en ru

V této části uvádíme výsledky týkající se rozhodovacích procesů, interakce zainteresovaných stran a zapojení veřejnosti do vodního hospodářství. Nejprve popisujeme politiku na úrovni EU, na národní úrovni a na místní úrovni. Poté definujeme jednotlivé zainteresované strany v oblasti vodního hospodářství a interakce mezi nimi, včetně spolupráce, komunikace a vzájemných vztahů.

Rozhodovací procesy

V České republice funguje politický systém vertikálně: EU stanoví standardy a směrnice jsou transponovány národní vládou. V hierarchii následuje místní správa, jako je pražský magistrát, která převádí celostátní politiky na místní úroveň či je na této úrovni implementuje. A konečně na úrovni městských částí se politiky pouze realizují (Nanda et al., 1996, str. 5).

Hlavní směrnicí EU v oblasti ochrany vod a vodního hospodářství je „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky“, nazývaná Rámcová směrnice o vodách. Tato směrnice vstoupila v platnost v roce 2000 a zavazuje členské státy EU k tomu, aby u všech vodních útvarů dosáhly „dobrého kvalitativního a kvantitativního stavu“. Dosažení dobrého stavu se týká oblasti ekologického a chemického stavu (Evropský parlament a Rada 2000). Součástí Rámcové směrnice o vodách je správa povodí, kterou musí provádět všechny členské státy EU.

V České republice jsou kompetence v oblasti vodního hospodářství roztříštěny mezi pět ministerstev. Hlavními politickými orgány jsou ministerstvo zemědělství (MZe) a ministerstvo životního prostředí (MŽP), dále ministerstvo dopravy (zejména odbor plavby), ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo obrany. Největší definovanou pravomoc v oblasti vody a ochrany přírody má MŽP. Specifikovanými pravomocemi ministerstev jsou ochrana přírodní akumulace vod, ochrana vodních zdrojů, kvalita podzemních a povrchových vod (MZe, 2010b; MŽP, 2010). Zbylá tři výše uvedená ministerstva hrají v českém vodním hospodářství pouze malou roli (viz tabulka 1). Mezi pravomoci MZe patří všechno, co není zahrnuto do pravomocí jiných ministerstev (MZe, 2010a).

Kromě toho spadají pod kontrolu MZe státní podniky správy povodí (státní podnik Lesy České republiky a Zemědělská vodohospodářská správa). MZe spravuje přibližně 94 % všech vodních toků v České republice. Zbylých 6 % spravují obce, vojenské újezdy a národní parky (MZe, 2010b). Další organizací, která spadá pod ministerstvo životního prostředí, je Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka. Jak je uvedeno výše, MZe má pravomoc ve věci všech nedefinovaných úkolů, díky čemuž má silnou vyjednávací pozici při sporech s MŽP. Tudíž platí, že díky nepřesnosti popisu úkolů a pravomoci, kterou má nad státními podniky, je MZe nejvýznamnějším ministerstvem při vytváření politik v oblasti vodního hospodářství. Jako příklady překrývajících se kompetencí lze uvést zákony jako zákon o vodách a zákon o vodovodech a kanalizacích či plány oblastí povodí. Pravomoci v těchto oblastech jsou rozděleny mezi MZe a MŽP.

Na regionální úrovni se na městském vodním hospodářství podílejí aktéři uvedení na obrázku 2. Magistrát hl. m. Prahy je orgánem státní správy pro hlavní město Praha a jeho pravomoci související s vodním hospodářstvím jsou uvedeny ve Statutu hlavního města Prahy (2009) a v zákonu o vodách. Hlavní město Praha je rovněž vlastníkem některých pražských vodních toků. Rozhodující pro to, jaká instituce je spravuje, je velikost těchto toků. Velké vodní toky spravuje a udržuje Povodí Vltavy, zatímco malé spravují a udržují Lesy hl. m. Prahy (LhmP) a Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS). Zřizovatelem všech těchto organizací je Ministerstvo zemědělství České republiky (MZe, 2010c). ZVHS spravuje a udržuje vodní toky v zemědělsky využívané krajině (ZVHS, 2010). V těch částech Prahy, kde jsme prováděli případové studie, nejsou žádné vodní toky, které by spravovala ZVHS. Kromě toho slouží Magistrát hl. m. Prahy jako kompetentní orgán v případě povodní.

Tabulka č. 1: Přehled pravomocí ministerstev

Ministerstvo

Pravomoc

Ministerstvo zdravotnictví

(ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí) určování povrchových vod pro koupání

Ministerstvo dopravy

využití povrchových vod pro plavbu

Ministerstvo obrany

všechny vody na území vojenských újezdů

mezera

Obrázek 3: Názory občanů týkající se účasti veřejnosti

Obrázek č. 1: Struktura pravomocí v oblasti vodního hospodářství v Praze

Při zavádění nových zákonů (nedávný příklad souvisí se zákonem o vodách č. 254/2001 Sb.) organizuje MZe a MŽP školení s metodickou pomocí, která mají vysvětlit, jak mají podle nových zákonů fungovat jednotlivé úřady. Kromě toho magistrát pořádá školení pro vodoprávní úřady všech místních úřadů a také pro magistrát (Karnecki, 2010; Pospíšil, 2010). Útvar rozvoje hlavního města Prahy (ÚRM) je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je hlavní město Praha. ÚRM je odpovědný za přípravu a zpracování strategických, urbanistických a územně plánovacích dokumentů (zejména územní plán) (ÚRM, 2010).

Způsob, jak ovlivnit vodní hospodářství města, je zapojit se do plánování v oblasti vod. Obyvatelé Prahy mohou připomínkovat koncepce a plány, které se připravují v kompetenci magistrátu. Ten nicméně není povinen připomínky do koncepcí zapracovat (Karnecki, 2010; Veselý, 2010). Následná realizace politik z vyšší úrovně státní správy spočívá jednak v jejich zapracování do územního plánu města, při jehož projednávání mohou občané opět vznášet připomínky. Dále je nutné koncepci zohlednit při povolování činností s dopadem na vodní toky. Tato tzv. vodoprávní řízení vedou kromě magistrátu ještě úřady městských částí označených čísly (Praha 1 - 22). Ostatní městské části podléhají některému z příslušných úřadů. Občané se mohou uvedených řízení účastnit prostřednictvím občanských sdružení.

Provozovatelé a správa

Státní podnik Povodí Vltavy je správcem a udržovatelem hlavních vodních toků (v případě Prahy řek Vltavy a Berounky) a vodních děl na řekách (vltavská kaskáda, Želivka) vlastněných státem (Povodí Vltavy, 2010). Povodí Vltavy nijak úzce nespolupracuje s magistrátem ani s Lesy hl. m. Prahy. Kromě toho platí, že magistrát by měl postupovat podle Plánu oblasti povodí, v praxi se však podle něj vůbec nepostupuje (Karnecki, 2010).

Pražská vodohospodářská společnost (PVS) je odpovědná hlavně za udržování vodohospodářské infrastruktury v dobrém provozním stavu, za její obnovu a další rozvoj. PVS je tudíž nadřízeným orgánem podniku Pražské vodovody a kanalizace (PVK), který je provozovatelem vodohospodářské infrastruktury a zajišťuje například výrobu a distribuci pitné vody, provozování kanalizační sítě a čištění odpadních vod a fakturaci vodného a stočného (PVS, 2010).

Magistrát hl. m. Prahy vydává své vlastní obecně závazné vyhlášky, pouze jedna z nich – vyhláška č. 17/2005 – se však týká vodního hospodářství. Zabývá se povinnými částmi územního plánu hlavního města Prahy, které se týkají regulace výstavby v záplavových územích. Jinak by měl magistrát postupovat podle národní legislativy a koncepcí (Karnecki, 2010; Ansorge, 2010).

Úřady městských částí jsou odpovědné za všeobecnou kvalitu vody v jejich územním obvodu, včetně pitné vody, nepovoleného vypouštění odpadních vod do povrchových vod (toků a rybníků) a podzemních vod. Pokud kvalita vodních útvarů nedosahuje standardů stanovených národní legislativou, místní úřady jsou odpovědné za nápravu a monitorování.

V rámci našeho výzkumu jsme se setkali s dvěma případy nepovoleného vypouštění odpadních vod. V jednom případě se jednalo o vypouštění z žump v lokalitě Štěrboholy - Dubeč, druhým případem je pak vypouštění odpadních vod z domácností v zahrádkářské kolonii v Praze 8. Místní úřady o těchto skutečnostech často vědí, mají však problémy s monitorováním a přijetím účinných opatření. Existují dva způsoby, jejichž pomocí lze detekovat nepovolené vypouštění odpadních vod. Za prvé mohou městské úřady o nezákonném vypouštění odpadních vod do povrchových vod informovat občané. Za druhé by měl vodní útvary zkoumat z vlastní iniciativy úředník odboru životního prostředí úřadu městské části. Tento systém není příliš přesný a v některých případech zůstane místní znečišťování neodhalené. Kromě toho úřady často nemají dostatek pracovníků, aby mohly všechny vodní útvary pravidelně navštěvovat (Vymazal, 2010a). Magistrát se na tomto procesu kontroly kvality nepodílí a informace o kvalitě vody od místních úřadů nepovažuje za dostatečně hodnověrné (Karnecki, 2010).

Interakce zainteresovaných stran

V následující části uvádíme podrobnosti o spolupráci a komunikaci, jakož i o vztazích mezi různými zainteresovanými stranami. Vztahy jsou znázorněny v příloze I. Stupeň významnosti jednotlivých stran je naznačen velikostí modrých kroužků a rozsah spolupráce je znázorněn typem šipek a čar. Šipky znázorňují, že mezi danými zainteresovanými stranami probíhá spolupráce a čáry znamenají, že příslušné zainteresované strany se ovlivňují, ale přímo nespolupracují.

Státní správa a provozovatelé

Z pohledu státní správy by v důsledku sdílených kompetencí mělo v oblasti vodního hospodářství úzce spolupracovat MZe a MŽP. Na tom se shodli zástupci obou ministerstev, kteří nám poskytli rozhovor (Ansorge, 2010; Dvořák, 2010). Ke spolupráci mezi oběma ministerstvy skutečně dochází, avšak politická síla rezortu životního prostředí je nižší než rezortu zemědělství. K tomu přistupuje značná síla lobbistů z oblasti zemědělství a průmyslu, v důsledku čehož zůstávají zájmy ochrany přírody často oslyšeny (Dvořák, 2010).

Vlastníkem vodohospodářské infrastruktury je hlavní město Praha. Spravuje ji společnost PVS, Pražská vodohospodářská společnost, a jejím provozovatelem je společnost PVK/Veolia. Karnecki (2010) uvádí, že společnost PVK a magistrát v posledních dvou letech rozsáhle spolupracují v oblasti kvality vody a pravidelně se setkávají. Provozovatel infrastruktury (PVK) navrhuje změny a správce infrastruktury (PVS) pak na jejich základě vypracuje podrobnější návrh. Konečné rozhodnutí nakonec učiní vlastník infrastruktury – hlavní město Praha (Bílek et al., 2010). Nadřízeným orgánem PVS je magistrát. Spolupráce mezi těmito dvěma subjekty nicméně není příliš úzká, spolupracují pouze ve věci kvality přívalových vod vypouštěných do povrchových vod (Karnecki, 2010). Společnosti PVK a PVS spolupracují při organizování oprav vodohospodářské infrastruktury a podílejí se na ziscích z poplatků za odběr pitné vody. Jejich zájmy jsou ve vzájemném střetu, hlavně z finančních důvodů (Bílek et al., 2010). Kromě toho, jak je uvedeno výše, společnost Lesy hl. m. Prahy spravuje malé vodní toky a vodní díla na nich ve vlastnictví hlavního města Prahy (LhmP, 2010). Magistrát a Lesy hl. m. Prahy tak velmi úzce spolupracují v oblasti správy, údržby a revitalizace malých vodních toků.

Magistrát spolupracuje s nezávislými odborníky na získávání informací o fauně a flóře a kvalitě vody v rybnících, přehradách a vodních tocích. Na druhou stranu neprobíhají žádné konzultace s Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka. Neexistují ani žádné strategie na zapojování veřejnosti do rozhodování o projektech; řada úředníků vnímá veřejnost jako zdroj problémů a zdržování (Karnecki, 2010).

Developeři

Úřady městských částí se v rámci územního plánování i činnosti stavebních úřadů musí zabývat novou výstavbou. Zejména v oblastech, kde dochází k nové urbanizaci, se střetávají často protichůdné vize budoucnosti. Ze strany developerů vznikají tlaky na úřady, aby určitým způsobem změnily využití půdy, přičemž občané se tomu zpravidla snaží bránit. Podle územního plánu nesmí developeři uskutečňovat výstavbu na zelených plochách. V souvislosti s přípravou nového územního plánu proto vyvíjí řada developerů tlak na městské části i magistrát a pokoušejí se změnit využití některých území (Chvátal, 2010). V řadě lokalit vznikly občanské iniciativy a sdružení, které zelené plochy brání prostřednictvím petic a dalších právních prostředků.

Účast veřejnosti

Z výsledků rozhovorů vyplývá, že na místní úrovni probíhají určité aktivity s cílem zapojit občany do procesu rozhodování.Obrázek 2: Názory občanů týkající se účasti veřejnosti Jedním z příkladů je Zličín, kde místní úřad informuje občany a zjišťuje jejich názory prostřednictvím místních novin (Veselý, 2010). Výsledky dotazníkového šetření však svědčí o tom, že účast veřejnosti není dostatečná. Občané často nevědí o svém právu účastnit se procesu rozhodování. Z otázky 5 (viz graf č. 1) v dotazníkovém šetření vyplývá, že 59,5 % respondentů se domnívá, že nemají „interakci s úřady a subjekty přijímajícími rozhodnutí v oblasti vodního hospodářství“.                          

Graf č. 1: Názory občanů týkající se účasti veřejnosti

Obrázek 3: Názory občanů na zvýšení počtu obytných domůNa grafu č. 2 jsou znázorněny odpovědi na otázku týkající se postoje občanů k případnému zvýšení počtu obytných domů v území (otázka 22). Z grafu je vidět, že odpověď je negativní, zejména v Praze 10, kde 63,9 % obyvatel nesouhlasí s tím, aby zde bylo postaveno více domů (viz graf č. 2).

Občané, kteří žijí v Praze 7 a 8, se více zabývají otázkami vsakování vody a povodní než občané ve zbývajících 3 lokalitách, kde jsme prováděli výzkum (viz příloha III).

 

Graf č. 2: Názory občanů na zvýšení počtu obytných domů

Hovoříme-li o nevládních organizacích, některé z nich jednají s Útvarem rozvoje hl. m. Prahy a podávají připomínky k novému územnímu plánu (Karnecki, 2010). Sdružení Arnika spolupracuje se skupinami místních občanů, snaží se koordinovat jejich činnost a poskytuje jim informace o účasti veřejnosti v rozhodovacích procesech a právní poradenství (Karnecki, 2010). Hlouběji však nekomunikuje či nespolupracuje s úřady městských částí. V Praze však působí řada lokálních občanských skupin, které se věnují dílčím územím nebo problémům, například Koalice Trojmezí, která jedná s magistrátem, městskými částmi Praha 10, 11 a 15 a nově vytvořenou Komisí pro Trojmezí (Koalice Trojmezí, 2009).

Z hlediska zájmu veřejnosti o vodní problematiku mají určitý význam dvě muzea. Jedná se o Muzeum pražského vodárenství v Podolí a Ekotechnické muzeum (stará čistírna odpadních vod). Obě poskytují informace o vodohospodářském systému. Vodárna v Podolí stále dodává pitnou vodu, když mají dva zbývající zdroje vody pro Prahu nedostatečnou kapacitu.

Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu
toxické látky
udrzitelna spotreba
verejnost
odpady
vzduch2
praha2
voda2
biodiv2
stromy