en ru


Film Minamata s Johnnym Deppem upozorňuje na znečištění rtutí

25.2.2020 - BERLÍN | Novinky
Zleva: E.L. Settimo (Zero Mercury), K.Brabcová (Arnika), A.M. Smith (vdova po E.Smithovi), Y. Ismawati (Nexus3)
foto: Karolína Brabcová
V pátek 21. 2. měl na filmovém festivalu v Berlinale světovou premiéru film Minamata s Johnnym Deppem v hlavní roli. Snímek režiséra Andrewa Levitase vypráví příběh amerického fotografa Eugena Smithe, který dokumentoval hrozivé zdravotní následky průmyslového znečištění rtutí v japonském městě Minamata. Lidé z Minamaty dodnes trpí poruchami, které se nejhůře projevily u dětí, které se rodily s tělesným i mentálním postižením.

Ku příležitosti uvedení filmu dorazili na festival i zástupci ekologických organizací ze sítě IPEN, jejímž členem je i Arnika. Ekologové upozorňují, že problém, o kterém film vypráví, zdaleka není vyřešený: „Film sice vypráví o události z 70. let v Japonsku, ale znečištění rtutí je bohužel stále aktuální globální problém. Rtuť se do organismu obyvatel Minamaty a hlavně dětí dostávala z ryb ulovených v nedalekém jezeře, kam chemička na břehu jezera vypouštěla vodu znečištěnou rtutí po řadu let. Takto se do našeho těla dostává rtuť i dnes - zejména z dravých mořských ryb.  Dodnes je zdrojem rtuti průmyslová činnost včetně výroby chlóru pomocí rtuti nebo elektřiny v hnědouhelných elektrárnách. Toxická rtuť tak doputuje až do oceánů, odkud se prostřednictvím potravního řetězce hromadí v rybách, které končí na našem jídelním stole," řekla Karolína Brabcová, expertka na toxické látky z Arniky. 

Díky snímkům Eugena Smithe a jeho ženy Aileen Mioko Smithové se o této katastrofě dozvěděl celý svět. 

Jen mezi lety 2010 a 2015 se znečištění rtutí v atmosféře zvýšilo o 20 procent. V roce 2017 vstoupila v platnost Minamatská úmluva o rtuti, která se zabývá životním cyklem rtuti, opatřeními týkajícími se ukončování její těžby, omezováním jejího použití a kontrolou emisí. Nicméně ani tato úmluva není v praxi dostatečně silným opatřením proti používání rtuti. Silný lobbying průmyslových a těžařských skupin umožnil de facto výjimku pro těžbu ropy a zemního plynu, malou úroveň kontroly pro uhelné elektrárny a pokračování použití rtuti v malých zlatých dolech. 

„Film je věnován obětem otrav rtutí nejen v Minamatě, ale i všem lidem postiženým toxickými haváriemi i dlouhodobým znečištěním z průmyslové činnosti. Podobně jako oběti v Minamatě, které se dodnes nedočkaly řádného odškodnění ze strany japonské vlády, statisíce lidí dodnes trpí různým zdravotním postižením, které je fatálně poznamenává na celý život. Zničené životy dětí v Minamatě trpící mentálním postižením obrovského rozsahu je smutným poselstvím filmu. Tvůrci doufají, že jejich film pomůže obětem domoci se spravedlnosti,“ dodala Karolína Brabcová.

Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha