Podobně se na to dívají i zástupci BESIPu a dopravní policie: Vinu řidičům připisuje i Miroslav Charouz, koordinátor projektu BESIP v kraji. „Nepřizpůsobují jízdu poloměru zatáček ani povětrnostním podmínkám. Jsou na vině v první řadě, ty zatáčky ani stromy za nehody nemůžou," je přesvědčený Miroslav Charouz, nebo „Prvotní příčina je zde z devadesáti procent příliš rychlá jízda, nedbalost při řízení či špatný manévr řidiče. To byla také příčina posledního letošního úmrtí po nárazu auta staršího muže do stromu v tomto úseku," konstatoval šéf znojemských dopravních policistů Robert Pešek.
Pokud jde o smrtelné následky způsobené příčinou na straně řidiče… Právě proto, že následky nehody mohou být tragické, měl by na ně řidič myslet o to více a jet raději opatrněji. Konec konců, v tomto duchu zní i legislativa: přizpůsobit způsob jízdy, kromě jiného, svým schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu komunikace a povětrnostním podmínkám.
Řidič, který by například chtěl na úzké obousměrné silnici lemované stromy jet devadesátkou, s tím, že je tady přece povolená, zkrátka nemá pravdu, navíc musí předpokládat vozidlo v protisměru. A to nejen proto, že by mu toto vozidlo vjelo do dráhy, ale i proto, aby v kritické situaci nemusel on vjet do dráhy jemu. Stav silnice tedy bezpečnou rychlejší jízdu neumožňuje. Uvědomění si rizik a zároveň omezení provozu v problematických místech by mohla pomoct i revize dopravního značení.
Faktem také je, že aleje jsou spíše okolo silnic nižších tříd, které jsou součástí krajiny stejně jako pole, doprovodná zeleň, potoky, ale i turisté a cykloturisté. Já osobně, když například projíždím stromy lemovanými silnicemi Jeseníků, si nedovolím devadesátkou jet - právě proto, že jsou silnice úzké, pohybují se na nich turisté a vedou okolo nich aleje. Podobně jako by soudný člověk asi nejel devadesátkou na silnici pokryté ledem.
Když se podíváme na silnice vyšších tříd, i při jejich současném projektování se s doprovodnou zelení počítá, musí ale splňovat určitá kritéria co do vzdálenosti od vozovky, rozestupů, rozhledových poměrů. Tak, aby se vyhovělo požadavkům na rychlou a bezpečnou jízdu. Nehledě na to, že zejména při zhoršené viditelnosti mohou právě aleje pomáhat v orientaci a snižovat tak riziko nehod, snižují tvorbu sněhových návějí a podobně. Navíc mají aleje nezanedbatelný přínos pro ekosystém, estetickou hodnotu a jsou součástí historické paměti krajiny, byť se Vám to může ve srovnání s lidskými životy jevit jako malichernost.
S názorem, že aleje okolo silnic patří do minulosti podobně jako kočárová doprava, podle všeho nesouhlasili členové německého automobilového klubu ADAC. Máte-li zájem, zadejte si do Googlu heslo „Německá alejová cesta“. Možná budete překvapeni. Aleje okolo silnic tam sdružení motoristů nejen že nepožaduje kácet, ale naopak podporuje jejich ochranu a výsadbu nových. Ke zlepšení situace jsme po německém vzoru už v minulosti navrhovali zavést novou dopravní značku „Pozor, alej“, která by automaticky měla znamenat snížení maximální rychlosti na 60 km/h a zákaz předjíždění.
Nepopírám, že stromy mohou zhoršovat následky dopravních nehod, vykácení však není řešením. Tím je důslednější kontrola dodržování maximální povolené rychlosti na silnicích, například cíleně v úsecích lemovaných stromy, natírání reflexních pruhů na stromy, ve vhodně vytipovaných úsecích instalace svodidel nebo zavedení nové, výše zmíněné dopravní značky.
Každá zbytečná smrt je tragédií, tedy i ty při nehodách, nicméně vykácení stromů nepovažujeme za řešení. Tím je bezpečná jízda, pro niž by mělo být motivací každého řidiče i uvědomění si, že svým jednáním může způsobit právě i smrt nevinného dítěte. Nezabíjejí totiž stromy, ale nezodpovědnost lidí za volantem.
