en ru

Bílé stráně

Bílé stráně a jejich charakteristika

Termíny „opuková stráň“ a „bílá stráň“ poprvé použil Karel Domin ve svém článku Bílé stráně Českého středohoří vydaném v roce 1925. Vycházel při tom z nápadné fyziognomie a topografických názvů, kterých se používalo pro neúrodné, málo zarostlé svahy v obvodu svrchnokřídových slínovců. S těmito termíny spojoval rovněž vegetační formace či útvary, což dělalo z jeho „bílých strání“ mnohem širší pojem. Později tedy používali autoři (např. Šimr 1927) termíny „opuková stráň“ či „bílá stráň“ jednou pro topografické označení a jindy jako určitý typ biotopu. Z toho vyplývá že pojem „bílá stráň“ nemůžeme používat pouze ve striktně vymezeném významu.

S bližším vymezením a ohraničením pojmu „bílá stráň“ se však oproti jiným geobotanickým pojmům vyskytly i jiné problémy. Podle Domina k opukovým stráním patří i křovinné porosty a háje, kdežto jiní autoři se soustřeďují jen na porosty bylinné. Stejně tak jsou v nestejné šířce pojímány „bílé stráně“ podle matečných hornin s ohledem na písčitou složku křídových sedimentů. Podle současných poznatků je nejvhodnější omezovat formační pojem „bílá stráň“ na nelesní společenstva, kde jsou křoviny a stromy nesouvisle zapojeny.

Prohlédněte si unikátní panoramatické snímky litoměřických a Třtěnských bílých strání - jako na dlani!

V roce 2017 jsme vydali studii Bílé stráně v Českém středohoří a Poohří 

IMG 8818 miniIMG 8572 miniIMG 8650 mini

O bílých strání

 Z mnoha příčin je lepší používat termín „bílá stráň“ v širším slova smyslu. Její květena i rostlinné společenstvo jsou bezpochyby výrazně odlišné od jiných biotopů, jakými jsou například stepi. „Bílá stráň“ má od xerothermních travních společenstev na vápencích či čedičích rovněž výrazně odlišná travní společenstva.Typickými pro „bílé stráně“ jsou vlastnosti reliéfu a půdy typické pro svrchnokřídové slínovce.

Tyto vlastnosti se dají shrnout do výčtu charakteristických znaků:

  1. matečná hornina je svrchnokřídový slínovec (opuka);
  2. reliéf tvoří svahy s převážnou jižní až západní orientací a mají nejčastěji otevřenou expozici ve volné krajině;
  3. půdy jsou buď obnažené slínité, nebo vyvinutější rendzinovité;
  4. klima je většinou teplé až mírné a relativně suché;
  5. rostlinstvo, reliéf i půdy jsou pod trvalým vlivem plošné a rýhové eroze, která je dost zrychlená (mnohdy blokuje sukcesní stadia);
  6. v jejich bezprostředním sousedství jsou dost často silné antropogenní vlivy, které přímo či nepřímo ovlivňují sukcesi;
  7. hlavními rostlinnými společenstvy jsou bylinné hemikryptofyty.


Geologie

„Bílé stráně“ se podle Demka (1965) nacházejí na území České křídové tabule. Vyskytují se na zlomech, které vznikly v období saxonské tektogeneze. Svůj význam měly také petrografické vlastnosti uloženin a další předpoklady pro jejich zvětrávání a denudaci. Do utváření  povrchu zasáhly rovněž vodní toky. Povrch „bílých strání“ je tvořen převážně slínovci.

Geomorfologie
Na vytváření reliéfu „bílých strání“ obecně výrazně spolupracují makroklimatické a mikroklimatické podmínky, kvalita podkladové horniny, předpoklady dané makroreliéfem a antropogenní vlivy. Většina „bílých strání“ vznikla na jižních a západních svazích. Velkou roli hrají antropogenní vlivy, především zemědělská činnost. Kromě změn půdy orbou jsou lidským dílem i ostré hranice „bílých strání“.  Na základě geomorfologických rozdílů lze tyto lokality rozdělit do dvou skupin. Jednak jsou to stráně, jejichž povrch je v části se surovými půdami zbrázděn několik metrů hlubokými roklemi, směřujícími po spádnici. Druhou skupinu tvoří stráně, jež mají přibližně tvar skloněné roviny. Stráně prvního typu jsou rozmanité složením a strukturou porostů, zatímco stráně druhého typu jsou po této stránce poměrně uniformní.

Půdní poměry
„Bílé stráně“ mají předpoklad pro vznik velkého množství různých půd. Jednak jsou to slínité půdy vzniklé větráním slínovců. Nemají skoro žádný humus. Dalším typem je pararendzina. Na matečné hornině, která se snadno rozpadá a nevytváří významné množství skeletu, vznikla potom půda blízká slínovatkám.

Klima
„Bílé stráně“ jsou vyvinuty téměř výhradně v okrsku teplém, suchém, s mírnou zimou a kratším svitem slunce a v okrsku mírně teplém, suchém, s mírnou zimou.

Vegetace
„Bílé stráně“ tvoří často ostrovy uprostřed jinak kulturní krajiny s převahou polí. Jedná se často z hlediska vegetace o velmi rozmanité lokality. Vyskytují se zde morfologicky, ekologicky či fytogeograficky pozoruhodné rostlinné druhy, které jsou často zbytkem staré vegetace (např. pěchava vápnomilná). Při pohledu na současný vývoj rostlinstva mohou „bílé stráně“ poskytnout ukázky a doklady pro pochopení sukcesních řad a stádií. „Bílé stráně“ jsou do určité míry zdrojem poznatků o přežívání rostlin v podmínkách extrémního kolísání půdní vlhkosti a extrémního sucha. ´

Rostlinná společenstva vyskytující se na „bílých stráních“:

  1. pěchava vápnomilná s pcháčem panonským;
  2. společenstvo se svlačcem rolním a krvavcem menším;
  3. společenstvo hlaváčku jarního a válečky prápořité;
  4. společenstvo s válečkou prápořitou a ostřicí;
  5. porosty s řepovníkem vytrvalým a rezedou;
  6. Keře, mechy a lišejníky

 

Použitá literatura:
Domin K.: Bílé stráně Českého středohoří. – Krása našeho domova, 17: 73-75. 1925
Studnička M.: Bílé stráně Českého středohoří. Studie ekologická a fytocenologická. – Katedra botaniky  PřF UK. 1973 
Demek, J. et al.: Geomorfologie Českých zemí. Praha, Academia 1965, 335 s.


Mapa

Mapa lokalit bílých strání v Českém středohoří a Poohří

Z lokalit bílých strání byly vybrány lokality nejlépe zachovalé, nejvíce významné, o které je nejvíce pečováno. Takové lokality byly zařazeny do skupiny 1 - nejlépe zachovalé lokality.

Lokality byly mapovány a na základě mapování rozděleny do následujících kategorií:

  • nejlépe zachovalé lokality
  • dobře zachovalé lokality
  • lokality v nepříliš dobrém stavu
  • nejméně zachovalé lokality

Výsledky mapování jsou shrnuty zde:

Informační materiál vytvořen v rámci projektu podpořeného Ministerstvem životního prostředí.
Nemusí vyjadřovat stanovisko MŽP.

mzp

Fotogalerie

Novinky

Publikace

Videa

Virtuální výstava

Hra

Pojďme se vzdělávat a poznávát bílé stráně zábavnější a tak trochu do dětství nás vracející formou! Naše nová hra Bílé stráně, vás přiblíží k těmto fenoménům pomocí informačního textu a současně si na jednoduché hře můžete zabavit a soutěžit s celou rodinou. Nezapomeňte! Ve hře chráníme vzácné rostliny, jako je jen žlutý, hvězdice chlumní nebo sasanka lesní a sbíráme odpadky, protože aj to je jedním z nejdůležitějších částí péče českých přírodních krás.

Hodně zábavy!

Kliknutím na odkaz si můžete stáhnout hru Bílé Stráně: Stáhnout hru

test

Mapa lokalit bílých strání v Českém středohoří a Poohří

Z lokalit bílých strání byly vybrány lokality nejlépe zachovalé, nejvíce významné, o které je nejvíce pečováno. Takové lokality byly zařazeny do skupiny 1 - nejlépe zachovalé lokality.

Lokality byly mapovány a na základě mapování rozděleny do následujících kategorií:

  • nejlépe zachovalé lokality
  • dobře zachovalé lokalitylokality v nepříliš dobrém stavu
  • nejméně zachovalé lokality

Výsledky mapování jsou shrnuty zde:

Vývoj Běláku

Vrch Bělák byl jednou z bílých strání, na které žilo mnoho vzácných druhů rostlin a živočichů. Na rozdíl od okolních kopců Českého středohoří bylo podloží Běláku vápencové, podle čehož je pojmenován i zmiňovaný druh stepí, bílé stráně. Výskyt vápencových hornin uprostřed vyvřelin Českého středohoří je následkem sledu geologických jevů v historii Země, které jsou popsány v následující animaci stejně jako zánik chráněného území Běláků.

DarekProPrirodu-zeleny
Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu