en ru

Integrované povolování - FAQ

Na jaké provozy se zákon vztahuje ?

Zákon rozhodně neplatí pro všechny průmyslové či zemědělské provozy. Přesný výčet typů činností, na která se zákon o integrované prevenci vztahuje, najdete v příloze č. 1 k zákonu.  Provozy jsou rozděleny do kategorií energetika, výroba a zpracování kovů, zpracování nerostů, chemický průmysl, nakládání s odpady a ostatní zařízení (např. povrchová úprava látek, výroba uhlíku a elektrografitu).

Integrované povolení se vydává pro tzv. zařízení – pro jeden velký podnik tak může být vydáno několik integrovaných povolení, například zvlášť pro výrobu a zvlášť pak pro energetický provoz zásobující podnik. Integrované povolení potřebují například velké chemičky, hutě, elektrárny a spalovny komunálních odpadů. Patří sem však také papírny a zhruba 600 zařízení představují v ČR velké zemědělské a potravinářské provozy, včetně velkochovů, jatek a kafilérií.

V praxi se můžeme setkat se žádostmi o integrované povolení na nové provozy, nebo na provozy, které byly uvedeny do provozu před existencí zákona o integrované prevenci. Továrny a další zařízení uvedená do provozu před 1. lednem 2003 měla získat integrované povolení do 30. října 2007.

O vydání integrovaného povolení mohou dobrovolně požádat rovněž další provozy, kterým to zákon nestanovuje.

 

Problémy se zařazením podniku ?

U některých provozů je problematické na první pohled rozpoznat, zda se na ně povinnost mít integrované povolení vztahuje či nikoliv. Limity produkce u některých kategorií činností, specifikované v příloze 1 zákona o integrované prevenci, jsou stanoveny v instalované kapacitě za hodinu. Často však známe údaje o produkci či kapacitě závodů za rok. Pak je nutné podívat se do stavebního povolení (u starých provozů) či podkladů k jeho vydání a řídit se v něm uvedenými údaji.

U nových záměrů můžeme tyto údaje nalézt v dokumentaci vlivů na životní prostředí (EIA). Ty se však podle naší zkušenosti často liší od konečné podoby provozů (například v případě spaloven odpadů jde o rozdíly v řádu tisíců tun za rok, tedy i o řádové rozdíly v kapacitě měřené za hodinu). Údaje z dokumentace EIA tak lze považovat jen za orientační.

Pokud konkrétní provoz zahrnuje několik technologických jednotek stejné kategorie, pak se pro účely integrovaného povolování jejich kapacita sčítá.

 

Kdo vydává integrované povolení ?

Integrované povolení vydávají krajské úřady. Výjimkou jsou provozy, u nichž se předpokládá negativní vliv na životní prostředí přesahující státní hranice. Pak řízení o vydání integrovaného povolení vede Ministerstvo životního prostředí, konkrétně odbor posuzování vlivů na životní prostředí EIA a integrované prevence IPPC.

Posouzení přeshraničních vlivů může být velmi sporné. V takových případech bude nejspíše směrodatný požadavek na posuzování od okolních států. Nicméně máte-li důkazy či odborné podklady vypovídající o přeshraničním vlivu nějakého podniku a chcete prosadit vedení procesu Ministerstvem životního prostředí, pak neváhejte s předložením takových informací krajskému úřadu nebo přímo ministerstvu.

Mezi provozy s přeshraniční vlivem patří například spalovna komunálních odpadů Termizo v Liberci anebo všechny severočeské hnědouhelné elektrárny. Pokud je autorům těchto stránek známo, žádný provoz umístěný v ČR zatím v přeshraničním režimu posuzován nebyl.

 

Co vše český zákon integruje ?

Zákon integruje (a zároveň nahrazuje) některá povolení vydávaná podle složkových zákonů. Integrované povolení shrnuje povolování provozů z hlediska jejich vlivu na čistotu ovzduší, vody, půdy, na zdraví lidí (hladinu hluku, hygienické limity apod.), ale i na další oblasti. Nejlépe to specifikují odstavce 4 a 5 v § 13 zákona. Níže najdete výčet povolení a souhlasů podle složkových zákonů, která lze nahradit vydáním integrovaného povolení:

 

  • Zákon o vodách
    Například lze nahradit povolení k vypouštění odpadních vod do vodních toků nebo k vypouštění odpadních vod obsahujících nebezpečné závadné látky do kanalizace. Přesný výčet najdete v § 126 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon).
  • Zákon o ovzduší
    Integrovaným povolením se například nahrazují souhlasy s povolením (nikoliv umístěním) stavby zvláště velkých a středních stacionárních zdrojů znečištění ovzduší. Přesný výčet najdete v § 53 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.
  • Zákon o odpadech
    Zejména souhlasy krajských úřadů k provozování zařízení k nakládání s odpady a vyjádření obecních úřadů obcí s rozšířenou působností ke zřízení těchto zařízení. Přesný výčet v §82 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.
  • Zákon o vodovodech a kanalizacích
    Nahrazuje povolení k vypouštění odpadních vod, které vyžadují předchozí čištění, do kanalizace (dle § 18 odst. 3 ve spojení s § 39 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu.
  • Lázeňský zákon
    Přesný výčet v § 37 odst. 5 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (lázeňský zákon).
  • Zákon o veterinární péči
    Závazné posudky orgánu veterinární správy, které se týkají staveb a zařízení k chovu zvířat, k zacházení se živočišnými produkty a krmivy, nebo k nakládání s konfiskáty živočišného původu. Přesněji v § 77a zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon).
  • Zákon o ochraně veřejného zdraví
    Časově omezené povolení krajské hygienické stanice k provozu zdroje hluku nebo vibrací, který překračuje hygienické limity (§ 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.

 

Musí podniky nadále dodržovat limity dané např. Zákonem o ovzduší?

Zákon o integrované prevenci neumožňuje stanovení mírnějších emisních limitů (§ 14 odst. 3), ať už jde o znečištění ovzduší, vody anebo obsah škodlivin v odpadech a další oblasti.

Integrované povolení musí limity složkových zákonů respektovat.

Při vydávání integrovaného povolení dochází ke změně orgánu státní správy, který vydává rozhodnutí. Takže například namísto městského úřadu rozhodne o povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových příslušný krajský úřad anebo samotné Ministerstvo životního prostředí. Nerozhoduje o něm však v jednotlivém, odděleném řízení, ale v rámci celého procesu vydávání integrovaného povolení. Takový postup je výhodný pro podnik, státní správu i další účastníky – jednání o všech dílčích limitech se vedou na jediném místě a v rámci jediného řízení.

Pro zákon o integrované prevenci jsou klíčové emisní limity. Krajský úřad může v rámci vydávání integrovaného povolení stanovit pro konkrétní provoz přísnější emisní limity, než jaké požadují složkové zákony. Při posuzování musí zohlednit mimo jiné příspěvek daného podniku k celkovému zatížení prostředí v daném regionu škodlivinami. Jiná situace tak bude panovat při povolování chemického podniku ve Středočeském kraji a jiná na Ostravsku, kde jsou už v současné době trvale překračovány limity pro znečištění ovzduší.

Integrované povolení musí respektovat i plány snižování emisí, např. národní a krajské programy snižování emisí znečišťujících látek do ovzduší, a další strategické dokumenty.

Podle § 14 odst. 4 zákona o integrované prevenci může krajský úřad „stanovit výjimky z emisních limitů na dobu nejdéle šesti měsíců, jestliže provozovatel zařízení v této době plánuje uskutečnit opatření vedoucí ke snížení znečištění“. Tato výjimka by měla být používána jen ve skutečně odůvodněných případech. Kontrolování, zda příslušný podnik opravdu investuje do ochrany životního prostředí, je polem působnosti také pro občanská sdružení.

 

Jak poznám nejlepší dostupnou techniku ?

Integrované povolování by mělo vést přímo k zavádění tzv. nejlepších dostupných technik. Ty jsou popsány pro každé výrobní odvětví v dokumentech přístupných v informačním systému IPPC.

Principem integrovaného povolování je posouzení průmyslových a zemědělských činností z hlediska ochrany životního prostředí jako celku. Provozní podmínky musí být takové, aby nedocházelo k přenosu znečištění mezi jednotlivými složkami životního prostředí. Klíčová je realizace preventivních opatření, aby znečištění pokud možno vůbec nevznikalo. Množství případných odpadů by mělo být minimalizováno a ty, co nezbytně vzniknou, by měl podnik v maximální možné míře recyklovat. Nejlepší dostupná technika je tedy technologie s nejvyšší účinností a nejmenším negativním dopadem na životní prostředí.

 

Je možné se proti integrovanému povolení odvolat ?

Proti vydanému integrovanému povolení existuje možnost odvolání. Na téměř celý proces se vztahuje správní řád č. 500/2004 Sb. Abyste se mohli odvolat, musíte být samozřejmě účastníky řízení o vydání povolení.

 

Kdo je účastníkem procesu IPPC ?

Účastníky řízení o vydání integrovaného povolení přesně vyjmenovává § 7 zákona o integrované prevenci. Řízení se vždy účastní provozovatel zařízení, obec a kraj, na jejíchž území má být zařízení umístěno, občanská sdružení, zaměstnavatelské svazy, obce a kraje, jejichž životní prostředí může zařízení ovlivnit, případně další osoby a organizace.

Jednotliví občané mají pouze omezené možnosti stát se přímo účastníky řízení, pokud jim to neumožňuje některý ze složkových zákonů. I jednotlivec se nicméně může prohlásit za účastníka řízení z pozice osoby, jejíž práva či povinnosti budou vydaným povolením přímo dotčena podle § 27 odst. 2 správního řádu. Je to možné například v situaci, kdy člověk bydlí v sousedství provozu, který zatěžuje životní prostředí.

Veřejnost může nahlížet do úplné žádosti o vydání integrovaného povolení a následně se k ní ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění vyjádřit. V případě, že úřad vydá integrované povolení, musí v jeho odůvodnění došlé připomínky vypořádat, a to v plném rozsahu (§ 13 odst. 5 zákona o integrované prevenci). To je ovšem poslední právo jednotlivce. Nemá nárok ani na to, aby mu úřad své rozhodnutí přímo doručil, ani se nemůže odvolat.

Podstatně větší možnosti mají občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti, pokud je jejich předmětem činnosti ochrana veřejných či profesních zájmů (např. ochrana přírody a krajiny podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny nebo ochrana životního prostředí vymezeného v zákoně č. 17/1992 Sb.). Občanská sdružení se stanou účastníky řízení v případě, že se včas (tedy do 8 dnů od zveřejnění žádosti o vydání integrovaného povolení) písemně přihlásí krajskému úřadu. Stejné pravidlo platí také pro obce, které může provoz konkrétního zařízení ovlivnit.

 

Jak se dozvím o zahájení řízení ?

Zveřejnění stručného shrnutí údajů ze žádosti o vydání integrovaného povolení, jak ji předložil provozovatel či investor konkrétního zařízení, má podle zákona zajistit povolující krajský úřad (příp. Ministerstvo životního prostředí) a příslušná obec na svých úředních deskách a na internetovém portálu. Nejsnáze najdete oznámení o zahájení řízení na internetových stránkách krajských a obecních úřadů, protože obsah úředních desek dnes musí být přístupný i elektronicky.

Přehled všech záměrů a stavu žádostí (včetně dat publikování stručného shrnutí) naleznete také v internetovém informačním systému IPPC na stránkách Ministerstva životního prostředí http://www.env.cz/ippc. Přestože je hledání v tomto systému poměrně složité, v případě pochybností o začátku osmidenní lhůty, během které se může občanské sdružení chránící životní prostředí písemně přihlásit jako účastník řízení, platí datum uvedené na těchto stránkách.

 Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

loga-fondnno-nros-partnestvi-eeagrants-velka-rgb

IPPC: integrovaná prevence znečištění - FAQ

 

Na jaké podniky se zákon vztahuje?

Zákon neplatí pro všechny průmyslové či zemědělské provozy. Přesný výčet typů činností, která podléhají integrované prevenci, najdete v příloze č. 1 k zákonu o integrované prevenci (č. 76/2002 Sb.). Provozy jsou rozděleny do kategorií: energetika, výroba a zpracování kovů, zpracování nerostů, chemický průmysl, nakládání s odpady a ostatní zařízení (např. povrchová úprava látek, výroba uhlíku apod.).

Kdo vydává integrované povolení?

Integrované povolení vydávají krajské úřady. V případě provozů s negativním vlivem na životní prostředí přesahující státní hranice vede řízení Ministerstvo životního prostředí. Zveřejnění stručného shrnutí údajů ze žádosti zajišťuje krajský úřad a příslušná obec. Přehled všech záměrů naleznete v informačním systému IPPC: http://www.env.cz/ippc.

Co vše český zákon integruje?

Zákon integruje (a zároveň nahrazuje) některá povolení vydávaná podle složkových zákonů. Integrované povolení shrnuje podmínky konkrétního provozu z hlediska jeho vlivu na čistotu ovzduší, vody, půdy, na zdraví lidí (hladinu hluku, hygienické limity apod.), a další oblasti. Přesně to specifikují odstavce 4 a 5 v § 13 zákona o integrované prevenci.

Musí podniky nadále dodržovat emisní limity?

Integrovaný přístup neumožňuje stanovení mírnějších emisních limitů, ať už jde o znečištění ovzduší, vody, škodliviny v odpadech a další oblasti. Krajský úřad může naopak pro konkrétní provoz stanovit přísnější limity, než jaké požadují složkové zákony. Při posuzování musí zohlednit i příspěvek podniku k celkovému zatížení daného regionu.

Co je to nejlepší dostupná technika?

Uplatnění „nejlepších dostupných technik“ (BAT) je klíčovou součástí integrované prevence. BAT má odpovídat nejúčinnější existující technologii v nejpokročilejším stadiu jejího vývoje při způsobu provozování, který minimalizuje negativní vlivy na životní prostředí. Zavádění nejmodernějších technologií se kombinuje s přísnou kontrolou jejich ekologických dopadů.

Jak nejlepší dostupnou techniku poznám?

Nejlepší dostupné techniky jsou popsány pro každé výrobní odvětví v dokumentech BREF přístupných na informačním webu IPPC: http://www.ippc.cz. Principem integrovaného povolování je posoudit provoz jako celek a zabránit přenosu znečištění mezi složkami životního prostředí. Klíčová jsou preventivní opatření a minimalizace spotřeby surovin či produkce odpadů.

Kdo je účastníkem procesu IPPC?

Řízení se vždy účastní provozovatel zařízení, obec a kraj, na jejichž území má být zařízení umístěno, zaměstnavatelské svazy, obce a kraje, jejichž životní prostředí může zařízení ovlivnit, případně další osoby a organizace. Jednotlivci mají pouze omezené možnosti. Občanská sdružení se stanou účastníky řízení v případě, že se včas písemně přihlásí.

Platí integrované povolení navěky?

Proces IPPC probíhá podle správního řádu. Pokud obec nebo občanské sdružení nesouhlasí s vydaným povolením, může se odvolat. Podle zákona mají podniky neustále přizpůsobovat provoz nejnovějším poznatkům. Máte-li pocit, že podmínky integrovaného povolení jsou zastaralé, vyvolejte jejich revizi. Krajský úřad musí „aktuálnost“ povolení sám o sobě přezkoumat každých osm let.

Nenašli jste zde odpověď na Váš dotaz? Navštivte stránky Arniky věnované procesu EIA, případně nám zašlete svůj dotaz prostřednictvím našich stránek.

Právo na informace - FAQ

Na jaké informace má občan právo?
Zákon říká, že veřejné musí být všechny informace, s výjimkou obchodních tajemství a citlivých informací ohrožujících například bezpečnost státu. Nezveřejňují se ani osobní údaje. Za státní či obchodní tajemství přitom není možné označit jakýkoliv dokument - utajení podléhá jen malé procento dokumentů, které se pohybují po úřadech. Můžeme požadovat jakoukoliv informaci, kterou úřady mají nebo mají mít. Nezáleží jak informace vypadá nebo na čem je obsažena (na papíře či v elektronické podobě, písemná či zvuková atd.).

Které informace nelze dostat?
Vedle citlivých údajích o osobách, utajovaných informací státního významu, obchodního tajemství nebo majetkových poměrů třetích osob úřady nemusejí poskytovat vnitřní dokumenty (záleží na vůli úřadu), informace předané třetími osobami dobrovolně (mohou dát souhlas), díla, vynálezy apod. (záleží na použití a souhlasu autorů), nezpracované informace a neukončená řízení o deliktech (neposkytne jen dočasně).

Kdo může o informace žádat?
I když nejste politikem, novinářem, ani aktivistou Arniky, úřady s Vámi musí jednat. A to dokonce bez ohledu na to, zda je tazatel občanem ČR, nezletilým, fyzickou nebo právnickou osobou. Stačí se jen představit - na anonymy se neodpovídá. V případě, že o informace žádáte jménem právnické osoby (např. jako jednatel spolku), je dobré mít připravené písemné oprávnění (úřad jej může ověřovat).

Jak vědět, koho zeptat?
Je důležité žádat informace po správném subjektu - tedy takovém, který je opravdu má. O všech institucích, které něco kolem životního prostředí dělají, se můžete informovat na Ministerstvu životního prostředí, případně u nevládních organizací.

Co se stane, když se budu ptát nesprávného úřadu?
Úřad, který od vás dostane žádost o informace, které vůbec nemá, by ji měl sám předat správnému úřadu a dát vám o tom zprávu. Způsobuje to ale zdržení. Úředníci navíc někdy sami zákony neznají a nevědí, co s nesprávnými žádostmi o informace dělat. Je vždy lepší adresovat žádost přesně tomu úřadu, který je příslušný k jejímu vyřízení.

Proč nám to úřady neulehčí a neinformují nás samy od sebe?
Některé informace úřady zveřejňovat musí - jde o základní informace o úřadu, výroční zprávy o informování veřejnosti, právní předpisy, přehled hlavních dokumentů podle kterých postupují a poskytnuté informace, o něž žádali občané.To vše a další databáze můžete nalézt na internetu - doporučujeme začít u portálu veřejné správy, kde zveřejňují informace malé obce bez vlastních webových stránek, a kde naleznete odkazy na všechny instituce.

To nás nikdo nevaruje ani když hrozí havárie?
Různé zákony v oblasti životního prostředí ukládají povinnost úřadům vést souhrnné informace a vydávat zprávy o životním prostředí. Ty musí být následně zveřejněny (zejména zpráva o stavu životního prostředí ČR za každý rok), stejně jako mnoho dalších koncepčních dokumentů (např. havarijní plány) nebo jednotlivá rozhodnutí mající vliv na prostředí. O haváriích musí informovat jednak jejich původci, především ale instituce zapojené do krizového řízení nebo integrovaného záchranného systému.

Co dělat, nemám-li přístup k internetu ani do knihovny, a úřad mě tam odkázal?
Pokud úřad vámi požadovanou informaci má, byť už byla zveřejněna (vyvěšena, publikována), můžete trvat na jejím přímém poskytnutí.

Jak o informace správně žádat?
Požádat o informace je možné telefonicky, e-mailem, osobním dotazem nebo písemně. Formu bychom měli volit podle složitosti dotazu. Všechny způsoby jsou ale podle zákona správné a příslušný úředník na ně musí odpovědět. U složitějších dotazů, zvláště tam, kde očekáváme problémy,  je nejjistější žádat písemně (doporučenou poštou), datovou schránkou nebo e-mailem s elektronickým podpisem.

Musím poslat svou žádost doporučeně nebo stačí obyčejný dopis?
Pokud očekáváte spor, nechte si podání potvrdit (v podatelně nebo na poště, případně jej pošlete elektronicky se zaručeným podpisem). Bránit se lze pouze proti neposkytnutí informace na písemnou a žádost s potvrzením jejího doručení.

Musíme uvádět, proč o informace žádáme?
Zdůvodnění žádosti o informace zákony nevyžadují a nikdo to po vás nesmí chtít. Musí být pouze jasné, kdo se ptá, aby mohl dotázaný odpovědět.

Které úřady musí informovat?
Povinnost se vztahuje na samosprávu (obec, kraj, starosta, hejtman, primátor, rada, zastupitelstvo) i státní orgány (obecní a krajský úřad, ministerstva, báňský úřad, ale i prezident, parlament, vláda, soudy, policie). Máme právo se ptát i organizací, které jsou přímo zřízené nějakým úřadem (např. organizace spravující obecní majetek). Zjednodušeně lze říci, že informovat musí všechny instituce placené z daní.

Jaká je organizace poskytování informací na úřadech?
Místo (podatelna) pro příjem žádostí musí být k dispozici po celou pracovní dobu. Kdo (např. který odbor) informaci poskytne je věcí každého úřadu, úřad ale poskytování informací nesmí nijak omezit. Poskytování informací se neomezuje jen na tzv. návštěvní hodiny (i když příslušný úředník může být zrovna "v terénu").

Musí informace poskytovat znečišťovatelé životního prostředí?
Podnikatelé nebo neziskové spolky nezávislé přímo na veřejných rozpočtech poskytují informace veřejnosti pouze dobrovolně, informační zákony se na ně nevztahují. Jiné je to v případech, kdy soukromé podniky čerpají např. investiční pobídky, dotace apod. informace v takovém případě ale musí zveřejnit orgán veřejné správy, který dotaci přidělil.
Ačkoliv podniky nemusí informovat veřejnost, jsou povinny některé typy informací poskytovat veřejné správě (např. hlášení do integrovaného registru znečišťování, hlášení o produkci odpadů apod.). Tyto informace jsou pak prostřednictvím veřejné správy dostupné občanům.

Jakými zákony se řídit?
Problematiku práva na informace upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Máme také samostatný zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Zákony specifikují lhůty, v jakých musí úřad odpovědět (jde zpravidla o 15 až 30 dní) a jakým způsobem se můžeme bránit proti odmítnutí zpřístupnit požadované informace.

Kolik poskytnutí informací stojí?
Úřady mohou požadovat úhradu materiálu, nezbytného k předání informací (tedy papírových kopií, disket, CD nebo DVD disků, poštovného apod.). Účtovat si mohou jen ceny obvyklé na trhu. Při žádání o informace o životním prostředí úřady nesmí požadovat žádné peníze za čas úředníků, strávený při vyhledávání informací, ani "nestandardní" částky v řádu např. desítek korun za stránku. Při žádání o obecné informace si úřady mohou žádat hodinové sazby za práci úředníků, pokud jde  o "mimořádně rozsáhlé vyhledávání." Tento pojem není řpesně vymezen a částky jsou u jednotlivých úřadů různé. Slušné úřady poskytují informace bezplatně.

Jak zjistíme výši úhrady za poskytnutí informace?
Všechny úřady mají ceník a mají povinnost ho zveřejnit.

Může úřad žádat úhradu nákladů za informaci na dobírku?
Ano, to je možné, ale až po poskytnutí informací o životním prostředí, v ostatních případech vám musí výši úhrady oznámit ještě před poskytnutím (odesláním) informací. Můžete se pak rozhodnout, zda Vám příslušná informace za danou částku opravdu stojí.

Mám právo i na kopie dokumentů?
Žádáme-li rozsáhlejší informace, máme právo si vyžádat jejich kopie na papírech nebo datových nosičích. Kopie si můžeme pořídit i sami např. digitálním fotoaparátem nebo jinou technikou. Nutí-li Vás úředník k opisování dokumentů s tím, že na kopie nemáte právo, jde o závažné porušení zákona.

Je povinné informování na internetu?
Řada dílčích zákonů vyžaduje zveřejňování informací také na webových stránkách. Úřady jsou např. povinny provozovat elektronickou úřední desku a elektronickou podatelnu. Na internetu je povinné uveřejňování každoročních statistik o počtu přijatých žádostí o poskytnutí informací a jejich vyřízení.

Poskytují se informace z výběrových řízení?
Otevřenost je efektivní nástroj pro boj s korupcí. Zákon o veřejných zakázkách žádné informace nechrání.

Co je to obchodní tajemství?
Informace vztahující se k určitému podniku, v obchodním styku ceněná a běžně nedostupná, podnikem za tajemství označená a zároveň dosud tajená. Například přesnou technologii filtrů na komín plánované spalovny nám úřady neprozradí, výrobce a princip zachycování škodlivých látek není možné tajit.

Odpoví úřad na dotaz, zda naše děti uvidí kvést ohroženou arniku horskou?
Úřady nemají povinnost odpovídat na dotazy směřující k názorům a budoucím rozhodnutím, ani vytvářet nové informace. Pokud budeme žádat např. studii, zabývající se možným přežitím arniky v přírodě, žádný úřad nám ji nezpracuje. Na neurčité otázky, neupřesníte-li je aspoň dodatečně, neočekávejte odpověď.

Můžeme se úřadů zeptat, kde v okolí roste léčivá arnika horská?
Žádný úřad, i kdyby měl tuto informaci vůbec k dispozici, ji nesmí poskytnout. Podle zákona se neposkytují informace, jejichž zpřístupnění by mohlo mít nepříznivý vliv na životní prostředí (lidé by mohli lokality s chráněnými rostlinami vyplenit).

Dozvíme se, kdo v našem městě vypouští nejvíce dioxinů?
Informace o emisích do životního prostředí a jejich původcích se poskytují bez omezení - nelze argumentovat ochranou osobních údajů nebo obchodního tajemství. Příslušný úřad musí v konkrétním případě sdělit i komu a jakou udělil za poškozování prostředí pokutu (pokud řízení vede, musí alespoň sdělit s kým a za jaký delikt).

Dozvíme se někde údaje o vlivech výrobků na životní prostředí a zdraví?
Spotřebitelské dotazy je dobré směřovat nejprve na ekologické či spotřebitelské poradny nevládních organizací. Poradí vám nejen jak šetrně prát či nakupovat, ale také jak se orientovat v informacích a značkách uváděných na výrobcích a podle toho případně volit šetrnější alternativy. Instituce jako krajská hygienická stanice, Státní zdravotní ústav nebo různé státní zkušebny jsou povinny odpovědět pouze, jestli dané zboží není škodlivé, splňuje požadavky zákona, příp. jestli v dané oblasti existuje státem uznávaná náhrada nebo výrobce (např. ekologicky šetrný výrobek, certifikáty ISO).

Můžeme žádat informace o probíhajícím stavebním nebo územím řízení?
Správní řád a stavební zákon umožňují nahlížet do spisu jen účastníkům řízení. Přesto můžete žádat o informace o probíhajícím řízení, i když nejste jeho účastníkem. Uvedené zákony neomezují obecný přístup k informacím, proto nepožadujte nahlížení do spisu, ale přímo kopie dokumentů ve spisu ke správnímu řízení obsažených.

Za jak dlouho nám informace poskytnou?
Všechny veřejné instituce by tak měly učinit co nejdříve, jinak nejdéle do 15 dní. Pokud se informace týká životního prostředí, lhůta může být podle zákona až 30 dní. Lhůta může být částečně prodloužena - proč ji prodlužuje a o kolik, musí úřad sdělit písemně předem (může to být v případech zvláště komplikovaných žádostí o informace, kdy úřad musí např. zpracovat rozsáhlou statistiku apod.).

Co dělat, když úřad nespolupracuje?
Odmítá-li úřad reagovat na telefonické a slovní dotazy, je vhodné zaslat písemnou žádost. Neodpoví-li úřad ani na dopis, stěžujte si u nadřízeného úřadu (do 30 dnů od uplynutí 30 dnů lhůty k poskytnutí informací; u informací o životním prostředí do 15 dnů). Pokud se požadované informace týkaly životního prostředí, nazvěte dopis odvoláním, pokud to byly informace obecné, jde o stížnost. Nepomůže-li ani to, můžeme zvážit možnost žalovat postup úřadů u správního soudu.

Co dělat, když úřad informace odmítne poskytnout?
Úřad musí takové rozhodnutí vydat písemně a uvést v něm, z jakého zákonného (tedy někde v zákonech napsaného) důvodu to udělal. Pokud s rozhodnutím nesouhlasíte, můžete se písemně odvolat na adresu téhož úřadu, který vám informace odmítl vydat. V tomto případě se dopis jmenuje odvolání u obou zákonů.

Jak postupovat, když dostaneme jen část požadované informace?
I o sebemenším nevyhovění žádosti musí úřad vydat rozhodnutí. Pokud "zapomene" poskytnout část požadovaných informací, je to důvodem ke stížnosti nebo odvolání.

Co dělat, když úřad kvůli utajení části dokumentu odepře zpřístupnit celek?
Úřad má možnost poskytnout informace po vyloučení právem chráněných údajů - zkrátka třeba začerní některé pasáže při poskytování kopie listiny. I o tomto neposkytnutí musí vydat písemné rozhodnutí. Proti němu se můžete odvolat.

Co máme do odvolání psát, zvládneme to?
Především popište, kdo jste (jméno, datum narození, adresu/název, IČ, adresu), a co se stalo. Uveďte, jaké rozhodnutí o odmítnutí informací chcete nechat zrušit a proč. Pro odmítnutí buď není žádný zákonný důvod (nebo ho ani úřad neuvedl), anebo uváděný důvod "nesedí" na vaši žádost. Vzory a návody odvolání můžete najít na našich stránkách.

Můžeme se o informace soudit?
Pokud vám nevyhověl ani odvolací orgán, můžete se obrátit se žalobou na správní soud. Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího orgánu.

U kterého soudu podat žalobu?
V prvním stupni jsou příslušné krajské soudy, v jejichž obvodu má sídlo odvolací orgán, jehož rozhodnutí musíte napadnout. O kasační stížnosti (opravný prostředek proti rozhodnutí krajského soudu) rozhoduje Nejvyšší správní soud v Brně.

Musíme mít u soudu advokáta?
V prvním stupni to není povinné. V každém případě zaplatíte soudní poplatek 5 000 Kč (který ovšem můžete "vyhrát" zpátky). U Nejvyššího správního soudu už advokáta mít musíte.

Mohu se ptát i zahraničních úřadů?
Aarhuská úmluva o svobodném přístupu k informacím se vztahuje také na instituce Evropské unie (Evropskou komisi a Evropský parlament, ale např. i na Evropskou investiční banku apod.), které jsou financovány z daní občanů. Komunikace s nimi by měla být možná i v českém jazyce. V případě tohoto typu dotazů je možné se obrátit také na informační středisko EU v Praze.

Nenašli jste zde odpověď na Váš dotaz?
Navštivte stránky Arniky věnované právu na informace, případně nám můžete svůj dotaz zaslat prostřednictvím našich stránek.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

loga-fondnno-nros-partnestvi-eeagrants-velka-rgb