Hierarchie nakládání s odpady

Vyrobit – použít – vyhodit. To je překonaný lineární model hospodaření, který vyšel z představy neomezené kapacity Země, která nám poskytuje neomezené množství zdrojů a energie a která bez problémů absorbuje naše odpady. Dnes víme, že tomu tak není. Produkujeme víc emisí, než je planeta schopna vstřebat, většina surovin, které čerpají ekonomiky vyspělých zemí, pochází z neobnovitelných zdrojů (v ČR je to 80 až 88 %). Toto poznání se promítlo v roce 2008 do Rámcové směrnice o odpadech č. 98/2008, ve které poprvé byla definována závazná hierarchie nakládání s odpady (viz obrázek níže).

Hierarchie podtrhuje význam šetření surovinami. Současně vyjadřuje i to, že takovýto přístup má menší dopad na životní prostředí a naše zdraví. Přitom tato strategie zohledňuje celý životní cyklus výrobků, od těžby surovin, jejich zpracování, produkci výrobků, jejich distribuci i nakládání se vzniklými s odpady, protože to přesněji odráží skutečné dopady a materiálové toky (viz tabulka).

Tabulka: Spotřeba surovin na produkci vybraných materiálů a produktů

Při výrobě produktů se nespotřebují pouze suroviny, ale i energie. Na dalším obrázku vidíte, kolik energie je třeba na produkci různých typů materiálu a kolik se ušetří, pokud daná surovina je recyklována či energeticky využita (spálena) a neskončí na skládce. Recyklace přitom předpokládá, že daný materiál nahradí ve výrobě primární surovinu. Tyto tzv. energetické faktory vyčíslila Agentura ochrany životního prostředí USA (USEPA) pro řadu materiálů. Z obrázku jasně vyplývá, že prevencí se ušetří energii nejvíce, ovšem nezanedbatelný je i přínos recyklace. Spalovat má smysl jen to, co nejde využít jinak.

Obrázek : Spotřeba energie ve výrobě a zisk při recyklaci a energetickém využití pro různé druhy materiálů

Předcházení vzniku odpadu je asi jediná cesta ke snižování nákladů na odpady (podobné je to u úspor energie). Obce, které mají nízkou celkovou produkci odpadů, mají často i velmi nízké náklady na provoz odpadového hospodářství.