en ru

Legislativní pozadí IPPC

Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a o integrovaném registru znečišťování (zkráceně „zákon o integrované prevenci“) přímo vychází ze směrnice Rady Evropy 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění. Zákon byl přijat v souvislosti se vstupem České republiky do EU. Před tím v českém právu žádná podobná norma neexistovala a úřady vydávaly dílčí povolení podle složkových zákonů (o ochraně vody, ovzduší, půdy, lidského zdraví, přírody), přičemž integrace jednotlivých rozhodnutí neexistovala.

Integrované povolování nahrazuje dílčí řízení a vyjádření dosud vydávaná podle složkových zákonů. To nijak neomezuje práva občanských sdružení, která se dříve účastnila jednotlivých řízení na základě oprávnění dle § 70 zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V některých případech byla účast veřejnosti zákonem o integrované prevenci rozšířena o oblasti, do nichž neměla dříve občanská sdružení přístup. Nyní se ovšem sdružení musejí stihnout vyjádřit ke všem otázkám v rámci jediného řízení a mají tak na formulaci připomínek méně času.

 

Integrované povolování zahrnuje:
  • schvalovací řízení z hlediska nakládání s odpady (veřejnost až na výjimky neměla a nemá možnost vstupovat dosamostatných řízení vedených podle zákona o odpadech),

  • oblast ochrany ovzduší (veřejnost opět až na určité výjimky neměla a nemá možnost vstupovat do řízení vedených podle zákona o ovzduší),

  • oblast ochrany zdraví a lázeňství a

  • některé další specifi cké oblasti, které popisujeme v kapitole Integrované povolení v otázkách a odpovědích.

 

Nový průmyslový nebo zemědělský provoz musí získat integrované povolení ještě před vydáním stavebního povolení podle stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.). Investor konkrétního zařízení o něj může požádat kdykoli před vydáním stavebního povolení. Jedinou podmínkou je, že musí být ukončen proces EIA (hodnocení vlivů na životní prostředí). Integrované povolení tak může být jedním z prvních povolení vydávaných pro příslušný provoz, předcházejí třeba i územnímu řízení. V praxi ale bývá spíše posledním rozhodnutím před vydáním stavebního povolení.

 

České právo s evropské směrnice

Český zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci vychází v plném rozsahu z evropské směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Proces vydávání integrovaných povolení začal v EU v říjnu 1999, u nás v lednu 2003.

Na základě zkušeností získaných z pravidelných dvouletých hlášení o plnění směrnice IPPC připravuje Evropská komise revizi této a dalších směrnic. Laická a zejména odborná veřejnost může do toho procesu zasahovat a sdělit svá stanoviska přímo příslušným expertům pracujícím na evropské legislativě. Pro každého tak vznikla možnost spolupodílet se na tvorbě budoucí podoby klíčové směrnice „o průmyslových emisích“. Podrobnosti a návrh směrnice jsou dostupné na stránkách Evropské komise.

 

Dosavadní praxe při vydávání integrovaných povolení

Zákon o integrované prevenci stanovil, že od doby jeho účinnosti (2003) do konce října 2007 musejí získat integrované povolení všechny průmyslové a zemědělské podniky, na něž se zákon vztahuje. Jak už jsme uvedli, povinnost se vztahovala nejen na provozy nově uváděné do provozu, ale i na podniky vybudované v minulosti.

Z analýzy Ministerstva životního prostředí vyplynulo, že do stanoveného termínu nesplnila svou povinnost zhruba čtvrtina podniků. Integrované povolení měli získat provozovatelé zhruba 1 850 průmyslových a zemědělských zařízení, vydáno však bylo pouze 1 150 takových povolení. V některých případech se nemusí jednat o samostatné podniky, ale o tzv. technologické jednotky, což mohou být i různé komplexní součásti v rámci jedné továrny. Protože lze povolit více jednotek najednou, počet potřebných povolení je zřejmě nižší, asi 1 500. I tak je ale počet podniků, jež povolení nezískaly, poměrně vysoký.

Žádost o integrované povolení podala naprostá většina provozovatelů. Ovšem část z nich, přestože o této povinnost věděli čtyři roky, tak učinila pozdě. O jejich integrovaných povoleních se tedy stále vedou řízení na krajských úřadech. To se týká cca 21 % podniků. Malá skupina provozovatelů (zhruba 4 %) nepodala žádost o integrované povolení na krajské úřady vůbec.

Teoreticky by úřady mohly zbylé provozy okamžitě uzavřít, protože jejich další činnost je v rozporu se zákonem a může ohrožovat životní prostředí a lidské zdraví. Česká inspekce životního prostředí nebo krajské hygienické stanice mohou provozovatelům za nedodržení zákonné povinnosti uložit pokutu až do výše 7 milionů korun. Přestože nevíme o žádném provozu, který by byl kvůli chybějícímu integrovanému povolení úřady uzavřen, nezaznamenali jsme ani žádný tlak ze strany veřejnosti na vymáhání tohoto zákona. Obyvatelé zřejmě nejsou o procesu integrovaného povolování informování a nesledují, zda podniky v jejich obci či regionu tímto povolováním prošly.

Situace v oblasti integrovaného povolování se liší podle jednotlivých krajů, protože rozložení průmyslových a zemědělských zařízení je nerovnoměrné. Nejméně zařízení je v Praze a nejvíce ve Středočeském kraji, za ním následují Ústecký, Moravskoslezský a Jihomoravský kraj. Nejvíce povolení zbývalo k říjnu 2007 vydat ve Středočeském a Ústeckém kraji. Na Ústecku se přitom nachází nejvíce chemických podniků, u nichž je povolování časově a odborně nejnáročnější.

 

Podrobný přehled o situaci s vydáváním integrovaných povolení k říjnu 2007 (dokument Adobe PDF)vydáváním integrovaných povolení k říjnu 2007 45.7 KB.