Stanislav Svatoň a Diana Benšová: S WWOOFery máme lepší zkušenosti než s placenými brigádníky

„Papriky, okurky, máme, cukety máme, tohle nepřečtu... dýni máme, švestky jim vezmeme příště....“ S Dianu Benšovou a Stanislavem Svatoněm jsme se setkali během rozvozu bio-zeleniny jejich vlastní produkce. Mladá rodina třetím rokem hospodaří na zeleninové farmě ve Vlkanči ve Středočeském kraji. V únoru loňského roku Diana se Stanislavem rozjeli bedýnkový systém s bio-zeleninou pro přibližně sedmdesát zákazníků. Celkem mají k dispozici dvanáct hektarů zemědělské půdy, na kterých pěstují zeleninu, ovoce a bylinky. Zajímali jsme se o jejich zkušenosti s ekozemědělstvím, WWOOFingem, bedýnkovým systémem, ale třeba i o výrobou domácího sýra.

S bedýnkovým systémem v Praze jste začali Vy nebo někdo jiný? A kdy přesně to bylo?

Asi úplně první byli lidé z Greenways, kteří rozjeli malý bedýnkový systém přibližně pro deset lidí snad už kolem roku 2000. V bedýnkách se zaměřením na bioprodukty jsme ale byli asi opravdu první. Naše farma funguje třetím rokem a ještě v roce 2008 jsme jeli na klasické objednávky. Z přechodu na bedýnkový systém v únoru 2009 jsme měli docela strach. Tehdy šlo o nevyzkoušenou věc, v Česku žádný větší bedýnkový systém neexistoval. Během čtrnácti dnů jsme ale měli plno a ještě jsme museli přibrat navíc naše tradiční zákazníky, kteří se nestihli přihlásit včas.

Na kolik korun přijde jedna bedýnka, a jak často je rozvážíte?

Rozvážíme jednou týdně vždy v pondělí. Máme dvě velikosti bedýnek, menší jsou za 200 Kč a větší za 400 Kč. Ta větší je vlastně plná plastová přepravka. Zákazníků máme kolem sedmdesáti a další už musíme bohužel odmítat.   

Jaké druhy zeleniny a ovoce Vaši zákazníci během sezóny v bedýnkách najdou?

Pěstujeme toho docela hodně. Jde o tradiční zeleninu jako jsou ředkvičky, mrkev, okurky  atd., ale máme i dýně a bylinky, z ovoce pak jablka, hrušky, třešně, švestky a třeba taky ostružiny. Z méně známých a opomíjených věcí dodáváme třeba topinambury nebo mangold. Bedýnky navíc doplňujeme o produkty dalších biofarem, které se nám nechce nebo nedaří pěstovat.

Co Vás přimělo k ekofarmaření?

Nejprve jsme začali pěstovat zeleninu pouze v malém pro sebe a známé, dalším rokem se to rozrostlo pro víc lidí, a pak už přišly bedýnky. Po babičce jsme získali část statku a některé z pozemků. Statek ale teprve opravujeme, abychom se tam mohli přestěhovat. Jde o hodně staré stavení. Ve Stabilním katastru z roku 1838 je zanesen jako jedna ze tří kamenných budov ve Vlkanči. Těmi dalšími jsou kostel a fara.

A kde jste získali potřebné vědomosti a znalosti?

V zemědělství platí dvojnásob, že se člověk pořád učí. Já jsem sice vystudovaný zemědělec, ale zabýval jsem se hlavně živočišnou výrobou, kde jsem později našel uplatnění. Občas jsem měl hodně rozporuplné pocity z používání růstových stimulátorů a podobných látek, kdy šlo spíš o průmysl než chov. Je ale pravda, že postupně se třeba růstové simulátory zakazovaly. Znalosti tedy získáváme spíš dobře prověřenou metodou pokus omyl.

Pěstování zeleniny je hodně pracné, kolik lidí na Vaší farmě pracuje?

Specifikem zeleniny je nárazovost. Někdy je nutné udělat v krátkém čase hodně práce. Teď jsme jenom dva a vypomáhají nám proto brigádníci. Není ale vůbec snadné sehnat lidi, kteří by opravdu chtěli pracovat. Letos je navíc hodně extrémní rok. Nejprve snad šest týdnů nepršelo a bylo velké sucho. Náš zahradník to nevydržel a odešel. Potom jsme zase měli třikrát zaplavené pole, takže nám třeba ještě na poli začala hnít mrkev, voda nám vyplavila část brambor atd.

Jak se na Vás v počátcích dívali místní.

Vyrůstal jsem tady, takže s vztahy s místními máme dobré. Je ale pravda, že jsme hlavně ze začátku byli trochu za exoty. Pěstujeme v malém a jiným stylem. Spousta lidí nám ale fandí a jsou rádi, že jsme do toho šli.

Co plánujete do budoucna? Jak to u Vás bude vypadat za 10 let?

Jo to kdyby jsme věděli. V bedýnkovém systému by jsme rádi měli kolem padesáti opravdu stálých zákazníků, které by jsme dokázali z větší míry zásobovat jen naší produkcí. A k pěstování zeleniny a ovoce chceme ještě přibrat chov ovcí.

Jste zapojeni do WWOOFingu. Měli jste na farmě už nějakého WWOOFera?

S WWOOFingem jsme postupně začínali od loňského roku. Letos tu zatím bylo pět WWOOFerů, ale většinou jen krátce na víkend nebo tři až čtyři dny. Nedávno se nám ale přihlásil jeden Polák, který by tu mohl možná zůstat déle a zrovna včera se nám ozvala skupina tří WWOOFerů, tak uvidíme.

A zkušenosti?

S WWOOFery máme lepší zkušenosti než s placenými brigádníky. Je na nich znát, že přijedou, protože si chtějí vyzkoušet práci v zemědělství. Část z nich se chce naučit nové věci, další ale přijíždějí, aby si hlavně odpočali od svého zaměstnání. V loňském roce u nás byli například dvě studentky, který přímo říkali, že si přijeli odpočinout od učeben a městského života.

Co si myslíte o zemědělských dotacích?

Velký problém je rozdílnost dotací v zemích Evropské unii, přestože máme jednotný trh. Buď ať tedy jsou všude stejné nebo žádné. Dalším problémem je jejich nastavení. Současná praxe vede k tomu, že většina dotací jde na údržbu trvalých travních porostů. Vyplatí se to totiž nejvíc. Velká družstva nabrala hektary a nejsou ochotná vydávat pozemky, i když na nich třeba nic nepěstují. Co nás ale mrzí víc, je prodej pozemků z pozemkového fondu v paragrafu sedm. Mohou je koupit jen lidé, kteří mají v daném nebo sousedním katastru víc než 10 hektarů. Malý farmář nebo prvozemědělec tak nemá šanci.

Vlastníte certifikaci bio, co to obnáší?

Pravidelné i nepravidelné kontroly. Nedávno jsme tu měli dokonce kontrolora, který kontroloval kontrolora, zda nás dobře kontroluje (smích). Jako biozemědělce nás kontroluje jednak certifikační orgán a nově dostal pravomoc i ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský). Každá kontrola znamená obsáhlý šanon lejster, kterých je kolem dvaceti. My jsme zatím v přechodovém období pro získání certifikátu, od příštího roku nás už ale čeká odebírání vzorků a jejich rozbor. Zjištění reziduí zakázaný látek například pesticidů znamená zpětné odebrání dotací.

A dělají se vzorky půdy nebo i plodin.

Obojího, půdy i plodin a u trvalých porostů se dokonce bere jako vzorek list, větev, plod a hlína. Ty se ale nedělají každoročně.

Co mě tedy čeká, kdybych chtěl začít biofarmařit?

Základem je vstupní kontrola, kdy jsou prohlédnuty a zhodnoceny pozemky. Zjišťuje se, zda jsou vůbec vhodné pro biozemědělství. Kdyby jsme byli třeba u dálnice nebo chemičky, tak máme smůlu. Pak se musíte řídit zákony o ekologickém zemědělství a to českými i evropskými. Po podání žádosti u ministerstva následuje přechodové období, dva roku u orné půdy, tři roky u trvalých kultur. Potom můžete požádat o certifikaci pro konkrétní výrobky.

Pokud nepoužíváte žádné chemické přípravky, čím hnojíte?

Kromě zeleného hnojení a výluhů z divokých bylin používáme i hnůj z malochovu, který smí biozemědělci používat. Soused má dvě krávy, tak ho bereme od něho.

Prý si doma děláte domácí Nivu. Jaké máte úspěchy? Řeknete nám recept?

Nivu jsme dělali jen jednou. Dopadlo to dobře, i když výsledek byl jako když se zkříží niva se zrajícím sýrem typu camembertu. Chutnala ale dobře. Dělání sýrů není vůbec těžké. Pro začátek lze začít s výrobou jogurtu a tvarohu, které jsou úplně primitivní. Naučili jsme vyrábět sýry sousedku a její rodina pak nechtěla jíst skoro nic jiného. Chce to jen čas, suroviny a zachovat hygienu. Někdy je obtížnější sehnat syřidlo. My používáme enzymatické, které není živočišného původu. Sýr po něm nezhořkne ani, když ho tam dáte omylem o trochu víc. Kdyby to chtěl někdo zkusit, tak syřidlo a jogurtové i sýrařské kultury lze třeba koupit v bývalém výzkumném ústavu lékárenského průmyslu ve Vokovicích.

Jak dlouho znáte Arniku?

Arniku teda prhu chlumní známe dlouho (smích).

Máte nějaké motto nebo krédo?

Přežít tento rok.

 

Milan Havel, Jan Losenický

Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha