en ru

V této kapitole rozebíráme současný stav a budoucí plány v oblasti vodohospodářské infrastruktury: zásobování pitnou vodou, kanalizačního systému a čistírny odpadních vod. Charakteristiky jednotlivých zkoumaných lokalit jsou uvedeny v příloze III.

Pitná voda

Praha čerpá pitnou vodu ze tří hlavních zdrojů: z vodní nádrže Želivka, vodního zdroje Káraný a z Podolí (viz tabulka č. 2). Kromě těchto velkých zdrojů využívají některé části Prahy zdroje místní. Například v městské části Praha - Zličín je zásobována z místního zdroje polovina domů. Využívání podzemní vody má ve Zličíně dlouhou historii, donedávna šlo o hlavní zdroj pitné vody. Zbývající část domů je napojena na centrální pražský systém zásobování vodou (Veselý, 2010), provozovaný společností Veolia.

Distribuční síť v Praze pokrývá 99,5 % obyvatel, tedy asi 1 230 000 lidí. V roce 2008 činila celková produkce pitné vody 125 milionů m3 (viz graf č. 1), přičemž spotřeba domácností činila 122 litrů na osobu a den (Kinkor, 2010). Vodovodní systém tvoří síť o délce 3 691 km, 919 km přípojek větví, 42 vodáren a 68 zásobních nádrží o celkovém objemu 682 800 m3, dále 263 čerpacích stanic. Od roku 1997 do roku 2009 se ztráty vody ve vodovodní síti snížily ze 43 % na 21 %. Přitom platí, že přibližně 25 % vodovodních potrubí v Praze je starších než 60 let a 282 km sítě je starší než 93 let (Bílek, 2010, Kinkor, 2010).

Jak uvádějí Bílek (2010) a Veolia (2010), kvalita pitné vody dodávané pražskou distribuční sítí vyhovuje evropským normám ve fyzikálních, chemických, mikrobiologických a biologických parametrech. Pokud jde o kvalitu vody, odborníci se obávají znečišťujících látek přítomných v pitné vodě ve stopovém množství1. Nemáme však k dispozici údaje o koncentraci těchto znečišťujících látek ve zdrojích vody a v pitné vodě. Jak uvádí Fuksa (2010), odstraňování těchto látek z pitné vody je obtížné a nákladné.

Kanalizační systém a čistírna odpadních vod

V Praze v současné době fungují dva typy kanalizačního systému. V historickém centru se využívá kombinovaný kanalizační systém (stejným potrubím se odvádí směs odpadní vody a dešťové vody). Ve zbytku Prahy se využívá separovaný systém, s nímž se počítá rovněž v nové obytné zástavbě. Na veřejný kanalizační systém je v současné době připojeno přibližně 1,18 milionů obyvatel (Veolia, 2007). Převážná část (95 %) odpadních vod odváděných kanalizačním systémem se čistí v Ústřední čistírně odpadních vod (ÚČOV), která se nachází na Císařském ostrově v Praze 7.

Tabulka č. 2: Charakteristiky hlavních zdrojů pitné vody pro Prahu

Zdroj vody

Typ zdroje

Dodává

Vzdálenost od Prahy

Maximální kapacita

(l/s)

Želivka (1972)

Povrchová voda z nádrže Želivka

75 %

52 km

6 900

Káraný (1914)

Podzemní voda + voda prosakující z řeky Jizery

25 %

23 km

1 750

Podolí (1929)

Povrchová voda z řeky Vltavy

záložní zdroj

0 km

2 200

Zdroj: Prezentace, ing. Jaroslav Kinkor, PVS a.s (27. května, 2010)

mezera

Obrázek 5: Spotřeba pitné vody a objem vypouštěných odpadních vod v PrazeGraf č. 1: Spotřeba pitné vody a objem vypouštěných odpadních vod v Praze

Zbývajících 5 % se čistí ve 21 místních čistírnách odpadních vod v periferních částech města (Pospěch, 2010; Kinkor, 2010). Jaroslav Kinkor (2010) ze společnosti PVS nám sdělil, že některé místní čistírny odpadních vod budou uzavřeny z důvodů jejich nedostatečné kapacity a skutečnosti, že z odpadní vody neodstraňují dusík. Dlouhodobým záměrem je uzavřít stávajících 21 decentralizovaných čistíren odpadních vod a čistit veškerou odpadní vodu v nové velké ústřední čistírně (Bouček, 2010).

ÚČOV má projektovanou kapacitu 7 m3/s, v roce 2009 do ní průměrně přitékalo 3,7 m3 odpadní vody za sekundu. ÚČOV využívá mechanicko-biologické čistění. Vyhníváním kalu se produkuje bioplyn, který uspokojuje 75 % energetické spotřeby čistírny (Pospěch, 2010). V tabulce č. 3 jsou uvedeny maximální a průměrné hodnoty znečištění v ÚČOV v roce 2009.

Současná ÚČOV není schopná dosáhnout limitů pro odstraňování dusíku (viz tabulka č. 3) podle směrnice EU 91/271/EHS.

Tabulka č. 3: Kvalita odpadních vod čištěných v ÚČOV v roce 2009

Parametr

Jednotky

Přiváděná voda

Vypouštěná voda

Limity pro vypouštěnou vodu

průměr

maximum

průměr

maximum

průtok Q

m3. s-1

3,7

 

3,7

 

7

BSK5

mg.l-1

257

560

5,4

10,3

20

CHSKCr

mg.l-1

635

910

36,1

52,2

80

TOC

mg.l-1

171

240

12,5

17,4

-

IM

mg.l-1

339

590

8,4

16,6

25

N -NH4+

mg.l-1

29,5

42,9

3,7

15,4

12

Nanorg.

mg.l-1

30,3

43,5

16,5

28,1

22

Ncelk.

mg.l-1

54,5

89,5

19,8

34,2

-

Pcelk.

mg.l-1

6,5

10,0

0,69

1,59

1,8

Poznámka: BSK5 - biologická spotřeba kyslíku za 5 dní, CHSKCr - chemická spotřeba kyslíku stanovená dichromanovou metodou, TOC - celkový organický uhlík, IM – nerozpustné látky, N -NH4+ - amoniak, Nanorg. - celkový anorganický dusík, Ncelk. - celkový dusík, Pcelk. - celkový fosfor

Zdroj: (PVK, 2010)

Plánuje se proto vybudování nové čistírny s využitím modernější technologie, což bude mít za následek účinnější čištění odpadních vod (Bouček, 2010). Mají se tak vyřešit výše zmíněné problémy s dusíkem a má to umožnit, aby čistírna sloužila i při budoucím rozvoji Prahy. Kapacita nové ČOV je počítána pro maximálně 2,2 milionů ekvivalentních obyvatel, ačkoli předpokládaná využívaná kapacita bude 1,6 milionu ekvivalentních obyvatel. Výstavba nové ÚČOV má podle plánů začít v roce 2011 a provoz má být zahájen do pěti let. Celý areál ÚČOV bude zastřešen, což má zařízení ochránit před případnou povodní (Bouček, 2010).

Zvláštní případ jsme nalezli v Praze 8 (Karlín a Libeň). V této oblasti existuje přibližně 200 soukromých zahrádek, jež nejsou napojeny na kanalizační systém. Místo toho se v nich využívají suché záchody, buď společné nebo samostatné v každém domě. Na údržbu záchodů jsou najaty specializované úklidové firmy. Dalším zajímavým případem je lokalita Štěrboholy – Dubeč, kde některé domy nejsou napojeny na hlavní kanalizační řad a využívají žumpy (Burian et al., 2000). Přesný počet uživatelů žump není znám. Od vlastníků žump se očekává, že si nechají svoji odpadní vodu odvážet soukromou firmou do ÚČOV, v některých případech je však tato voda v rozporu s předpisy vypouštěna přímo do místních potoků, bez jakéhokoli čištění.

Hospodaření s přívalovou vodou

Pokud jde o systém hospodaření s přívalovou vodou2, většina oblastí Prahy nemá žádná zařízení pro zachycování dešťové vody, její vsakování a opětovné využití (Dostál, 2010). Jako určité prvky, které pomáhají snižovat odtok, slouží nevydlážděné plochy, zemědělská půda, rybníky, atd.  Nedávno revitalizovaná Rokytka protékající Suchým poldrem Čihadla, který se nachází poblíž Černého Mostu.Údaj o tom, jak velkou plochu Prahy pokrývá zeleň a jaké množství vody se v těchto místech zachycuje a vsakuje, není dostupný. Známé je to, že kombinovaný kanalizační systém zachycuje veškerou vodu odtékající po povrchu a odvádí ji do ústřední čistírny odpadních vod. V některých místech, jako je Trojmezí, se však část přívalové vody zachytí v rekreačních rybnících a její zbytek odtéká do malých potoků – Košíkovského potoka a Botiče. Při velkých srážkách může přívalovou vodu zadržovat Práčský rybník až po dobu 2 hodin (Beneš, 2010). Na celém území Zličína shromažďuje přívalovou vodu samostatný kanalizační systém a kanály ji bez čištění odvádějí do Vltavy. Zličín má pro vsakování a zadržování přívalové vody zelené plochy a tři rybníky. V některých čtvrtích Prahy, zejména v centru města, se takové přírodní prvky nevyskytují. Podle územního plánu by proto mělo být při nové výstavbě ponecháno 30 % plochy pozemků jako zelené plochy pro vsakování vody (Růžičková, 2010).

Protipovodňová ochrana

Pokud jde o protipovodňovou ochranu, má se zato, že Praha je po technických úpravách následujících po povodni v roce 2002 chráněna před pětisetletou povodní (Q500). Mezi existující opatření protipovodňové ochrany patří vertikální nábřeží na břehu Vltavy, mobilní protipovodňové bariéry, nádrže, hráze, přehrady a některá zátopová území. Další opatření – konkrétně retenční rybníky, lze nalézt například v lokalitě Trojmezí. Na Zličíně jsou suché poldry, tedy prázdné nádrže
využívané k zachycování vody během povodní (Lesy hl. m. Prahy, 2010). I samotná ústřední čistírna odpadních vod je v současné době chráněna před stoletou povodní, plán na výstavbu nové ČOV však počítá s ochranou před pětisetletou povodní (Rychtecký, 2010).

 


1 Znečišťujícími látkami přítomnými ve stopovém množství (mikropolutanty) jsou látky, které jsou detekovány v koncentraci v rozmezí od ng/l do μg/l (Hollender et al, 2008). V našem případě je termín „znečišťující látky přítomné ve stopovém množství“ používán k označování hormonů a zbytků léčiv.

2 Přívalová voda je voda, která se hromadí na povrchu země v důsledku srážek; může jít o vodu odtékající ze zastavěných území, jako ze silnic a střech. Při nakládání s přívalovou vodou se často využívají zařízení pro zachycování vody, s jejichž pomocí dochází k řízenému vypouštění do recipientů.

Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu
toxické látky
udrzitelna spotreba
verejnost
odpady
vzduch2
praha2
voda2
biodiv2
stromy