en ru

Vyhláška 321/2014 Sb.

Novela zákona o odpadech č. 229/2014 Sb. od 1. 1. 2015 zavedla povinnost obcí zajistit sběr papíru, plastů, skla, kovů a bioodpadů. Podrobnosti obsahuje Vyhláška MŽP č. 321/2014 Sb. o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálního odpadu.

V §1 vyhláška specifikuje, jaké prostředky může obec pro soustřeďování komodit použít. Oddělený sběr může obec provádět prostřednictvím sběrných dvorů, pomocí zařízení, která mají souhlas k provozu dle §14 odst. 1 zákona o odpadech, bioodpady lze sbírat i v tzv. malých zařízeních, a dále pomocí velkoobjemových kontejnerů, sběrných nádob, pytlů či kombinací jednotlivých prostředků.

§2 stanovuje obcím povinnost zajistit místa pro odkládání biologicky rozložitelných odpadů. Zajistit obce musí minimálně sběr rostlinných bioodpadů a to celoročně (aktualizace v roce 2018 pod číslem 210/2018 Sb.). V době od 1. listopadu do 31. března je možné sběr přizpůsobit klimatickým podmínkám a produkci odpadů. Povinnost sbírat bioodpady i v zimě platí od 1. 1. 2019. Od 1. 1. 2020 jsou obce povinni zajistit celoročné sběr jedlých olejů a tuků.

V praxi lze sběr bioodpadů realizovat různě. Doporučit lze tyto postupy:

a) Nejlepší odpad je žádný odpad. Nakládání s odpady stojí peníze. To co lidé jako odpad neodloží, to není nutné řešit. Vyhláška MŽP sice nestanovuje jako možný způsob řešení otázky bioodpadů domácí kompostování, ale současně platí, že odpad, který nevzniká, není třeba někam odkládat. Proto je pro obce smysluplné domácí kompostování podporovat, domácnosti ušetří, pokud si budou kompostovat sami. To koneckonců platí o prevenci obecně.

b) Z novely zákona plyne, že obce jsou povinny zajistit místa pro odkládání veškerého vyjmenovaného odpadu. Z toho lze odvodit, že veřejnost může vyvíjet určitý tlak na obce, aby tato místa zřídila. Je třeba si ale současně uvědomit, že obec sice má povinnost systém zřídit, ale současně nám může náklady vyúčtovat (v Německu dokonce mají obce povinnost účtovat lidem plné náklady na nakládání s odpady). Proto má smysl hledat společná řešení v závislosti na místních podmínkách.

c) Pro menší obce (500 až 1500 obyvatel), kde není potřebná infrastruktura, se jako řešení jeví vybudování tzv. malého zařízení, kompostárny s kapacitou do 150 tun za rok. Podmínky pro jeho výstavbu a provoz naleznete v Metodickém pokynu, který vyšel ve Věstníku MŽP ČR č. 7/2012. Výhodné pro obec může být, pokud se o takové zařízení stará místní zemědělec (ušetří se na nákupu techniky, smí využít bez certifikace kompost na svém poli).

d) Komunitní kompostárny. Další možnost je v obci zavést systém komunitního kompostování. Dle vyhlášky musí být jeho kapacita dostatečná (pro celou obec). Nevýhodou komunitní kompostárny je, že zde není možné zpracovávat kuchyňské odpady. V budoucnu je možné, že obce budou mít povinnost shromažďovat i ty. Zahraniční zkušenosti říkají, že může být výhodné třídit kuchyňské odpady samostatně (jejich objem je menší, mohou mít jinou logistiku), že to vyjde levněji. Obce by pak mohli komunitní kompostárny provozovat i po zavedení povinnost sběru kuchyňských odpadů.

e) Sběrné dvory. Bioodpady lze shromažďovat na sběrném dvoře a pak předávat k dalšímu zpracování. Pokud obec sběrný dvůr nemá, ale v rámci spolupráce na regionální úrovni mohou lidé vozit objemné, nebezpečné, příp. další odpady do sběrného dvoru v blízké obci v okolí, lze i toto považovat za plnění Vyhlášky 321/2014 Sb. Podmínkou je, že sběrný dvůr musí být schválen podle §14.1 zákona o odpadech a musí být v dostupné vzdálenosti. Obec uvedený sběrný dvůr uvede ve své vyhlášce. Nevýhodou tohoto opatření je, že se na nakládání s bioodpady v obci prakticky nic nezmění. Cílem obce by mělo něco s bioodpady dělat, protože tak lze snížit produkci směsného odpadu. V malých obcích to smysl mít nemusí. Je třeba posuzovat případ od případu.

f) Využití velkoobjemových kontejnerů. Vzhledem k charakteru odpadu a vzhledem k tomu, že obce jsou povinny zajistit místa pro odkládání bioodpadů, je nutné velkoobjemové kontejnery přistavovat týdně. Jarní a podzimní svoz nestačí ke splnění.

g) Sběr bioodpadů do nádob. Tento sběr je výhodný z důvodu, že takto lze sbírat i kuchyňské odpady. V případě, že se obec chystá sbírat bioodpady do nádob, je třeba sledovat náklady na jejich svoz. Pokud se obec rozhodne bioodpady vozit na zařízení mimo svůj katastr, mohou být vysoké. Náklady závisí jednak na svozové vzdálenosti, jednak na použité svozové technice a jejím vytížení. I zde je proto výhodné řešit svoz bioodpadu na regionální úrovni. Náklady na svoz potom budou obdobné nákladům na svoz směsného odpadu, menší bude poplatek za zpracování. Při nevhodném nastavení systému mohou být ale náklady na zpracování bioodpadů i několikanásobně vyšší. Svoz bioodpadu je možné zpoplatnit (v obcích, kde není placen místní poplatek) a tím vyvinout tlak, aby lidé doma nepřestávali kompostovat.

§3 obcím stanovuje povinnost zajistit celoroční sběr papíru, plastů, skla a kovů. Sběr papíru, plastů a skla byl zaveden ve většině obcí ještě před vydáním vyhlášky. Sběr kovů je možné provádět v rámci provozu sběrných dvorů či sběrných míst, ve spolupráci s výkupnou (po dohodě ji lze začlenit do systému obce), pomocí nádob na sběr kovů (byly instalovány například v některých částech Prahy) a pytlů (pytlový sběr je rozšířen například v Libereckém kraji). Kovy je možné sbírat také společně s jinými komoditami (nejčastěji s plasty). Sběr kovů lze provádět také v rámci pravidelně organizovaného sběru kovů, v rámci tzv. železných nedělí (tento způsob ale neodpovídá výkladu MŽP). Sběr mohou pro obce zajišťovat např. hasiči. Podrobnější informace ke sběru kovů obsahuje Zpravodaj EKO-KOMu pro obce 1/2015.

§4 stanovuje obcím povinnost zajistit sběr nebezpečného odpadu. Tuto povinnost už obce musí plnit. Nejedná se o novinku.

Další zdroje informací:

Výklad MVČR ke zmocnění vydat obecně závaznou vyhlášku, kterou se stanoví systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem

Prezentace Ing. Kristýny Husákové z MŽP

Zpracoval: Milan Havel, Arnika – program Toxické látky a odpady

Poslední aktualizace: 17. říjen 2018

Odpadová politika ČR

Odpadové politika České republiky v oblasti komunálních odpadů prošla během posledních 20 let významnými změnami. Většina z nich byla pozitivních. Ve městech i obcích máme nádoby na tříděný sběr papíru, plastů, skla, roste sběr nápojových kartonů, kovů a textilu. V řadě měst se začal sbírat bioodpad. Zajištěn je zpětný odběr baterií a elektrospotřebičů. Díky opatřením ve výrobě, klesá množství nebezpečného odpadu. Ten co přesto vznikne, můžeme odnést na sběrný dvůr nebo odevzdat v době jeho mobilního sběru. Podstatně se zpřísnily požadavky na skládky a spalovny odpadů.

Hlavním hnacím motorem rozvoje odpadového hospodářství je evropská legislativa. V naší legislativě zatím máme implementovány cíle pro rok 2020.

Směrnice o skládkách dopadů č. 1999/31/EC nás zavazuje snížit množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaného na skládky v roce 2020 na 35 % množství produkovaného v roec 1995. Vzhledem k tomu, že jsme do bilance roku 1995 zahrnuli jen část produkce, bude tento cíl obtížně plněn. Bližší komentář naleznete ve studii, který jsme na toto téma vypracovali. Problém spočívá v tom, že na rozdíl od mnohých zemí EU15, jsme v ČR neevidovali odpad ze zahrad a z údržby zeleně a tak ho v bilanci roku 1995 nemáme započten. Produkce 148 kg/obyv/rok neodpovídá skutečnosti, například Německo uvedlo produkci 346 kg/obyv/rok. Díky tomu je pro ČR (a další východoevropské státy) podstatně obtížnější tuto směrnici splnit.

Rámcová směrnice o odpadech č. 98/2008 po nás požaduje, abychom v roce zvýšili recyklaci komunálních odpadů.Jednotlivé státy EU si mohli zvolit jeden z těchto 4 cílů:

  1. recyklovat 50 % papíru, skla, plastů a kovů z domovního odpadu
  2. recyklovat 50 % papíru, skla, plastů a kovů z komunálního odpadu (domovní odpad a jemu podobný odpad ze živností)
  3. recyklovat 50 % domovního odpadu
  4. recyklovat 50 % komunálních odpadů (domovní odpad a jemu podobný odpad ze živností)

ČR se rozhodla pro možnost 2, kterou lze hodnotit jako tu nejméně náročnou. Faktem však je, že se pro ni rozhodla většina zemí EU. Podle první zprávy o plnění Plánu odpadového hospodářství ČR je již tento cíl splněn, ovšem mezitím EU schválila legislativní balíček k tzv. oběhovému hospodářství. Ten stanovil nové cíle a to:

  1. v roce 2025 recyklovat 55 % komunálních odpadů
  2. v roce 2030 recyklovat 60 % komunálních odpadů
  3. v roce 2035 recyklovat 65 % komunálních odpadů
  4. v roce 2035 skládkovat maximálně 10 % komunálních odpadů
  5. v roce 2030 recyklovat 70 % obalů

Vzhledem k tomu, že jsme si pro rok 2020 vybrali poměrně snadný cíl, bude o to náročnější splnit cíl pro rok 2025. Podle našich propočtů to znamená zrecyklovat asi o 900 tisíc tun komunálních odpadů více než nyní (úroveň recyklace v roce 2017 je přibližně 38 %).

Zvýšený tlak je také na předcházení vzniku odpadů. Díky tomu tlaku se i tato oblast úspěšně rozvíjí. Cíle pro předcházení vzniku odpadů obsahuje Program předcházení vzniku odpadů. Zpoplatnění či zákaz použití může přinést nyní v evropském parlamentu projednávaná směrnice o regulaci plastů na jedno použití.

Datum poslední aktualizace: 17. října 2018

Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu