en ru

Spalovnáři matou veřejnost a podhodnocují rizika, tvrdí britský vědec

24.10.2012 - JIHLAVA / PLZEŇ | Tiskové zprávy
Ilustrační foto
Úniky dioxinů ze spaloven do životního prostředí jsou hrubě podhodnocená. S tímto tvrzením dnes na tiskové konferenci sdružení Arnika vystoupil britský odborník Alan Watson (1), který se specializuje na emise ze spaloven, odpadové hospodářství a perzistentní organické látky (POPs) včetně dioxinů. Watson kritizuje mnohými slepě opakovaný argument, že spalovny vyprodukují méně dioxinů než vesnice. Ve své odborné stati dokazuje, že toto tvrzení není pravdivé.

"Někteří politici a podnikatelé riziko toxického znečištění ze spaloven bagatelizují. Přitom jsou dioxiny ze spaloven vážnou hrozbou pro životní prostředí i lidské zdraví, a veřejnost to ví. Pro lidi v místech, kde stojí spalovna, ale ještě více tam, kam se vyvážejí odpady ze spaloven, představuje nebezpečí úniků dioxinů a z nich plynoucí ohrožení ekosystémů zásadní problém. Spalovnářská lobby často obavy lidí zesměšňuje právě přirovnáním zátěže ze spaloven k malým obcím, a obviňuje nevládní organizace ze šíření paniky. Odborné studie, které prošly náležitými recenzemi, ale jejich argumenty zpochybňují," říká vedoucí kampaně Nespaluj, recykluj! Matěj Man z Arniky.

"Tvrzení Evropské komise, že kilogram odpadu spáleného doma vyprodukuje stejné množství dioxinů, jako když ho spálíme deset tun v moderní spalovně, nestojí na důkazech z literatury, která prošla kritickou recenzí. Při spalování na otevřeném ohni se do ovzduší skutečně uvolňuje větší množství dioxinů, než když pálíme odpad o stejné hmotnosti v moderní spalovně. Přestože se z nich emise dioxinů do ovzduší během let díky přísnějším předpisům snížily, zůstávají spalovny odpadů i nadále jejich klíčovým zdrojem. Kontaminovány jsou totiž zbytky z čištění spalin. Ve většině zemí dioxiny v odpadech ze spaloven neregulují žádné legislativní předpisy a ani v zemích, kde takové předpisy existují, se nedaří nakládání s nimi uhlídat," uvádí britský odborník na dioxiny Alan Watson.

Kritice byl vystaven také spalovnářskou lobby hojně citovaný článek Jiřího Horáka, v němž tvrdí, že tři největší české spalovny komunálního odpadu vyprodukovaly v roce 2007 přibližně 90 mg TEQ dioxinů. Podle Arniky se Horák, podobně jako Evropská komise, rozhodl zanedbat více než 99 % emisí dioxinů ze spaloven, které se nacházejí v popelu a strusce vznikajících při spalování. "Když tedy hodnotu opravíme a budeme uvádět celkové množství dioxinů, zjistíme, že tři spalovny komunálních odpadů v České republice vyprodukují ročně přibližně 26 g TEQ dioxinů (2). Vzhledem k extrémní toxicitě těchto látek nelze hovořit o zanedbatelném množství, a to především proto, že ani zdaleka neplatí, že by odpady s obsahem dioxinů byly pod důslednou kontrolou," říká předseda Arniky a vedoucí programu Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík.

Jak ukazují třeba příklady z Liberecka, dochází k obcházení mezinárodně závazné Stockholmské úmluvy. Ta zavazuje signatáře, mezi které Česko patří, aby minimalizovali zátěž životního prostředí dioxiny, ať se do prostředí dostávají kteroukoli cestou – vzduchem, vodou, či v odpadech. Česká legislativa se ale důsledně zaměřuje většinou pouze na emise do ovzduší a částečně i do vody.

Směs strusky a popílku ze spalovny v Liberci má certifikát, že se může používat jako stavební materiál. Orgány ochrany životního prostředí tak ztrácejí kontrolu nad nebezpečnými látkami, které jsou ve směsi. U Frýdlantu na Liberecku se tak stalo, že směs pravděpodobně pocházející z liberecké spalovny Termizo skončila v korytě potoka. Mohlo tak dojít například ke kontaminaci potravního řetězce v nedalekém chovném rybníce. Jak tvrdí ekologická organizace, kompletní předcházení vzniku dioxinů odpovědné úřady neřeší.

Jako model nakládání s odpady sdružení Arnika navrhuje upřednostnit prevenci vzniku odpadu, recyklaci a opětovné využívání odpadu před jeho spalováním. Pálení odpadu pak považuje za energeticky nevýhodné a neefektivní plýtvání cennými surovinami, které navíc uvolňuje do ekosystémů toxické látky. Tato opatření prosazuje Arnika v kampani Nespaluj, recykluj! 

Jak vyplynulo z nedávného průzkumu veřejného mínění, který si nechali zpracovat propagátoři spalovny v Jihlavě, místní lidé vidí situaci podobně. Negativní působení dioxinů se v průzkumu umístilo na předních příčkách obav obyvatel města, místo spalovny by pak upřednostnili lepší sběrné dvory, recyklaci a prevenci vzniku odpadu.

„Místní lidé z okolí Plzně se skutečně obávají stavby nové velké spalovny komunálních odpadů a brání se její stavbě opravdu silně. Jedním z důvodů je i oprávněný strach z toxické zátěže, kterou spalovna přinese. Podle nás je to i důvod, proč mají nevládní organizace z Plzeňska, které bojují za šetrnější nakládání s odpadem, nejsilnější zastoupení v celostátní koalici PRO 3R. Tato koalice sdružuje iniciativy, jež usilují o prevenci vzniku odpadu a jeho lepší recyklaci cenných surovin v něm obsažených, místo aby proletěly komínem spaloven,“ dodává Man.

Poznámky:

(1) Alan Watson je veřejně činný konzultant, který se specializuje na problémy energetiky a odpadů. Od roku 1986 má inženýrský titul ve strojírenství. Sedm let pracoval pro britské ministerstvo životního prostředí. Jako konstruktér pro společnosti působící v oblasti rekuperace tepla, kombinované výroby tepla a elektrické energie a spalovacích procesů. Má bohaté zkušenosti v oblasti nakládání s odpady a toxických látek. Zkoumal a ve svém oboru publikoval odborné články o technologiích a jejich aplikacích. Věnoval se také jejich dopadům na zdraví a životní prostředí z toxikologického hlediska. Své znalosti uplatnil také jako znalec pro britské parlamentní výbory. Byl členem statutárního orgánu ochrany životního prostředí - Poradního výboru agentury pro životní prostředí Walesu.
V současné době je členem expertní pracovní skupiny UNEP, kde se zabývá nejlepšími dostupnými technologiemi a postupy pro aplikaci Stockholmské úmluvy o znečišťujících perzistentních organických látkách, pravidelně vystupuje na konvencích UNEP a prezentuje aktuální dokumenty na workshopech UNEP o chemických látkách a přepravě odpadů.

(2) Podle dat ohlášených do Integrovaného registru znečišťování za rok 2011 – viz http://www.irz.cz (spalovna v Brně 3,2 g TEQ/rok, spalovna Praha – Malešice 14 g TEQ/rok a liberecká spalovna 8,8 g TEQ/rok – vše v odpadech z těchto spaloven).

  • Tiskový mluvčí: Vratislav Vozník, vratislav.voznik@arnika.org, tel. 222 781 471, 606 727 942
Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu