dioxiny (PCDD/PCDF)

  • Stručná charakteristika

    Pod zažitým zkráceným termínem dioxiny se skrývají dvě rozsáhlé skupiny chemických látek: polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF). Jsou to v různé míře chlorované tricyklické aromatické uhlovodíky. Jejich přítomnost v životním prostředí je vzhledem k velmi vysoké toxicitě některých představitelů této skupiny látek považována za významný ekologický problém.

    Do této skupiny látek patří 75 kongenerů PCDD a 135 kongenerů PCDF. 17 kongenerů, které jsou chlorované v polohách 2, 3, 7 a 8, případně dalších, jsou toxikologicky nejzávažnější a spolu s tzv. koplanárními PCB (u nichž žádný chlór není v orto poloze) jsou zahrnuty do celkového toxikologického ekvivalentu TEQ. Naopak PCDD/F obsahující jeden až tři atomy chlóru nejsou považovány za toxikologicky závažné.

    Svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi se PCDD/F řadí mezi typické POPs (= perzistentní organické látky). Jsou velmi málo rozpustné ve vodě (především ty více chlorované), málo těkavé, ochotně se sorbující na povrch pevných částic a jen zvolna podléhající rozkladu.

  • Podrobná charakteristika

    Zdrojů úniků dioxinů do životního prostředí je celá řada. Vznikají jako nezamýšlený vedlejší produkt v chemickém průmyslu, papírenství a textilním průmyslu všude tam, kde se pracuje s chlórem. Hlavními zdroji úniků dioxinůy jsou dnes spalovací procesy, ve kterých figurují chlórované látky (spalování odpadů, metalurgie atd.). Zdroje úniků dioxinů pro Českou republiku shrnuje například Národní inventura POPs v ČR (Holoubek, I. a kol. 2003).

    Více informací o dioxinech najdete například na stránkách "Dioxiny".

  • Účinky na zdraví lidí a zvířat

    Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle.“ (zdroj: Státní zdravotní ústav – „Dioxiny v potravinách“)

    Otrava vysokými dávkami dioxinů se projevuje tzv. "chlorakné". Typickým příkladem jsou případy dětí ze severoitalského Sevesa či z Vietnamu. Z poslední doby je znám případ otravy ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka.

    Do lidské potravy se PCDD/F dostávají prostřednictvím potravních řetězců, přičemž nejvýznačnější cesta vede přes vodní ekosystémy do rybího masa a tuku, které jednak slouží přímo jako potravina, a též slouží jako přísada krmivových směsí hospodářských zvířat, přes která se dostávají do jejich masa a mléka. Dalším významným vstupem PCDD/F do potravin je objemová píce hovězího dobytka, do které se dioxiny dostávají depozicí z ovzduší. Nejvíce kontaminovanými potravinami a krmivy jsou rybí maso, tuk a moučka pocházející z Baltského moře, a dále pak ze Severního moře. Obsah PCDD/F je v těchto oblastech až 10 x vyšší než u ryb z jižní polokoule a Tichomoří.

    2,3,7,8 tetrachlordibenzo-p-dioxin je klasifikován jako prokázaný karcinogen pro lidi (kategorie 1). Ostatní látky řazené do skupiny dioxinů byly IARC zařazeny do kategorie 3.

  • Hodnocení karcinogenity podle IARC

    3 - neklasifikovatelná jako lidský karcinogen
  • Výskyt v životním prostředí

    Dioxiny jsou v životním prostředí téměř všudypřítomné vzhledem ke své chemické stálosti. Váží se na prachové částice a na tukové tkáně. Proto je najdeme spíše v sedimentech nežli ve vodách a spíše se s nimi setkáme ve vzorcích živočichů nežli ve vzorcích rostlin. Z hlediska celkové zátěže prostředí je lépe provádět měření zátěže živočichů nežli například měření koncentrací v ovzduší, které jsou značně proměnlivé a vzhledem k vysoké náročnosti měření nemají takovou vypovídací hodnotu jako hladiny dioxinů zjištěné právě ve vzorcích živočichů anebo lidí.

    Za pozaďovou hodnotu pro půdy v ČR vypočítali Holoubek a Čupr (2004) koncentraci 2,5 pg I-TEQ/g sušiny. Podrobnější hodnocení zátěže půd pak provedli následovně (všechny koncentrace jsou v pg I-TEQ/g sušiny):
    14 – 1,6 – půdy se silnou fluviální zátěží, se silnou imisní zátěží a půdy s dlouhodobou opakovanou aplikací kalů ČOV,
    1.3 – 0.5 – půdy z oblastí se smíšenou zátěží i oblastí relativně čistých (především vyšších nadmořských poloh),
    0.4 – 0.1 – půdy z převážně čistých území, místy však i území s výskytem průmyslu.

    Koncentrace dioxinů zjištěné v ovzduší se pohybují od několika femtogramů I-TEQ/m3 až po 10 746 fg I-TEQ/m3 naměřené v roce 1996 na Náměstí Republiky v Praze. (1 fg = 10-15 g)

    Řadu informací o přítomnosti dioxinů v životním prostředí ČR a způsobu jejich měření obsahují stránky http://arnika.org/dioxin/mereni.shtml.

    Graf zachycuje porovnání koncentrací dioxinů v potočních a říčních sedimentech z různých lokalit v České republice.

  • Synonyma

    Polychlrované dibenzo-p-dioxiny (dibenzoparadioxiny) a dibenzofurany, dioxiny a furany, PCDD, PCDF, PCDD/F, PCDD/DF.
  • Limity pro ovzduší

    Obecný emisní limit (PCDD/F):

    0,1 ng I-TEQ/m3 (vyhl. č. 356/2002 Sb., příloha 1)

    0,1 ng I-TEQ/m3 (limit pro emise do ovzduší ze spaloven odpadů a z provozů pro spoluspalování odpadů (nařízení č. 354/2002 Sb.)

    Imisní limit:

    *20 fgI-TEQ/m3
    * Doporučený (nezávazný) imisní limit pro venkovní ovzduší

  • Limity pro vodu

    Odpadní vody:

    0,3 ng TE/l (dioxiny v odpadních vodách z čištění spalin ze zařízení pro spalování odpadů (nařízení č. 354/2002 Sb., př. 4)

    Podzemní voda:

    A=10, B=25, C=50 (limity v pg I-TEQ/l, metodický pokyn MŽP (Věstník MŽP 3/1996)

  • Limity pro půdu

    Limity pro zeminy podle Metodického pokynu MŽP ČR (Věstník MŽP 3/1996) pro PCDD/F v mg/kg sušiny:

    A = 0,001, B = 0,1, C (obyt.) = 0,5, C (rekr.) = 10, C (prům.) = 30

    Pro zemědělské půdy není limit pro dioxiny uzákoněn.

  • Limity pro odpady

    15 μg/kg (max. přípustná koncentrace v opadu (NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1195/2006, kterým se mění příloha IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách)

    *5 mg/kg (NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 172/2007, kterým se mění příloha V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách)

    *Tento limit se uplatní výhradně na skládky nebezpečného odpadu a nevztahuje se na trvalé podzemní uskladňovací prostory pro nebezpečné odpady, včetně solných dolů a vztahuje se na:

    ODPADY Z TEPELNÝCH PROCESŮ;

    STAVEBNÍ A DEMOLIČNÍ ODPADY (VČETNĚ VYTĚŽENÉ ZEMINY Z KONTAMINOVANÝCH MÍST);

    ODPADY ZE ZAŘÍZENÍ PRO NAKLÁDÁNÍ S ODPADY, Z ČISTÍREN ODPADNÍCH VOD UMÍSTĚNÝCH MIMO MÍSTO JEJICH VZNIKU A Z PŘÍPRAVY VODY PRO LIDSKOU SPOTŘEBU A VODY Z PRŮMYSLOVÉHO POUŽITÍ

  • Limity pro potraviny

    Nařízení komise (ES) 1881/2006 stanoví následující maximální limity PCDD/F v živočišných produktech:
    (vyjádřeno jako suma dioxinů (WHO PCDD/F-TEQ)

    Maso a masné výrobky (kromě poživatelných drobů) z těchto zvířat: skot a ovce / drůbež / prasata (3,0 pg/g tuku / 2,0 pg/g tuku / 1,0 pg/g tuku)

    Játra suchozemských zvířat a produkty z nich vyrobené (6,0 pg /g tuku)

    Svalovina ryb a produkty rybolovu a výrobky z nich, kromě úhoře. Maximální limit se vztahuje na korýše kromě hnědého krabího masa a kromě masa z hlavy a hrudi humra a podobných velkých korýšů (4,0 pg/g čerstvé hmotnosti)

    Svalovina úhoře říčního (Anguilla anguilla) a produkty z ní vyrobené (4,0 pg/g čerstvé hmotnosti)

    Syrové mléko a mléčné výrobky včetně máselného tuku (3,0 pg/g tuku)

    Slepičí vejce a produkty z nich vyrobené (3,0 pg/g tuku)

    Tuk z těchto zvířat: skot a ovce / drůbež / prasata (3,0 pg/g tuku / 2,0 pg/g tuku / 1,0 pg/g tuku)

    Směsné živočišné tuky (2,0 pg/g tuku)

    Rostlinné oleje a tuky (0,75 pg/g tuku)

    Tuk z mořských živočichů (rybí tuk, tuk z rybích jater a tuky z dalších mořských živočichů určené k lidské spotřebě) (2,0 pg/g tuku)

  • Ostatní limity

    Integrovaný registr znečišťování:

    Ohlašovací prahy v g/rok (jako TEQ):

    emise do ovzduší = 1
    emise do vody = nestanoven
    emise do půdy = 1
    přenosy mimo provozovnu = 1

    2,3,7,8 tetrachlordibenzoparadioxin je na seznamu látek, které nesmějí být podle vyhlášky č. 26/2001 Sb. součástí složení kosmetických prostředků.

    Pentachlorfenol a jeho soli a estery uváděné na trh nesmějí obsahovat hexachlordibenzoparadioxin (HCDD) v koncentraci vyšší než 0,0002 % hmot. (podle vyhl. č. 221/2004 Sb.)

  • Mezinárodní úmluvy a legislativa

    Stockholmská úmluva, POPs protokol k LRTAP konvenci.
    Překročení limitů kategorie A v zeminách (a podzemních vodách) se podle Metodického pokynu MŽP ze dne 3. 7. 1996 posuzuje jako znečištění příslušné složky životního prostředí vyjma oblastí s přirozeným vyšším obsahem sledovaných látek.

    Překročení limitů B se posuzuje jako znečištění, které může mít negativní vliv na zdraví člověka a jednotlivé složky životního prostředí a které vyžaduje další opatření.

    Překročení limitů C představuje znečištění, které může znamenat významné riziko ohrožení zdraví člověka a složek životního prostředí.Překročení limitu C zároveň vyžaduje dekontaminaci území pro daný účel.

  • Odkazy

    1) http://www.dioxin.cz (Stránky "Dioxiny" spravované sdružením Arnika)

    2) http://arnika.org/dioxin/who.htm (Vyhodnocení zdravotního rizika dioxinů, zpráva WHO v českém překladu)

    3) http://www.chpr.szu.cz/monitor/tds02c/5chem/org/DIOXIN02.pdf („Dioxiny v potravinách“ - stránky SZÚ)

    4) http://arnika.org/dioxin/vietnam.shtml (Dioxiny ve Vietnamu - překlad článku o důsledcích použití Agent Orange ve Vietnamu)

  • Vysvětlivky

    Překročení limitů kategorie A v zeminách (a podzemních vodách) se podle Metodického pokynu MŽP ze dne 3. 7. 1996 posuzuje jako znečištění příslušné složky životního prostředí vyjma oblastí s přirozeným vyšším obsahem sledovaných látek.

    Překročení limitů B se posuzuje jako znečištění, které může mít negativní vliv na zdraví člověka a jednotlivé složky životního prostředí a které vyžaduje další opatření.

    Překročení limitů C představuje znečištění, které může znamenat významné riziko ohrožení zdraví člověka a složek životního prostředí.Překročení limitu C zároveň vyžaduje dekontaminaci území pro daný účel.

  • Literatura

    1) WHO 1998: Vyhodnocení zdravotního rizika dioxinů. Přehodnocení přípustného denního příjmu (TDI). Konzultace WHO 25. - 29. května 1998, Ženeva, Švýcarsko Evropské centrum pro životní prostředí a zdraví při WHO. Mezinárodní program pro chemickou bezpečnost.

    2) Holoubek, I. a kol. 2003: Národní inventura perzistentních organických polutantů v České republice. TOCOEN, Brno 2003.

    3) Holoubek, I., Čupr, P. 2004: Zhodnocení výskytu PCDDs/Fs v půdách ČR a srovnání s nalezenými hodnotami v lokalitě Lysá nad Labem. TOCOEN Brno 2004.

  • Autor

    RNDr. Jindřich Petrlík
  • Email

    Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


podepiste
Sledujte nás na:

Přehled zpráv emailem

Закажите монтаж системы отопления по лучшей цене в Киеве
zachranme-irbise