en ru

Jedním ze znaků rozvoje Prahy je zvyšování spotřeby vody a nevyhnutelná proměna modrých ploch. V důsledku povodní, ke kterým došlo v nedávné době, se vodní hospodářství stává pro město velmi důležitou otázkou.

V rámci práce na novém územním plánu Prahy byly do plánů v jednotlivých městských částech zahrnuty určité změny a mají za následek různé problémy, které se obecně týkají městského vodního hospodářství v celé Praze. Tato kapitola obsahuje diskusi týkající se společných problémů. Uvedeno zde bude též několik zajímavých případů, ke kterým dochází v konkrétních městských částech.

Pravomoci a komunikace

Návštěva Úřadu městské části Zličín během terénního průzkumu.Kompetence jsou mezi dvě ministerstva, která mají vliv na vodní hospodářství, rozděleny asymetricky: resort zemědělství má více kompetencí než životní prostředí. Nepřesné vymezení úkolů a pravomocí umožňuje, že MZe přebírá úkoly MŽP. Také finanční zdroje ze státního rozpočtu pro MZe jsou vyšší než pro MŽP (Dvořák, 2010). Přestože MŽP je zainteresováno například na plánech oblastí povodí, je pro něj složité změnit politiku správy povodí, neboť podniky správy povodí jsou součástí MZe.

Jedním z důvodů může být fakt, že zatímco MZe má dlouhou tradici sahající až do období komunistického režimu, MŽP bylo založeno až v roce 1989. Kromě toho je v České republice je obecně nízké povědomí o problematice životního prostředí, vnímání navíc zkresluje fakt, že ekonomický zisk přináší pouze zemědělství, což resort životního prostředí někdy odsouvá do pozadí. Lze také říci, že v současné době občany více trápí sociální otázky, jako je blahobyt a nezaměstnanost (Dvořák, 2010). To přispívá k situaci, kdy zemědělská lobby je podstatně silnější než lobby životního prostředí.

Stejně jako jsou nejasně definované pravomoci ministerstev, nejsou rovněž jasné vztahy mezi dalšími aktéry. Na úrovni celé Prahy to znemožňuje magistrátu držet se plánu oblasti povodí. Také komunikace mezi zainteresovanými stranami není dostatečná ani efektivní.

Z pohledu úřadů městských částí je spolupráce mezi nimi a magistrátem nevyhovující. Úřady městských částí mohou pouze realizovat koncepce, které vytváří magistrát, a ten není povinen brát v úvahu jejich připomínky. Kromě toho, monitorovací systém pro zjišťování nepovoleného vypouštění odpadních vod není dostatečný, hlavně kvůli nedostatku finančních zdrojů (Vymazal, 2010a). Dále platí, že nevládní organizace by měly více komunikovat s úřady, zejména na úrovni městských částí.

Občané na jedné straně a developeři na straně druhé mají nerovné postavení, což se odráží také v rozdílnosti jejich názorů na využití zelených ploch. Občané si obecně přejí nechat tyto plochy nezastavěné, developeři v nich naopak chtějí stavět. Obě strany proto tlačí na úřady a chtějí prosadit svůj názor. Nemají však stejnou možnost ovlivnit proces rozhodování. Jak jsme uvedli již dříve, úřady nepočítají s účastí veřejnosti a dokonce v ní vidí problém. Z dotazníkového šetření jasně vyplývá, že veřejnost se neúčastní rozhodování a občané mají málo příležitostí ovlivnit vodní hospodářství.

Vodohospodářská infrastruktura

Pitná voda

Podle odborníků je množství pitné vody dodávané Praze ze tří zdrojů (viz kapitola 3.2.1) dostatečné k tomu, aby uspokojilo současnou i budoucí poptávku. Na základě výpočtu uvedeného v tabulce 2 je projektovaná kapacita všech tří zdrojů dohromady (10 850 l/s) mnohem vyšší, než činila celková produkce v roce 2008 (ekvivalentní kapacita 3 964 l/s), a mohla by tak uspokojit dvojnásobný počet lidí než kolik v současné době Prahu obývá (1,18 milionu obyvatel). Kromě toho výše uvedený obrázek dokládá, že od roku 1991 se produkce vody každým rokem snižuje, a to zejména v důsledku zvyšujících se poplatků za metr krychlový vody (v roce 1990 to bylo přibližně 0,1 Kč/m³, v roce 2010 pak 56,51 Kč/m³, tedy 2,20 EUR/m³) (Kinkor, 2010). V důsledku relativního nadbytku pitné vody neexistuje žádný plán pro využívání jiných alternativních zdrojů, například dešťové vody.

Pokud jde o kvalitu pitné vody, ačkoli je splněna národní norma, existují obavy ohledně rizika reziduí hormonů a léčiv ve vodě (Dostál, 2010). V Praze není nicméně podle předpisů povinné tyté látky monitorovat. Ani Světová zdravotnická organizace nepovažuje tyto látky v pitné vodě za faktor ohrožující zdraví a neprosazuje, aby bylo jejich monitorování povinné (Sládek, 2009).

Kanalizační systém

V historických částech Prahy je využíván kombinovaný systém, zatímco území s novou zástavbou mají separovaný kanalizační systém (Rychtecký, 2010). Ten může být využíván rovněž v územích, kde bude docházet k nové výstavbě (zejména území brownfieldů). Využívání separovaného kanalizačního systému může být výhodné, protože předchází přetížení systému a snižuje objem odpadních vod čištěných v ÚČOV, kvalita čištění vody je lepší a náklady na čištění jsou nižší. Argumenty proti přebudování stávajícího kombinovaného kanalizačního systému na separovaný jsou nicméně vysoké náklady a rovněž skutečnost, že stavební práce by mohly paralyzovat celé město (Rychtecký, 2010). Dalším důvodem je dobrý stav starého kanalizačního systému a skutečnost, že potrubí se nachází často pod historickými budovami (Bouček, 2010) a jeho přebudování by mohlo tyto budovy ohrozit.

Přívalová voda

V územním plánu je uvedeno pravidlo, že alespoň 30 % území určeného k zástavbě musí být ponecháno jako zeleň pro vsakování dešťové vody. V rámci projektování budov existují určité náznaky ohledně hospodaření s dešťovou vodou, stále to však není dostatečné.

V některých městských částech (Praha 7 a Praha 8), které leží blízko řeky Vltavy, neexistují žádné limity pro vypouštění přívalové vody do Vltavy. Jiné oblasti, jako Zličín, Štěrboholy - Dubeč či Trojmezí, které jsou blízko malých vodních toků, limity pro vypouštění přívalové vody mají (10 l/s/ha) (Bílek et al., 2010) a plní tak funkci zadržování a vsakování přívalové vody. V některých oblastech Prahy jsou zelené plochy a rybníky, které slouží k zachycování přívalové vody.

Nová ústřední čistírna

Z výsledků našeho zkoumání vyplývá, že je nutné postavit novou ústřední čistírnu odpadních vod. Praha má problém s dusíkem v odpadních vodách. Jelikož nová čistírna odpadních vod má pokrýt rovněž potřeby nové výstavby, je potřeba brát v úvahu i následující faktory:

Prostor, který je k dispozici
Kal produkovaný v čistírně musí být transportován na jiné místo (viz příloha II) (Bouček, 2010), jelikož přímo v lokalitě čistírny není pro zpracování kalu dostatek místa. Jak uvádějí Wanner et al., 2009, v nové ÚČOV má být použita technologie aktivovaného kalu s nízkým organickým podílem. Pro tuto technologii je nutná velká plocha a delší retenční čas než je tomu u technologie s tekoucím aktivovaným kalem (Pospěch, 2010). V příloze II je znázorněn plánovaný kanalizační systém a potrubí pro transport kalu do jiné lokality.


Poloha a riziko povodní
Nová ÚČOV je plánována na stejném ostrově jako stávající a v její blízkosti. Aktivační nádrže s kalovou vodou v ÚČOV Praha.Aktivační nádrže s kalovou vodou v ÚČOV Praha.Lokalita má v rámci Prahy nejmenší nadmořskou výšku, což je výhodné z hlediska využití gravitace k transportu odpadní vody a rovněž vzhledem k tomu, že je zde blízko vodní tok (Vltava), do kterého se vypouští vyčištěná voda. Rozloha ostrova je nicméně omezená, což může mít vliv na kapacitu čistírny. Vzhledem k poloze se rovněž zvyšuje citlivost systému vůči povodním.

Financování
Výstavbu nové ÚČOV zpomalují finanční potíže. Existuje sice možnost získat na výstavbu nové čistírny dotace z EU, ta však kritizuje stávající smlouvu se soukromou firmou Veolia, která platí až do roku 2028. Existence smlouvy může získání dotace znemožnit. Investiční náklady na výstavbu nové ÚČOV dosud nejsou známé, pohybují se však v řádu miliard korun.

Kapacita
Mezi EU a Prahou probíhá také diskuse ohledně kapacity nové ÚČOV. Ta je počítána pro maximálně 2,2 milionu ekvivalentních obyvatel, ačkoli využívaná kapacita bude 1,6 milionu. EU považuje kapacitu nové ČOV za příliš vysokou, hlavní město Praha nicméně zdůvodňuje potřebu velké kapacity čištění odpadních vod vysokým počtem turistů a koncentrací podnikatelských aktivit v Praze (Bouček, 2010).

Přijatelnost pro veřejnost
Lidé žijící v blízkosti ÚČOV si stěžují na zápach. Proto je plánováno zastřešení celé budovy nové čistírny (ta bude fakticky podzemní stavbou). O využití plochy, která vznikne nad čistírnou, se uvažuje k vybudování fotbalového stadionu nebo univerzity, rozšíření zoo, umístění solárních panelů nebo zřízení parku (Bouček, 2010).

Využití vyčištěné vody

Využití vody z ÚČOV v zemědělství není schůdné, jelikož všechna pole se nacházejí daleko a transport vody by byl energeticky náročný, jelikož vodu by bylo nutné čerpat zvlněným terénem více než 20 km (Bouček, 2010). Jedna z usazovacích nádrží v ÚČOV Praha.Po výstavbě nové ústřední čistírny se předpokládá napojení veškeré kanalizace na tuto ÚČOV s tím, že v dlouhodobém horizontu budou zavřeny všechny místní čistírny odpadních vod. Není to však jediná možnost, jak vyřešit problém s dusíkem. Existují i jiné alternativy, například systém DESAR (viz kapitolu Příklady dobré praxe). Ten by bylo možné využít na plochách, ve kterých bude probíhat další rozvoj města, například v brownfieldech. I v současné době existují decentralizované systémy nakládání s odpadní vodou, které nejsou napojené na hlavní kanalizační systém, jako v Dubči nebo v Libni, kde mají lidé žumpy, respektive suché záchody.

Protipovodňová ochrana

V současné době spočívá protipovodňová ochrana hlavně v řízení rizik. V situaci, kdy se očekává povodeň, se podél Vltavy instalují mobilní protipovodňové bariéry, které mají zabránit velkému zaplavení. Povodeň však může překonat jakákoli technická opatření pokud bude větší, než pro jakou jsou tato opatření dimenzována. Bylo by tudíž lepší a bezpečnější hospodařit s dešťovou vodou přímo v místě, kde naprší, aby se vzniku povodně předešlo. Jedná se ovšem nejen o problém Prahy, ale celého povodí Vltavy, kde by bylo nutné zadržovat dešťovou vodu a zajistit její vsakování nebo opětovné použití. Pokud se bude dešťová voda více vsakovat ve směru proti proudu od Prahy, bude jí méně odtékat a tudíž se sníží riziko povodní. Pro tato opatření je nutné najít zdroje financování a zajistit spolupráci mezi Prahou a kraji a obcemi ležícími proti proudu. V současné době je obojí nedostatečné (Dostál, 2010).

Změny využití území

Z hlediska územního plánování je podle výsledků dotazníkového šetření jasné, že většina respondentů je spokojená se současným využitím území. Lidé si přejí mít více rekreačních ploch místo výstavby nových budov. Nicméně podle konceptu nového územního plánu bude v následujícím desetiletí s určitostí docházet k expanzi výstavby, a to ve všech městských částech. Plán tedy neodráží přání lidí.

Osoby, které nám poskytly rozhovory, často upozorňovaly na jeden problém, který souvisí s odtokem vody. Ve vysoce urbanizovaných oblastech má dešťová voda sklon rychle odtékat ze střech budov a vydlážděných ploch do kanalizačního systému pro přívalovou vodu, a když kanalizační systém přestane zvládat zvýšený průtok vody, dochází k záplavám (Wong, 2010). V Praze je proto povinné instalovat systémy zadržování a odvádění vody na jednotlivých domech, zejména v případě nové výstavby (Ševít, 2010). Při výstavbě nových obytných oblastí lze zhoršování odtokové kapacity zabránit buď budováním retenčních nádrží nebo zachováním určitého
procenta zelené (nevydlážděné) plochy, přičemž toto procento musí být specifikováno. Závažnost tohoto problému se s rostoucí hustotou obyvatel bude dále zvyšovat.

Z ekosystémové analýzy a z dotazníkového šetření vyplývá, že lidé řadí problémy podle důležitosti takto: pitná voda, zelené plochy, kanalizační systém, protipovodňová ochrana a voda na plavání. I když se protipovodňová ochrana umístila na čtvrtém místě, povodně nejsou ve třech z pěti sledovaných lokalit považovány za problém. Lze říci, že lidé přikládají nejvyšší význam základním potřebám.

Z pohledu rozvoje Prahy lidé řadili problémy následovně: příroda, vzdělávání, kultura, rekreace a sport. To, že lidé nejvyšší hodnotu připisovali přírodě, svědčí o tom, že považují za důležité začlenění zelených a modrých ploch do struktury města. Z rozhovorů je zřejmé, že odborníci se zaměřují na další funkce ekosystémů, jako je vsakování vody, protipovodňová ochrana a kvalita vody. Můžeme předpokládat, že odborníci si uvědomují, že ekosystémy se navzájem podporují, a tudíž více hovoří o funkcích, které pro veřejnost nejsou tolik viditelné. Odborníci nicméně tvrdí, že ne všechny funkce jsou při plánování rozvoje města brány v úvahu. Ochota platit za protipovodňovou ochranu byla relativně nízká, bez ohledu na to, zda jsou lidé v příslušné lokalitě ohroženi povodněmi či nikoli.

Stanice pražského metra zatopené během povodní v roce 2002Obrázek č. 5: Stanice pražského metra zatopené během povodní v roce 2002


Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu
toxické látky
udrzitelna spotreba
verejnost
odpady
vzduch2
praha2
voda2
biodiv2
stromy