• Spalovny brání inovacím

    Spalování je nejdražší a nejméně účinným způsobem výroby energie nebo nakládání s odpady. Spalovny ke splacení investic vyžadují stálý přísun paliva na dalších 25-30 let, proto místní samosprávy musí dodávat stálý objem odpadů po dohodnutou dobu. Jejich neřestí je i tlak na prolomení zákazu dovozu odpadů ze zahraničí.

    Spalovny takto brzdí výstavbu jiných technologií zpracování odpadů – recyklace, opětovného užití, kompostování – po desítky let.

  • Mistři v třídění?

    Prý vytřídíme až 75 % odpadů a už není, co třídit dál. Spalovny jsou proto údajně zázračným řešením. Jenže to ohromující číslo zahrnuje vytříděný odpad jak domácností, tak i firem. Podle Českého statistického úřadu domácnosti vyprodukují zhruba 330 kg odpadů za rok. Z toho 200 kg tvoří komunální odpad, který končí na skládkách nebo ve spalovnách.

    Dále vytřídí
    30 kg objemných a nebezpečných odpadů
    50 kg papíru
    50 kg bioodpadů


    Ve skutečnosti domácnosti vytřídí jen 39 % odpadů. Jen v samotném třídění proto máme obrovské rezervy.

  • Zrecyklujeme pouhých 40 % z vytříděných plastových odpadů

    Je pravda, že ne všechno, co vytřídíme, umíme zpracovat. Ze všech obalových materiálů se zrecykluje 77 %. Na druhou stranu nezpracováváme spoustu materiálu, protože u nás pro jeho recyklaci nejsou žádná zařízení. Technologie recyklace známe, ale zatím jsme je u nás nezavedli. Místo do modernizace recyklačních závodů investujeme do spalování. Materiál se vyplatí znovu využívat.

    Recyklací ušetříme 3 až 5krát více energie, než kdybychom odpad pálili pro výrobu energie.

  • Z 1 tuny odpadů 300 kg převážně toxického popelu, strusky a popílku

    Odpad zázračně nezmizí, třetina z něj po spálení zbyde a odváží se... ano, většinou na skládky!

    90 % tvoří struska, spečené plasty s dalšími materiály
    10 % tvoří popílek, zbytky po čištění spalin s extrémně toxickými látkami

    Struska a popílek obsahují těžké kovy (rtuť, kadmium, olovo, chrom a další), spalováním vznikají dioxiny – jsou sedmdesátkrát jedovatější než kyanid draselný – a tisíce dalších látek. Každý se může přesvědčit v Integrovaném registru znečišťování, do kterého spalovnáři (až na výjimky) povinně hlásí, kolik nebezpečných látek se dostalo do strusky, popelu a popílku. Nebezpečné látky zachycené v popílku spalovnáři nedokáží v praxi levně a účinně zneškodnit, tak to prostě nedělají. Množství škodlivin vypouštěných do ovzduší je na jednotku vyrobené energie dokonce vyšší než z uhelných elektráren.

    Raději se vyhněme obojímu.

  • Spalovny (ne)jsou pod kontrolou

    Spalovnáři tvrdí, že emise do ovzduší nebo popílek, popel a struska jsou pod trvalou kontrolou. Fakt je, že jedovaté těžké kovy, dioxiny anebo polychlorované bifenyly se v emisích měří jen 2x do roka po dobu 24 hodin. Po zbytek roku se měří jen některé škodliviny. Hodně jich pak končí v popílku a ani ten se uhlídat nedaří.

    A co teprve požáry a havárie spaloven?

  • Hádejte, kde končí toxický popílek, popel a struska?

    My bychom to totiž také rádi věděli. Strusku, popel i popílek si některé firmy certifikují jako stavební materiál a používají na zasypání při opravách inženýrských sítí nebo při stavbě silnic, přestože obsahují jedovaté látky. Nikdo netuší, kde takový materiál končí. Přehled o tom nemá ani Ministerstvo životního prostředí.

    Mohlo se třeba stát, že popel a popílek ze spalovny plný karcinogenních dioxinů použili při opravě chodníku před vaším domem.

  • Odpad místo uhlí?

    Energetické společnosti chtějí využívat odpad místo uhlí, kterému pomalu, ale jistě zvoní hrana. Prý jde ale o zelenou energii. Na rozdíl od větru, slunečního svitu nebo vody, odpad nepochází z obnovitelných zdrojů. Většina spáleného materiálu – plastové lahve, pytle, obaly, elektrošrot – se vyrábí z ropy. Není to nic jiného než pálení fosilních paliv – pouze v jiné formě.


    Spalování odpadu dokonce produkuje více skleníkových plynů na megawatthodinu než uhlí.

  • Spalování odpadů není obnovitelný zdroj energie

    Ve spalovně se zhodnotí 17 – 22 % energie uložené v odpadech. Účinnost moderních elektráren je 40 - 70 %. Spalovny je třeba krmit odpadem s nejvyšší výhřevností. Jenže tento materiál (plasty, papír, dřevo, lepenka) je pro recyklaci nejcennější. Není pravda, že půjde jen a pouze o zbytkový odpad, který nemá využití.

    Recyklace a spalovny se doslova perou o stejný materiál.

  • Černá díra pro finance

    Spalovny jsou nákladné na výstavbu, provoz a modernizaci. Stojí miliardy korun. Aby se je vyplatilo postavit, vyžadují veřejné dotace a zatěžují veřejné rozpočty.

  • Dluh za spalovnu v Liberci například skončil v balíku Konsolidační banky a doplatili jsme tak na něj všichni. Podobně spalovna nebezpečných odpadů zadlužila město Plzeň desítkami milionů korun.

    Spalovnáři většinou provozují teplárny a tvrdí, že vzhledem k velkému podílu odpadu “biologického” původu (např. papír nebo jiné organické látky) spalovny produkují zelenou energii. Proto mohou získat veřejné dotace, úvěry, daňové úlevy a přenosné výhody, které by měly být vynaloženy na podporu skutečných „zelených“ energetických projektů, jako je větrná, vlnová či solární energie nebo energetické úspory.

    Odsávají finanční prostředky od skutečných projektů v oblasti zelené energie.

  • Petice STOP spalovně Mělník

    U Mělníka má vzniknout dosud největší spalovna v České republice. Místo spalování by ale šlo velké množství odpadu zrecyklovat v nové výrobky.

    Myslíte si to také? Podepište petici a společně zastavme tento nesmyslný projekt.