespokojených s plánovanou stavbou. Možnost vyjádřit se byla však omezená, připomínky byly mnohdy zlehčovány, podpisy pod peticí zpochybňovány, mnohé otázky, například ohledně veřejné soutěže nebo ceny za plánovanou výstavbu, zůstaly nezodpovězeny. Petice a iniciativa lidí sice vzbudila veřejnou diskusi, kácení se však nakonec podařilo odložit jen o pár týdnů - 3. prosince 2008 stromy padly a ještě tentýž měsíc začaly přípravné práce pro výstavbu. Nové stromy náhradou za ty pokácené byly podle vedení radnice vysazeny již dříve – na Petrském náměstí bylo vysazeno několik mladých stromků (jejichž vliv na čistotu ovzduší se jedinému z pokácených stromů vyrovná až za mnoho let), nedaleko v Lannově ulici nechala městská část v roce 2008 zbudovat nový park. Za pohledem do korun stromů tedy lidé z Petrského náměstí musejí jinam, pohled na jednání svých zastupitelů mají však nejspíše jasný.

Rozhovor s Janem Rejškem z Petrského sdružení

Písnický biokoridor

zpustlý okraj Prahy se mění v přírodní oázu

Namísto smetiště je tu dnes živá příroda
Městská část:
Praha - Libuš
Místo: okolí Písnického potoka
Doba ohrožení: 1999 - dosud
Dnešní stav: upravené plochy kolem toku, funkční lokální biokoridor a registrovaný významný krajinný prvek

Okolí Písnice tvoří přírodní park Modřanská rokle - Cholupice, nedaleko leží přírodní památka Cholupická bažantnice. Část zeleně kolem Písnického potoka a při místní komunikaci patří k tzv. lokálnímu biokoridoru, který je součástí územního systému ekologické stability a slouží k pohybu živočichů v krajině. Vzhledem k tomu, jak nová výstavba posouvá hranice hlavního města a ukusuje z volné krajiny, a v návaznosti na městský silniční okruh, který odtud bude vzdálen přibližně jeden kilometr, jde o prostor významný pro přírodu i pro lidi, kteří tu žijí.

Dnes je okolí potoka příjemným místem s udržovanou zelení volně propojující Modřanskou rokli, střed obce a obnovený a funkční biokoridor. Ještě před deseti lety, kdy zde vzniklo občanské sdružení Stromy, tomu tak nebylo.

Díky grantu Nadace Partnerství mohlo sdružení v roce 2001 připravit a následně rozjet komplexní projekt Zelená zóna Písnice. Cílem byla úprava a  oživení veřejných prostranství, jíž by se aktivně účastnili místní občané. Výsledkem by měla být zelená klidová oblast. Zanedbaná a nepříliš vábně vypadající místa se podařilo vyčistit, oživit, přetvořit v plochy, kudy lidé rádi procházejí. Přibyly zatravněné plochy, kamenné zídky, nové výsadby. Prostor dotváří originální rozcestníky a z velké černé skládky v biokoridoru se stal registrovaný významný krajinný prvek K Vrtilce.

Biokoridor je sice součástí územního plánu hlavního města a pro jeho část bylo také vydáno územní rozhodnutí, ale protože úřady nedbaly na jeho naplnění, pozemky byly zanedbány či zneužívány jako skládka nebo parkoviště. Sdružení se proto pustilo do záchrany území. Z části bylo možné navázat na vydané územní rozhodnutí, další část bylo potřeba připravit. Nutná byla součinnost s oběma vlastníky pozemků - městskou částí a Lesy ČR. Městská část poskytla také část finančních prostředků. Sdružení Stromy se stalo nejspíše jediným pražským sdružením, které samo připravilo a iniciovalo vytvoření biokoridoru. V roce 2001 však došlo k jeho zásadnímu narušení - po místní úzké silnici začala takřka nepřetržitě jezdit nákladní auta a kamiony.

V těsném sousedství biokoridoru totiž stojí skladová hala, kterou využívala společnost Delikomat (nepovolenou stavbu, vzniklou z původního seníku, se v roce 2001 pokusil stavební úřad legalizovat tzv. sdělením). Nákladní vozidla parkovala přímo v biokoridoru, případně u rodinných domů, ve dne i v noci, projížděla obytnou částí obce, a to i kolem školy, přes značky zákazu vjezdu. Až v roce 2007 zrušil magistrát protiprávně vydané souhlasy a v polovině prosince 2008 odtud auta zmizela. Kvůli procesní chybě není ale dodnes záležitost uzavřena. Navíc se objevil záměr místní radnice odprodat část pozemku, která k budově přiléhá - jde sice „jen“ o pozemky o rozloze 5 m2 a 18 m2, jsou však registrovány jako manipulační plocha. A místní obyvatelé, kteří do celého území investovali čas, invenci i peníze, se pochopitelně obávají návratu automobilů. Ke všemu hrozí, že místo rodinných domů, které mají těsně u biokoridoru vzniknout, tu vyroste 100 metrů dlouhý bytový dům s podzemními  garážemi.

Zatím poslední aktivitou sdružení je výsadba nových stromů v biokoridoru, kde došlo nedávno k havarijnímu vykácení mnoha dřevin. Sdružení oslovilo potenciální dárce, kteří mohli strom sami darovat nebo takzvaně adoptovat. V listopadu 2008 byly vysazeny první adoptivní stromy, mezi nimi i sousedská lípa jako dar sdružení a symbol celého úsilí. Další stromy přibyly letos v dubnu. Mezi dárci či adoptivními „rodiči“ stromů jsou jak starousedlíci, tak lidé, kteří se přistěhovali do nových domů. Území, na jehož zvelebení se podíleli, je bude zajímat i nadále.

Rozhovor s Danielou Partlovou, zakladatelkou sdružení Stromy

Škroupovo náměstí

1988: demonstrace za svobodu, 2007: demonstrace za záchranu náměstí

Měly tu být hromady aut, naštěstí zde zůstal park
Městská část:
Praha 3 – Žižkov
Místo: Škroupovo náměstí
Doba ohrožení: 2006 – 2008
Dnešní stav: park zachován, záměr výstavby garáží zastaven

Se záměrem vybudovat pod kruhovým náměstím s čerstvě upraveným parkem garáže pro více než dvě stě automobilů přišla radnice městské části v roce 2006. Škroupovo náměstí přitom leží uprostřed husté rezidenční zástavby činžovních domů a zajímavé je i historicky - v prosinci 1988 se tu konala první povolená demonstrace ke Dni lidských práv, na níž mezi jinými řečníky vystoupil Václav Havel.

Lidé, kterým se plán na stavbu garáží nelíbil, vytvořili dvě občanská sdružení - Žižkov 06 a Ochránci Kroupova náměstí - která měla také podporu místních opozičních zastupitelů za Stranu zelených. Společně vytvořili petici, kterou podepsalo na 1050 lidí. Součástí protestu byly také letáky a webové stránky, jež informovaly o projektu a možnostech, jak se zapojit do aktivit proti garážím. V den 19. výročí demonstrace za svobodné volby a lidská práva, 10. prosince 2007, se na náměstí uskutečnil happening. Jeho účastníci mohli shlédnout výstavu věnovanou jak památné demonstraci, tak projektu velkokapacitních garáží.

Radnice však dál záměr prosazovala. Vypracována byla studie pro zhodnocení vlivu stavby na životní prostředí (EIA), která přišla na 680 000 korun. Náklady na jedno parkovací místo v zamýšlených garážích se pohybovaly kolem jednoho milionu korun. Stavba garáží by navíc znehodnotila investice za několik milionů korun vložené do úprav parku. Naproti tomu místním obyvatelům by nové garáže nepřinesly žádné výhody – vzhledem k vysoké ceně by zřejmě začaly sloužit spíše firmám namísto obyvatel. Radnice se navíc pokusila podpořit svůj záměr změnou přilehlých komunikací z III. na II. třídu, která má vyšší limit pro znečištění emisemi a hlukem. Po zprovoznění podzemních garáží nemělo být možné parkovat na Škroupově náměstí. Obyvatelé, kteří by neměli peníze na parkování v garážích, by tak neměli kde zaparkovat.

V době protestů proti záměru si radnice nechala zpracovat studii, která zhodnotila záměr výstavby nových garáží v porovnání se zavedením parkovacích zón. Vyplynulo z ní, že v návaznosti na zavedení parkovacích zón se výrazně snížila obsazenost parkovacích míst. Vzhledem k finanční náročnosti projektu podzemních garáží a současně jeho zpochybněné efektivitě by bylo hazardem s veřejnými financemi v záměru pokračovat. Nároky na parkovací místa jsou v této lokalitě již dnes vyřešeny například i ve vnitroblocích. V Praze 3 navíc vzniká několik rozsáhlých bytových i komerčních komplexů. Při vyjednávání o výstavbě by radnice mohla developery zavázat k tomu, aby postavili parkovací místa i pro okolní rezidenty.

V srpnu 2008 se faktické argumenty i protesty občanů projevily i na rozhodnutí radnice. Rada městské části tehdy schválila odložení projektu. To sice může být jen dočasné, sdružení však věří, že pokud budou z přilehlých ulic opět silnice III. třídy, projekt zůstane odložen napořád. Příklad Škroupova náměstí a iniciativy místních obyvatel je jedním z mála pozitivních případů,  kdy lidé uchránili zelená místa ve svém okolí.

Rozhovor s Ondřejem Rutem, zastupitelem v Praze 3 a občanským aktivistou

Thákurova ulice

parkoviště mezi lípy nepatří

S lipami kolem busty Rabíndranátha Thákura by zmizela jedna z dominant Dejvic

Městská část: Praha 6 – Dejvice
Místo: 4řadá alej v Thákurově ulici
Doba ohrožení: 2006 – dosud
Dotčená zeleň: 42 lip stříbrných (Tilia tomentosa)
Dnešní stav: 31 stromů

Čtyřřadá lipová alej těsně přiléhající k rušné Evropské třídě tvoří park, jenž vznikl ve dvacátých letech minulého století spolu s výstavbou činžovních domů v Dejvicích jako součást urbanistické koncepce architekta Antonína Engela. Novou výstavbu doplňoval souvislý zelený pás od Evropské třídy až k viaduktu v Bubenči a jeho součástí byly i dvakrát dvě řady lip stříbrných - celkem 54 stromů. Za více než osmdesát let se park ale významně změnil. Stromů ubylo, mezi vnějšími řadami lip navíc parkují automobily - v sedmdesátých letech minulého století byl park výrazně zúžen vyasfaltováním pásů na jeho okrajích. Až do dnešní doby pak docházelo k poškozování stromů bez výraznější péče o ně a bez nutné obnovy alejí.

Na podzim 2006 se Česká inspekce životního prostředí dozvěděla o pravomocném povolení ke kácení 6 lip. Nechala proto zpracovat odborný posudek u Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. Posudek rozdělil stromy podle jejich zdravotního stavu do tří skupin - relativně zdravé a perspektivní, stromy poškozené a konečně stromy neperspektivní a nebezpečné. V první skupině přitom bylo nejvíce z posuzovaných stromů - 21. Odborníci u nich navrhli zdravotní řez a další sledování. Druhá skupina - 12 lip - podle nich vyžaduje radikálnější zásah. Pouze 9 lip bylo zařazeno do poslední skupiny, tedy jako stromy nebezpečné a určené k vykácení.

Posudek výslovně uvádí, že za zhoršený stav stromů může využití místa jako parkoviště, tedy skutečnost, kterou mohla radnice Prahy 6 ovlivnit. Po vypracování posudku se ale její přístup nezměnil. Další stromy nepřibyly, auta dál parkovala až u kmenů, nedávno zasazené stromy zasychaly. A na podzim 2007 požádala Technická správa komunikací (TSK) Úřad městské části Praha 6 o povolení ke kácení prakticky celého parku - padnout mělo 31 vzrostlých stromů, zůstat měla pouze jedna velká lípa. Radnice sice zdůvodňovala plán kácení parku havarijním stavem stromů a za autora záměru označila TSK, současně si však Odbor územního rozvoje Prahy 6 nechal vypracovat studii, která předpokládá vykácení celého parku a jeho zúžení kvůli dalším parkovacím stáním. To vše bez veřejné diskuse a bez vědomí zastupitelstva.

O záměru se dozvěděla Společnost Šáreckého údolí, přihlásila se do správního řízení a s podporou sdružení Arnika nechala zpracovat nezávislý soudně znalecký posudek. Tak se podařilo zabránit vydání povolení ke kácení. Vzhledem k tomu, že ze všech sedmi znaleckých posudků, které postupně byly ve věci opatřeny, vyplynulo, že TSK dlouhodobě porušuje povinnost vlastníka pečovat o stromy, což má za následek závažné zhoršování stavu stromů, zahájila ČIŽP správní řízení o uložení povinnosti provést nezbytná opatření.

V březnu 2008 vyhlásili místní občané petici za zachování parku. Podpisů se shromáždilo na 1500. Vedení městské části přislíbilo občanům vyhovět, navíc z požadovaného vykácení 31 stromů povolil úřad vykácet jen tři. Ani ty by však padnout nemusely, jak dokládají znalecké posudky. Navíc náhradou za 3 vykácené stromy má být 6 nových lip, což je směšné při porovnání s ekologickou újmou, která by vznikla pokácením tří vzrostlých stromů (celkem 717 858 korun – podle posudku AOPK ČR), a nákladů na výsadbu 6 mladých stromků (okolo 30 000 Kč). V parku navíc oproti jeho původní podobě chybí stromů dvanáct.

Rozhovor s Marií Jelínkovou z petičního výboru za zachování parku v Thákurově ulici
Další informace:

Tiskové zprávy Arniky, týkající se případu Thákurovy ulice:

Alej najdete zde

Podrobné aktualizované informace o kauze

Informace lidí

9. Informování veřejnosti o zásazích do zeleně

 

Zákon o svobodném přístupu k informacím

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím upravuje práva občanů při snaze získat jakékoliv informace, vztahující se k činnosti státních orgánů, orgánů územní samosprávy a veřejných institucí hospodařících s veřejnými prostředky. Není tedy omezen na jednu určitou oblast, jako je tomu v případě zákona o právu na informace o životním prostředí (viz dále). Mezi oběma zákony, které komplexněji upravují poskytování informací, vznikají, díky nedostatečně promyšlené koordinaci jejich ustanovení, poměrně komplikované vztahy, jejichž rozbor by přesahoval rámec tohoto materiálu.

Z praktických zkušeností vyplývá, že úřady v mnoha případech vůbec nezaznamenaly, že existují zákona dva. Většinou k nim dorazila zvěst o  zákonu 106/1999 Sb., zákon o informacích o životním prostředí  však na vědomí nevzaly. Často tedy vyřizují všechny žádosti podle zákona obecného.

Správně by měly nejprve u každé žádosti určit, zda se týká informací souvisejících se životním prostředím (co se rozumí pod pojmem „informace o životním prostředí“ vymezuje zákon č. 123/1998 Sb. ve svém § 2 písm. a) ). Pokud ano, postupují podle zákona č. 123/1998 Sb., pokud ne, řídí se zákonem č. 106/1999 Sb.

Podle „obecného“ informačního zákona je možné žádat o informace nejen orgány moci výkonné (úřady), ale všechny státní orgány tedy například i Parlament nebo soudy (pokud jde o soudy zákon vylučuje poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a o rozhodovací činnosti soudů).

Některé informace, například popis vlastní organizační struktury, základní právní předpisy, které upravují jejich činnost, nebo postup, který musí být dodržen při vyřizování veškerých podnětů občanů, musí orgány zveřejnit i bez žádosti a zpřístupnit ve svém sídle a například na internetu (jde o tzv. povinné informace). Pokud občané žádají o informaci, která již byla tímto způsobem zveřejněna, může orgán místo poskytnutí informace odkázat na zdroj, kde ji lze vyhledat. Zákon výslovně určuje důvody, na základě nichž mohou úředníci poskytnutí informací odepřít. Jedná se zejména o státem utajované skutečnosti, obchodní tajemství, ochranu osobnosti a individuálních údajů.

Obvyklá lhůta k vyřízení žádosti o informace je 15 dnů, ve složitějších případech může být prodloužena o 10 dnů. O tom však musí být žadatel informován ještě před uplynutím patnáctidenní lhůty.

O odepření informace musí orgán vydat správní rozhodnutí, proti němuž se lze do 15 dnů odvolat. Pokud není informace poskytnuta ve stanovené lhůtě, má se za to, že orgán vydal rozhodnutí, kterým podání informace odepřel. Nastupuje zde tzv. fikce rozhodnutí. Protože právně zde existuje rozhodnutí je možné se i v tomto případě do 15 dní od data, kdy měla být podána informace, odvolat. Stejně tak v případě, kdy není v zákonné 15 denní  lhůtě vyřízeno odvolání proti rozhodnutí o neposkytnutí informací, nastupuje právní fikce zamítnutí odvolání. Žadatel pak stejně jako v případě všech jiných správních rozhodnutí může podat tzv. správní žalobu.

 

Zákon o právu na informace o ŽP

Přístup k informacím, které se týkají životního prostředí, upravuje zákon č.123/1998 Sb. Ten prošel v poslední době důležitou novelizací, která jej měla uvést  do souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu  veřejnosti k informacím o životním prostředí. Novelu přinesl zákon č. 6/2005 Sb.

Jak jsme již uvedli  výše, rozlišení toho, co se rozumí informací o životním prostředí, najdete v § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb.  Poskytovat informace podle tohoto předpisu jsou povinny všechny správní úřady a jiné organizační složky státu (například ministerstva, správy chráněných krajinných oblastí), orgány územních samosprávných celků  (obcí a krajů). Kromě nich musí na základě tohoto zákona poskytovat informace o životním prostředí také právnické osoby, které jsou založeny, zřízeny, řízeny nebo pověřeny k výkonu svých pravomocí státními nebo samosprávnými orgány. Typickým příkladem může být státní podnik Lesy české republiky. Mezi povinné orgány nepatří soudy a Parlament.

Úřady musí poskytnout informace o životním prostředí  nejpozději do 30 dnů, ve výjimečných případech do 60 dnů po obdržení žádosti. Zákon výslovně určuje důvody, na základě nichž mohou úředníci poskytnutí informací odepřít. Jedná se zejména o státem utajované skutečnosti, obchodní tajemství, ochranu osobnosti a individuálních údajů. Vždy však musí být zpřístupněny informace o emisích z podnikatelských provozů.

Jestliže povinný orgán z jakéhokoliv důvodu nechce požadované informace poskytnout, musí o tom vydat rozhodnutí podle správního. Zákon v tomto případě umožňuje podat odvolání. Odvolání se podává ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí.

Odvolání lze použít i v situaci, kdy již uběhla lhůta 30 dní a povinný orgán na vaše žádosti o informace vůbec nereaguje. Obdobně jako podle zákona č. 106/1999 Sb., nastupuje fikce negativního rozhodnutí. Odvolání je pak nutno podat do 3 měsíců od uběhnutí 30 denní lhůty (protože na počítání lhůt u vyřizování žádostí o informace se používá správní řád, platí podle § 54 odst. 3, že proti rozhodnutí, které neobsahuje poučení o odvolání, se lhůta k podání odvolání prodlužuje na tři měsíce). O odvolání vždy rozhoduje nadřízený orgán. Na rozdíl od obecného informačního zákona zákon č. 123/1998 Sb. nespojuje s marným uplynutím lhůty k vyřízení odvolání vznik fikce negativního rozhodnutí. Vzhledem k novému zákonu o správním soudnictví je možné se proti takovému postupu úřadu bránit  tzv. žalobou proti nečinnosti.

 

Poslední novela zákona navíc zavedla po vzoru obecného zákon o informacích pro úřady také povinnost aktivně některé informace zpřístupňovat, a to na internetu. Jedná se např. o koncepce, politiky, strategie, zprávy o stavu životního prostředí apod. Do této kategorie zákonodárce zařadil také správní rozhodnutí v případě, že je jeho vydání podmíněno vydáním stanoviska k posouzení vlivu provedení záměru na životní prostředí podle zvláštního předpisu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že na internetu by měla být zveřejněna např. všechna územní rozhodnutí týkající se záměrů posuzovaných podle zákona EIA.

 

Proces EIA

Mnoho informacím o připravovaných podnikatelských záměrech na výstavbu a provozování činností ohrožujících životní prostředí se mohou občané dozvědět  v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí.Prameny právní úpravy tvoří zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon EIA“), a vyhláška č. 457/2002 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí (dále jen „vyhláška EIA“).

Zákon EIA předepisuje před povolováním některých rozsáhlejších staveb a činností se závažným dopadem na životní prostředí zvláštní postup. Ten, kdo chce stavbu nebo činnost realizovat, k ní musí nechat zpracovat odborný materiál, který zhodnotí jejich předpokládaný vliv stavby nebo činnosti na životní prostředí.

Podle zákona EIA se záměry, které svým charakterem mohou mít vliv na životní prostředí, dělí do dvou kategorií – ty záměry, u nichž musí proběhnout vždy celý proces EIA, a ty, u nichž tento proces proběhne pouze v případě, že tak bude stanoveno po tzv. zjišťovacím řízení. Zákon EIA tedy celý proces posuzování vlivů na životní prostředí rozděluje do několika etap. V každé z těchto etap má přitom kdokoli ve stanovené lhůtě možnost nahlížet do odborných materiálů (oznámení, dokumentace EIA, posudek), činit si z nich výpisy, pořizovat kopie a písemně se k nim vyjadřovat. K oznámení se lze vyjádřit do 15 dnů od jeho zveřejnění, k dokumentaci a k posudku shodně do 30 dní od jejich zveřejnění.

Veškeré kroky v procesu EIA včetně alespoň zkráceného obsahu materiálů musí být také zveřejňovány na internetu (na stránkách ministerstva životního prostředí a na stránkách jednotlivých krajských úřadů). V případě, že je nařízeno veřejné projednání posudku a současně dokumentace, je každý oprávněn se takového projednání zúčastnit.

 

Územní plány

Územní plány stanoví, jak má být v budoucnosti využíváno určité území. Určují plochy vhodné k jednotlivým lidským činnostem a stanoví tzv. limity využití území (příkazy a zákazy). Proces pořizování územních plánů upravuje první část stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Zejména územní plán obce je pro ochranu životního prostředí velmi důležitý dokument. Pokud mají občané zájem být aktivní při ochraně životního prostředí v obci, měli by se o územní plány zajímat a využívat zákonné možnosti účasti veřejnosti při jejich vytváření.

Každý občan má právo nahlédnout do všech dokumentů, které byly získány v procesu vytváření územního plánu. Tento proces se člení do tří základních fází, jimiž jsou práce na zadání, konceptu a konečném návrhu územního plánu. Každý z těchto dokumentů je samostatně schvalován obecním zastupitelstvem. Před schválením musí být ovšem každý z nich po dobu 30 dnů vystaven u pořizovatele tak, aby do něj každý mohl nahlédnout a do 15 dnů od posledního dne vystavení uplatnit své připomínky. Až poté následuje v každé z uvedených fází veřejné projednání zastupitelstvem. Místo a den projednání musí obec oznámit veřejnou vyhláškou na úřední desce.

Stejně jako obce mají územní plán i velké územní celky. Pořizuje jej krajský úřad a schvaluje zastupitelstvo kraje. V případech, kde si schválení územního plánu vyhradí vláda, pořizuje územní plán ministerstvo pro místní rozvoj. V těchto případech platí pro zveřejňování informací v rámci územního plánování postup podobný tomu, který byl popsán výše.

 

Úřední desky

Důležitým zdrojem informací o tom, že bylo zahájeno nějaké řízení, o možnosti účastnit se jej apod. jsou úřední desky. V platné právní úpravě se o nich hovoří většinou v souvislosti s tzv. doručováním a oznamováním veřejnou vyhláškou. Obecnou úpravu lze najít v § 26 správního řádu. Podle něj se písemnosti doručují veřejnou vyhláškou v případě, že nejsou správnímu orgánu známi účastníci řízení nebo jejich pobyt, nebo pokud tak stanoví zvláštní právní předpis. Způsob v místě obvyklý je vždy právě úřední deska.

 

Informace o činnosti obce

Podle zákona o obcích  č. 128/2000 Sb. jsou občané obce, kteří dosáhli věku 18 let, popřípadě osoby, které dosáhly 18 let a vlastní na území obce nemovitost, oprávněni účastnit se zasedání zastupitelstva obce a nahlížet do zápisů o jeho jednání. Stejně tak mají právo účastnit se zasedání orgánů dobrovolného svazku obcí a nahlížet i do jeho zápisů.

Rozsáhlejší přístup k informacím zajišťuje zákon o obcích členům zastupitelstva obce -  mají právo vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu obce, na její jednotlivé členy, na předsedy výborů, na statutární orgány právnických osob, jejichž zakladatelem je obec, a na vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek, které obec založila nebo zřídila, přičemž písemná odpověď na ně mu musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů. Mají právo požadovat informace i od zaměstnanců obecního úřadu ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce.

I při výkonu samostatné působnosti je obec povinna zveřejňovat některé skutečnosti na úřední desce. Jde zejména o případy sloučení, připojení a rozdělení obcí podle § 19 a následujících či záměry obce převést, pronajmout nebo poskytnout jako výpůjčku nemovitý majetek podle § 39. Rovněž je povinna informovat o místě, době a navrženém pořadu připravovaného zasedání zastupitelstva obce podle § 93 zákona o obcích. V některých případech spojuje zákon o obcích s nesplněním povinnosti obce zveřejnit informace na úřední desce sankci neplatnosti.

V současnosti se veřejnost dozvídá o plánovaných zásazích do zeleně zpravidla prostřednictvím občanských sdružení. V některých případech mají úřady povinnost, případně jsou ochotny zveřejnit informaci o zahájených řízeních na úřední desce. Tu však většina běžných občanů pravidelně nečte a obecní úřady příliš nedbají ani o povinnou elektronickou obdobu úřední desky na internetových stránkách obce.

Některé obce proto přikračují k nadstandardním krokům nad rámec právních předpisů. Při plánovaném kácení většího rozsahu je vhodné informovat místní veřejnost např. vyvěšením letáků na vchody domů nebo umístněním cedulí přímo do příslušného parku nebo zelené plochy. Podobný systém se osvědčil i při umisťování staveb podle nového stavebního zákona.

V případě, kdy lze předpokládat rozsáhlejší polemiku o vhodnosti daného záměru (ať už samotného kácení, nebo např. umístění stavby, která si vyžádá kácení), je vhodné uspořádání kulatých stolů, besed s občany, dotazníkového šetření nebo jiných akcí, které umožní veřejnosti získat informace a uplatnit připomínky. Správní orgán se tak vyhne zbytečným průtahům během samotného řízení a předejde podání odvolání.

DarekProPrirodu-zeleny
kalendář 2018
Vykročte do roku 2018 s kalendářem od Arniky.
95 Kč Vstoupit do e-shopu
Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
podporte