en ru

Stockholmská úmluva - plné znění

Sdělení

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. května 2001 byla ve Stockholmu přijata Stockholmská úmluva o perzistentních organických polutantech.

Jménem české republiky byla Úmluva podepsána ve Stockholmu dne 23. května 2001.

S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 6. Srpna 2002.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 26 odst. 1 dne 17. května 2004 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku.

Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

STOCKHOLMSKÁ ÚMLUVA O PERZISTENTNÍCH ORGANICKÝCH POLUTANTECH

Smluvní strany této úmluvy,

Uznávajíce, že perzistentní organické polutanty mají toxické vlastnosti, jsou odolné vůči degradaci, mají schopnost bioakumulace a jsou přenosné vzduchem, vodou a migrujícími organismy přes hranice států a ukládají se daleko od místa jejich vstupu do prostředí, kde se hromadí v zemských a vodních ekosystémech, vědomy si obav o zdraví, které vyvolává na místní úrovni zejména v rozvojových zemích expozice perzistentním organickým polutantům., zvláště pak vlivů na ženy a tím i na budoucí generace, berouce na vědomí, že zvláště arktické ekosystémy a původní společenství jsou ohroženy hromaděním perzistentních organických polutantů v organismech a že kontaminace jejich tradičních potravin je otázkou veřejného zdraví, vědomy si nutnosti globální akce, pokud jde o perzistentní organické polutanty, pamětlivy rozhodnutí 19/13 C ze 7. února 1997 Řídící rady Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí, které má iniciovat mezinárodní činnost pro ochranu lidského zdraví a životního prostředí pomocí opatření, která budou snižovat a/nebo odstraňovat emise a vypouštění perzistentních organických polutantů, připomínajíce si příslušná ustanovení významných mezinárodních úmluv o životním prostředí, zvláště Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu a Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, včetně regionálních dohod vzniklých v rámci jejího článku 11, připomínajíce si rovněž příslušná ustanovení Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji a agendy 21, berouce na vědomí, že předběžná opatrnost je v zájmu všech smluvních stran a je zakotvena v této úmluvě, uznávajíce, že tato úmluva a ostatní mezinárodní dohody v oblasti obchodu a životního prostředí se vzájemně podporují, potvrzujíce znovu, že státy, v souladu s Chartou Organizace spojených národů a se zásadami mezinárodního práva, mají svrchované právo využívat své zdroje ve shodě se svou vlastní politikou ochrany životního prostředí a rozvoje a mají zodpovědnost zajistit, aby činnosti v rámci jejich jurisdikce nebo řízení nezpůsobovaly poškození životního prostředí jiných států či oblastí mimo hranice jejich vnitrostátní jurisdikce, berouce v úvahu okolnosti a jednotlivé požadavky rozvojových zemí, obzvláště pak těch nejméně rozvinutých, a zemí s přechodnou ekonomikou, zvláště pak potřebu posílit jejich národní možnosti pro hospodaření s chemickými látkami, včetně přenosu technologie, zajištění finanční a technické pomoci a podpory spolupráce mezi smluvními stranami, berouce plně v úvahu Akční program pro udržitelný rozvoj malých ostrovních rozvojových států, který byl přijat na Barbadosu dne 6. Května 1994, zaznamenávajíce příslušné možnosti rozvinutých a rozvojových zemí, jakož i společné, avšak rozdílné odpovědnosti států, jak je stanoveno v zásadě 7 Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji, uznávajíce významný přínos toho, že soukromý sektor a nevládní organizace mohou přispívat k dosažení snížení a/nebo odstranění emisí a vypouštění perzistentních organických polutantů, zdůrazňujíce důležitost toho, aby výrobci perzistentních organických polutantů převzali odpovědnost za omezení nepříznivých vlivů způsobovaných jejich výrobky a za poskytování informací uživatelům, vládám a veřejnosti o nebezpečných vlastnostech těchto chemických látek, vědomy si potřeby učinit opatření pro prevenci nepříznivých vlivů způsobených perzistentními organickými polutanty ve všech stádiích jejich životního cyklu, znovu potvrzujíce zásadu 16 Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji, podle níž by vnitrostátní orgány měly usilovat o podporu internalizace nákladů na životním prostředí a používání ekonomických nástrojů, berouce v úvahu to, že znečišťovatel by měl v zásadě nést náklady za znečištění, s ohledem na veřejný zájem a aniž by došlo k narušení mezinárodního obchodu a investic, vyzývajíce smluvní strany, které nemají systémy řízení a hodnocení pro pesticidy a průmyslové chemické látky, aby tyto systémy vypracovaly, uznávajíce důležitost rozvoje a používání alternativních postupů a chemických látek šetrných k životnímu prostředí, rozhodnuty chránit lidské zdraví a životní prostředí před škodlivými vlivy perzistentních organických polutantů, se dohodly takto:

Článek 1

Cíl

S vědomím přístupu předběžné opatrnosti, tak jak je stanoven v zásadě 15 Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji, je cílem této úmluvy chránit lidské zdraví a životní prostředí před perzistentními organickými polutanty.

Článek 2

Definice

Pro účely této úmluvy se:

  1. „smluvní stranou“ rozumí stát nebo organizace regionální hospodářské integrace, které souhlasily se závazky této úmluvy a pro které je tato úmluva platná;
  2. „organizací regionální hospodářské integrace“ rozumí organizace tvořená svrchovanými státy dané oblasti, na niž její členské státy převedly své pravomoci vzhledem k záležitostem upraveným touto úmluvou a která je plně oprávněna v souladu s jejími vnitřními postupy podepsat, ratifikovat, přijmout, schválit tuto úmluvu nebo k ní přistoupit;
  3. „smluvními stranami přítomnými a hlasujícími“ rozumějí strany přítomné a odevzdávající hlas pro nebo proti.

Článek 3

Opatření pro omezení nebo odstranění úniků při zamýšlené výrobě a použití

  1. Každá smluvní strana:
    1. Zabrání a /nebo učiní právní a administrativní opatření nezbytná pro odstranění:
      1. své výroby a použití chemických látek uvedených v příloze A podle ustanovení této přílohy; a
      2. svého dovozu a vývozu chemických látek uvedených v příloze A v souladu s ustanoveními odstavce 2; a
    2. omezí svou výrobu a použití chemických látek uvedených v příloze B v souladu s ustanoveními této přílohy.
  2. Každá smluvní strana učiní opatření, aby zajistila:
    1. že chemická látka uvedená v příloze A nebo příloze B je dovážena jen:
      1. pro účel odstranění postupem šetrným k životnímu prostředí, jak je stanoveno dále v čl. 6 odst. 1 písm. d); nebo
      2. pro použití nebo účel povolený této smluvní straně podle přílohy A nebo přílohy B;
    2. že chemická látka uvedená v příloze A, pro jejíž výrobu nebo použití platí jakákoli zvláštní výjimka, nebo chemická látka uvedená v příloze B, pro jejíž výrobu nebo použití platí jakákoli zvláštní výjimka či přijatelný účel, je při dodržování všech příslušných ustanovení ve stávajících mezinárodních nástrojích předběžného souhlasu ve skutečnosti vyvážena pouze:
      1. pro účel odstranění postupem šetrným k životnímu prostředí, jak je stanoveno dále v čl. 6 odst. 1 písm. d);
      2. do smluvní strany, která má povoleno používat tuto chemickou látku podle přílohy A nebo přílohy B; nebo
      3. do státu, který není smluvní stranou této úmluvy a který poskytuje roční osvědčení vyvážející smluvní straně. Toto osvědčení vymezuje zamýšlené použití chemické látky a obsahuje prohlášení, že s ohledem na tuto chemickou látku se dovážející stát zavázal:
  1. chránit lidské zdraví a životní prostředí tím, že učiní nezbytná opatření pro minimalizaci nebo prevenci úniků;
  2. vyhovět ustanovením či. 6 odst. 1; a
  3. vyhovět tam, kde je to vhodné, ustanovením odstavce 2 části II přílohy B.

Osvědčení rovněž obsahuje veškerou příslušnou podpůrnou dokumentaci, jako je legislativa, regulativní nástroje nebo správní a politická doporučení. Vyvážející smluvní strana předloží osvědčení sekretariátu do šedesáti dnů po jeho obdržení.

  1. že chemická látka uvedená v příloze A, pro jejíž výrobu a použití již v žádné smluvní straně neplatí zvláštní výjimky, není z této smluvní strany vyvážena, s výjimkou těch případů, kdy se jedná o odstranění postupem šetrným k životnímu prostředí, jak je stanoveno v čl. 6 odst. 1 písm. d);
  2. pro účely tohoto odstavce termín „stát, který není smluvní stranou této úmluvy“ zahrnuje, s ohledem na určitou chemickou látku, stát nebo organizaci regionální hospodářské integrace, které nesouhlasily s tím, že budou vázány Úmluvou, pokud se jedná o tuto chemickou látku.
  3. Každá smluvní strana, která má jeden nebo více systémů řízení a hodnocení nových pesticidů nebo nových průmyslových chemických látek, přijme regulační opatření s cílem předejít výrobě a používání nových pesticidů nebo nových průmyslových chemických látek, které podle kritérií v odstavci 1 přílohy D vykazují vlastnosti perzistentních organických polutantů.
  4. Každá smluvní strana, která má jeden nebo více systémů řízení a hodnocení pesticidů nebo průmyslových chemických látek, vezme tam, kde je to vhodné, při hodnocení běžně používaných pesticidů nebo průmyslových chemických látek v úvahu v rámci těchto systémů kritéria uvedená v odstavci 1 přílohy D.
  5. Nestanoví-li se v této úmluvě jinak, odstavce 1 a 2 se nepoužijí na množství chemické látky používané v rozsahu laboratorních výzkumů nebo jako referenční vzorek.
  6. Kterákoli smluvní strana, která má zvláštní výjimku v souladu s přílohou A nebo zvláštní výjimku nebo přijatelný účel v souladu s přílohou B, učiní patřičná opatření, aby zajistila, že jakákoli výroba nebo použití při této výjimce nebo účelu jsou prováděny způsobem, který předchází dopadu nebo minimalizuje dopad na člověka a únik do životního prostředí. Pro výjimečná použití nebo přijatelné účely, kdy za normálních podmínek použití dochází k vědomým únikům do životního prostředí, je třeba vzít v úvahu všechny použitelné normy a pokyny, aby tyto úniky měly minimální rozsah.

Článek 4

Registr zvláštních výjimek

  1. Tímto je zřízen registr pro účely identifikování smluvních stran, které mají zvláštní výjimky uvedené v příloze A nebo příloze B. Tento registr neuvádí smluvní strany používající ustanovení v příloze A nebo příloze B, která mohou být uplatněna všemi smluvními stranami. Registr je udržován sekretariátem a je přístupný veřejnosti.
  2. Registr obsahuje:
    1. seznam typů zvláštních výjimek odvozených z přílohy A a přílohy B;
    2. seznam smluvních stran, které mají zvláštní výjimku uvedenou v příloze A nebo v příloze B; a
    3. seznam termínů ukončení platnosti pro každou registrovanou zvláštní výjimku.
    4. Kterýkoliv stát, když se stane smluvní stranou, může prostřednictvím písemného oznámení sekretariátu zaregistrovat jeden nebo více typů zvláštních výjimek uvedených v příloze A nebo v příloze B.
    5. Pokud není uvedeno smluvní stranou v registru dřívější datum nebo není povoleno prodloužení podle odstavce 7, všechny registrace zvláštních výjimek ukončí svou platnost pro určitou chemickou látku po pěti letech od data vstupu této úmluvy v platnost.
    6. Konference smluvních stran na svém prvním zasedání rozhodne o postupu přezkoumání zápisů do registru.
    7. Před přezkoumáním zápisu do registru předloží dotčená smluvní strana sekretariátu zprávu odůvodňující její přetrvávající potřebu registrace této výjimky. Sekretariát zpřístupní zprávu všem smluvním stranám. Přezkoumání registrace se provádí na základě všech dostupných informací. Následně, pokud to bude považovat za vhodné, může konference smluvních stran udělit dotčené smluvní straně doporučení.
    8. Konference smluvních stran může na žádost dotčené smluvní strany rozhodnout o prodloužení platnosti zvláštní výjimky na dobu až pěti let. Konference smluvních stran při tomto rozhodování respektuje zvláštní situaci smluvních stran rozvojových zemí s přechodnou ekonomikou.
    9. Smluvní strana může kdykoli stáhnout z registru zápis zvláštní výjimky písemným oznámením sekretariátu. Stažení vstupuje v platnost dnem uvedeným v oznámení.
    10. Pokud již žádná smluvní strana nemá zaregistrován určitý typ zvláštní výjimky, nelze vzhledem k tomu učinit žádné nové registrace.

Článek 5

Opatření pro omezení nebo odstranění úniků při nezamýšlené výrobě

Každá smluvní učiní minimálně následující opatření, aby omezila celkové úniky antropogenních zdrojů každé chemické látky uvedené v příloze C, a to s cílem úniky dále minimalizovat a tam, kde je to možné, je zcela odstranit:

  1. Vytvoří akční plán nebo případně regionální nebo subregionální akční plán v průběhu dvou let od data vstupu této úmluvy v platnost a následně jej zavede jako část svého implementačního plánu uvedeného v článku 7, určeného pro identifikování, charakterizování a označení úniků chemických látek uvedených v příloze C a pro usnadnění provádění písmen b) až e). Akční plán má obsahovat tyto položky:
    1. Vyhodnocení skutečných a předpokládaných úniků, včetně vytvoření a aktualizace evidence zdrojů a odhadů úniků se zřetelem na kategorie zdrojů uvedené v příloze C;
    2. Vyhodnocení účinnosti zákonů a politik smluvní strany, pokud jde o kontrolu těchto úniků;
    3. Strategie pro splnění závazků tohoto odstavce, berouce v úvahu vyhodnocení v pododstavcích i) a ii);
    4. Kroky pro podporu výchovy a výcviku s ohledem na tyto strategie a uvědomování si jich;
    5. Přezkoumání těchto strategií a jejich úspěchů každých pět let z hlediska splnění závazků tohoto odstavce; tato přezkoumání se zahrnou do zpráv předkládaných podle článku 15;
    6. Rozvrh provádění akčního plánu, včetně strategií a opatření v něm uvedených;
  1. podpoří používání vhodných, proveditelných a účelných opatření, jimiž může být rychle dosaženo skutečného a významného snížení úrovně úniků nebo odstranění zdroje úniků;
  2. podpoří rozvoj a tam, kde se to zdá být vhodné, bude požadovat použití náhradních nebo upravených materiálů, výrobků a postupů k prevenci vzniku a úniků chemických látek uvedených v příloze C, a to s přihlédnutím k obecným zásadám uvedeným v příloze C pro předcházení a omezování úniků a k pokynům, které mají být přijaty rozhodnutím konference smluvních stran;
  3. podpoří a v souladu s rozvrhem provádění akčního plánu bude požadovat použití nejlepších dostupných technik pro nové zdroje v rámci kategorií zdrojů, které smluvní strana uvedla jako spolehlivé pro tuto činnost ve svém akčním plánu, zvláště s počátečním zaměřením na kategorie zdrojů uvedené v části II přílohy C. Požadavek na použití nejlepší dostupné techniky pro nové zdroje v kategoriích uvedených v části II této přílohy se zavede postupně, jakmile to bude proveditelné, ale nejpozději do čtyř let po vstupu v platnost této úmluvy pro tuto smluvní stranu. Smluvní strany by měly při použití nejlepší dostupné techniky a nejlepších postupů šetrných k životnímu prostředí vycházet z obecních zásad pro preventivní opatření a snížení úniků uvedených v této příloze a pokynů pro nejlepší dostupné techniky a nejlepší postupy šetrné k životnímu prostředí, které mají být přijaty rozhodnutím konference smluvních stran;
  4. v souladu se svým akčním plánem podpoří použití nejlepších dostupných technik a nejlepších postupů šetrných k životnímu prostředí:
    1. pro stávající zdroje v rámci kategorií zdrojů uvedených v části II přílohy C a v rámci těchto kategorií zdrojů, jak jsou uvedeny v části III přílohy C; a
    2. pro nové zdroje v rámci těch kategorií zdrojů, jak jsou uvedeny v části III přílohy C, které smluvní strana neoznačila podle písmene d).

Při použití nejlepší dostupné techniky a nejlepších postupů šetrných k životnímu prostředí by smluvní strany měly vzít v úvahu obecné zásady pro preventivní opatření a snížení úniků v příloze C a pokyny pro nejlepší dostupné techniky a nejlepší postupy šetrné k životnímu prostředí, které mají být přijaty rozhodnutím konference smluvních stran;

  1. pro účely tohoto odstavce a přílohy C:
    1. se „nejlepšími dostupnými technikami“ rozumí nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich provozních metod, které ukazují praktickou vhodnost určitých technik k vytváření základu pro stanovení mezních hodnot úniků, jejichž smyslem je předejít únikům, a tam, kde to není proveditelné, obecně omezit úniky chemických látek uvedených v části I přílohy C a jejich dopad na životní prostředí jako celek: V tomto směru:
    2. „techniky“ zahrnují jak používanou technologii, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, stavěno, udržováno, provozováno a vyřazováno z provozu;
      1. se „dostupnými“ technikami rozumějí takové techniky, které jsou dostupné pro provozovatele a které jsou vyvinuty v rozsahu umožňujícím zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek při zvážení nákladů a výhod; a
      2. se „nejlepšími“ rozumějí nejúčinnější při dosažení vysoké obecní úrovně ochrany životního prostředí jako celku;
      3. se „nejlepšími postupy šetrnými k životnímu prostředí“ rozumí používání nejvhodnější kombinace kontrolních opatření a strategií šetrným k životnímu prostředí;
      4. se „novým zdrojem“ rozumí jakýkoli zdroj, jehož stavba nebo podstatná úprava je zahájena nejméně rok po datu:
        1. vstupu v platnost této úmluvy pro dotčenou smluvní stranu; nebo
        2. vstupu v platnost změny přílohy C pro dotčenou smluvní stranu, kde se zdroj stává předmětem ustanovení této úmluvy pouze na základě této změny.

g. Mezní hodnoty úniků nebo provozní normy mohou být použity smluvní stranou pro splnění jejich závazků týkajících se nejlepších dostupných technik podle tohoto odstavce.

Článek 6

Opatření pro omezení nebo odstranění úniků z rezervních zásob a odpadů

  1. Pro zajištění toho, aby rezervní zásoby chemických látek uvedených bud v příloze A nebo v příloze B nebo rezervní zásoby tyto chemické látky obsahující a odpady, včetně výrobků a zboží, které se následně stávají odpadem a sestávají se, obsahují nebo jsou znečištěné chemickými látkami uvedenými v přílohách A, B nebo C, byly obhospodařovány způsobem chránícím lidské zdraví a životní prostředí, každá smluvní strana:
  1. Vypracuje příslušné strategie pro identifikaci:
    1. rezervních zásob sestávajících se nebo obsahujících chemické látky uvedené v příloze A nebo příloze B; a
    2. používaných výrobků a zboží a odpadů sestávajících se, obsahujících nebo znečištěných chemickými látkami uvedenými v přílohách A, B nebo C;
  2. identifikuje, v proveditelné míře, rezervní zásoby sestávající se nebo obsahující chemické látky uvedené buď v příloze A nebo v příloze B na základě strategií odpovídajících písmenu a);
  3. nakládá s rezervními zásobami vhodným, bezpečným, účinným a z hlediska životního prostředí šetrným způsobem. Rezervní zásoby chemických látek uvedených buď v příloze A nebo v příloze B potom, kdy již není povoleno, aby byly dále používány podle kterékoli zvláštní výjimky uvedené v příloze A nebo podle kterékoli zvláštní výjimky nebo přijatelného účelu uvedených v příloze B, kromě rezervních zásob, na které se vztahuje povolení, aby byly vyváženy podle čl. 3 odst. 2, jsou považovány za odpad a nakládá se s nimi ve smyslu písmene d);
  4. učiní patřičná opatření, aby takovéto odpady, včetně výrobků a zboží, které se stávají následně odpadem:
    1. byly zpracovávány, shromažďovány, přepravovány a skladovány způsobem šetrným k životnímu prostředí;
    2. byly odstraňovány takovým způsobem, že obsah perzistentních organických polutantů je odbourán nebo nevratně přeměněn na takové látky, které nevykazují vlastnosti perzistentních organických polutantů, nebo aby byly odstraňovány jiným způsobem šetrným k životnímu prostředí, pokud zničení nebo nevratná přeměna nepředstavují z hlediska životního prostředí přednostní řešení nebo jestliže obsah perzistentních organických polutantů je nízký, přičemž je třeba vycházet z mezinárodních pravidel, norem a pokynů, včetně těch, které mohou být vytvořeny na základě odstavce 2, a příslušných globálních a regionálních režimů řídících nakládání s nebezpečnými odpady;
    3. nebyly odstraňovány metodami, které by mohly vést k obnově, recyklaci, rekultivaci, přímému opětovnému použití nebo alternativnímu perzistentních organických polutatnů; a
    4. byly vyváženy přes hranice států pouze při dodržování příslušných mezinárodních pravidel, norem a pokynů;
  5. vyvine úsilí k vytvoření vhodných strategií pro identifikaci míst znečištěných chemickými látkami uvedenými v přílohách A, B nebo C; jestliže se provádí asanace takovýchto míst, musí být prováděna způsobem šetrným k životnímu prostředí.
  6. Konference smluvních stran úzce spolupracuje s příslušnými orgány Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných opadů přes hranice států a jejich zneškodňování, aby mezi jiným:
    1. Byly stanoveny úrovně odstranění nebo nevratné přeměny látek, jimiž se prokáže, že nejsou vykazovány charakteristiky perzistentních organických polutantů vymezené v odstavci 1 přílohy D;
    2. Bylo určeno, které způsoby odstranění jsou považovány za šetrné k životnímu prostředí vzhledem k výše uvedenému; a
    3. Byly v případě potřeby stanoveny úrovně koncentrací chemických látek uvedených v přílohách A, B a C za účelem určení nízkého obsahu perzistentních organických polutantů viz odstavec 1 písm. d) pododstavec ii).

Článek 7

Implementační plány

  1. Každá smluvní strana:
    1. Vytvoří a vynasnaží se zavést implementační plán k plnění závazků v rámci této úmluvy;
    2. Předloží svůj implementační plán konferenci smluvních stran do dvou let od data, kdy pro ni tato úmluva vstoupí v platnost; a
    3. Pravidelně přezkoumá a provede v případě potřeby aktualizaci svého implementačního plánu, a to způsobem stanoveným rozhodnutím konference smluvních stran.
    4. Smluvní strany spolupracují v případě potřeby přímo nebo prostřednictvím globálních, regionálních nebo subregionálních organizací a konzultují s dalšími vnitrostátními zúčastněnými stranami, včetně ženských organizací a skupin zapojených do problematiky zdraví dětí, s cílem zjednodušit vytváření, uplatňování a aktualizaci svých implementačních plánů.
    5. Smluvní strany se vynasnaží využít a v případě potřeby vytvořit prostředky pro začlenění vnitrostátních implementačních plánů pro perzistentní organické polutanty do svých strategií udržitelného rozvoje.

Článek 8

Zařazení chemických látek do příloh A, B a C

  1. Smluvní strana může předložit sekretariátu návrh na zařazení chemické látky do příloh A, B a/nebo C. Návrh obsahuje informaci stanovenou v příloze D. Při vypracování návrhu mohou smluvní straně pomáhat ostatní smluvní strany a/nebo sekretariát.
  2. Sekretariát ověří, zda návrh obsahuje informace stanovené v příloze D. Jestliže sekretariát usoudí, že návrh obsahuje informace takto stanovené, postoupí návrh Výboru pro hodnocení perzistentních organických polutantů.
  3. Výbor prozkoumá návrh a pružným a průhledným způsobem použije kontrolní kritéria stanovená v příloze D, přičemž zváží všechny poskytnuté informace komplexním a vyváženým způsobem.
  4. Jestliže Výbor rozhodne, že:
    1. Hodnotící kritéria byla splněna, prostřednictvím sekretariátu zpřístupní návrh a vyhodnocení Výboru všem mluvním stranám a pozorovatelům a vyzve k předání informací stanovených v příloze E; nebo
    2. Hodnotící kritéria nebyla splněna, informuje prostřednictvím sekretariátu všechny smluvní strany a pozorovatele a zpřístupní návrh a vyhodnocení Výboru všem smluvním stranám a návrh odloží.
    3. Kterákoli smluvní strana může opětovně předložit Výboru návrh, který byl výborem odložen podle odstavce 4. Opětovné předložení může obsahovat jakékoli zájmy smluvní strany a rovněž odůvodnění pro dodatečné posouzení Výborem. Jestliže Výbor podle postupu návrh opět odloží, smluvní strana může vyžadovat rozhodnutí Výboru a konference smluvních stran zváží tuto záležitost na svém příštím zasedání. Konference smluvních stran může na základě hodnotících kritérií v příloze D a s ohledem na vyhodnocení Výboru a všechny dodatečné informace poskytnuté smluvní stranou nebo pozorovatelem rozhodnout, že návrh by měl být projednán.
    4. Když \výbor rozhodl, že hodnotící kritéria byla splněna, nebo konference smluvních stran rozhodla, že návrh má být projednán, Výbor opětovně přezkoumá návrh, přičemž vezme v úvahu všechny závažné dodatečně obdržené informace a připraví návrh profilu rizika v souladu s přílohou E. Tento návrh zprostředkuje prostřednictvím sekretariátu všem smluvním stranám a pozorovatelům, shromáždí od nich technické připomínky a po jejich zvážení dokončí profil rizika.
    5. Jestliže, na základě profilu rizika provedeného v souladu s přílohou E, Výbor rozhodne, že:
    6. chemická látka pravděpodobně způsobí jako výsledek svého rozsáhlého přenosu v životním prostředí význačné nepříznivé vlivy na lidské zdraví a/nebo na životní prostředí, a to takové, že globální opatření má své opodstatnění, návrh se projedná. Nedostatek úplné vědecké jistoty nebrání tomu, aby byl návrh projednán. Výbor si prostřednictvím sekretariátu vyžádá informace od všech smluvních stran a pozorovatelů, které se týkají úvah vymezených v příloze F. potom připraví vyhodnocení rizik, které obsahuje analýzu možných kontrolních opatření pro chemickou látku v souladu s touto přílohou; nebo
    7. návrh nebude projednán, pak zpřístupní prostřednictvím sekretariátu všem smluvním stranám a pozorovatelům profil rizika a návrh odloží.
    8. Pro každý odložený návrh podle odstavce 7 písm. b) může smluvní strana požadovat, aby konference smluvních stran zvážila možnost nařídit Výboru, aby si vyžádal od navrhující smluvní strany a ostatních smluvních stran dodatečné informace, a to do uplynutí jednoho roku. Po této době a na základě všech obdržených informací Výbor znovu zváží návrh podle odstavce 6 s tím, že přednost rozhodnout má konference smluvních stran. Jestliže Výbor podle tohoto postupu návrh opět odloží, smluvní strana může vyžadovat rozhodnutí Výboru a konference smluvních stran zváží tento problém na svém příštím zasedání. Konference smluvních stran může na základě profilu rizika připraveného v souladu s přílohou E a s ohledem na vyhodnocení Výboru a všech dodatečných informací poskytnutých kteroukoli smluvní stranou nebo pozorovatelem rozhodnout, že návrh by měl být projednán. Jestliže konference smluvních stran rozhodne, že návrh bude projednán, Výbor připraví vyhodnocení rizik.
    9. Výbor doporučí na základě profilu rizika podle odstavce 6 a vyhodnocení rizik podle odstavce 7 písm. a) nebo odstavce 8, zda chemická látka má být konferencí smluvních stran vzata v úvahu pro zařazení do příloh A, B a/nebo C. Konference smluvních stran se zřetelem na doporučení Výboru a se zvážením veškeré vědecké nejistoty rozhodne z hlediska předběžné opatrnosti, zda zařadit chemickou látku a vymezit pro ni příslušná kontrolní opatření v přílohách A, B a/nebo C.

Článek 9

Výměna informací

  1. Každá smluvní strana umožní nebo provede výměnu informací týkajících se:
  2. snížení nebo odstranění výroby, použití a úniků perzistentních organických polutantů; a
  3. alternativ za perzistentní organické polutanty, včetně informací týkajících se jejich rizik a rovněž ekonomických a sociálních nákladů na ně.
    1. Smluvní strany si vymění informace uvedené v odstavci 1 přímo nebo prostřednictvím sekretariátu.
    2. Každá smluvní strana určí národní kontaktní místo pro výměnu těchto informací.
    3. Sekretariát poslouží jako středisko výměny informací o perzistentních organických polutantech, včetně informací poskytovaných smluvními stranami, mezivládními organizacemi a nevládními organizacemi.
    4. Pro účely této úmluvy se informace o zdraví a bezpečnosti lidí a o životním prostředí nepovažují za tajné. Smluvní strany, které si vyměňují jiné informace podle této úmluvy, chrání jakékoli tajné informace tak, jak bylo vzájemně odsouhlaseno.

Článek 10

Veřejné informace, osvěta a vzdělávání

  1. Každá smluvní strana v rámci svých možností prosazuje a usnadňuje:
  2. Osvětu svých tvůrců politik a těch, kdo přijímají rozhodnutí týkající se perzistentních organických polutantů;
  3. Zveřejňování všech dostupných informací o perzistentních organických polutantech, berouc v úvahu čl. 9 odst. 5;
  4. vytváření a zavádění vzdělávacích a osvětových programů pro veřejnost, zvláště pro ženy, děti a nejméně vzdělané, které se týkají perzistentních organických polutantů, jejich vlivů na zdraví a životní prostředí i jejich alternativ;
  5. účast veřejnosti při řešení problematiky perzistentních organických polutantů a jejich vlivů na zdraví a životní prostředí a při rozvíjení přiměřených reakcí, včetně příležitostí pro poskytování vstupů na vnitrostátní úrovni, pokud jde o provádění této úmluvy;
  6. vyškolení pracovníků, vědeckých pracovníků, vzdělavatelů a technického a řídícího personálu;
  7. vytváření a výměnu materiálů týkajících se vzdělávání a veřejné osvěty na vnitrostátní a mezinárodní úrovni; a
  8. vytváření a uplatňování vzdělávacích a školících programů na vnitrostátní a mezinárodní úrovni.
  1. Každá smluvní strana zajistí v rámci svých možností, aby veřejnost měla přístup k veřejným informacím podle odstavce 1 a aby tyto informace byly aktualizovány.
  2. Každá smluvní strana podpoří v rámci svých možností průmysl a profesní uživatele při prosazování a podporování ustanovení týkajících se informací podle odstavce 1 na vnitrostátní úrovni, a pokud je to vhodné, na příslušných subregionálních, regionálních a globálních úrovních.
  3. Při poskytování informací o perzistentních organických polutantech a jejich alternativách mohou smluvní strany použít bezpečnostní listy, zprávy, hromadné sdělovací prostředky nebo jiné komunikační prostředky a mohou zakládat informační střediska na vnitrostátních a regionálních úrovních.
  4. Každá smluvní strana vezme v úvahu vyvíjející se mechanismy, jako jsou registry úniků a přenosů znečišťujících látek, pro sběr a rozšiřování informací o odhadech ročních množství chemických látek uvedených v přílohách A, B nebo C, které unikají do prostředí nebo jsou odstraňovány.

Článek 11

Výzkum, vývoj a monitorování

  1. Smluvní strany podpoří a/nebo podniknou v rámci svých možností n a vnitrostátní a mezinárodní úrovni příslušný výzkum, vývoj a monitorování a spolupráci týkající se perzistentních organických polutantů a tam, kde je to vhodné, i jejich alternativ a látek, které mohou být mezi perzistentní organické polutanty zařazeny, včetně jejich:
    1. Zdrojů a úniků do životního prostředí;
    2. Přítomnosti, úrovní a trendů v lidském organismu a životním prostředí;
    3. Přenosu v životním prostředí, osudu a přeměn;
    4. Vlivu na lidské zdraví a životní prostředí;
    5. Sociálně-ekonomického a kulturního dopadu;
    6. Snížení úniku a/nebo odstranění; a
    7. Sladění metodologií pro pořizování soupisů vznikajících zdrojů a analytických technik pro měření úniků.
  2. Při provádění činností podle odstavce 1 smluvní strany v rámci svých možností:
    1. Podpoří a dále rozvinou v případě potřeby mezinárodní programy, sítě a organizace zaměřené na stanovení, provádění, hodnocení a financování výzkumu, sběr údajů a monitorování s přihlédnutím k nutnosti minimalizovat zdvojení tohoto úsilí;
    2. Podpoří vnitrostátní a mezinárodní úsilí o posílení národních vědeckých a technických výzkumných možností, zvláště v rozvojových zemích a zemích s přechodnou ekonomikou, a podpoří přístup k údajům a analýzám a jejich výměnu;
    3. Vezmou v úvahu zájmy a potřeby rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou, zvláště v oblasti finančních a technických zdrojů, a zahájí spolupráci na zlepšování jejich možností účastnit se úsilí podle písmen a) a b);
    4. Podniknou výzkumné práce zaměřené na zmírnění vlivů perzistentních organických polutantů na zdravou reprodukci;
    5. Zpřístupní veřejnosti výsledky svých výzkumných, vývojových činností a monitorování podle tohoto odstavce včas a pravidelně; a
    6. Podpoří a/nebo zahájí spolupráci týkající se shromažďování a udržování informací vznikajících při výzkumu, vývoji a monitorování.

Článek 12

Technická pomoc

  1. Smluvní stran uznávají, že vykonávání včasné a vhodné technické pomoci, která odpovídá požadavkům smluvních stran rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou, má podstatný význam pro úspěšné provádění této úmluvy.
  2. Smluvní strany zahájí spolupráci, aby poskytly včasnou a vhodnou technickou pomoc smluvním stranám rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou, a pomohou jim, s ohledem na jejich individuální potřeby, při rozvíjení a posilování jejich kapacit pro plnění závazků vyplývajících z této úmluvy.
  3. V tomto smyslu technická pomoc, která má být poskytnuta smluvními stranami rozvinutých zemí a jinými smluvními stranami v souladu s jejich možnostmi, zahrnuje jak vhodnou, tak vzájemně odsouhlasenou technickou pomoc při vybudování kapacity pro plnění závazků vyplývajících z této úmluvy. Další zásady v tomto smyslu budou poskytnuty konferencí smluvních stran.
  4. Smluvní strany vytvoří v případě potřeby opatření za účelem zajištění technické pomoci a podpory přenosu technologie do smluvních stran rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou, která se týkají provádění této úmluvy. Tato opatření zahrnují regionální a subregionální střediska pro budování kapacit a přenos technologie pro pomoc smluvním stranám rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou, aby mohly splnit své závazky v rámci této úmluvy. Další pokyny v tomto směru budou poskytnuty konferencí smluvních stran.
  5. Smluvní strany v souladu s tímto článkem plně přihlédnou ve svých činnostech, pokud jde o technickou pomoc, ke zvláštním potřebám a zvláštní situaci nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovních rozvojových států.

Článek 13

Finanční zdroje a mechanismy

  1. Každá smluvní strana se zavazuje v rámci svých možností zajistit finanční podporu a stimuly, pokud jde o ty vnitrostátní činnosti, které jsou určeny pro dosažení cílů této úmluvy v souladu se svými vnitrostátními plány, prioritami a programy.
  2. Podle dohody mezi přijímající smluvní stranou a subjektem, který se účastní mechanismu popsaného v odstavci 6, zajistí smluvní strany rozvinutých zemí nové a dodatečné finanční zdroje, aby umožnily smluvním stranám rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou, které plní své závazky v rámci této úmluvy, plně se vyrovnat s odsouhlasenými vzrůstajícími náklady na prováděcí opatření. Ostatní smluvní strany mohou zajišťovat tyto zdroje také, a to na dobrovolném základě a v souladu se svými možnostmi. Mělo by se podporovat rovněž přispívání jiných zdrojů. Při plnění těchto závazků se rovněž přihlédne k potřebě přiměřenosti, prozíravosti, včasného toku prostředků a míře zatížení, kterou sdílejí přispívající smluvní strany.
  3. Smluvní strany rozvinutých zemí a ostatní smluvní strany, v souladu se svými možnostmi a svými vnitrostátními plány, prioritami a programy, a smluvní strany rozvojových zemí s přechodnou ekonomikou, využívající finanční zdroje, mohou rovněž zajišťovat pomoc při provádění Úmluvy prostřednictvím dvoustranných, regionálních a mnohostranných zdrojů a kanálů.
  4. Rozsah, v jakém budou smluvní strany rozvojových zemí účinně plnit své závazky v rámci Úmluvy, bude záviset na tom, jak účinně budou plnit smluvní strany rozvinutých zemí své závazky v rámci Úmluvy, které se týkají finančních zdrojů, technické pomoci a přenosu technologií. Skutečnost, že udržitelný ekonomický a sociální rozvoj a vymýcení chudoby jsou prvořadou prioritou smluvních stran rozvojových zemí, bude plně zohledněna a bude brán zřetel na nutnost ochrany lidského zdraví a životního prostředí.
  5. Smluvní strany zohlední zvláštní potřeby a zvláštní situaci nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovních států ve svém jednání týkajícím se financování.
  6. Tímto se stanovuje mechanismus, který na základě grantu nebo úlev zajistí přiměřené a udržitelné finanční zdroje pro smluvní strany rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou, které jim mají pomoci při provádění Úmluvy. Pro účel této úmluvy se mechanismus provádí z pověření a v případě potřeby pod dohledem konference smluvních stran a je konferenci smluvních stran odpovědný. Jeho provoz bude svěřen jednomu nebo více subjektům, včetně stávajících mezinárodních subjektů, pokud by tak konference smluvních stran rozhodla. Mechanismus může rovněž zahrnovat jiné subjekty poskytující mnohostrannou, regionální a dvoustrannou finanční a technickou pomoc. Příspěvky k mechanismu jsou nad rámec ostatních finančních převodů pro smluvní strany rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou a v souladu s tím, jak je uvedeno v odstavci 2.
  7. Konference smluvních stran podle cílů této úmluvy a odstavce 6 přijme na svém prvním zasedání příslušné zásady pro zajištění mechanismu a schválí subjekt nebo subjekty zúčastňující se finančního mechanismu uspořádaného tak, aby byl účinný. Zásady se mimo jiné zaměří na:
    1. Stanovení politiky, strategie a programových priorit a rovněž jasných a podrobných kritérií a pokynů s ohledem na vhodnost přístupu k finančním zdrojům a jejich využití, včetně pravidelného sledování a vyhodnocování tohoto využití;
    2. Ustanovení o předávání pravidelných zpráv ze strany subjektů nebo subjektů konferenci smluvních stran o přiměřenosti a udržitelnosti financování činností týkajících se provádějí této úmluvy;
    3. Podporu přístupů, mechanismů a opatření pro financování z více zdrojů;
    4. Metody, jak určovat jasným a prokazatelným způsobem množství financí potřebných a dostupných pro provádění Úmluvy, přičemž je třeba mít na mysli, že odstraňování perzistentních organických polutantů by mohlo vyžadovat trvalé financování, a podmínky, za kterých bude tato částka pravidelně znovu posuzována; a
    5. Metody umožňující smluvním stranám zainteresovaným na pomoci posoudit a získat informace o dostupných zdrojích financování a o způsobech financování k usnadnění vzájemné koordinace.
  8. Konference smluvních stran přezkoumá, nejpozději na svém druhém zasedání a dále pak pravidelně účinnost mechanismu vytvořeného podle tohoto článku, jeho schopnost vyhovět měnícím se potřebám smluvních stran rozvojových zemí s přechodnou ekonomikou, dále kritéria a zásady podle odstavce 7, úroveň financování a rovněž účinnost výkonu institucionálních subjektů, kterým bylo svěřeno provozování finančního mechanismu a pomocí doporučení a zásad k opatřením zajistí přiměřené a udržitelné financování v souladu s potřebami smluvních stran.

Článek 14

Prozatímní finanční uspořádání

Institucionální struktura Globálního fondu pro životní prostředí, pracující v souladu s Listinou o ustavení restrukturalizovaného Globálního fondu pro životní prostředí, bude prozatímně hlavním subjektem pověřeným zasedáním konference smluvních stran nebo až do té doby, než konference smluvních stran rozhodne, která institucionální struktura bude určena podle článku 13. Institucionální struktura Globálního fondu pro životní prostředí by měla plnit tuto funkci pomocí provozních opatření týkajících se speciálně perzistentních organických polutantů s vědomím toho, že nové uspořádání v této oblasti může být potřebné.

Článek 15

Podávání zpráv

  1. Každá smluvní strana podává zprávu konferenci smluvních stran o opatřeních, učiněných pro provádění ustanovení této úmluvy, a o účinnosti těchto opatření při dosahování cílů Úmluvy.
  2. Každá smluvní strana poskytne sekretariátu:
    1. Statistické údaje o celkovém množství výroby, dovozu a vývozu každé z chemických látek uvedených v příloze A v příloze B nebo kvalifikovaný odhad těchto údajů; a
    2. V co nejširším rozsahu seznam států, ze kterých je každá z těchto látek dovážena, a seznam států, do nichž je každá z těchto látek vyvážena.
  3. Toto podávání zpráv probíhá v časových intervalech a způsobem, které určí konference smluvních stran na svém prvním zasedání.

Článek 16

Vyhodnocení účinnosti

  1. Čtyři roky po datu vstupu v platnost této úmluvy a dále v opakujících se intervalech, které stanoví konference smluvních stran, konference vyhodnotí účinnost této úmluvy.
  2. S cílem usnadnit toto vyhodnocování, konference smluvních stran dá na svém prvním zasedání podnět k vytvoření opatření, která by jí poskytla srovnatelné údaje o sledování přítomnosti chemických látek uvedených v přílohách A, B a C a rovněž o jejich přenosu v regionálním a globálním životním prostředí. Tato opatření:
    1. By měla být prováděna smluvními stranami v případě potřeby na regionálním základě, v souladu s jejich technickými finančními možnostmi, za použití stávajících monitorovacích programů a mechanismů v míře, ve které je to možné, a s cílem podpořit harmonizaci přístupů;
    2. Mohou být, kde to bude nutné, doplněna s ohledem na rozdíly mezi regiony a jejich možnosti pro zavádění monitorovacích činností; a
    3. Zahrnují zprávy pro konferenci smluvních stran o výsledcích monitorovacích činností na regionální a globální úrovni v intervalech určených konferencí smluvních stran.
  3. Vyhodnocení popsané v odstavci 1 se provede na základě dostupných vědeckých, technických, ekonomických informací a informací o životním prostředí, včetně:
    1. Zpráv a jiných informací získaných monitorováním podle odstavce 2;
    2. Vnitrostátních zpráv předkládaných podle článku 15; a
    3. Informací o nedodržování Úmluvy, poskytovaných na základě postupů stanovených článkem 17.

Článek 17

Nedodržování Úmluvy

Jakmile to bude možné, konference smluvních stran vypracuje a schválí postupy a institucionální mechanismy pro stanovení nedodržování ustanovení této úmluvy a pro jednání se smluvními stranami, u nichž bylo nedodržování zjištěno.

Článek 18

Urovnávání sporů

  1. Smluvní strany urovnají všechny spory mezi nimi týkající se výkladu nebo provádění této úmluvy jednáním nebo jinými smírnými prostředky vlastní volby.
  2. Při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této úmluvě nebo kdykoli potom může smluvní strana, která není organizací regionální hospodářské integrace, prohlásit písemnou listinou předanou depozitáři, že vzhledem k jakýmkoli sporům týkajícím se výkladu nebo provádění této úmluvy uznává jeden nebo dva z následujících prostředků urovnání sporů jak závazný ve vztahu k jakékoli jiné smluvní straně, která přijala stejnou povinnost:
    1. Rozhodčí řízení v souladu s postupy, které přijme konference smluvních stran formou přílohy, jak nejdříve to bude možné;
    2. Předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvou.
  3. Smluvní strana, která je organizací regionální hospodářské integrace, může učinit prohlášení s podobným účinkem týkající se rozhodčího řízení v souladu s postupem uvedeným v odstavci 2 písm. a).
  4. Prohlášení učiněné podle odstavce 2 nebo odstavce 3 zůstává v platnosti, dokud nevyprší jeho platnost v souladu s jeho termíny, nebo do uplynutí tří měsíců poté, kdy bylo písemné oznámení o jeho odvolání uloženo u depozitáře.
  5. Vypršení platnosti prohlášení, oznámení o jeho odvolání nebo nové prohlášení neovlivní žádným způsobem řízení dosud projednávané před rozhodčím soudem nebo před Mezinárodním soudním dvorem, pokud se strany sporu nedohodnou jinak.
  6. Jestliže strany sporu nepřijaly stejný prostředek urovnání sporu podle odstavce 2 a jestliže nebyly schopny urovnat svůj spor během dvanácti měsíců následujících od oznámení jednou stranou straně druhé, že mezi nimi existuje spor, pak je spor postoupen smírčí komisi na žádost kterékoli ze stran sporu. Smírčí komise předloží zprávu s doporučeními. Dodatečné postupy týkající se smírčí komise jsou obsahem přílohy, která bude přijata konferencí smluvních stran nejpozději na jejím druhém zasedání.

Článek 19

Konference smluvních stran

  1. Tímto se zřizuje konference smluvních stran.
  2. První zasedání konference smluvních stran svolá výkonný ředitel Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí nejpozději do jednoho roku po vstupu této úmluvy v platnost. Řádná zasedání konference smluvních stran se budou dále konat v pravidelných intervalech, o nichž rozhodne konference.
  3. Mimořádná zasedání konference smluvních stran se budou konat v jiných termínech, které může konference považovat za nezbytné, nebo na písemnou žádost kterékoli smluvní strany za předpokladu, že žádost podpoří alespoň jedna třetina smluvních stran.
  4. Konference smluvních stran na svém prvním zasedání konsensem schválí a přijme jednací řád a finanční pravidla pro sebe a pomocné orgány a rovněž finanční pravidla pro řízení práce sekretariátu.
  5. Konference smluvních stran pravidelně přezkoumá provádění této úmluvy. Vykonává funkce, které jí byly přiděleny Úmluvou, a k dosažení toho:
    1. Zřizuje podle požadavků odstavce 6 pomocné orgány, které se jeví jako nezbytné pro provádění Úmluv;
    2. Spolupracuje v případě potřeby s příslušnými mezinárodními organizacemi a mezivládními a nevládními subjekty; a
    3. Pravidelně přezkoumá všechny informace dostupné smluvním stranám podle článku 15, včetně zvažování účinnosti čl. 3 odst. 2 písm. b) pododstavce iii);
    4. Zvažuje a přijímá všechna doplňková opatření, která mohou být nezbytná pro dosažení cílů Úmluvy.
  6. Konference smluvních stran na svém prvním zasedání zřídí pomocný orgán nazvaný Výbor pro hodnocení perzistentních organických polutantů za účelem vykonávání funkcí, které jsou pro tento Výbor stanoveny Úmluvou. Vzhledem k tomu:
    1. Jsou členové Výboru pro hodnocení perzistentních organických polutantů jmenování konferencí smluvních stran. Výbor se skládá z expertů pro hodnocení chemických látek nebo pro řízení, které jsou jmenováni vládou. Členové Výboru jsou jmenováni na základě rovnoměrného zeměpisného rozdělení;
    2. Konference smluvních stran rozhodne o mandátu, organizaci a činnosti Výboru a
    3. Výbor vyvine veškeré úsilí, aby jeho doporučení byla přijata konsensem. Jestliže veškeré úsilí o dosažení konsensu bylo vyčerpáno a konsensu nebylo dosaženo, pak se takové doporučení přijímá, jako poslední možnost, dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných a hlasujících členů.
  7. Konference mluvních stran na svém třetím zasedání zhodnotí pokračující potřebu postupu obsaženého v čl. 3 ods. 2 písm. b), včetně zvážení jeho účinnosti.
  8. Organizace spojených národů, její specializované agentury a Mezinárodní agentura pro atomovou energii a rovněž jakýkoli stát, který není smluvní stranou této úmluvy, může být zastoupen na zasedáních konference smluvních stran jako pozorovatel. Jakýkoli orgán nebo agentura bez ohledu na to, zda vnitrostátní nebo mezinárodní, vládní nebo nevládní, který/á je kompetentní v záležitostech upravených touto úmluvou a který/á informoval/a sekretariát o přání být zastoupen/a na zasedání konference smluvních stran jako pozorovatel, může být přijat/a, pokud proti tomu nevznese námitku alespoň jedna třetina přítomných smluvních stran. Přijetí a účast pozorovatelů je předmětem jednacího řádu přijatého konferencí smluvních stran.

Článek 20

Sekretariát

  1. Tímto se zřizuje sekretariát.
  2. Funkce sekretariátu jsou:
    1. Organizovat zasedání konference smluvních stran a jejich pomocných orgánů a poskytovat jim požadované služby;
    2. Podporovat na požádání smluvní strany, zvláště smluvní strany rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou, při provádění Úmluvy;
    3. Zajišťovat nezbytnou koordinaci se sekretariáty ostatních příslušných mezinárodních orgánů;
    4. Připravovat a zpřístupňovat smluvním stranám periodické zprávy založené na informacích obdržených podle článku 15 a dalších dostupných informacích;
    5. Vstupovat pod celkovým dohledem konference smluvních stran do takových administrativních a smluvních ujednání, která mohou být nezbytná pro účinné vykonávání jeho funkcí; a
    6. Vykonávat další funkce sekretariátu stanovené v této úmluvě a dále takové ostatní funkce, které mohou být stanoveny konferencí smluvních stran.
  3. Funkce sekretariátu v rámci této úmluvy vykonává výkonný ředitel Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí, pokud konference smluvních stran nerozhodne tříčtvrtinovou většinou přítomných a hlasujících smluvních stran pověřit funkcemi sekretariátu jednu nebo více mezinárodních organizací.

Článek 21

Změny Úmluvy

  1. Změny Úmluvy mohou být navrženy kteroukoli smluvní stranou.
  2. Změny Úmluvy se přijímají na zasedání konference smluvních stran. Text každé navrhované změny sdělí sekretariát smluvním stranám alespoň šest měsíců před zasedáním, na němž se má rozhodnout o jejím přijetí. Sekretariát rovněž sdělí navrhované změny signatářům této úmluvy a pro informaci též depozitáři.
  3. Smluvní strany vynaloží veškeré úsilí, aby bylo dosaženo dohody ve věci kterékoli navrhované změny konsensem. Jestliže veškeré úsilí o konsensus bylo vyčerpáno a nebylo dosaženo dohody, změna se jako poslední možnost přijme tříčtvrtinovou většinou hlasů přítomných a hlasujících smluvních stran.
  4. Změny sdělí depozitář všem smluvním stranám za účelem jejich ratifikace, přijetí nebo schválení.
  5. Ratifikace, přijetí nebo schválení změn se písemně oznámí depozitáři. Změna přijatá v souladu s odstavcem 3 vstoupí v platnost pro smluvní strany, které ji přijaly devadesátým dnem po datu uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení alespoň třemi čtvrtinami smluvních stran. Poté změna vstoupí v platnost pro všechny ostatní smluvní strany devadesátým dnem po datu, kdy smluvní strany uložily své listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení změn.

Článek 22

Přijetí a změna příloh

  1. Přílohy Úmluvy tvoří její nedílnou součást a, není-li výslovně stanoveno jinak, odkaz na tuto úmluvu je současně odkazem na její přílohy.
  2. Dodatečné přílohy se omezují na procedurální, vědecké, technické nebo administrativní záležitosti.
  3. Pro návrh, přijetí a vstup v platnost dodatečných příloh Úmluvy se použije tento postup:
    1. Dodatečné přílohy se navrhují a přijímají podle postupu stanoveného v čl. 21 odstavcích 1, 2, a 3;
    2. Smluvní strana, která není schopna přijmout dodatečnou přílohu, oznámí tento fakt depozitáři písemně do jednoho roku od data sdělení o přijetí dodatečné přílohy depozitářem. Depozitář neprodleně vyrozumí všechny smluvní strany, že takové oznámení obdržel. Smluvní strana může kdykoli stáhnout předcházejí oznámení o nepřijetí dodatečné přílohy a tato příloha potom vstoupí pro tuto smluvní stranu v platnost písmene c); a
    3. Po uplynutí jednoho roku od data sdělení, že depozitář přijal dodatečné přílohy, tato příloha vstoupí v platnost pro všechny smluvní strany, které nepředložily oznámení v souladu s ustanoveními písmene b).
  4. Návrh, přijetí a vstup v platnost změn příloh A, B nebo C podléhají stejným postupům, jako jsou postupy pro návrh, přijetí a vstup v platnost dodatečných příloh této úmluvy, s výjimkou toho, kdy změna příloh A, B nebo C nevstoupí v platnost pro smluvní stranu, která učinila prohlášení týkající se změny těchto příloh v souladu s čl. 25 ods. 4. V tomto případě každá taková změna vstupuje v platnost pro tuto smluvní stranu devadesátým dnem po datu uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této změně u depozitáře.
  5. Pro navrhování, přijímání a vstup v platnost změn příloh D, E nebo F se použije tento postup:
    1. Změny se navrhují podle postupu v čl. 21 odst. 1 a 2;
    2. Smluvní strany se rozhodnou o změně příloh D, E nebo F konsensem; a
    3. Rozhodnutí změnit přílohy D, E nebo F neprodleně sdělí smluvním stranám depozitář. Změna vstoupí v platnost pro všechny smluvní strany dnem, který bude stanoven v rozhodnutí.
  6. Jestliže se dodatečná příloha nebo změna přílohy týká změny této úmluvy, tak dodatečná příloha nebo změna nevstoupí v platnost, dokud nevstoupí v platnost změna Úmluvy.

Článek 23

Hlasovací právo

  1. Každá smluvní strana Úmluvy má jeden hlas, s výjimkou stanovenou v odstavci 2.
  2. Organizace regionální hospodářské integrace vykonává, v záležitostech svého pověření, své hlasovací právo s počtem hlasů rovnajícím se počtu jejích členských států, které jsou smluvními stranami této úmluvy.

Taková organizace neuplatňuje své hlasovací právo, jestliže některý z jejích členských států uplatní své hlasovací právo, a naopak.

Článek 24

Podpis

Úmluva je otevřena k podpisu všemi státy a organizacemi regionální hospodářské integrace ve Stockholmu dne 23. května 2001 a v hlavním sídle Organizace spojených národů v New Yorku od 24. května 2001 do 22. května 2002.

Článek 25

Ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení

  1. Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení státy a organizacemi regionální hospodářské integrace. Bude otevřena pro přistoupení států a organizací regionální hospodářské integrace den poté, kdy je uzavřena pro podpis. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení budou uloženy u depozitáře.
  2. Každá organizace regionální hospodářské integrace, která se stane smluvní stranou Úmluvy, aniž by některý z jejích členských států byl smluvní stranou, je vázána všemi povinnostmi podle Úmluvy. V případě organizací, kdy jeden nebo více jejích členských států je smluvní stranou této úmluvy, organizace a její členské státy rozhodnou o své příslušné odpovědnosti za plnění svých závazků podle této úmluvy. V takových případech organizace a členské státy nejsou oprávněny uplatňovat práva podle Úmluvy souběžně.
  3. Ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uvede organizace regionální hospodářské integrace rozsah svých pravomocí vzhledem k záležitostem upraveným Úmluvou. Každá taková organizace také informuje v rozsahu své příslušnosti depozitáře, který obratem informuje ostatní smluvní strany o všech podstatných změnách.
  4. Ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení může kterákoli smluvní strana prohlásit, že vzhledem k tomuto pro ni vstupuje kterákoli změna příloh A, B nebo C v platnost pouze po uložení její listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.

Článek 26

Vstup v platnost

  1. Úmluva vstupuje v platnost devadesátým dnem po datu uložení padesáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.
  2. Pro každý stát nebo organizaci regionální hospodářské integrace, který/á ratifikuje, přijme nebo schválí Úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení padesáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, vstupuje Úmluva v platnost devadesátým dnem po datu uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení tímto státem nebo organizací regionální hospodářské integrace.
  3. Pro účely odstavců 1 a 2 se žádná listina uložená organizací regionální hospodářské integrace nepovažuje za dodatečnou k listinám uloženým členskými státy této organizace.

Článek 27

Výhrady

K Úmluvě se nemohou uplatnit žádné výhrady.

Článek 28

Odstoupení

  1. V kterýkoli okamžik po uplynutí tří let ode dne vstupu Úmluvy v platnost pro určitou smluvní stranu tato smluvní strana může od Úmluvy odstoupit, když to písemně oznámí depozitář.
  2. Každé takové odstoupení vstupuje v platnost jeden rok ode dne, kdy depozitář obdržel oznámení odstoupení, nebo k pozdějšímu datu, které může být stanoveno v oznámení o odstoupení.

Článek 29

Depozitář

Depozitářem této úmluvy je generální tajemník Organizace spojených národů.

Článek 30

Závazná znění

Prvopis této úmluvy, jehož anglické, arabské, čínské, francouzské, ruské a španělské znění mají stejnou platnost, je uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zástupci řádně za tímto zplnomocnění k této úmluvě své podpisy. Ve Stockholmu dvacátého druhého května dva tisíce jedna.

Příloha A

ODSTRAŇOVÁNÍ

ČÁST I

Chemická látka Činnost Zvláštní výjimka

aldrin*

č. CAS: 309-00-2

výroba žádná
použití místní ektoparasticid insekticid

chlordan*

č. CAS:57-74-9

výroba povolena smluvním stranám uvedeným v registru
použití

místní ektoparisticid

insekticid

termiticid

termiticid ve stavbách a v hrázích

termiticid v komunikacích

přísada v překližkářských lepidlech

dieldrin*

Č. CAS: 60-57-1

výroba žádná
použití v zemědělských provozech
endrin* výroba žádná
použití žádné

heptachlor*

Č. CAS: 76-44-8

výroba žádná
použití

termiticid

termiticid v konstrukcích domů

termiticid (podzemní)

úprava, zpracování dřeva při použití v podzemních kabelových kobkách

hexachlorbenzen

Č. CAS:118-74-1

výroba povolena smluvním stranám uvedeným v registru
použití

meziprodukt

rozpouštědlo v pesticidu

v přechodně uzavřeném prostorově ohraničeném systému

mirex* výroba povolena smluvním stranám uvedeným v registru
použití termiticid

toxaphen*

Č. CAS: 8001-35-2

výroba žádná
použití žádné
polychlorované bifenyly (PCB)* výroba žádná
použití výrobky používané v souladu s ustanoveními části II této přílohy

Poznámky:

  1. není-li v této úmluvě stanoveno jinak, pak se nepovažuje za nutné, aby množství chemické látky vyskytující se jako samovolné stopové znečištění výrobků a zboží bylo uvedeno v této příloze;
  2. tato poznámka se nepovažuje za zvláštní výjimku pro výrobu a použití pro účely čl. 3 odst. 2. Množství chemické látky, která se vyskytuje jako základní složka vyráběného nebo již používaného zboží před nebo ke dni vstupu v platnost příslušné povinnosti týkající se dané chemické látky, se nebere v úvahu jako uvedené v této příloze za předpokladu, že smluvní strana oznámila sekretariátu, že právě tento druh zboží je nadále smluvní stranou používán. Sekretariát zveřejní taková oznámení;
  3. tato poznámka, která se netýká chemické látky mající hvězdičku za svým názvem ve sloupci Chemická látka v části I této přílohy, se nepovažuje za zvláštní výjimku pro výrobu a použití pro účely čl. 3 odst. 2. Jestliže se neočekává zasažení lidí a životního prostředí významným množstvím chemické látky během výroby a použití v přechodně uzavřeném prostorově ohraničeném systému, smluvní strana může po oznámení sekretariátu povolit výrobu a použití množství chemické látky uvedené v této příloze, která je chemicky přeměňována při výrobě jiných chemických látek v přechodně uzavřeném prostorově ohraničeném systému tak, že při zohlednění kritérií uvedených v odstavci 1 přílohy D nevykazuje vlastnosti perzistentních organických polutantů. Toto oznámení obsahuje informaci o celkové výrobě a použití dané chemické látky nebo kvalifikovaný odhad takové informace a informaci týkající se povahy procesu uzavřeného prostorově ohraničeného systému včetně množství nepřeměněné a samovolné stopové kontaminace perzistentními organickými polutanty – výchozího materiálu v konečném výrobku. Tento postup se používá, není-li stanoveno v této příloze jinak. Sekretariát zprostředkuje toto oznámení konferenci smluvních stran a veřejnosti. Taková výroba nebo použití se nepovažuje za zvláštní výjimku pro výrobu a použití. Tato výroba nebo použití se zastaví po ukončení desetiletého období, jestliže dotčená smluvní strana nepředloží sekretariátu nové oznámení, v takovém případě se období prodlouží o dalších deset let, pokud konference smluvních stran po přezkoumání výroby a použití nerozhodne jinak. Oznamovací proces může být opakován;
  4. smluvní strany mohou využít všechny zvláštní výjimky, pokud výjimky zaregistrovaly v souladu s článkem 4, s výjimkou použití polychlorovaných bifenylů ve zboží používaném v souladu s opatřeními části II této přílohy, která mohou být využita smluvními stranami.

ČÁST II

Polychlorované bifenyly

Každá smluvní strana:

  1. Se zřetelem k odstranění používání polychlorovaných bifenylů v zařízeních (například v transformátorech, kondenzátorech nebo jiných nádobách obsahujících kapalné zásoby) k roku 2025, což bude předmětem přezkoumání konferencí smluvních stran, podnikne kroky v souladu s těmito prioritami:

i)učinit rozhodná opatření pro určení, označení a odstranění z užívání těch zařízení, která obsahují více než 10% polychlorovaných bifenylů a mají objem větší než 5 litrů;

ii)učinit rozhodná opatření pro určení, označení a vyloučení z užívání těch zařízení, která obsahují více než 0,05 % polychlorovaných bifenylů a mají objem větší než 5 litrů;

iii)usilovat o určení a odstranění z užívání těch zařízení, která obsahují více než 0,005 % polychlorovaných bifenylů a mají objem větší než 0,05 litrů;

  1. Ve shodě s prioritami písmene a) podpoří tato opatření ke snížení nebezpečí a rizik s cílem kontrolovat používání polychlorovaných bifenylů:

i)používání pouze v neporušených a nepropustných zařízeních a pouze v místech, ve kterých únik do životního prostředí může být minimalizován a rychle odstraněn;

ii)nepoužívání v zařízeních v místech spojených s výrobou nebo zpracováním potravin nebo krmiv;

iii)při použití v obydlených oblastech, včetně škol a nemocnic, učinit všechna přiměřená opatření k ochraně před poruchami v dodávkách proudu, které by mohly způsobit požár, a zajistit pravidelnou prohlídku těsnosti zařízení;

  1. Bez ohledu na čl. 3 odst. 2 zajistí, aby zařízení obsahující polychlorované bifenyly, jak je popsáno v písmenu a), se nevyváželo nebo nedováželo, s výjimkou účelů nakládání s odpady, které je šetrné k životnímu prostředí;
  2. S výjimkou údržby a obslužných operací nepřipustí obnovu umožňující opětovné použití kapalin s obsahem polychlorovaných bifenylů vyšším než 0,005 % v jiných zařízeních;
  3. Učiní rozhodná opatření pro ekologicky šetrné nakládání s odpadními kapalinami obsahujícími polychlorované bifenyly a zařízeními znečištěnými polychlorovanými bifenyly s obsahem polychlorovaných bifenylů vyšším než 0,005%, a to v souladu s čl. 6 odst. 1 co možná nejdříve, nejpozději však do roku 2028, což bude předmětem přezkoumání konferencí smluvních stran;
  4. Místo poznámky ii) v části I této přílohy se vynasnaží o označení dalších výrobků obsahujících více než 0,005 % polychlorovaných bifenylů (například pouzdra kabelů, těsnící materiály a natřené předměty) a o nakládání s nimi shodně s čl. 6 odst. 1;
  5. Každých pět let vypracuje zprávu o pokroku při odstraňování polychlorovaných bifenylů a předloží ji podle článku 15 konferenci smluvních stran;
  6. Zprávy popsané v písmenu g) zohlední konference smluvních stran v případě potřeby při svých přezkumech zaměřených na polychlorované bifenyly. Konference smluvních stran přezkoumá pokrok při odstraňování polychlorovaných bifenylů za pětileté nebo, v případě potřeby, jiné období se zřetelem na tyto zprávy.

Příloha B

OMEZENÍ

ČÁST I

Chemická látka Činnost Přijatelný účel nebo zvláštní výjimka

DDT

(1,1,1-trichloro-2,2-bis(4-chlorfenyl)etan) č. CAS: 50-29-3

výroba

Přijatelný účel:

Použití při potírání vektorů chorob ve shodě s částí II této přílohy

Zvláštní výjimky:

Meziprodukt při výrobě dikofolu meziprodukt

použití

Přijatelný účel:

Potírání vektorů chorob ve shodě s částí II této přílohy

Zvláštní výjimky:

Výroba dikofolu meziprodukt

Poznámky:

  1. Není-li stanoveno v této úmluvě jinak, pak se nepovažuje za nutné, aby množství chemické látky vyskytující se jako samovolné stopové znečištění výrobků a zboží bylo uvedeno v této příloze;

ii)      tato poznámka se nepovažuje za přijatelný cíl výroby a použití nebo za zvláštní výjimku pro účely čl. 3 odst. 2. Množství chemické látky, která se vyskytuje jako základní složka vyráběného nebo již používaného zboží před nebo ke dni vstupu v platnost příslušné povinnosti týkající se dané chemické, se nebere jako uvedené v této příloze za předpokladu, že smluvní strana oznámila sekretariátu, že právě tento druh zboží je nadále smluvní stranou používán. Sekretariát zveřejní taková oznámení;

iii)     tato poznámka se nepovažuje za zvláštní výjimku pro výrobu a použití pro účely čl. 3 odst. 2. Jestliže se neočekává zasažení lidí a životního prostředí významným množstvím chemické látky během výroby a použití v přechodně uzavřeném prostorově ohraničeném systému, smluvní strana může po oznámení sekretariátu povolit výrobu a použití množství chemické látky uvedené v této příloze, která je chemicky přeměňována při výrobě jiných chemických látek v přechodně uzavřeném prostorově ohraničeném systému tak, že při zohlednění kritérií uvedených v odstavci 1 příloh D nevykazuje vlastnosti perzistentních organických polutantů. Toto oznámení obsahuje informaci o celkové výrobě a použití dané chemické látky nebo kvalifikovaný odhad takové informace a informaci týkající se povahy procesu uzavřeného prostorově ohraničeného systému včetně množství nepřeměněné a samovolné stopové kontaminace perzistentními organickými polutanty – výchozího materiálu v konečném výrobku. Tento postup se používá, není-li stanoveno v této příloze jinak. Sekretariát zprostředkuje toto oznámení konferenci smluvních stran a veřejnosti. Taková výroba nebo použití se nepovažuje za zvláštní výjimku pro výrobu a použití. Tato výroba nebo použití se zastaví po ukončení desetiletého období, jestliže dotčená smluvní strana nepředloží sekretariátu nové oznámení, v takovém případě se období prodlouží o dalších deset let, pokud konference smluvních stran po přezkoumání výroby a použití nerozhodne jinak. Oznamovací postup může být opakován;

iv)     smluvní strany mohou využít všechny zvláštní výjimky, pokud je zaregistrovaly v souladu s článkem 4.

ČÁST II

DDT (1,1,1-TRICHLORO-2,2-bis(4-CHLORFENYL)ETAN)

1. Výroba a použití DDT se odstraní, s výjimkou smluvních stran, které oznámily sekretariátu svůj záměr ho vyrábět a/nebo používat. Tímto je ustaven registr DDT, který je dostupný veřejnosti. Sekretariát udržuje registr DDT.

2. Každá smluvní strana, která vyrábí a/nebo používá DDT, omezí tuto výrobu a/nebo použití pro potírání vektorů chorob ve shodě s doporučeními a pokyn Světové zdravotnické organizace o užití DDT, a jestliže jsou místně bezpečné, účinné a přijatelné alternativy dotyčné smluvní straně nedostupné.

3. V případě, že smluvní strana neuvedená v registru DDT rozhodne, že požaduje DDT pro potírání vektorů chorob, oznámí to co nejdříve sekretariátu, aby její jméno bylo bezodkladně přidáno do registru DDT. Současně vyrozumí Světovou zdravotnickou organizaci.

4. Každá smluvní strana, která používá DDT, poskytne každé tři roky sekretariátu a Světové zdravotnické organizaci informaci o používaném množství, podmínkách používání a jeho významu pro strategii smluvní strany při zdolávání choroby, a to v úpravě stanovené konferencí smluvních stran po poradě se Světovou zdravotnickou organizací.

5. Konference smluvních stran s cílem snížení a konečného odstranění používání DDT podpoří:

a) každou smluvní stranou používající DDT při vypracování a uplatňování akčního plánu jako součásti implementačního plánu vymezeného v článku 7. Tento akční plán obsahuje:

i) vývoj regulačních a jiných mechanismů zajišťujících omezení používání DDT na potírání vektorů chorob;

ii) zavádění vhodných alternativních výrobků, metod a strategií, včetně strategií péče o odolnost pro zajištění nepřetržité účinnosti těchto alternativ;

iii) opatření pro posílení zdravotní péče a snížení výskytu chorob;

b) smluvní strany, v rámci jejích možností, při podpoře výzkumu a vývoje bezpečných alternativních chemických látek a nechemických výrobků, metod a strategií pro smluvní strany používající DDT, které odpovídají podmínkám těchto zemí, a s cílem snížení lidských a hospodářských zátěží způsobených chorobou. Faktory podporované při zvažování možností nebo kombinacích alternativ zahrnují lidská zdravotní rizika a důsledky uplatnění těchto alternativ pro životní prostředí. Životaschopné alternativy k DDT představují nižší rizika pro lidské zdraví a životní prostředí, musí být vhodné pro zdolávání choroby v podmínkách dotčených smluvních stran a jsou podpořeny údaji ze sledování.

6. Konference smluvních stran vyhodnotí, počínajíc prvním zasedáním a následně alespoň každé tři roky po poradě se Světovou zdravotnickou organizací, přetrvávající potřebu DDT pro potírání vektorů choroby na základě dostupných vědeckých, technických, ekonomických informací týkajících se životního prostředí včetně:

a) výroby a používání DDT a podmínek stanovených v odstavci 2;

b) dostupnosti, vhodnosti a používání alternativ k DDT; a

c) pokroku při posilování schopnosti států bezpečně přejít k důvěře v takové alternativy.

7. Smluvní strana může kdykoli po písemném oznámení sekretariátu stáhnout své jméno z registru DDT. Stažení vstupuje v platnost dnem stanoveným v oznámení.

Příloha C

NAZAMÝŠLENÁ VÝROBA

ČÁST I: PERZISTENTNÍ ORGANICKÉ POLUTANTY PODLE POŽADAVKŮ ČLÁNKU 5

Tato příloha se vztahuje na následující perzistentní organické polutanty, které se tvoří a jsou samovolně uvolňovány z antropogenních zdrojů:

Chemická látka

Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDD/PCDF)

Hexachlorbenzen (HCB) (č. CAS: 118-74-1)

Polychlorované bifenyly (PCB)

ČÁST II: KATEGORIE ZDROJŮ

Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany, hexachlorbenzen a polychlorované bifenyly se samovolně tvoří a uvolňují při tepelných procesech za přítomnosti organické hmoty a chloru jako výsledek nedokonalého spalování nebo chemických reakcí. Následující kategorie průmyslových zdrojů mají schopnost poměrně značné tvorby a úniku uvedených chemických látek do životního prostředí:

a) spalovny odpadů včetně spoluspalovacích zařízení komunálního, nebezpečného odpadu, odpadu ze zdravotnických zařízení nebo kalů z čistíren odpadních vod;

b) cementářské pece spalující nebezpečný odpad;

c) výroba buničiny používající elementární chlor nebo chemické látky uvolňující elementární chlor k bělení;

i) druhotná výroba mědi;

ii) aglomerační zařízení v železářském a ocelářském průmyslu;

iii) druhotná výroba hliníku;

iv) druhotná výroba zinku.

ČÁST III: KATEGORIE ZDROJŮ

Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany, hexachlorbenzen a polychlorované bifenyly se mohou také samovolně tvořit a uvolňovat z následujících kategorií zdrojů včetně:

a) otevřeného spalování odpadu včetně hoření skládek;

b) tepelných procesů v metalurgickém průmyslu nezmíněných v části II;

c) domovních zdrojů spalování;

d) zařízení na spalování fosilních paliv a průmyslových kotlů;

e) zařízení na spalování dřeva a další biomasy;

f) zvláštních procesů chemické výroby, při kterých se samovolně tvoří perzistentní organické polutanty, zvláště při výrobě chlorfenolu a chloranilu;

g) krematorií;

h) motorových vozidel, zejména těch, které spalují olovnatý benzin;

i) ničení zvířecích zdechlin;

j) barvení (chloranilem) a konečné úpravy (s alkalickou extrakcí) textilu a kůže;

k) šrotovacích strojů pro zpracování vyřazených vozidel;

l) doutnání měděných kabelů;

m) rafinérií odpadních olejů.

ČÁST IV: DEFINICE

                1. Pro potřeby této přílohy se:

a) „polychlorovanými bifenyly“ rozumějí aromatické sloučeniny tvořené tak, že atomy vodíku v molekule bifenylu (dvě benzenová jádra vzájemně spojená jednoduchou vazbou uhlík-uhlík) mohou být nahrazena až deseti atomy chlóru; a

b) „polychlorovanými dibenzo-p-dioxiny“ a „polychlorovanými dibenzofurany“ rozumějí tricyklické aromatické sloučeniny tvořené dvěma benzenovými jádry svázanými dvěma atomy kyslíku v polychlorovaných dibenzo-p-dioxinech a jedním atomem kyslíku a jednou vazbou uhlík-uhlík v polychlorovaných dibenzofuranech, jejichž vodíkové atomy mohou být nahrazeny až osmi atomy chloru.

2. V této příloze je toxicita polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů a dibenzofuranů vyjádřena pojmem toxická ekvivalence, kterým se měří vzájemná toxická aktivita různých odvozenin polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů a dibenzofuranů a koplanárních polychlorovaných bifenylů ve srovnání s účinností 2,3,7,8-tetrachloro-dibenzo-p-dioxinu. Hodnoty faktoru toxické ekvivalence užívané pro účely této úmluvy se shodují s přijatými mezinárodními normami, počínaje hodnotami Světové zdravotnické organizace z roku 1998 pro faktor ekvivalentu toxicity u savců pro polychlorované dibenzo-p-dioxiny a koplanární polychlorované bifenyly. Koncentrace jsou vyjádřeny ekvivalenty toxicity.

ČÁST V: OBECNÝ NÁVOD TÝKAJÍCÍ SE NEJLEPŠÍCH DOSTUPNÝCH TECHNIK A NEJLEPŠÍCH POSTUPŮ ŠETRNÝCH K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ

Přednost by měla být dána úvaze o přístupech k předcházení tvorby a úniku chemických látek uvedených v části I. Užitečná opatření by mohla zahrnovat:

a) použití nízkoodpadové technologie;

b) použití méně nebezpečných látek;

c) podporu obnovení a recyklace odpadu a látek vznikajících a užívaných v procesu;

d) nahrazení vstupních surovin, které jsou perzistentními organickými polutanty nebo u nichž je přímé spojení mezi materiálem a úniky perzistentních organických polutantů ze zdroje;

e) dobré programy hospodaření a preventivní údržby;

f) zlepšení nakládání s odpady se záměrem zastavení otevřeného a jiného neřízeného spalování odpadů včetně hoření skládek. Při zvažování návrhů výstavby nových zařízení pro odstraňování odpadů by se měl zvážit možnosti, jako jsou minimalizace vytváření komunálních odpadů a odpadů ze zdravotních zařízení včetně znovuzískávání surovin, opětovné použití, recyklace, třídění odpadů a podpora výrobků vytvářejících méně odpadu. S tímto přístupem by se měly pečlivě zvažovat záležitosti veřejného zdraví;

g) minimalizace těchto chemických látek jako znečišťujících látek ve výrobcích;

h) vyvarování se použití elementárního chlóru nebo chemických látek, z nichž vzniká elementární chlór, pro účely bělení.

B. Nejlepší dostupné techniky

Návrh nejlepších dostupných technik není zaměřen na předpis jedné konkrétní techniky nebo technologie, ale na zvážení technických charakteristik daného zařízení, jeho zeměpisného umístění a místních podmínek životního prostředí. Vhodné kontrolní technologie pro snižování úniků chemických látek uvedených v části I jsou obecně stejné. Při stanovení nejlepších dostupných technik, ať již obecně nebo pro určité případy, by se měl brát zvláštní ohled na následující faktory, přičemž je třeba uvážit pravděpodobné náklady a prospěch z opatření a dále zvážit bezpečnostní a preventivní opatření:

a) Všeobecné úvahy:

i) pokud se týká charakteru, účinků a množství úniků: techniky se mohou měnit v závislosti na velikosti zdroje;

ii) stanovení údajů pro nové nebo stávající zařízení;

iii) čas potřebných pro zavedení nejlepší dostupné techniky;

iv) spotřeba a charakter surovin používaných v procesu a jeho energetická účinnost;

v) požadavek předcházení nebo minimalizace celkového dopadu úniků na životní prostředí a předcházení rizik pro životní prostředí;

vi) požadavek předcházení haváriím a minimalizace jejich důsledků na životní prostředí;

vii) požadavek zajištění zdraví a bezpečnosti na pracovištích;

viii) srovnatelné procesy, zařízení nebo pracovní metody, které byl úspěšně vyzkoušeny v průmyslovém měřítku;

ix) technologická zlepšení a změny ve vědeckých znalostech a vědomostech.

b) Obecná opatření pro snížení úniků: Při zvažování návrhů na výstavbu nových zařízení nebo na podstatnou změnu stávajících zařízení, která používají procesy uvolňující chemické látky uvedené v této příloze, se mají přednostně zvážit alternativní procesy, techniky nebo praktiky, které jsou obdobně užitečné, ale které mohou zabránit tvoření a uvolňování těchto chemických látek. V případech, ve kterých taková zařízení budou vybudována nebo podstatně změněna, by měla být kromě preventivních opatření naznačených v části V oddílu A zvažována také tato opatření pro snižování úniků a při určení nejlépe dostupných technik:

i) použití zdokonalených metod pro čištění spalin, jako je tepelná nebo katalytická oxidace, odlučování polétavého prachu nebo adsorpce;

ii) nakládání se zbytky, odpadní vodou, odpady a kalem z čistíren odpadních vod, např. tepelným zpracováním nebo inertizací či detoxifikací chemickými procesy;

iii) změny procesů vedoucí k omezení nebo vyloučení úniků jako přechod k uzavřeným systémům;

iv) změna projektování procesů vedoucí ke zlepšení spalování a předcházení tvorby chemických látek uvedených v této příloze prostřednictvím kontroly ukazatelů, jako je spalovací teplota nebo doba zdržení.

C. Nejlepší postupy šetření k životnímu prostředí

Konference smluvních stran může vypracovat zásady týkající se nejlepších postupů šetrných k životnímu prostředí.

Příloha D

POŽADAVKY NA INFORMACE A HODNOTÍCÍ KRITÉRIA

1. Smluvní strana, která předkládá návrh na uvedení chemické látky v přílohách A, B a/nebo C, popíše chemickou látku způsobem uvedeným v písmenu a) a poskytne informace o chemické látce, a pokud je to důležité, o produktech její přeměny podle hodnotících kritérií uvedených v písmenech b) až e):

a) Chemická identita:

i) názvy včetně obchodního jména nebo jmen, obchodního názvu nebo názvů a synonym, číslo CAS, název podle názvosloví IUPAC; a

ii) struktura včetně určení případných isomerů a struktury chemické třídy;

b) Perzistence:

i) důkaz, že poločas rozpadu chemické látky ve vodě je delší než dva měsíce nebo že její poločas rozpadu v půdě je delší než šest měsíců nebo že poločas rozpadu v usazenině je delší než šest měsíců; nebo

ii) důkaz, že chemická látka je jinak dostatečně perzistentní pro oprávnění jejího zvažování v rámci této úmluvy;

c) Bioakumulace:

i) důkaz, že faktor biokoncentrace nebo faktor bioakumulace ve vodních druzích pro chemickou látku je vyšší než 5000 nebo, není-li takový údaj, že log Kow je vyšší než 5;

ii) důkaz, že chemická látka vykazuje jiné důvody pro zvážení jako je vysoká bioakumulace v jiných druzích, vysoká toxicita nebo ekotoxicita; nebo

iii) údaje ze sledování v biotě vykazující, že bioakumulační potenciál chemické látky je dostatečný pro oprávnění jejího zvažování v rámci této úmluvy;

d) Schopnost dálkového přenosu v životním prostředí:

i) měřené úrovně chemické látky v územích vzdálených od zdrojů jejího úniku, které mohou být významné;

ii) sledované údaje ukazující, že dálkový přenos chemické látky v životním prostředí s možností jejího přenosu do přijímajícího prostředí může nastat vzduchem, vodou nebo stěhovavými druhy; nebo

iii) vlastnosti rozpadu v životním prostředí a/nebo modelové výsledky, které ukazují, že chemická látka má schopnost dálkového přenosu vzduchem, vodou nebo stěhovavými druhy do přijímajícího prostředí vzdáleného od zdrojů jejího úniku. Poločas rozpadu chemické látky ve vzduchu, která se významně přenáší vzduchem, by měl být delší než dva dny; a

e) Škodlivé vlivy:

i) důkaz o nepříznivých vlivech na lidské zdraví nebo na životní prostředí, který opravňuje zvažování chemické látky v rámci této úmluvy; nebo

ii) údaje o toxicitě nebo ekotoxicitě, které vykazují možnost poškození lidského zdraví nebo životního prostředí.

2. Navrhující smluvní strana poskytne prohlášení o důvodech zájmu, a je-li to možné, porovnání údajů o toxicitě nebo ekotoxicitě chemické látky se zjištěnými nebo předpokládanými úrovněmi vycházejícími nebo odhadovanými z jejího dálkového přenosu v životním prostředí a dále krátké prohlášení prokazující potřebu globální kontroly.

3. Navrhující smluvní strana poskytne co nejúplnější a s ohledem na své možnosti dodatečné informace podporující přezkoumání návrhu odvolávajícího se na čl. 8 odst. 6. Smluvní strana může při vypracování takového materiálu vyjít z technických posudků z jakýchkoli zdrojů.

Příloha E

POŽADAVKY NA INFORMACE PRO ZJIŠTĚNÍ PROFILU RIZIKA

Účelem přezkoumání je vyhodnocení, zda bude mít chemická látka v důsledku svého dálkového přenosu pravděpodobně významný nepříznivý vliv na lidské zdraví a/nebo životní prostředí, a to takový, že globální opatření je oprávněné. Pro tento účel se vypracuje profil rizika, který dále zpracovává a hodnotí informace podle přílohy D a podle možností obsahuje tyto druhy informací:

a) zdroje, zahrnující případně:

i) údaje o výrobě, včetně množství a umístění;

ii) využití; a

iii) úniky, jako jsou vypouštění, ztráty a emise+

b) odhady nebezpečnosti pro konečný organismus nebo konečné organismy, včetně úvahy o vzájemném toxikologickém působení více chemických látek;

c) vlastnosti rozpadu v životním prostředí, včetně údajů a informací o chemických a fyzikálních vlastnostech chemické látky, stejně tak jako o její perzistenci a vazbě na její přenos v životním prostředí a na její přenos v rámci a mezi složkami životního prostředí, rozkladem a přeměnou na jiné chemické látky. Určení biokoncentračního faktoru nebo bioakumulačního faktoru, založené na měřených hodnotách, má být dostupné s výjimkou, že sledované údaje jsou považovány za splňující tuto potřebu;

d) sledované údaje;

e) působení v místních oblastech a zejména jako výsledek dálkového přenosu v životním prostředí, včetně informace týkající se biodostupnosti;

f) vnitrostátní a mezinárodní hodnocení rizik, posuzování nebo charakteristika profilu rizika a informace o značení a klasifikace nebezpečnosti, jsou-li k dispozici; a

g) status nebezpečnosti chemické látky v rámci mezinárodních úmluv.

Příloha F

INFORMACE O SOCIOEKONOMICKÝCH ÚVAHÁCH

Hodnocení se má uskutečnit s ohledem na možná kontrolní opatření pro chemické látky zvažované pro zahrnutí do této úmluvy, obsahující celou řadu možností, včetně zacházení a ukončení používání. Pro tento účel se poskytnou odpovídající informace vztažené k socioekonomickým úvahám a spojené s možnými kontrolními opatřeními umožňujícími rozhodnutí, které má být učiněno konferencí smluvních stran. Taková informace má patřičně zohlednit rozdílné způsobilosti a podmínky smluvních stran a má brát v úvahu tento seznam s vyznačením položek:

a) účinnost a výkonnost možných kontrolních opatření pro dosažení cílů snížení rizika:

i) technická proveditelnost; a

ii) náklady, včetně nákladů na životní prostředí a zdraví;

b) alternativy (výrobky a procesy):

i) technická proveditelnost;

ii) náklady, včetně nákladů na životní prostředí a zdraví;

iii) účinnost;

iv) riziko;

v) dostupnost; a

vi) přístupnost;

c) pozitivní a/nebo negativní vlivy uplatňování možných kontrolních opatření na společnost:

i) zdraví, včetně veřejného, pracovního a zdravotní úrovně životního prostředí;

ii) zemědělství, včetně vodního hospodářství a lesnictví;

iii) biota (biologická rozmanitost);

iv) ekonomická hlediska;

v) posun směrem k udržitelnému rozvoji; a

vi) sociální náklad;

d) odpady a dopady odstraňování (zejména zastaralých zásob pesticidů a sanace kontaminovaných míst):

i) technická proveditelnost; a

ii) nálady;

e) přístup k informacím a vzdělávání veřejnosti;

f) stav kontrolní a sledovací kapacity; a

g) jakékoliv prováděné vnitrostátní nebo regionální kontrolní činnosti, včetně informací o alternativách, a ostatní odpovídající informace o řízení rizika.

Stockholmská úmluva - seznam látek

Perzistentní organické látky na seznamu Stockholmské úmluvy

aldrin

dieldrin

dichlordifenyltrichloretan(DDT)

endosulfan

endrin

heptachlor

hexabrombifenyl (HBB)

hexabromcyklododekan (HBCD)

hexachlorbutadien (HCBD)

a-hexachlorcyklohexan (a-HCH; jeden z izomerů hexachlorcyklohexanu)

b-hexachlorcyklohexan (b-HCH; jeden z izomerů hexachlorcyklohexanu)

hexachlorbenzen (HCB)

chlordan

chlordekon

lindan (γ-HCH; jeden z izomerů hexachlorcyklohexanu)

mirex

polybromované difenylétery (PBDE), konkrétně deka-, okta- a pentaBDE, respektive jejich průmyslové směsi

polychlorované bifenyly (PCB)

polychlorované dibenzo-p-dioxiny a polychlorované dibenzofurany (PCDD/PCDF), zkráceně dioxiny

pentachlorbenzen

pentachlorfenol (PCP)

perfluoroktansulfonát (PFOS) a jeho soli

polychlorované naftaleny (PCN)

SCCPs (chlorované parafíny s krátkým řetězcem; chloralkany C 10-13)

toxafen

POPs protokol k Úmluvě o o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států

k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států

Smluvní strany,
rozhodnuty naplňovat Úmluvu o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států,
    uznávajíce, že emise mnohých perzistentních organických polutantů jsou přenášeny přes mezinárodní hranice a jsou deponovány v Evropě, Severní Americe a v Arktidě, daleko od místa jejich původu, a že atmosféra je převládajícím prostředím jejich přenosu,
    vědomy si toho, že perzistentní organické polutanty v přírodních podmínkách odolávají rozkladu a že souvisejí s nepříznivými účinky na lidské zdraví a na životní prostředí,
    znepokojeny tím, že perzistentní organické polutanty se mohou kumulovat ve vyšších trofických (potravních) úrovních na koncentrace, které by mohly ovlivňovat zdraví lidí a volně žijících organizmů vystavených působení těchto látek,
    uznávajíce, že arktické ekosystémy a zejména tamní obyvatelstvo, které závisí na arktických rybách a savcích, je zvláště ohroženo vzhledem k akumulací perzistentních organických polutantů v potravě,
    u vědomí toho, že opatření omezující emise perzistentních organických polutantů by měla přispět k ochraně životního prostředí a lidského zdraví vně regionu Evropské hospodářské komise OSN včetně arktických a mezinárodních vod,
odhodlány přijmout opatření k předcházení, prevenci nebo k minimalizaci emisí perzistentních organických polutantů, berouce v úvahu uplatňování zásady předběžné opatrnosti formulované jako princip 15 v Deklaraci z Ria de Janeiro o životním prostředí a rozvoji,
    znovu potvrzujíce, že státy mají – v souladu s Chartou OSN a s principy mezinárodního práva – svrchované právo využívat své zdroje v souladu se svou environmentální a rozvojovou politikou a jsou povinny zajistit, aby aktivity uskutečňované v rámci jejich jurisdikce nebo pod jejich kontrolou nepoškozovaly životní prostředí jiných států nebo oblastí za hranicemi národní jurisdikce,
    berouce na vědomí nutnost globálního opatření týkajícího se perzistentních organických polutantů a odvolávajíce se na úlohu regionálních dohod při snižování globálního znečišťování ovzduší přecházejícího hranice států uvedenou v kapitole 9 Agendy 21, a zejména na úlohu Evropské hospodářské komise OSN při sdílení jejích regionálních zkušeností s ostatními regiony světa,
    uznávajíce, že již existují subregionální, regionální a globální režimy, včetně mezinárodních nástrojů, regulující hospodaření s nebezpečnými odpady, jejich pohyb přes hranice a jejich zneškodňování či likvidaci, zejména Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování,
    majíce na zřeteli, že převládajícím zdrojem znečištění ovzduší přispívajícím k akumulaci perzistentních organických polutantů je používání určitých pesticidů, výroba a používání určitých chemikálií, jakož i nikoli záměrná tvorba jistých látek při spalování odpadů, při spalování paliv, při výrobě kovů a při provozu mobilních zdrojů,
    vědomy si toho, že technologie, technika a metody řízení ke snižování emisí perzistentních organických polutantů do ovzduší jsou dostupné,
    uvědomujíce si nutnost nákladově účinného regionálního přístupu k potlačování znečištění ovzduší,
    berouce na vědomí důležité příspěvky soukromého a nevládního sektoru k poznatkům o účincích perzistentních organických polutantů, o dostupných alternativách a o metodách potlačování jejich emisí a jejich úlohu při snižování emisí perzistentních organických polutantů,
    majíce na mysli, že opatření přijatá ke snížení emisí perzistentních organických polutantů by neměla zakládat důvod k libovolné nebo neoprávněné diskriminaci nebo ke skrytému omezování mezinárodní hospodářské soutěže a obchodu,
    berouce v úvahu současné vědecké a technické údaje o emisích, o atmosférických procesech a o účincích perzistentních organických polutantů na životní prostředí a o nákladech na omezování emisí a uznávajíce nutnost pokračovat ve vědecké a technické spolupráci ke zlepšení pochopení této problematiky,
    uznávajíce opatření týkající se perzistentních organických polutantů již přijatá některými stranami na národní úrovni a/nebo v rámci jiných mezinárodních úmluv,
    se dohodly takto:

Článek 1

Definice
Pro účely tohoto protokolu platí tyto definice pojmů:

  1.  „Úmluva“ znamená Úmluvu o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států přijatou v Ženevě dne 13. listopadu 1979;
  2. „EMEP“ znamená Program spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě;
  3. „Výkonný sbor“ znamená výkonný orgán úmluvy, ustanovený podle článku 10, odstavce 1 Úmluvy;
  4. „Komise“ znamená Evropskou hospodářskou komisi OSN – EHK/OSN;
  5. „Smluvní strana“ znamená smluvní stranu tohoto protokolu, ledaže by to z kontextu vyplývalo jinak;
  6. „Geografický rozsah EMEP“ označuje území definované v článku 1, v odstavci 4 Protokolu k Úmluvě (z r. 1979) o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, o dlouhodobém financování Programu spolupráce při monitorování a vyhodocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP), který byl přijat v Ženevě dne 28. září 1984;
  7. „Perzistentní organické polutanty“ (POP) jsou organické látky, které (I) vykazují toxické vlastnosti; (II) jsou perzistentní;  (III)  akumulují  se  v  biologických  systémech; (IV) podílejí se na dálkovém přenosu v ovzduší přesahujícím hranice států a k depozicím; (V) působí pravděpodobně významným škodlivým vlivem na lidské zdraví nebo mají škodlivé environmentální účinky v místech blízkých i vzdálených od jejich zdrojů;
  8. „Látka“ znamená jednu či několik chemických látek, které tvoří specifickou skupinu tím, že
    1. mají podobné vlastnosti a jsou do životního prostředí emitovány společně;
    2. tvoří směs, která je normálně obchodována jako jedna jediná komodita;
  9. „Emise“ znamená vypouštění látek z bodového nebo difuzního zdroje do ovzduší;
  10. „Stacionární zdroj“ znamená jakoukoli stabilně umístěnou budovu, stavbu, zařízení, instalaci nebo vybavení, které emituje nebo může emitovat jakékoli perzistentní organické polutanty přímo, nebo nepřímo do ovzduší;
  11. „Kategorie velkých stacionárních zdrojů“ znamená kategorie stacionárních zdrojů popsané v příloze VIII;
  12. „Nový stacionární zdroj“ znamená každý stacionární zdroj, jehož výstavba či podstatná modifikace byla zahájena po uplynutí dvou let od data, kdy vstoupí v platnost (I) tento protokol; nebo (II) taková změna či doplněk příloh III nebo V, v jejichž důsledku se ustanovení tohoto protokolu stanou aplikovatelná na daný stacionární zdroj. Příslušné národní orgány rozhodnou o tom, zda určitá modifikace je, či není podstatná, přičemž budou brány v úvahu faktory, jako jsou např. environmentální přínosy dotyčné modifikace.

Článek 2
CÍL
Cílem předkládaného protokolu je omezovat, snižovat nebo vylučovat vypouštění, emise a ztráty perzistentních organických polutantů.

Článek 3
ZÁKLADNÍ POVINNOSTI

  1. S výjimkou případů vyjmutých v souladu s článkem 4 smluvní strany přijmou účinná opatření:
    1. k eliminaci výroby a používání látek uvedených na seznamu v příloze I v souladu s požadavky na jejich uplatňování tam specifikovanými;
      1.  k zajištění toho, že pokud jsou látky ze seznamu v příloze I likvidovány či zneškodňovány, aby tato likvidace nebo zneškodňování probíhala environmentálně šetrným způsobem s přihlédnutím k relevantním subregionálním, regionálním a globálním regulacím nakládání s nebezpečnými odpady a jejich zneškodňování, zejména k Basilejské úmluvě o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování;
      2. ve snaze zajistit, že zneškodňování látek uvedených na seznamu v příloze I probíhá v tuzemsku se zřetelem na případné environmentální hlediska;
      3. k zajištění toho, aby přeprava látek uvedených v příloze I přes hranice států probíhala environmentálně šetrným způsobem, s přihlédnutím k aplikovatelným relevantním subregionálním, regionálním a globálním režimům regulujícím přepravu nebezpečných odpadů, nakládání s nebezpečnými odpady a jejich zneškodňování, zejména k Basilejské úmluvě o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování;
    2. jak omezovat používání látek uvedených na seznamu v příloze II k popsaným aplikacím, v souladu s požadavky na jejich uplatňování specifikovanými v uvedené příloze II.
  2. Požadavky specifikované v pododstavci 1 (b) výše vstoupí v platnost pro každou látku dnem, kdy je vyloučena její výroba nebo kdy je vyloučeno její používání, pokud nastane později.
  3. Pro látky uvedené na seznamech v přílohách I, II a III každá strana vypracuje vhodné strategie k identifikaci předmětů stále ještě využívaných a odpadů, jež obsahují tyto látky, a přijmou vhodná opatření k zajištění toho, že uvedené předměty poté, kdy se stanou odpadem, budou zlikvidovány či zneškodněny environmentálně šetrným způsobem.
  4. K účelům odstavce 1 až 3 budou pojmy odpad, zneškodňování, likvidace a environmentálně šetrný způsob interpretovány konzistentně s jejich použitím podle Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování.
  5. Každá smluvní strana
    1. sníží své celkové roční emise každé z látek uvedených na seznamu v příloze III z úrovně emisí v referenčním roce zvoleném v souladu s touto přílohou přijetím účinných opatření vhodných v jejích specifických podmínkách;
    2. nejpozději podle harmonogramu specifikovaného v příloze VI budou aplikovány:
      1. nejlepší dostupné technické postupy s přihlédnutím k příloze V, pro každý nový stacionární zdroj z kategorie velkých stacionárních zdrojů, pro který příloha V obsahuje nejlepší dostupné technologie;
      2. limitní hodnoty přinejmenším stejně přísné, jako jsou limitní hodnoty uvedené v příloze IV pro každý nový stacionární zdroj z kategorie zdrojů uvedených v této příloze s přihlédnutím k příloze V. Strana alternativně může uplatnit odlišnou strategii snižování emisí, kterou bude dosaženo ekvivalentní výsledné celkové úrovně emisí;
      3. nejlepší dostupné technologie, s přihlédnutím k příloze V, pro každý stávající stacionární zdroj z kategorie velkých stacionárních zdrojů, pro který příloha V obsahuje nejlepší dostupné technologie, pokud je to technicky a ekonomicky schůdné. Smluvní strana alternativně může uplatnit odlišnou strategii snížení emisí, kterou bude dosaženo ekvivalentní výsledné celkové úrovně emisí;
      4. limitní hodnoty přinejmenším stejně přísné, jako jsou limitní hodnoty uvedené v příloze IV pro každý stávající stacionární zdroj z kategorie zdrojů uvedených v této příloze, pokud je to technicky a ekonomicky schůdné, přičemž je brána v úvahu příloha V. Strana může alternativně uplatnit odlišnou strategii snížení emisí, kterou bude dosaženo ekvivalentní výsledné celkové úrovně emisí;
      5. účinná opatření k omezování emisí z mobilních zdrojů s přihlédnutím ke příloze VII.
  6. Pokud jde o zdroje spalování v bytech, povinnosti stanovené v odstavci 5 (b) (i) a (III) se vztahují na všechny stacionární zdroje v této kategorii zvažované v jejich souhrnu;
  7. V případě, že smluvní strana po aplikaci odstavce 5 (b) nemůže dosáhnout splnění požadavků odstavce 5 (a) výše pro určitou látku specifikovanou v příloze III, bude zproštěna povinností uvedených v odstavci 5 (a) pro tuto látku.
  8. Každá strana vypracuje a bude vést a udržovat emisní inventury pro látky uvedené na seznamech v příloze III. Bude sbírat dostupné údaje o výrobě a prodeji látek uvedených na seznamech v přílohách I a II pro strany v rámci geografického rozsahu EMEP minimálně s využitím časového a prostorového rozlišení a metod specifikovaných řídícím sborem EMEP (Steering Body of EMEP) a pro strany mimo rámec geografického rozsahu EMEP užitím metod vypracovaných v rámci pracovního plánu řídícího sboru EMEP jako vodítka. Strana bude o těchto informacích podávat zprávu v souladu s požadavky na podávání zpráv stanovenými v článku 9 níže.

Článek 4
VÝJIMKY

  1. Článek 3, odstavec 1 se nevztahuje na množství látek určených pro výzkum v laboratorním měřítku nebo jako referenční standardy.
  2. Smluvní strana může udělit výjimku z článku 3, odstavce 1 (a) a (c) vzhledem k určité látce za předpokladu, že tato výjimka není udělena způsobem, který by ohrozil splnění cílů tohoto protokolu, a může být udělena pouze k následujícím účelům a za následujícím podmínek:
    1. k výzkumu jinému, než je uvedeno v odstavci 1 výše v případech, kdy:
      1. v průběhu navrhovaného využití a následného zneškodnění těchto látek se neočekává uvolnění významného množství těchto látek do prostředí;
      2. cíle a parametry takového výzkumu posoudí a schválí uvedené strany a
      3. výjimka přestane okamžitě platit v případě, že dojde k významnému uvolnění určitých látek do prostředí, a kdy budou – v případech vhodnosti – přijata opatření ke snížení těchto uvolnění a kdy bude posouzeno opatření na izolaci od prostředí před opětovným zahájením výzkumu;
    2. ke zvládání nouzových stavů ohrožujících lidské zdraví, v nezbytných případech, kdy:
      1. smluvní strana nemá žádná dostupná alternativní opatření pro řešení nouzových situací;
      2. přijatá opatření jsou úměrná rozsahu a závažnosti daného stavu nouze;
      3. jsou přijata vhodná předběžná opatření na ochranu lidského zdraví a životního prostředí a k zajištění toho, že daná látka není použita mimo geografickou oblast postiženou stavem nouze;
      4. výjimky jsou udělovány na období nepřesahující trvání nouzového stavu;
      5. po skončení stavu nouze jakékoli zbývající zásoby dotyčných látek podléhají ustanovením článku 3, odstavce 1 (b);
    3. pro málo významné aplikace pokládané danou smluvní stranou za nezbytně nutné v případech, kdy:
      1. výjimka se uděluje na maximálně pět let;
      2. tato výjimka nebyla podle tohoto článku dříve udělena;
      3. pro navrhované využití neexistuje jiná vhodná alternativa;
      4. smluvní strana odhadla emise dotyčné látky v důsledku výjimky a příspěvek této emise k celkovým emisím této látky ze všech stran;
      5. byla přijata vhodná preventivní opatření k minimalizaci těchto emisí do prostředí; ¨
      6. po ukončení platnosti výjimky všechny zbylé zásoby dané látky budou podléhat ustanovení článku 3, odstavce 1 (b).
  3. Každá strana nejpozději 90 dnů po udělení výjimky podle článku 2 výše poskytne sekretariátu minimálně tyto údaje:
    1. chemický název látky, která je předmětem udělené výjimky;
    2. účel, pro něž byla výjimka udělena;
    3. podmínky, za nichž byla výjimka udělena;
    4. délka období, pro něž byla výjimka udělena;
    5. osoby nebo organizace, na něž se daná výjimka vztahuje, a
    6. pro výjimky udělené podle odstavců 2 (a) a (c) výše, odhady emisí dané látky, k nimž dojde v důsledku výjimky, a posouzení jejich příspěvku k celkovým emisím dané látky ze všech stran.
  4. Sekretariát zpřístupní všem stranám oznámení a údaje, které obdržel podle odstavce 3 výše.

Článek 5
VÝMĚNA INFORMACÍ A TECHNOLOGIÍ
    Strany budou v souladu se svými zákony, předpisy a zavedenými postupy vytvářet příznivé podmínky k usnadňování výměny informací a technologií určených ke snížení vzniku emisí perzistentních organických polutantů a k vyvíjení nákladově účinných alternativ podporou, mimo jiné:

  1. styků a spolupráce mezi vhodnými organizacemi a jednotlivci v soukromé a veřejné sféře, které/kteří jsou schopny/ni poskytovat technologické, projekční a inženýrské služby, zařízení nebo financí;
  2. výměny informací a přístupu k informacím o vývoji a využívání alternativ k perzistentním organickým polutantům a o vyhodnocování rizik, které tyto alternativy představují pro lidské zdraví a pro životní prostředí, a informací o ekonomických a sociálních nákladech spojených s těmito alternativami;
  3. zpracování seznamů jejich jmenovaných orgánů zapojených do podobných mezinárodních aktivit na mezinárodních fórech a pravidelných aktualizací těchto seznamů;
  4. výměny informací o aktivitách probíhajících na jiných mezinárodních fórech.

Článek 6
OSVĚTA VEŘEJNOSTI
    Strany budou v souladu se svými zákony, předpisy a zavedenými postupy podporovat poskytování informací široké veřejnosti včetně jednotlivců, kteří jsou přímými uživateli perzistentních organických polutantů. Tyto informace mohou zahrnovat, mimo jiné:

  1. údaje týkající se označování výrobků, posuzování rizik a nebezpečí;
  2. informace o snižování rizik;
  3. informace podporující eliminaci perzistentních organických polutantů nebo redukci jejich využívání, včetně, v případech vhodnosti, údajů o integrované péči o prevenci škůdců, o integrované péči o plodiny (obilí) a informace o ekonomických a sociálních důsledcích této eliminace nebo redukce a
  4. informace o alternativách k perzistentním organickým polutantům a vyhodnocení rizik, které tyto alternativy představují pro lidské zdraví a pro životní prostředí, a informace o ekonomických a sociálních důsledcích těchto alternativ.

Článek 7
STRATEGIE, POLITIKA, PROGRAMY, OPATŘENÍ A INFORMACE

  1. Každá smluvní strana vypracuje strategie, politiku a programy pro splnění povinností tohoto protokolu nejpozději do šesti měsíců po datu, kdy pro ni tento protokol vstoupí v platnost.
  2. Každá smluvní strana bude
    1. stimulovat využívání ekonomicky schůdných, environmentálně šetrných postupů hospodaření, včetně nejlepších environmentálních postupů, a to se zřetelem na všechny aspekty používání, výroby, uvolňování, zpracování, distribuce, manipulace, přepravy a přepracovávání látek podléhajících tomuto protokolu i předmětů, směsí nebo roztoků obsahujících tyto látky;
    2. stimulovat naplňování dalších programů řízení hospodaření zaměřených na snížení emisí perzistentních organických polutantů včetně dobrovolných programů a včetně využití ekonomických nástrojů; ¨
    3. zvažovat přijetí dodatečné politiky a opatření podle vhodnosti ve specifických podmínkách včetně přístupů, které nejsou podloženy žádným předpisem;
    4. usilovat o ekonomicky schůdné kroky ke snížení úrovní látek podléhajících tomuto protokolu, které jsou přítomny jako znečišťující příměsi v jiných látkách, chemických výrobcích nebo ve vyráběném zboží, co možná nejdříve po zjištění závažnosti daného zdroje;
    5. ve svých programech pro vyhodnocení látek brát v úvahu charakteristiky specifikované v odstavci 1 rozhodnutí výkonného sboru 1998/2 o informacích, které mají být poskytovány, a o postupech pro zařazování dalších látek na seznamy v přílohách I, II nebo III včetně jejich změn a doplňků.
  3. Strany mohou přijímat opatření přísnější, než jsou požadována tímto protokolem.

Článek 8
VÝZKUM, VÝVOJ A MONITOROVÁNÍ
    Strany budou podporovat výzkum, vývoj a monitorování i související spolupráci zaměřenou, ale nikoli omezenou jen na:

  1.  úrovně emisí, dálkového přenosu a úrovně depozice a jejich modelování, stávající úrovně v biotickém a abiotickém prostředí, vypracování postupů pro harmonizování relevantních metodik;
  2. cesty a inventarizace polutantů v reprezentativních ekosystémech;
  3. relevantní účinky na lidské zdraví a na životní prostředí včetně kvantifikace těchto účinků;
  4. nejlepší dostupné technologie a postupy, včetně zemědělských postupů a technologií, k omezování emisí a postupů, které strany používají nebo v současnosti vyvíjejí;
  5. metodiky umožňující zvažovat sociálně-ekonomické faktory při vyhodnocování alternativních strategií k omezování emisí;
  6. přístupy založené na účincích, které integrují vhodné informace včetně informací získaných podle pododstavců (a) až (e) o měřených nebo modelovaných environmentálních úrovních, cestách a účincích na lidské zdraví a na životní prostředí k účelům formulování budoucích strategií omezování emisí, rovněž ekonomických a technologických faktorů;
  7. metody odhadování národních emisí a tvorby prognóz budoucích emisí jednotlivých perzistentních organických polutantů a metody vyhodnocování toho, jak tyto odhady a prognózy mohou být využívány k tvorbě struktury budoucích povinností;
  8. úrovně látek podléhajících tomuto protokolu, které jsou obsaženy jako znečišťující látky v dalších látkách, chemických produktech či ve vyráběných předmětech, a význam těchto úrovní pro dálkový přenos a postupy snižování těchto úrovní znečišťujících látek, a navíc, úrovně perzistentních organických polutantů vytvářených v průběhu životního cyklu řeziva ošetřeného pentachlorfenolem.

    Prioritu by měl mít výzkum látek, které nejpravděpodobněji budou muset být doplněny do seznamů tohoto protokolu podle postupů specifikovaných v článku 14 v odstavci 6.

Článek 9
PODÁVÁNÍ ZPRÁV

  1. V souladu se svými zákony určujícími důvěrný ráz obchodně-průmyslových informací:
    1. každá smluvní strana bude periodicky podávat zprávu výkonnému sboru prostřednictvím výkonného sekretáře komise v pravidelných intervalech určených na zasedání stran o opatřeních přijatých k uskutečňování předkládaného protokolu;
    2. každá smluvní strana v rámci geografického rozsahu EMEP bude periodicky podávat zprávu EMEP prostřednictvím výkonného sekretáře komise v intervalech určených řídícím sborem EMEP a schválených stranami na zasedání výkonného výboru, údaje o úrovních emisí perzistentních organických polutantů s využitím metodik a časového a prostorového rozlišení minimálně na úrovni specifikované řídícím sborů EMEP. Smluvní strany v oblastech vně geografického rozsahu EMEP zpřístupní výkonnému sboru podobné údaje, pokud o to budou požádány. Každá smluvní strana rovněž poskytne údaje o úrovních emisí látek uvedených na seznamu v příloze III v referenčním roce specifikovaném v uvedené příloze.
  2. Údaje, které mají být zahrnuty do zpráv v souladu s odstavcem 1 (a) budou podávány v souladu s rozhodnutím týkajícím se formátu a obsahu přijatého smluvními stranami na zasedání výkonného sboru. Podmínky a prvky tohoto rozhodnutí budou v případě nutnosti revidovány s cílem identifikovat dodatečné prvky týkající se formátu nebo obsahu informací, které by měly být začleněny do těchto zpráv.
  3. V dostatečném předstihu před každým výročním zasedáním výkonného sboru EMEP poskytne informace o dálkovém přenosu a o depozici perzistentních organických polutantů.

Článek 10
POSOUZENÍ SMLUVNÍMI STRANAMI NA ZASEDÁNÍCH VÝKONNÉHO SBORU

  1. Smluvní strany na zasedáních výkonného sboru budou – v souladu s článkem 10, odstavce 2 (a) úmluvy – posuzovat údaje dodané stranami, EMEP a dalšími podpůrnými orgány i zprávy dodané výborem pro kontrolu provádění protokolu uvedené v článku 11.
  2. Smluvní strany na zasedáních výkonného sboru budou dohlížet na pokrok dosažený v plnění povinností stanovených tímto protokolem.
  3. Smluvní strany na zasedáních výkonného sboru budou posuzovat přiměřenost a účinnost povinností stanovených v tomto protokolu. Při tomto posuzování budou brány v úvahu nejlepší dostupné vědecko-výzkumné poznatky o účincích a depozici perzistentních organických polutantů, posouzení technického vývoje, změny ekonomických podmínek a plnění povinností týkajících se úrovní emisí. Procedury, postupy, metody a načasování těchto přezkoumání budou specifikovat strany na zasedání výkonného sboru. První přezkoumání bude dokončeno nejpozději do tří let poté, co tento protokol vstoupí v platnost.

Článek 11
PLNĚNÍ POVINNOSTÍ
    Plnění povinností stanovených tímto protokolem každou ze stran bude pravidelně přezkoumáváno. Výbor pro kontrolu provádění protokolu zřízený rozhodnutím 1997/2 výkonného sboru na jeho patnáctém zasedání vypracuje tato přezkoumání a podá o tom zprávu na zasedání stran v rámci výkonného sboru v souladu s podmínkami stanovenými v příloze uvedeného rozhodnutí, včetně všech jeho relevantních doplňků a změn.

Článek 12
UROVNÁVÁNÍ SPORŮ

  1. Jestliže mezi dvěma nebo více stranami vznikne spor o výklad nebo uplatňování tohoto protokolu, budou sporné strany hledat řešení jednáním nebo jinými prostředky urovnávání sporů podle své vlastní volby. Strany účastnící se sporu budou o svém sporu informovat výkonný sbor.
  2. Při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této úmluvě či kdykoli později může strana, která není regionální organizací ekonomické integrace, prohlásit písemně v listině postoupené depozitáři, že vzhledem ke sporům týkajícím se výkladu nebo uplatňování tohoto protokolu, uznává jeden nebo oba z následujících prostředků urovnávání sporů jako povinné ipso facto a bez nutnosti další dohody ve vztahu k jakékoli straně, která přijala stejný závazek:
    1. postoupení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru;
    2. arbitrážní řízení v souladu s postupy, které přijmou strany na zasedání výkonného sboru, jakmile to bude uskutečnitelné formou přílohy o arbitrážním řízení.Strana, která je regionální organizací ekonomické integrace, může učinit prohlášení s podobným účinkem ve vztahu k arbitrážnímu řízení v souladu s postupy uvedenými v pododstavci (b) výše.
  3. Prohlášení učiněné podle odstavce 2 zůstane v platnosti, pokud neuplyne doba stanovená v souladu s podmínkami jeho platnosti nebo do uplynutí tří měsíců po uložení depozitářem písemného oznámení o odvolání prohlášení.
  4. Nové prohlášení, oznámení o jeho odvolání nebo vypršení prohlášení neovlivní žádným způsobem řízení projednávané před Mezinárodním soudním dvorem nebo před arbitrážním tribunálem, pokud se strany sporu nedohodnou jinak.
  5. Kromě případu, kdy strany sporu přijaly stejný prostředek urovnávání sporů podle odstavce 2, pokud po dvanácti měsících následujících po oznámení jednou ze stran o existenci sporu strany sporu nebyly schopny spor urovnat prostředkem zmíněným v odstavci 1 výše, spor bude postoupen na žádost kterékoli z těchto stran ke smíření.
  6. K účelům odstavce 5 bude zřízena smírčí komise. Tato komise bude složena z rovného počtu členů jmenovaných každou ze zainteresovaných stran, nebo – v případech, kdy strany sdílí stejný zájem na smíření – skupinou sdílející tento zájem a předsedou zvoleným společně členy takto jmenovanými. Komise vydá doporučující verdikt, který strany v dobré víře vezmou v úvahu.

Článek 13
PŘÍLOHY
    Přílohy tohoto protokolu tvoří jeho nedílnou součást. Přílohy V a VII mají charakter doporučení.

Článek 14
ZMĚNY A DOPLŇKY

  1. Změny a doplňky tohoto protokolu mohou být navrženy kteroukoli jeho stranou.
  2. Navrhované změny a doplňky budou postoupeny písemně výkonnému sekretáři komise, který ho sdělí všem stranám. Navrhované změny a doplňky budou projednány na nejbližším zasedání stran s výkonným sborem za předpokladu, že návrhy byly distribuovány výkonným sekretářem stranám nejméně devadesát dnů předem.
  3. Změny a doplňky tohoto protokolu a jeho příloh I až IV, VI a VIII budou přijaty konsenzem stran přítomných na zasedání výkonného sboru a vstoupí v platnost pro smluvní strany, které je přijaly, devadesát dnů po datu, kdy byly u depozitáře uloženy listiny o jejich přijetí od dvou třetin stran. Změny a doplňky vstoupí v platnost pro další smluvní strany devadesát dnů poté, co byly uloženy listiny o jejich přijetí.
  4. Změny a doplňky příloh V a VII budou přijaty konsenzem stran přítomných na zasedání výkonného sboru. Po uplynutí devadesáti dnů od data, kdy výkonný sekretář komise sdělil tyto změny a doplňky všem stranám, doplňky a změny těchto příloh vstoupí v platnost pro strany, které nepodaly depozitáři oznámení v souladu s ustanoveními odstavce 5 níže, za předpokladu, že nejméně šestnáct stran nepodalo takovéto oznámení.
  5. Strana, která není schopna schválit určitou změnu či doplněk přílohy V nebo VII, to oznámí depozitáři písemně do devadesáti dnů od data sdělení o jejich přijetí. Depozitář bez odkladu oznámí všem smluvním stranám obdržené výhrady. Strana může kdykoli své předchozí oznámení zaměnit za listinu o přijetí a po uložení listin o přijetí u depozitáře tyto změny a doplňky těchto příloh pro tuto smluvní stranu.
  6. V případě návrhu pozměnit či doplnit přílohu I, II nebo III – přidat určitou látku k tomuto protokolu:
    1. navrhovatel poskytne výkonnému sboru údaje specifikované v rozhodnutí výkonného sboru 1998/2 včetně jakýchkoli jeho změn a doplňků; a
    2. smluvní strany vyhodnotí tento návrh v souladu s postupy specifikovanými v odstavcích 2 a 3 rozhodnutí výkonného sboru 1998/2.
  7. Rozhodnutí změnit či doplnit rozhodnutí výkonného sboru 1998/2 bude přijato konsenzem zasedání stran s výkonným sborem a vstoupí v platnost šedesát dnů po datu jeho přijetí.

Článek 15
PODEPSÁNÍ

  1. Tento protokol bude vystaven k podpisu v Aarhusu od 24. do 25. června 1998 včetně a potom v sídle Organizace spojených národů v New Yorku do 21. prosince 1998, pro členské státy komise i pro státy mající poradní status při komisi na základě odstavce 8 rezoluce Hospodářské a sociální rady 36 (IV) z 28. března 1947 a pro organizace regionální hospodářské spolupráce tvořené svrchovanými členskými státy komise, na něž jejich členské státy přenesly pravomoc vyjednávat, uzavírat a aplikovat mezinárodní dohody v záležitostech spravovaných tímto protokolem za předpokladu, že tyto státy a organizace jsou stranami úmluvy.
  2. Tyto regionální organizace ekonomické integrace budou v záležitostech spadajících do jejich pravomocí svým jménem uplatňovat práva a plnit povinnosti, které tento protokol přiřazuje jejich členským státům. V těchto případech členské státy těchto organizací nejsou oprávněny uplatňovat tato práva jednotlivě.

Článek 16
RATIFIKACE, PŘIJETÍ, SCHVÁLENÍ A PŘISTOUPENÍ

  1. Tento protokol bude podléhat ratifikaci, přijetí nebo schválení jeho signatáři.
  2. Tento protokol bude vystaven od 21. prosince 1998 pro přistoupení států a organizací, které splňují požadavky článku 15 odstavce 1.

Článek 17
DEPOZITÁŘ
    Listiny o ratifikaci, přijetí, potvrzení nebo přistoupení budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který bude plnit funkci depozitáře.

Článek 18
VSTUP V PLATNOST

  1. Tento protokol nabude platnosti devadesátý den po datu uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení u depozitáře.
  2. Pro každý stát nebo organizaci zmíněný/nou v článku 15 v odstavci 1, který/rá ratifikuje, přistoupí či schválí tento protokol nebo k němu přistoupí po datu uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, protokol vstoupí v platnost devadesátý den po datu uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení uvedeného státu nebo organizace.

Článek 19
ODSTOUPENÍ
    Kdykoli po uplynutí pěti let ode dne, kdy tento protokol vstoupil v platnost pro některou smluvní stranu, může tato strana odstoupit od protokolu tím, že o tom podá písemné oznámení depozitáři. Každé takové odstoupení nabude platnost devadesátý den po datu od jeho přijetí depozitářem, nebo v určitém pozdějším datu, které může být v oznámení o odstoupení specifikováno.

Článek 20
AUTENTICKÁ ZNĚNÍ PROTOKOLU
    Originál tohoto protokolu, jehož anglický, francouzský a ruský text má stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Na znamení toho níže podepsaní řádně k tomu zmocněni, podepsali tento protokol.
Dáno v Aarhusu (Dánsko), dne dvacátého čtvrtého června, roku tisícího devítistého devadesátého osmého.

* Pracovní překlad dokumentu předloženého na konferenci ministrů životního prostředí regionu EHK OSN v Aarhusu v červnu letošního roku.

Nespalovací likvidace POPs

Řešení pro likvidaci odpadů s obsahem POPs

Zbytky perzistentních organických látek (POPs) – jako jsou například polychlorované bifenyly (PCBs), organochlorové pesticidy (OCP), bromované zpomalovače hoření (BFRs) či fluorované látky – představují v mnoha částech světa hrozbu pro lidské zdraví a životní prostředí. Odpady s obsahem POPs je třeba zlikvidovat nebo nevratně přeměnitmetodami nepoškozujícími životní prostředí tak, aby v co největší míře byla splněna následující kriteria:

• téměř 100% účinnost likvidace POPs – vztahující se na všechny vstupní i výstupní složky (plynné, kapalné či pevné);

• pro zajištění pokud možno 100% účinnosti likvidace POPs musí být všechny výstupní složky analyzovatelné a

• v případě nutnosti musí být možné odpady vrátit zpět do procesu likvidace POPs

• zabránění nekontrolovaným únikům toxických látek během procesu

Spalování nebezpečných odpadů

Spalování bylo základní metodou likvidace organických polutantů skoro po čtyři desetiletí. Jsou zde ovšem některé zásadní problémy spojené s tímto zažitým postupem.

V ideálním případě by spalování organických látek při teplotách vyšších než 850 °C s dostatečnou rychlostí a přístupem kyslíku mělo vést k produkci pouze netoxických či méně toxických látek, jako jsou například CO2 nebo voda. Při spalování však dochází také k nezamýšleným vedlejším reakcím vedoucím ke vzniku vedlejších toxických produktů, zejména pokud jsou spalovány odpady s obsahem halogenů a PCDD/Fs prekurzorů (jako jsou PCBs, chlorfenoly, chlorbenzeny a další chlorované aromatické sloučeniny (Blumenstock et al., 2000; Huang and Buekens, 2001; Jiang et al., 1997; McKay, 2002). Spalováním bromovaných sloučenin pak vznikají PBDD/Fs a PXDD/Fs (Weber and Kuch, 2003; Schüler and Jager, 2004). Stupňující se přísná opatření na ochranu ovzduší a monitoring plynných emisí vyústily ve značnou redukci PCDD/Fs v ovzduší, ovšem za určitých okolností současně vedly ke zvýšení koncentrací PCDD/Fs v popílcích a dalších zbytcích z čištění kouřových plynů.

Úniky látek z nakládání s odpady společně s nezamýšleně vzniklými produkty nedokonalého spalování vypouštěné do ovzduší a obsažené v emisích ze spalování nebezpečného odpadu stále mohou vést ke kontaminaci okolí spaloven a přispět tak k již nakumulovaným POPs v životním prostředí v závislosti na použité technologii, podmínkách jejího provozu a způsobu nakládání s pevnými odpady ze spalování (Weber et al., 2008). Tyto toxické vedlejší produkty, například PCDD/Fs (známé jako lidské karcinogeny), mohou dále vstupovat do potravního řetězce (Malisch et al., 1999). Několik takovýchto případů je popsáno v odborné literatuře (Goovaerts et al., 2008; Holmes et al., 1994, 1998; Kim et al. 2006; Lovett et al., 1998).

Omezujícím faktorem spalování jsou poměrně vysoké náklady (DOE, 1999; Haglund, 2007), zvláště při provozu s nejlepším dostupným vybavením pro prevenci znečištění životního prostředí, monitoring a nakládání se zbytky po spalování. Náklady také vznikají přepravou nebezpečných odpadů do místa jejich spalování. Cementárny spalují při teplotách 1450 °C nebo vyšších, ale pouze zlomek z nich splňuje nezbytné technické požadavky na spalování POPs a vyšší účinnost likvidace těchto látek zatím nebyla prokázána. Pro efektivní provoz je potřeba navíc nákladné míchací, dávkovací a monitorovací zařízení (Rahuman et al., 2000).

Dodnes chybí kompletní zhodnocení účinnosti destrukce těchto látek u spalování (jak u spaloven nebezpečného odpadu, tak u cementárenských pecí) (Weber, 2007). Některé analýzy nicméně naznačují, že spalovny dosahují nižší míry destrukce těchto látek, než lze dosáhnout určitými nespalovacími technologiemi (Rahuman et al., 2000).

Tyto komplikace dohromady s odporem veřejnosti proti spalování nebezpečných odpadů a odpadů s obsahem POPs vedly ke zkoumání vhodných alternativních a nespalovacích metod likvidace.

Nespalovací technologie

Tyto technologie využívají fyzikální a chemické procesy, které přemění odpady s POPs na méně škodlivé sloučeniny. V některých zemích jsou licencovány pro využití v komerční sféře nespalovací technologie využívající vysokých teplot k likvidaci POPs. Čtyři z nich jsou zde přímo popsány. Existují také další dvě technologie:

• Technologie, která využívá reakce za mírných podmínek (při pokojové teplotě a tlaku)

• Technologie, která odstraňuje bromované zpomalovače hoření z plastového odpadu.

Chemická redukce v plynné fázi (Gas Phase Chemical Reduction, GPCR)

Tato technologie představuje proces chemické redukce organických sloučenin v plynné fázi vodíkem při teplotě 850 °C nebo vyšší a za nízkého tlaku. Organické sloučeniny jsou zcela redukovány na metan, kyselinu chlorovodíkovou (která je dále neutralizována) a menší množství nízkomolekulárních uhlovodíků.

Je možné ji použít na kapalné i pevné odpady s vysokým obsahem DDT, hexachlorbenzenu (HCB), látek s obsahem PCDD/Fs a PCB z transformátorů, kondenzátorů a dalších olejů. U pevných i kapalných odpadů je nutná předúprava. Využití této technologie je variabilní – může jít jak o mobilní zařízení, tak o napevno umístěnou jednotku.

Je-li to potřeba, všechny emise i zbytky z tohoto procesu mohou být zachyceny a znovu zpracovány. V plynech vznikajících během procesu nebyly detekovány žádné PCDD/Fs, byly však naměřeny v nízkých hodnotách v zemním plynu používaném k zahřátí reakčních nádob (UNEP, 2004). Pevné zbytky vznikají pouze při použití pevných odpadů, tyto by však měly být vhodné pro uložení na běžnou skládku, i když UNEP (2003) tvrdí, že v nich mohou zůstat stopy POPs.

Z dat, která poskytla firma Eco Logic během likvidace odpadů v Austrálii a Kanadě vyplývá, že účinnost destrukce POPs je > 99.9999% pro PCBs, DDT a HCB a > 99.9995% pro PCDD/Fs (Eco Logic. 2002).

Množství 150 tun za měsíc nebo 1800 tun za rok může být zdvojnásobeno modulární konstrukcí (IHPA, 2002). Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) (2005) nejprve uvedla, že tato technologie není považována za ekonomicky efektivní, nedávno však oznámila, že probíhá „modifikace této technologie, aby se zvýšila její ekonomická efektivita" (EPA, 2010).

Zásaditý katalytický rozklad (Base Catalysed Decomposition, BCD)

Proces zásaditého katalytického rozkladu vyvinula americká EPA. Skládá se ze dvou oddělených kroků: první představuje nepřímo vyhřívaná termální desorpce při teplotách 200-400 °C a je využíván pro dekontaminaci ošetřovaného media. POPs ve formě čistých sloučenin vyextrahovaných desorpcí jsou potom rozložené chemickou reakcí. K dehalogenaci dochází, když jsou vybrané chemikálie včetně hydroxidu sodného (zásady) smíchány s kondenzovanými znečišťujícími látkami a v reaktoru zahřáty na teplotu 236 °C .Pokud nosný olej nesplňuje kriteria pro zpracování jako ostatní odpady, je vrácen zpět do reaktoru a znovu zahříván. Tato technologie umožňuje úpravu tekutých odpadů, zemin, kalů a sedimentů kontaminovaných zejména PCBs a PCDD/Fs. Ošetřená zemina může být použita znovu na původním místě jako výplň. Tato technologie může být buď umístěna na stálo anebo použita v podobě mobilních jednotek (EPA, 2005; Rahuman et al., 2002; UNEP, 2004).

Ve srovnání s dřívějšími možnostmi jsou dnešní provozy vybaveny čištěním produkovaných plynných exhalací. Koncentrace emisí jsou nižší a celkové množství vypouštěných plynů je menší než u spaloven (UNEP, 2004).

BCD reaktor může zpracovat 2 až 12 tun POPs za den a vyššího množství může být dosaženo zvýšením počtu modulů. Vyšší míra účinnosti destrukce (4-6x) byla prokázána u PCBs, OCPs a PCDD/Fs při zkušebních podmínkách i při běžném provozu (UNEP, 2004). Ošetření odpadů technologií je časově nenáročné, nároky na energii jsou střední a náklady na provoz a údržbu jsou relativně nízké. Provozní náklady v kompletním BCD systému jsou odhadovány na cca 25 % nákladů na spalování (Rahuman et al., 2000).

Nadkritická mokrá oxidace (Super Critical Water Oxidation, SCWO)

Mnoho technologií na likvidaci chemických látek je založeno na reakci organických sloučenin s hydroxylovými radikály. V superkritické vodě se stávají organické znečišťující látky ve vodě rozpustné a reagují rychle s přidanými oxidanty. Konečnými produkty rozkladu jsou oxid uhličitý, voda a minerální kyseliny a soli. Superkritická fáze vody nastává za vysokých teplot a tlaku, například

374 °C a 24-28 MP (EPA, 2005; Rahuman et al., 2000; Veriansyah et Kim, 2007). Odpadní plyny neobsahují oxidy dusíku, kyselé plyny, nebo částice a obsahují méně než 10 ppm oxidu uhelnatého (Environment Australia, 1997). Technologie SCWO je vhodná pro ošetření půdy, kalů a tekutých odpadů kontaminovaných například PCBs a pesticidy, stejně jako například pro nebezpečný odpad z armádních zdrojů s halogenovanými látkami v nízkých i vysokých koncentracích. Technologie je mobilní (IHPA, 2008; Marulanda, 2010).

Současná zařízení s technologií SCWO používají materiály odolné korozi. Všechny emise a zbytky mohou být v případě potřeby zachyceny a znovu vráceny do procesu (UNEP, 2004).

EPA (2005) stejně jako Rahuman et al. (2000) tvrdí, že nejsou dostupná žádná data o účinnosti destrukce, UNEP (2004) však dokládá vysokou účinnost této technologie. IHPA (2008) udává DE na úrovni 99,999999% až 99,99999999% pro odpady s velice nízkými koncentracemi pesticidů. U odpadu obsahujícího maximálně 20 % organického uhlíku je tato technologie považována za mnohem méně nákladnou než spalování. Kvůli určitým provozním problémům je její průmyslová role poněkud omezená, Veriansyah and Kim (2007) však tvrdí, že zvýšení investic do inovace technologie namísto do spalování může odstranit současná technická omezení této technologie. Marulanda (2010) uvádí, že nákladnost a výkonnost mobilního zařízení v Jižní Americe může v jihoamerických zemích představovat ekonomicky schůdnější alternativu než je spalování odpadů.

Sodíková redukce (Sodium reduction, SR)

Tato mobilní či fixní technologie je hojně využívána při in situ odstraňování nízkého i vysokého obsahu PCB z transformátorových olejů. Základním principem je redukce PCB rozptýleným metalickým sodíkem v minerálním oleji, což vede ke vzniku nehalogenovaných bifenylů, chloridu sodného, vody a olejů na bázi ropy. Kapacita pro úpravu transformátorových olejů je 15 000 litrů za den. Míra účinnosti zatím nebyla udána a informace o charakteru zbylých látek také nejsou dostatečné. Stejně jako u ostatních systémů, které nezahrnují samotnou destrukci transformátorů samotných, jsou zde obavy ze zbytků PCB v porézních materiálech transformátorů, neboť oleje z transformátorů jsou ošetřovány in situ. Porézní materiál transformátorů ovšem nedokážou zpracovat ani spalovny odpadů. Sodíková redukce je široce využívána pro zpracování odpadů s PCB již více než dvacet let (UNEP, 2004).

Mechanicko-chemická dehalogenace (MCD)

Kulové mlýny představují reaktor, který mechanicko-chemickou dehalogenací rozkládá PCB a další organické chlorované látky na jejich základní stavební uhlovodíky ve vysokém množství. Redukční dehalogenace probíhá v přítomnosti alkalických kovů a nízkého množství kyselého vodíku. Může být použita na kontaminované materiály stejně jako na koncentrované či čisté chemikálie, bez ohledu na jejich skupenství. Polutanty jsou eliminovány přímo v kontaminovaném materiálu (Birke et al., 2004; UNEP, 2004). I když mechanicko-chemická degradace probíhá za nízkých teplot, uvnitř mlýnu dosahují teploty až několika tisíc stupňů Celsia, neboť pevné částice se při vysoké rychlosti třou s pevným povrchem (Heinicke, 1984). Výsledný práškový produkt může vyžadovat další úpravu (IHPA, 2008).

Kulové mlýny jsou dostupné v různých velikostech a konstrukcích, takže je možné likvidovat i několik tun materiálu naráz. Mechanicko-chemická redukce je ekonomicky efektivní a je také příznivá k životnímu prostředí díky nízkým nárokům na energii. Díky mírným podmínkám, za kterých reakce probíhá, a uzavřenému systému nejsou předpokládány žádné toxické emise do prostředí (Birke et al., 2004; UNEP, 2004).

IHPA (2008) udává pro technologii kulových mlýnů účinnost destrukce (DE) na úrovni 99,9999-99,99999%. Birke et al. (2004) uvádí, že PCB v pevných či tekutých matricích mohou být zlikvidovány (na základě laboratorních studií) na nedetekovatelná množství v řádu minut až hodin. Zatím je však jen málo zkušeností s komerčním využitím této technologie. Existuje jen omezené množství informací o emisích, účinnosti, meziproduktech rozkladu a dalších důležitých parametrech v podmínkách průmyslového využití. Technologii pod názvem Radical Planet provozuje stejnojmenná instituce v Japonsku.

Hlavními otázkami zůstává také účinnost procesu a množství a toxicita činitelů potřebných pro proces (IHPA, 2008). Při čištění půd kontaminovaných pesticidy na Novém Zélandu snížila tato metoda množství pesticidů o více než 90 %. Vyskytly se také obavy z možných úniků PCDD/Fs do ovzduší během procesu, stejně jako potencionální problematické zbytky činidel, které mohou zůstat ve zpracované půdě (PCE, 2010; PCE, 2008).

CreaSolv® proces

Bromované zpomalovače hoření ('BFRs') se dají odstranit z plastového odpadu metodou CreaSolv®. Specifické polymery v plastech jsou selektivně rozpuštěny vhodnými rozpouštědly a poté vysráženy. Tomuto postupu předchází předtřídění odpadu, takže materiál vstupující do reakce obsahuje vysoké množství (obecně ≥ 75 %) konkrétního plastu, který je takto ošetřen (Malcolm Richard, 2011). Vývojáři (CreaCycle GmbH, ve spolupráci s Institutem Fraunhofer IVV) udávají, že množství použitého rozpouštědla je v poměru ke zpracovávanému plastu velmi malé (< 1 %). Rozpouštědlo se totiž recykluje a vrací se zpět do procesu, jen jeho malá frakce, ve které jsou odděleny a koncentrovány BFRs vystupuje z technologie. Konečnými produkty procesu jsou využitelný polymerový recyklát, na BFR bohatý koncentrát a, pokud jsou přítomny, na kovy bohatá nerozpustná frakce (Creacycle; Mäurer and Schlummer, 2004).

Proces je už odzkoušený jak v laboratorním měřítku, tak v pilotním provozu. Po odstranění baterie zpracovává například znehodnocené mobilní telefony, které poskytují částice polymerů vhodné pro výtlačné lisování a injekční modelování (Mäurer and Schlummer, 2004). V jiném případě byl takto ošetřen lehčený polystyrenový odpad za vzniku polystyrenu, který může být znovu odlehčen a jehož vlastnosti jsou srovnatelné s primárním lehčeným polystyrenem (Mäurer and Knauf, 2005).

Podle maloplošné studie proveditelnosti se povedlo v kanadských provozech na zpracování elektrického a elektronického šrotu odstranit z plastového odpadu jak BFRs, tak PBDD/Fs, které byly přítomny jako spolukontaminanty (Schlummer et al, 2008).

Waste and Resources Action Programme (WRAP) sponzoroval studii Freera (2005), ve které hodnotil potencionální dopady čtyř nových procesů na regeneraci elektrického a elektronického plastového odpadu obsahujícího BFR na životní prostředí, ve srovnání se skládkováním a spalováním s a bez získávání energie. Z tohoto srovnání vyšel CreaSolv® jako nejlepší s ohledem na spotřebu energie a potenciál fotochemické oxidace. Z hlediska potenciálu přispívat ke globální změně klimatu byl druhý za spalováním se získáváním energie. Studie prokázala, že dva procesy založené na rozpouštědlech, CreaSolv® a Centrevap®, mají nejmenší dopady na životní prostředí a také zmínila, že CreaSolv® proces se také vyznačoval "nízkou ztrátovostí rozpouštědel a jejich vysokou obnovitelností".

Nedávný přehled managementu plastů obsahujících BFR (Nnorom and Osibanjo, 2008) upozornil, že další studie sponzorované WRAP ohodnotily v odstraňování BFRs z polymerů v elektrickém a elektronickém odpadu Creasolv® jako účinnější ve srovnání s Centrevap® procesem. Oba procesy jsou však označovány jako finančně schůdné alternativy ke skládkování a spalování. Tyto metody odstraňování BFR založené na rozpouštědlech "nabízejí v současnosti nejlepší volbu v oblasti magamenetu plastů obsahujících BFR z obou hledisek, jak vlivu na životní prostředí, tak komerčního" a má se za to, že tyto procesy mohou pomoci výrazně snížit vývoz elektrošrotu do rozvojových zemí.

Koncentrované BFR nashromážděné během procesu mohou být rozloženy jinou nespalovací technologií, nebo nevratně přeměněny jako činidla během průmyslových procesů.

Otázky čekají na odpovědi

Jedním z důležitých kritérií pro posouzení technologií na destrukci POPs je potencionální vznik nových POPs a dalších toxických látek během procesu.

PCDD/Fs se formují během spalování nebezpečných odpadů (viz výše). Za specifických provozních podmínek však mohou PCDD/Fs vznikat i v některých nespalovacích technologiích, pokud jsou přítomny nezbytné prekurzory pro jejich vznik (Weber, 2007). Jako příklad může sloužit metoda GPCR, při níž mohou vznikat PCDD/Fs, pokud jsou v produkovaném plynu nebo ve vzduchu užívaném při spalování výsledného produktu přítomny chlorované látky. Aby byly dodrženy podmínky pro destrukci POPs, musí být plyn i vzduch při spalování řádně ošetřeny (Rahuman et al., 2000).

V technologii BCD mohou vzrůstat koncentrace nízkochlorovaných látek, kde je nutné obávat se vzniku PCDD/Fs, kdy kongenery s menším počtem chlorů mohou být toxičtější než ty vícechlorované. Je proto nezbytné proces řádně monitorovat, aby se potvrdilo, že reakce probíhají řádně (Rahuman et al., 2000).

Laboratorní studie destrukce PCB metodou SCWO ukázaly, že při nízkých teplotách se může zformovat povážlivé množství PCDD/Fs (Weber, 2004). Provozovatelé musí zajistit, že provozní podmínky (zejména teplota a doba ošetření) zabraňují tomuto zformování. V mnoha případech však detailní hodnocení nespalovacích technologií s ohledem na vznik PCDD/Fs ještě chybí (Weber, 2004, 2007). Hnacím motorem k vyplnění této mezery by měla být Stockholmská úmluva, především však její naplňování v jednotlivých zemích.

Jak vybrat nejvhodnější technologii?

Neexistuje jednoznačně dokonalá metoda na destrukci POPs. Při rozhodování, jakou technologii aplikovat na konkrétní případ, hraje roli mnoho kritérií. Základním pilířem pro výběr je účinnost destrukce.

Účinnost destrukce (Destruction Efficiency – DE) je poměr množství POPs vstupujících do procesu s množstvím POPs, které z procesu vycházejí (např. v plynných či kapalných emisích nebo ve formě pevných zbytků). Jiným měřítkem je tzv. účinnost destrukce a přesunu (Destruction and removal efficiency – DRE), která sleduje pouze množství POPs v emisích vypuštěných do ovzduší. Mnoho dokumentů o účinnosti technologií bohužel používá pouze DRE a někdy jsou hodnoty DRE zaměňovány za DE (Costner, 2004). Obě hodnoty musí být brány s ohledem na nedetekovatelné koncentrace POPs označované jako "méně než" detekční limitní hodnoty, ne jako nula. V důsledku tohoto nedostatku v přesnosti měření se vypočtené hodnoty DE a DRE blíží 100 %, ale nikdy jich nedosáhnou. Proto je účinnost destrukce > 99.9999% považována za stoprocentní (Rahuman et al., 2000).

Také chemické a toxikologické analýzy všech výstupů jsou nákladné a musí být zajišťovány v takové frekvenci, aby se zajistila shoda se základním kritériem DE > 99.9999% při všech provozních podmínkách, jako je rozjezd či naopak ukončování procesu, běžný provoz i případné kritické události (Rahuman et al., 2000). Weber (2007) uvádí, že hodnota DE musí být určena dlouhodobým monitoringem po celé měsíce a měla by být stanovována po celou dobu procesu destrukce POPs.

Náklady na technologie jsou samozřejmě významným omezujícím faktorem. Výrazně se liší v závislosti na obsahu POPs v ošetřovaném materiálu, množství materiálu a přepravní vzdálenosti, pokud jsou technologie aplikovány ex situ. Počáteční investice mohou být vyšší, ale náklady technologií nedávno vyvinutých a méně optimalizovaných mohou v budoucnosti poklesnout, což u spalování není pravděpodobné (Haglund, 2007).

V potaz by měla být vzata i další ekonomická, environmentální, sociální a technická kriteria. Ta jsou následující (Environment Australia, 1997; IHPA, 2008; Lodolo, 2002; Rahuman et al., 2000; Veriansyah and Kim, 2007; Weber, 2007):

- schopnost technologie zpracovat odpad ve formě, v jaké se nachází nyní (tekutina, pevný materiál, velikost zrn) s determinovaným obsahem organického uhlíku a nezbytností předpravy;

- kapacita zařízení;

- možnost lokálního využití v daném místě;

- možnost přepravy odpadů jinam a řešitelnost dopravy;

- spolehlivost a požadavky na údržbu zařízení;

- objem druhotně vzniklého odpadu a obsah toxických vedlejších produktů během všech provozních podmínek (nestabilní období či v případě odstavení sytému);

- rizika spojená s provozem technologie (nákladová flexibilita, dočasná odstávka kvůli kontrole, řízení v době stavu nouze, rozmontování zařízení) a

- přijatelnost pro veřejnost.

Podle pravidel tzv. "zelené chemie" (která stanovují používání environmentálně uvědomělých výrobních postupů) by měly být preferovány procesy probíhající za pokojové teploty a normálního atmosférického tlaku. To umožňuje snížit spotřebu energie a usnadňuje transport zařízení. Činidla a další vstupní materiály by měly být pokud možno nenákladné, netoxické a snadno skladovatelné. Zvolený chemický proces by se měl co nejvíce vyvarovat vzniku vedlejších toxických produktů a v neposlední řadě by měl také vykazovat vysokou účinnost destrukce (Laine and Cheng, 2007). Toto jen dokládá potřebu dalšího výzkumu a návrhu nových typů provozů.

Shrnutí

I když je spalování odpadů s POPs stále nejpoužívanější technologií, nemůže být považováno za "čistou" technologii. Navíc jsou zde vysoké náklady, nejasné informace ohledně účinnosti destrukce POPs a spalovny anebo cementárny s nákladnými technologiemi nejsou mobilní. Technologie, kterou by bylo možno převézt jinam, byla by aplikovatelná v daném místě, udržitelná a likvidovala by zastaralé POPs za rozumných nákladů, by znamenala průlom v likvidaci těchto nebezpečných chemických látek (IHPA, 2008).

Inovativní nespalovací procesy mají potenciál stát se takovýmito technologiemi. Musí být však zaručeny následující podmínky:

• dlouhodobá dostupnost;

• silné environmentální uvědomění a

• vědecký výzkum s politickou podporou a vhodným financováním, aby byl zaručený plynulý technologický vývoj.

Některé užitečné informace (např. potenciál PCDD/Fs formovat se během procesu) jsou poskytovány téměř výhradně vývojovými společnostmi a prodejci technologií (Weber, 2007), i když by měly být provedeny nezávislé posudky a data by měla být dostupná veřejnosti. Proveditelnost a trvanlivost technologií by měla být dokázána při reálném použití také v jednotlivých zemích či oblastech s omezenou infrastrukturou a nedostatkem obvyklých dodavatelských služeb (IHPA, 2008).

Literatura

Birke V., Mattik J., Runne D., 2004. Mechanochemical reductive dehalogenation of hazardous polyhalogenated contaminants. Journal of Materials Science 39, 5111-5116.

Blumenstock M., Zimmermann R., Schramm K.W., Kettrup A., 2000. Influence of combustion conditions on the PCDD/F-, PCB-, PCBz- and PAH-concentrations in the post-combustion

chamber of a waste incineration pilot plant. Chemosphere 40, 987-993.

Boock L .T., 1996. A quantitative analysis of reactions in supercritical water: experimental kinetics and mechanistic modeling. Ph.D. Dissertation. The University of Delaware.

Costner P., 2004. Non-combustion technologies for the destruction of PCBs and other POPs wastes: Civil society, international conventions and technological choices. Greenpeace International, Amsterdam, June 2004.

Creacycle, undated. The CreaSolv® Process, http://www.creacycle.de/DerCreaSolvProzessQQid-20-38QQlang-english.

DOE, 1999. Waste Incineration at the Savannah River Site, U.S. Department of Energy Audit Report. DOE/IG-0453. (1999).

Eco Logic, 2002. Contaminated Soil and Sediment Treatment Using the GPCRTM/TORBED® Combination. October 2002, http://www.torftech.com/start.htm

EPA, 2005. Reference Guide to Non-combustion Technologies for Remediation of Persistent Organic Pollutants in Stockpiles and Soil, EPA-542-R-05-006, December 2005, Washingthon DC, http://www.clu-in.org/POPs

EPA (2010). Reference guide to non-combustion technologies for remediation of persistent organic pollutants in soil, EPA 542-R-09-007 second edition – 2010. United States Environmental Protection Agency.

Environment Australia, 1997. Appropriate technologies for the treatment of scheduled wastes. Review Report No 4, November 1997, www.environment.gov.au

Freer E., 2005. Life cycle assessment Study: SUMMARY REPORT – Selected Treatment Processes for WEEE Plastics Containing Brominated Flame Retardants. For Axion Recycling on behalf of Waste Resources Action Programme (WRAP) Project Ref: E4833, August 2005. http://www.creacycle.de/images/stories/e5c-2006.11._wrap_final_report-appendix_5-_environmental_impact_analysis.pdf

Goovaerts P., Trinh H.T., Demond A.H., Towey T., Chang S.C., Gwinn D., Hong B., Franzblau A., Garabrant D., Gillespie B.W., Lepkowski J., Adriaens P., 2008. Geostatistical modeling of the spatial

distribution of soil dioxin in the vicinity of an incinerator. 2. Verification and calibration study. Environmental Science and Technology 42, 3655-3661.

Haglund P., 2007. Methods for treating soils contaminated with polychlorinated dibenzo-p-dioxins, dibenzofurans, and other polychlorinated aromatic compounds. Ambio 36, 467-474.

Heinicke G., 1984. Tribochemistry. Akademie-Verlag, Berlin.

Holmes S.J., Jones K.C., Miller C.E., 1994. PCDD/PCDF contamination of the environment at Bolsover UK. Organohalogen Compounds 24, 373-377.

Holmes S.J., Green N., Lohmann R., Jones K.C., 1998. Concentrations of PCDD/PCDFs in soil around a point source. Organohalogen Compounds 39, 257-260.

Huang H., Buekens A., 2001. Chemical kinetic modeling of De novo synthesis of PCDD/F in municipal waste incinerators. Chemosphere 44, 1505-1510.

International HCH and Pesticides Association (IHPA), 2002. NATO/CCMS pilot study fellowship report. Evaluation of demonstrated and emerging remedial action technologies for the treatment of contaminated land and groundwater (Phase III). Retrieved July 10, 2006, from http://clu-in.org/download/partner/vijgen/vijgentext.pdf

International HCH and Pesticides Association (IHPA), 2008. Obsolete pesticides. A „burning" question. Conference report, Utrecht, The Netherlands, September 2008.

Jiang K., Li L., Chen Y., Jin J., 1997. Determination of PCDD/Fs and dioxin-like PCBs in Chinese commercial PCBs and emissions from a testing PCB incinerator. Chemosphere 34, 941–950.

Kim K.S., Kim J.G., Shin S.K., Chung I.R., Kim K.S., Song B.J., Jeong M.J., 2006. Levels and congener profiles of PCDD/Fs in the environmental media in the vicinity of the waste incinerator, South Korea. Organohalogen Compounds 68, 2264-2267.

Laine D.F., Cheng I.F., 2007. The destruction of organic pollutants under mild reaction conditions: A review. Microchemical Journal 85, 183-193.

Lodolo A., 2002. Training workshop „Initial National POPs Inventory – INPOPsI", 16-17 May 2002 Brno, Czech Republic.

Lovett A.A., Foxall C.D., Ball D.J., Creaser C.S., 1998. The Panteg monitoring project: comparing PCB and dioxin concentrations in the vicinity of industrial facilities. Journal of Hazardous Materials, 61, 175-185.

McKay G., 2002. Dioxin characterisation, formation and minimisation during municipal solid waste. (MSW) incineration: review. Chemical Engineering Journal 86, 343-368.

Malcolm Richard, G., Mario, M., Javier, T., Susana, T. (2011). Optimization of the recovery of plastics for recycling by density media separation cyclones. Resources, Conservation and Recycling, 55(4), 472-482.

Malisch R., Gleadle A., Wright C., 1999. PCDD/F in meat samples from domestic farm animals and game. Organohalogen Compounds 43, 265-268.

Marulanda, V. & Bolaños, G. (2010). Supercritical water oxidation of a heavily pcb-contaminated mineral transformer oil: Laboratory-Scale data and economic assessment. The Journal of Supercritical Fluids, 54(2), 258-265.

Mäurer, A.; Knauf, U., 2005. Recycling of EPS-waste to expandable polystyrene. FAKUMA Forum 2005. Friedrichshafen, 20. October 2005. http://www.creacycle.de/images/stories/2005.10.20_fakuma_eps-loop.pdf?phpMyAdmin=3YWg3TY3Fxw5szw4jjy1vC6g8tf&phpMyAdmin=168fc401cb4cc955191a9e0c52e0d626

Mäurer, A.; Schlummer, M., 2004. Good as new. Waste Management World, May-June (2004), pp 33-43.

Nnorom, I.; Osibanjo, O., 2008. Sound management of brominated flame retarded (BFR) plastics

from electronic wastes: State of the art and options in Nigeria. Resources, Conservation and Recycling 52: 1362-1372

Parliamentary Commissioner for the Environment (PCE), 2010. Investigation into the remediation of the contaminated site at Mapua – Update Report. http://www.pce.parliament.nz/publications/all-publications/investigation-into-the-remediation-of-the-contaminated-site-at-mapua-4

Parliamentary Commissioner for the Environment (PCE), 2008. Investigation into the remediation of the contaminated site at Mapua. http://www.pce.parliament.nz/publications/all-publications/investigation-into-the-remediation-of-the-contaminated-site-at-mapua-4

Rahuman M.M.S.M., Pistone L., Trifiro F., Miertus S., 2000. Destruction technologies for polychlorinated biphenyls (PCBs). ICS-UNIDO PUBLICATIONS. Nov. 2000

Schlummer, M., et al., 2008. Using the Creasolv® process to recycle polymers from Canadian waste plastics containing brominated flame retardants. Organohalogen compounds 70: 2139-2142.

Schüler, D.; Jager, J., 2004. Formation of chlorinated and brominated dioxins and other organohalogen compounds at the pilot incineration plant VERONA. Chemosphere 54: 49-59

UNEP, 2003. Technical Guidelines on the Environmentally Sound Management of Persistent

Organic Pollutants as Wastes. UNEP/CHW/OEWG/1/INF/6 25, March 2003.

UNEP, 2005. Ridding the World of POPs: A Guide to the Stockholm Convention on Persistent Organic Pollutants. http://www.pops.int/documents/guidance/beg_guide.pdf

UNEP, 2004. STAP of the GEF. Review of Emerging, Innovative Technologies for the

Destruction and Decontamination of POPs and the Identification of Promising Technologies for

Use in Developing Countries."GF/8000-02-02-2205, January 2004,

http://www.unep.org/stapgef/home/index.htm

Veriansyah B., Kim J.D., 2007. Supercritical water oxidation for the destruction of toxic organic wastewaters: A review. Journal of Environmental Sciences 19, 513-522.

Weber, R.; Kuch, B., 2003. Relevance of BFRs and thermal conditions on the formation pathways

of brominated and brominated–chlorinated dibenzodioxins and dibenzofurans. Environ. Int. 29: 699-710

Weber, 2004. Relevance of PCDD/Fs formation for the evaluation of POPs destruction technologies – PCB destruction by supercritical water oxidatio (SCWO). Organohalogen Compounds 66, 1263-1269.

Weber R., 2007. Relevance of PCDD/PCDF formation for the evaluation of POPs destruction technologies – Review on current status and assessment gaps. Chemosphere 67, 109-117.

Weber R., Gaus C., Tysklind M., Johnston P., Forter M., Hollert H., Heinisch E., Holoubek I., Lloyd-Smith M., Masunaga S., Moccarelli P., Santillo D., Seike N., Symons R., Machado Torres J.P., Verta M., Varbelow G., Vijgen J., Watson A., Costner P., Woelz J., Wycisk P., Zennegg M., 2008. Dioxin- and POP-contaminated sites – contemporary and future relevances and challenges. Environmental Science and Pollution Research 15, 363-393.