Pod zažitým zkráceným termínem dioxiny se skrývají dvě rozsáhlé skupiny chemických látek: polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF). Jsou to v různé míře chlorované tricyklické aromatické uhlovodíky. Jejich přítomnost v životním prostředí je vzhledem k velmi vysoké toxicitě některých představitelů této skupiny látek považována za významný ekologický problém.

Do této skupiny látek patří 75 kongenerů PCDD a 135 kongenerů PCDF. 17 kongenerů, které jsou chlorované v polohách 2, 3, 7 a 8, případně dalších, jsou toxikologicky nejzávažnější a spolu s tzv. koplanárními PCB (u nichž žádný chlór není v orto poloze) jsou zahrnuty do celkového toxikologického ekvivalentu TEQ. Naopak PCDD/F obsahující jeden až tři atomy chlóru nejsou považovány za toxikologicky závažné.

Svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi se PCDD/F řadí mezi typické POPs (= perzistentní organické látky). Jsou velmi málo rozpustné ve vodě (především ty více chlorované), málo těkavé, ochotně se sorbující na povrch pevných částic a jen zvolna podléhající rozkladu.

Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle.“ (zdroj: Státní zdravotní ústav – „Dioxiny v potravinách“)

Otrava vysokými dávkami dioxinů se projevuje tzv. "chlorakné". Typickým příkladem jsou případy dětí ze severoitalského Sevesa či z Vietnamu. Z poslední doby je znám případ otravy ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka.

Do lidské potravy se PCDD/F dostávají prostřednictvím potravních řetězců, přičemž nejvýznačnější cesta vede přes vodní ekosystémy do rybího masa a tuku, které jednak slouží přímo jako potravina, a též slouží jako přísada krmivových směsí hospodářských zvířat, přes která se dostávají do jejich masa a mléka. Dalším významným vstupem PCDD/F do potravin je objemová píce hovězího dobytka, do které se dioxiny dostávají depozicí z ovzduší. Nejvíce kontaminovanými potravinami a krmivy jsou rybí maso, tuk a moučka pocházející z Baltského moře, a dále pak ze Severního moře. Obsah PCDD/F je v těchto oblastech až 10 x vyšší než u ryb z jižní polokoule a Tichomoří.

2,3,7,8 tetrachlordibenzo-p-dioxin je klasifikován jako prokázaný karcinogen pro lidi (kategorie 1). Ostatní látky řazené do skupiny dioxinů byly IARC zařazeny do kategorie 3.

Dioxiny jsou v životním prostředí téměř všudypřítomné vzhledem ke své chemické stálosti. Váží se na prachové částice a na tukové tkáně. Proto je najdeme spíše v sedimentech nežli ve vodách a spíše se s nimi setkáme ve vzorcích živočichů nežli ve vzorcích rostlin. Z hlediska celkové zátěže prostředí je lépe provádět měření zátěže živočichů nežli například měření koncentrací v ovzduší, které jsou značně proměnlivé a vzhledem k vysoké náročnosti měření nemají takovou vypovídací hodnotu jako hladiny dioxinů zjištěné právě ve vzorcích živočichů anebo lidí.

Za pozaďovou hodnotu pro půdy v ČR vypočítali Holoubek a Čupr (2004) koncentraci 2,5 pg I-TEQ/g sušiny. Podrobnější hodnocení zátěže půd pak provedli následovně (všechny koncentrace jsou v pg I-TEQ/g sušiny):
14 – 1,6 – půdy se silnou fluviální zátěží, se silnou imisní zátěží a půdy s dlouhodobou opakovanou aplikací kalů ČOV,
1.3 – 0.5 – půdy z oblastí se smíšenou zátěží i oblastí relativně čistých (především vyšších nadmořských poloh),
0.4 – 0.1 – půdy z převážně čistých území, místy však i území s výskytem průmyslu.

Koncentrace dioxinů zjištěné v ovzduší se pohybují od několika femtogramů I-TEQ/m³ až po 10 746 fg I-TEQ/m³ naměřené v roce 1996 na Náměstí Republiky v Praze. (1 fg = 10^-15 g)

Řadu informací o přítomnosti dioxinů v životním prostředí ČR a způsobu jejich měření obsahují stránky http://arnika.org/dioxin/mereni.shtml.

Graf zachycuje porovnání koncentrací dioxinů v potočních a říčních sedimentech z různých lokalit v České republice.

Obecný emisní limit (PCDD/F):

0,1 ng I-TEQ/m³ (vyhl. č. 356/2002 Sb., příloha 1)

0,1 ng I-TEQ/m³ (limit pro emise do ovzduší ze spaloven odpadů a z provozů pro spoluspalování odpadů (nařízení č. 354/2002 Sb.)

Imisní limit:

*20 fgI-TEQ/m³
* Doporučený (nezávazný) imisní limit pro venkovní ovzduší

Limity pro zeminy podle Metodického pokynu MŽP ČR (Věstník MŽP 3/1996) pro PCDD/F v mg/kg sušiny:

A = 0,001, B = 0,1, C (obyt.) = 0,5, C (rekr.) = 10, C (prům.) = 30

Pro zemědělské půdy není limit pro dioxiny uzákoněn.

Nařízení komise (ES) 1881/2006 stanoví následující maximální limity PCDD/F v živočišných produktech:
(vyjádřeno jako suma dioxinů (WHO PCDD/F-TEQ)

Maso a masné výrobky (kromě poživatelných drobů) z těchto zvířat: skot a ovce / drůbež / prasata (3,0 pg/g tuku / 2,0 pg/g tuku / 1,0 pg/g tuku)

Játra suchozemských zvířat a produkty z nich vyrobené (6,0 pg /g tuku)

Svalovina ryb a produkty rybolovu a výrobky z nich, kromě úhoře. Maximální limit se vztahuje na korýše kromě hnědého krabího masa a kromě masa z hlavy a hrudi humra a podobných velkých korýšů (4,0 pg/g čerstvé hmotnosti)

Svalovina úhoře říčního (Anguilla anguilla) a produkty z ní vyrobené (4,0 pg/g čerstvé hmotnosti)

Syrové mléko a mléčné výrobky včetně máselného tuku (3,0 pg/g tuku)

Slepičí vejce a produkty z nich vyrobené (3,0 pg/g tuku)

Tuk z těchto zvířat: skot a ovce / drůbež / prasata (3,0 pg/g tuku / 2,0 pg/g tuku / 1,0 pg/g tuku)

Směsné živočišné tuky (2,0 pg/g tuku)

Rostlinné oleje a tuky (0,75 pg/g tuku)

Tuk z mořských živočichů (rybí tuk, tuk z rybích jater a tuky z dalších mořských živočichů určené k lidské spotřebě) (2,0 pg/g tuku)

Stockholmská úmluva, POPs protokol k LRTAP konvenci.
Překročení limitů kategorie A v zeminách (a podzemních vodách) se podle Metodického pokynu MŽP ze dne 3. 7. 1996 posuzuje jako znečištění příslušné složky životního prostředí vyjma oblastí s přirozeným vyšším obsahem sledovaných látek.

Překročení limitů B se posuzuje jako znečištění, které může mít negativní vliv na zdraví člověka a jednotlivé složky životního prostředí a které vyžaduje další opatření.

Překročení limitů C představuje znečištění, které může znamenat významné riziko ohrožení zdraví člověka a složek životního prostředí.Překročení limitu C zároveň vyžaduje dekontaminaci území pro daný účel.

Překročení limitů kategorie A v zeminách (a podzemních vodách) se podle Metodického pokynu MŽP ze dne 3. 7. 1996 posuzuje jako znečištění příslušné složky životního prostředí vyjma oblastí s přirozeným vyšším obsahem sledovaných látek.

Překročení limitů B se posuzuje jako znečištění, které může mít negativní vliv na zdraví člověka a jednotlivé složky životního prostředí a které vyžaduje další opatření.

Překročení limitů C představuje znečištění, které může znamenat významné riziko ohrožení zdraví člověka a složek životního prostředí.Překročení limitu C zároveň vyžaduje dekontaminaci území pro daný účel.