Usnesením Německého spolkového sněmu byla 18. července 1990 založena Německá spolková nadace pro životní prostředí“ (Deutsche Bundesstiftung Umwelt, DBU). Nadace záskala kapitál přes 1 miliardu eur. Určeny jsou především pro podporu malých a středních podniků v realizaci inovací v oblasti životního prostředí. Tím je zde myšlena i původní historická kulturní krajina se svými památkami. Jedním z cílů byla ochrana národně významných kulturních statků před následky znečištění životního prostředí. Mezi cíle nadace, definované při jejím založení, patří uchování cenných kulturních památek, shromažďování a výměna zkušeností, uchování přírodního dědictví či udělování cen za ochranu životního prostředí.
Začátkem 90. let nastala historická situace. Po revoluci v roce 1989 a znovusjednocení Německa vyšel najevo skutečný stav životního prostředí v bývalé NDR – zatížení životního prostředí emisemi obsahujícími síru a pocházejícími z dopravy a průmyslu. Tyto emise ovlivňovaly i život na území Spolkové republiky. Již v roce 1975, u příležitosti Evropského roku roku péče o památky, začala diskuse o nutnosti řešení založených na přírodovědeckých poznatcích. V 80. letech přišel i požadavek od spolkové vlády.
Nově vzniklá nadace měla za úkol „ochranu a uchování kulturních památek poškozených vlivem prostředí“, v souladu s předchozím programem nouzového zajištění zvláště poškozených památek. Bylo zapotřeby nových vědeckých řešení v péči o památky. Začátkem 90. let získaly podporu (vedle podstatného technicko-metodického pokroku při praktické péči o památky) také plány na uchování významných alejí.
Jako jeden z hlavních cílů nadace bylo v r. 1991 mimo jiné zachování „vybraných aspektů kulturní krajiny jako výraz historické identity a kontinuity“. Tato myšlenka se odrazila v návrzích na ochranu alejí. V nových spolkových zemích měly brzo aleje vytvořit základ „Německé alejové cesty“. V mnohých oblastech starých spolkových republik však aleje padly za oběť takzvané modernizaci při stavbě silnic.
Potřebnou péči komplikoval fakt, že chyběla systematická evidence nebo vědecké zhodnocení stavu alejí. V Meklenbursku-Předním Pomořansku se uskutečnilo několik modelových projektů, díky kterým mohla být obnova alejí zahájena. Tyto projekty se uskutečnily ve spolupráci se státními institucemi jako vlastníky alejí a za podpory soukromých iniciativ, např. kuratoria „Láskyhodné staré stromy“.
Nejvážnějším škodlivým faktorem byla rapidně narůstající automobilová doprava. K rozsáhlým škodám vedly i následky desetiletí trvajícího znečišťování ovzduší a zanedbaná péče o aleje. Jako výsledek modelových projektů vznikl záměr vytvořit centrální evidenci existujících škod. Měla posloužit jako podklad k přepracování koncepce dopravy a k přípravě vhodných opatření pro péči o aleje a jejich ochranu.
Také v Duryňsku se díky zmíněné podpoře podařilo zmapovatíexistující škody. Duryňský svaz „Společenstvo na ochranu lesa“ provedl sanační opatření ve vybraných alejích a také naplánoval doplňkovou péči.
Z pohledu DBU byly modelové projekty úspěšné a vzbudily velký zájem veřejnosti. Vyplynul z nich jasný závěr: postavit ochranu alejí na systematickém základě a vybudovat veřejné povědomí o hodnotě alejí a problémech spojených s jejich ochranou.
V roce 2001 byly přepracovány směrnice pro uchování historické kulturní krajiny. Jako klíčový se ukázal vzájemný soulad mezi krajinným plánováním, ochranou památek, ochranou přírody a využitím krajiny. K tomu má být využita jak mezioborová spolupráce, tak snaha spojit teorii s praxí.
V posledních letech se zvýšuje počet návrhů v oblasti zachování kulturní krajiny. Dochází k velkým změnám v zemědělství a využití krajiny. Objevují se nové formy výroby v průmyslových zónách, ráz krajiny trvale mění také například větrné elektrárny.
Díky nově vzniklému tlaku si aleje získaly zájem státu i podporu. Ukazuje se, že pro jejich uchování je nutný právní podklad. Snahou je proto rozšířit mezioborovou spolupráci i na dosud nezapojené skupiny. Výsledkem úspěšných projektů jsou neformální a dobrovolné dohody a spolupráce všech uživatelů půdy, jejímž cílem je zachování kulturní hodnoty intenzivně využívané krajiny.
Skutečnost, že aleje podléhají mnohým odborným i regionálním pravomocem, ztěžuje realizaci opatření pro jejich ochranu. K tomu přistupuje ještě skutečnost, že mezi přáním ochrany alejí a současným stavem často vzniká konflikt. První úspěchy přinesla dodatečná ujednání, dobrovolně uzavřená mezi dotčenými skupinami. V rámci péče o památky vytvořili ve Šlesvicku-Holštýnsku modelový návrh pro plánování a uplatňování strategie pro ošetřování historických alejí nejrůznějšího charakteru.
Nejasné zůstává především to, jak tematizovat globální otázky spojené s uchováním alejí, například zlepšení bezpečnosti dopravy. Od této publikace mimo jiné také očekáváme vznik diskuse o inovativních a nových strategiích pro další záměry, nápadech ke koncepčnímu rozvjoji s praktickým využitím a cílech z oblasti péče o památky a ochranu přírody, které budou moci získat podporu DBU.
(Přeloženo z knihy Alleen in Deutschland, Ingo Lehmann, Michael Rohde, Edition Leipzig, 2006)
