Arménie

Zlepšování chemické bezpečnosti jako příspěvek k řešení sociálních problémů ve venkovských oblastech Arménie

Pomoci zemědělcům zavést udržitelné hospodaření a snížit na minimum riziko chemického znečištění v arménských regionech Ararat a Armavir, to je hlavní cíl projektu, který zahájily dvě nevládní organizace Arnika a Arménské ženy pro zdraví a zdravé životní prostředí (Armenian Women for Health and Healthy Environment - AWHHE). Projekt je zaměřen na nalezení řešení, jak zastavit kontaminaci životního prostředí toxickými látkami v několika lokalitách - „horkých místech“, která byla způsobena nevhodným nakládáním s nepoužitými pesticidy a špatným způsobem jejich skladování. Mezi skladovanými pesticidy jsou i takové, které se řadí mezi persistentní organické látky (POPs). Projekt pomůže Arménii splnit povinnosti vyplývající pro ni ze Stockholmské úmluvy

Popis problému

Během éry SSSR byly v Arménii masivně používány vysoce toxické chloroganické sloučeniny / pesticidy (jako například DDT), které se postupně hromadily a následně byly uloženy naprosto nevyhovujícím způsobem – buď bývaly ponechány přímo v nějakých skladech nebo zakopávány bez dostatečných bezpečnostních opatření. To vyústilo v situaci, že s tím má teď země obrovské problémy, protože samozřejmě hrozí kontaminace životního prostředí, která může mít silné negativní důsledky i pro lidi.

Ohrožena je především venkovská populace, která je nejvíce vystavena působení agrochemikálií (přímý kontakt s kontaminovanou půdou, vodou, atd.), zejména kvůli nedostupnosti informací o toxicitě těchto látek a o potenciálně kontaminovaných místech. V Arménii např. chybí seznam hotspotů, což znamená, že lidé nejsou schopni zjistit, kde se nalézají potenciálně nebezpečná místa a kde by třeba rozhodně neměli pěstovat zemědělské plodiny a kde by třeba neměli pít z řeky apod.

Nedostupnost informací je všeobecná – téma chemické bezpečnosti není v Arménii moc diskutované a ani neziskovky se mu moc systematicky nevěnují. Mezi lidmi obecně se tam o nebezpečí pesticidů a současné nepříliš dobré situaci moc neví. Ačkoliv Arménie ratifikovala Stockholmskou úmluvu, tak není co se týče zvyšování chemické bezpečnosti, příliš znát pokrok. Je tam dost špatná legislativa a malý veřejný tlak na to, aby stát postupoval důsledně směrem k ochraně svých občanů. Poté, co se rozpadla infrastruktura zacházení s pesticidy, tam teď je nedostatečná kontrola jejich importu,který dokonce vzrůstá.

Cíle projektu

Zvýšení povědomí o industriálních toxických látkách mezi arménskou populací. Zvýšit zapojení občanské společnosti do rozhodovacích procesů. Základní zmapování znečištění vytipovaných potenciálně ohrožených míst.  

Aktivity ve zkratce

•  Založení sítě neziskovek pracujících na zvýšení chemické bezpečnosti Arménie, stránky, komunikační paltforma
• Založení veřejného informačního centra SAICM (Strategic Approach to International Chemicals Management), kde budou mít lidé přístup k informacím o konkrétních toxických látkách, jejich vlastnostech, efektech atd. (spoustu věcí se bude překládat)
• Tréninky a semináře pro síť neziskovek (o plánování kampaní, o konkrétních látkách,…)
• Založení „farmářské polní školy“, která má poskytovat informace o alternativách k používání pesticidů  a prakticky pomáhat při převádění poznatků do praxe
• Kampaň propagující zlepšení situace chemické bezpečnosti, součástí bude i krátký film
• Investigace na pravděpodobně kontaminovaných místech – vzorkování, analýzy, zpráva, případně seznam kontaminovaných míst
• Konference o chemické bezpečnosti – pozvání budou zástupci neziskového i státního sektoru, novináři, zahraniční experti

Projekt byl finančně podpořen Evropskou komisí, dále z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR, nadací Global Greengrants Fund a mezinárodní sítí IPEN (International POPs Elimination Network). Uvedení podporovatelé nenesou odpovědnost za obsahovou stránku projektu, ta spočívá na programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika a arménské organizaci AWHHE.

Částka, kterou na projekt přispěla Evropská komise: 186000 EUR