Flóra a fauna vrchu Holibka

9.5.2006 - František Kraus | Články
V následujícím textu najdete bližší informace týkající se vrchu Holibka a okolních ekosystémů, nacházejících se nedaleko města Bíliny. Jedná se o jednu z lokalit, o které se Tým Bořena stará a drží nad nimi patronát.
1. Geologické a geomorfologické poměry lokality

Vrch Holibka je znělcový kužel. Jeho výška je 438,2 m.n.m. Nachází se asi 1,5 km východně od osady Razice, vpravo od silnice spojující Razice se Štěpánovem. Pod vrchem teče přeložený Lukovský potok, který se zde pod Holubkovým mlýnem stéká s potokem Mukovským. Zprvu prudké svahy Holibky jsou postupně vystřídány mírnou pahorkatinou pozvolna se svažující severozápadním směrem do údolí řeky Bíliny.

2. Typy vegetace

1) Vegetace skalních štěrbin je zastoupena zejména na jihozápadním úbočí vrchu Holibka. Jedná se o otevřený skalnatý svah se sporadickou vegetací, ve které je, vedle suchomilných chasmofytů (rostliny skalních štěrbin) jako např. sleziník severní, zastoupen i koniklec luční či hvozdík sivý.

2) Pohyblivé sutě jsou téměř bez vegetace (dominantní rostlinou je tolita lékařská).

3) Vlhké pcháčové louky se na lokalitě vyskytují pouze jako neobhospodařované zbytky dříve pravděpodobně hojně zastoupeného lučního typu nad Holubkovým mlýnem. Vlhké louky byly v této oblasti vesměs odvodněny a přeměněny na intenzivně hnojené louky nebo pole, i když část těchto kultur leží v posledních letech ladem a rychle zarůstá nitrofilní vegetací.

4) Vegetace zraňovaných půd ve spárách a na narušených místech betonového koryta přeložky Lukovského potoka mezi Lysákem a Holibkou – jedná se o relativně druhově bohatou sporadickou vegetaci s převahou druhů jako např. máta dlouholistá, mochna husí, sadec konopáč, kozlík lékařský, třezalka chlumní, šišák vroubkovaný, pomněnka bahenní, sítina sivá, skřípina lesní, ostřice srstnatá aj. Z ohrožených druhů se zde vyskytuje krtičník stinný.

5) Vegetace skalní stepi je vyvinuta na jihozápadním úbočí Holibky v mozaice s vegetací chasmofytů, efemérů (rostliny s krátkým vegetačním cyklem) a nízkých xerofytních křovin. Najdeme zde dominantní kostřavu sivou, dále jsou zastoupeny např. trýzel škardolistý, bělozářka liliovitá, koniklec luční český, mateřídouška časná, žluťucha menší, hadí mord nízký, rozrazil rozprostřený, rozrazil klasnatý, mochna písečná, hvozdík kartouzek.

6) Skalní vegetace sukulentů a efemerů je bohatě zastoupena na jihozápadním úbočí a zejména na plochém vrcholu Holibky. Charakteristický je hojný výskyt šťovíku menšího. Na vrcholové plošině se výrazně uplatňují mechorosty, zejména ploník chluponosný. Z ohrožených druhů se zde v počtu asi 100 jedinců vyskytuje rovněž koniklec luční český.

7) Porosty nízkých xerofilních křovin na jihozápadním úbočí Holibky jsou tvořené především skalníkem celokrajným, v menší míře slivoní trnitou a dubem zimním.

8) Plošně omezené zakrslé doubravy na mělkých vysychavých půdách na temeni vrcholku Holibky a hranách svahů jsou nejteplomilnějším lesním společenstvem lokality. Dominantu tvoří lipnice hajní, z ohrožených druhů se zde vyskytují jeřáb břek, mochna bílá, konopice úzkolistá.

9) Mokřadní společenstva, které najdeme pod Holibkou, hostí např. úpolín evropský a navíc sem byly Týmem Bořena z předpolí Radovesické výsypky přestěhovány bledule jarní a ladoňka dvoulistá.

3. Fauna

Samotná Holibka je domovem pro řadu chráněných či ohrožených druhů živočichů (několik mravenišť rodu Formica, stepník rudý, ještěrka obecná atd.). Mokřady pod vrchem potom hostí např. majku obecnou, užovku obojkovou, zmiji obecnou nebo čolka obecného.

4. Zranitelnost území

Okolní území bylo v minulosti vystaveno negativním vlivům průmyslových aktivit v Podkrušnohorské pánvi. Na jeho severním okraji se nacházela zrušená obec Hetov. Severně od Holibky rovněž prochází přeložka Lukovského potoka a vedení VVN, jehož trasa koliduje s biotopy střídavě vlhkých a podmáčených luk severně od Mukova. Přítomnost dolů způsobila kromě přímé likvidace řady cenných a v rámci Českého středohoří unikátních biotopů rovněž velkoplošnou devastaci podmáčených luk a mokřadů. Z tohoto důvodu se zde vyskytují extenzivní druhově bohaté louky a mokřady pouze v nepatrných zbytcích, často rozčleněných do nesouvislých a plošně omezených fragmentů, vystavených spontánní sukcesi i účinkům intenzivního hospodaření na okolních pozemcích a odsouzených tak k postupnému zániku. Přesto lze ještě v současné době zjistit výskyt řady ohrožených a významných biotopů, zasluhujících ochranu. Rovněž teplomilná nelesní společenstva, s výjimkou skalních stepí, jsou vystavena sukcesním změnám v důsledku ústupu od tradičních forem hospodaření. Vedle dlouhodobých klimatických změn a změn v chemismu půd to vedlo k dlouhodobému ústupu řady reliktních a teplomilných druhů i celých čeledí cévnatých rostlin.

Použitá literatura:

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. (2001): Katalog biotopů ČR, AOPK Praha.

Zelený, V. (1991): Rostliny Bílinska, Grada Publishing, Praha.

Burian, T. (2003): U0127CS - Červený Újezd (Závěrečná zpráva z mapování NATURA 2000).

Domin, K. (1904): České středohoří. Studie fytogeografická.

http://priroda.sdas.cz/botanika/stav.htm

www.borena.arnika.org/nasvrch - 12k

Fotografie vrchu Holibka najdete: zde

Banner-stika

Sledujte nás:
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu

Arnika v zahraničí