9. Informování veřejnosti o zásazích do zeleně

 

Zákon o svobodném přístupu k informacím

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím upravuje práva občanů při snaze získat jakékoliv informace, vztahující se k činnosti státních orgánů, orgánů územní samosprávy a veřejných institucí hospodařících s veřejnými prostředky. Není tedy omezen na jednu určitou oblast, jako je tomu v případě zákona o právu na informace o životním prostředí (viz dále). Mezi oběma zákony, které komplexněji upravují poskytování informací, vznikají, díky nedostatečně promyšlené koordinaci jejich ustanovení, poměrně komplikované vztahy, jejichž rozbor by přesahoval rámec tohoto materiálu.

Z praktických zkušeností vyplývá, že úřady v mnoha případech vůbec nezaznamenaly, že existují zákona dva. Většinou k nim dorazila zvěst o  zákonu 106/1999 Sb., zákon o informacích o životním prostředí  však na vědomí nevzaly. Často tedy vyřizují všechny žádosti podle zákona obecného.

Správně by měly nejprve u každé žádosti určit, zda se týká informací souvisejících se životním prostředím (co se rozumí pod pojmem „informace o životním prostředí“ vymezuje zákon č. 123/1998 Sb. ve svém § 2 písm. a) ). Pokud ano, postupují podle zákona č. 123/1998 Sb., pokud ne, řídí se zákonem č. 106/1999 Sb.

Podle „obecného“ informačního zákona je možné žádat o informace nejen orgány moci výkonné (úřady), ale všechny státní orgány tedy například i Parlament nebo soudy (pokud jde o soudy zákon vylučuje poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a o rozhodovací činnosti soudů).

Některé informace, například popis vlastní organizační struktury, základní právní předpisy, které upravují jejich činnost, nebo postup, který musí být dodržen při vyřizování veškerých podnětů občanů, musí orgány zveřejnit i bez žádosti a zpřístupnit ve svém sídle a například na internetu (jde o tzv. povinné informace). Pokud občané žádají o informaci, která již byla tímto způsobem zveřejněna, může orgán místo poskytnutí informace odkázat na zdroj, kde ji lze vyhledat. Zákon výslovně určuje důvody, na základě nichž mohou úředníci poskytnutí informací odepřít. Jedná se zejména o státem utajované skutečnosti, obchodní tajemství, ochranu osobnosti a individuálních údajů.

Obvyklá lhůta k vyřízení žádosti o informace je 15 dnů, ve složitějších případech může být prodloužena o 10 dnů. O tom však musí být žadatel informován ještě před uplynutím patnáctidenní lhůty.

O odepření informace musí orgán vydat správní rozhodnutí, proti němuž se lze do 15 dnů odvolat. Pokud není informace poskytnuta ve stanovené lhůtě, má se za to, že orgán vydal rozhodnutí, kterým podání informace odepřel. Nastupuje zde tzv. fikce rozhodnutí. Protože právně zde existuje rozhodnutí je možné se i v tomto případě do 15 dní od data, kdy měla být podána informace, odvolat. Stejně tak v případě, kdy není v zákonné 15 denní  lhůtě vyřízeno odvolání proti rozhodnutí o neposkytnutí informací, nastupuje právní fikce zamítnutí odvolání. Žadatel pak stejně jako v případě všech jiných správních rozhodnutí může podat tzv. správní žalobu.

 

Zákon o právu na informace o ŽP

Přístup k informacím, které se týkají životního prostředí, upravuje zákon č.123/1998 Sb. Ten prošel v poslední době důležitou novelizací, která jej měla uvést  do souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu  veřejnosti k informacím o životním prostředí. Novelu přinesl zákon č. 6/2005 Sb.

Jak jsme již uvedli  výše, rozlišení toho, co se rozumí informací o životním prostředí, najdete v § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb.  Poskytovat informace podle tohoto předpisu jsou povinny všechny správní úřady a jiné organizační složky státu (například ministerstva, správy chráněných krajinných oblastí), orgány územních samosprávných celků  (obcí a krajů). Kromě nich musí na základě tohoto zákona poskytovat informace o životním prostředí také právnické osoby, které jsou založeny, zřízeny, řízeny nebo pověřeny k výkonu svých pravomocí státními nebo samosprávnými orgány. Typickým příkladem může být státní podnik Lesy české republiky. Mezi povinné orgány nepatří soudy a Parlament.

Úřady musí poskytnout informace o životním prostředí  nejpozději do 30 dnů, ve výjimečných případech do 60 dnů po obdržení žádosti. Zákon výslovně určuje důvody, na základě nichž mohou úředníci poskytnutí informací odepřít. Jedná se zejména o státem utajované skutečnosti, obchodní tajemství, ochranu osobnosti a individuálních údajů. Vždy však musí být zpřístupněny informace o emisích z podnikatelských provozů.

Jestliže povinný orgán z jakéhokoliv důvodu nechce požadované informace poskytnout, musí o tom vydat rozhodnutí podle správního. Zákon v tomto případě umožňuje podat odvolání. Odvolání se podává ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí.

Odvolání lze použít i v situaci, kdy již uběhla lhůta 30 dní a povinný orgán na vaše žádosti o informace vůbec nereaguje. Obdobně jako podle zákona č. 106/1999 Sb., nastupuje fikce negativního rozhodnutí. Odvolání je pak nutno podat do 3 měsíců od uběhnutí 30 denní lhůty (protože na počítání lhůt u vyřizování žádostí o informace se používá správní řád, platí podle § 54 odst. 3, že proti rozhodnutí, které neobsahuje poučení o odvolání, se lhůta k podání odvolání prodlužuje na tři měsíce). O odvolání vždy rozhoduje nadřízený orgán. Na rozdíl od obecného informačního zákona zákon č. 123/1998 Sb. nespojuje s marným uplynutím lhůty k vyřízení odvolání vznik fikce negativního rozhodnutí. Vzhledem k novému zákonu o správním soudnictví je možné se proti takovému postupu úřadu bránit  tzv. žalobou proti nečinnosti.

 

Poslední novela zákona navíc zavedla po vzoru obecného zákon o informacích pro úřady také povinnost aktivně některé informace zpřístupňovat, a to na internetu. Jedná se např. o koncepce, politiky, strategie, zprávy o stavu životního prostředí apod. Do této kategorie zákonodárce zařadil také správní rozhodnutí v případě, že je jeho vydání podmíněno vydáním stanoviska k posouzení vlivu provedení záměru na životní prostředí podle zvláštního předpisu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že na internetu by měla být zveřejněna např. všechna územní rozhodnutí týkající se záměrů posuzovaných podle zákona EIA.

 

Proces EIA

Mnoho informacím o připravovaných podnikatelských záměrech na výstavbu a provozování činností ohrožujících životní prostředí se mohou občané dozvědět  v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí.Prameny právní úpravy tvoří zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon EIA“), a vyhláška č. 457/2002 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí (dále jen „vyhláška EIA“).

Zákon EIA předepisuje před povolováním některých rozsáhlejších staveb a činností se závažným dopadem na životní prostředí zvláštní postup. Ten, kdo chce stavbu nebo činnost realizovat, k ní musí nechat zpracovat odborný materiál, který zhodnotí jejich předpokládaný vliv stavby nebo činnosti na životní prostředí.

Podle zákona EIA se záměry, které svým charakterem mohou mít vliv na životní prostředí, dělí do dvou kategorií – ty záměry, u nichž musí proběhnout vždy celý proces EIA, a ty, u nichž tento proces proběhne pouze v případě, že tak bude stanoveno po tzv. zjišťovacím řízení. Zákon EIA tedy celý proces posuzování vlivů na životní prostředí rozděluje do několika etap. V každé z těchto etap má přitom kdokoli ve stanovené lhůtě možnost nahlížet do odborných materiálů (oznámení, dokumentace EIA, posudek), činit si z nich výpisy, pořizovat kopie a písemně se k nim vyjadřovat. K oznámení se lze vyjádřit do 15 dnů od jeho zveřejnění, k dokumentaci a k posudku shodně do 30 dní od jejich zveřejnění.

Veškeré kroky v procesu EIA včetně alespoň zkráceného obsahu materiálů musí být také zveřejňovány na internetu (na stránkách ministerstva životního prostředí a na stránkách jednotlivých krajských úřadů). V případě, že je nařízeno veřejné projednání posudku a současně dokumentace, je každý oprávněn se takového projednání zúčastnit.

 

Územní plány

Územní plány stanoví, jak má být v budoucnosti využíváno určité území. Určují plochy vhodné k jednotlivým lidským činnostem a stanoví tzv. limity využití území (příkazy a zákazy). Proces pořizování územních plánů upravuje první část stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Zejména územní plán obce je pro ochranu životního prostředí velmi důležitý dokument. Pokud mají občané zájem být aktivní při ochraně životního prostředí v obci, měli by se o územní plány zajímat a využívat zákonné možnosti účasti veřejnosti při jejich vytváření.

Každý občan má právo nahlédnout do všech dokumentů, které byly získány v procesu vytváření územního plánu. Tento proces se člení do tří základních fází, jimiž jsou práce na zadání, konceptu a konečném návrhu územního plánu. Každý z těchto dokumentů je samostatně schvalován obecním zastupitelstvem. Před schválením musí být ovšem každý z nich po dobu 30 dnů vystaven u pořizovatele tak, aby do něj každý mohl nahlédnout a do 15 dnů od posledního dne vystavení uplatnit své připomínky. Až poté následuje v každé z uvedených fází veřejné projednání zastupitelstvem. Místo a den projednání musí obec oznámit veřejnou vyhláškou na úřední desce.

Stejně jako obce mají územní plán i velké územní celky. Pořizuje jej krajský úřad a schvaluje zastupitelstvo kraje. V případech, kde si schválení územního plánu vyhradí vláda, pořizuje územní plán ministerstvo pro místní rozvoj. V těchto případech platí pro zveřejňování informací v rámci územního plánování postup podobný tomu, který byl popsán výše.

 

Úřední desky

Důležitým zdrojem informací o tom, že bylo zahájeno nějaké řízení, o možnosti účastnit se jej apod. jsou úřední desky. V platné právní úpravě se o nich hovoří většinou v souvislosti s tzv. doručováním a oznamováním veřejnou vyhláškou. Obecnou úpravu lze najít v § 26 správního řádu. Podle něj se písemnosti doručují veřejnou vyhláškou v případě, že nejsou správnímu orgánu známi účastníci řízení nebo jejich pobyt, nebo pokud tak stanoví zvláštní právní předpis. Způsob v místě obvyklý je vždy právě úřední deska.

 

Informace o činnosti obce

Podle zákona o obcích  č. 128/2000 Sb. jsou občané obce, kteří dosáhli věku 18 let, popřípadě osoby, které dosáhly 18 let a vlastní na území obce nemovitost, oprávněni účastnit se zasedání zastupitelstva obce a nahlížet do zápisů o jeho jednání. Stejně tak mají právo účastnit se zasedání orgánů dobrovolného svazku obcí a nahlížet i do jeho zápisů.

Rozsáhlejší přístup k informacím zajišťuje zákon o obcích členům zastupitelstva obce -  mají právo vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu obce, na její jednotlivé členy, na předsedy výborů, na statutární orgány právnických osob, jejichž zakladatelem je obec, a na vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek, které obec založila nebo zřídila, přičemž písemná odpověď na ně mu musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů. Mají právo požadovat informace i od zaměstnanců obecního úřadu ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce.

I při výkonu samostatné působnosti je obec povinna zveřejňovat některé skutečnosti na úřední desce. Jde zejména o případy sloučení, připojení a rozdělení obcí podle § 19 a následujících či záměry obce převést, pronajmout nebo poskytnout jako výpůjčku nemovitý majetek podle § 39. Rovněž je povinna informovat o místě, době a navrženém pořadu připravovaného zasedání zastupitelstva obce podle § 93 zákona o obcích. V některých případech spojuje zákon o obcích s nesplněním povinnosti obce zveřejnit informace na úřední desce sankci neplatnosti.

V současnosti se veřejnost dozvídá o plánovaných zásazích do zeleně zpravidla prostřednictvím občanských sdružení. V některých případech mají úřady povinnost, případně jsou ochotny zveřejnit informaci o zahájených řízeních na úřední desce. Tu však většina běžných občanů pravidelně nečte a obecní úřady příliš nedbají ani o povinnou elektronickou obdobu úřední desky na internetových stránkách obce.

Některé obce proto přikračují k nadstandardním krokům nad rámec právních předpisů. Při plánovaném kácení většího rozsahu je vhodné informovat místní veřejnost např. vyvěšením letáků na vchody domů nebo umístněním cedulí přímo do příslušného parku nebo zelené plochy. Podobný systém se osvědčil i při umisťování staveb podle nového stavebního zákona.

V případě, kdy lze předpokládat rozsáhlejší polemiku o vhodnosti daného záměru (ať už samotného kácení, nebo např. umístění stavby, která si vyžádá kácení), je vhodné uspořádání kulatých stolů, besed s občany, dotazníkového šetření nebo jiných akcí, které umožní veřejnosti získat informace a uplatnit připomínky. Správní orgán se tak vyhne zbytečným průtahům během samotného řízení a předejde podání odvolání.

Banner-stika

Sledujte nás:
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu
toxické látky
udrzitelna spotreba
verejnost
odpady
vzduch2
praha2
voda2
biodiv2
stromy