Obyvatelé bytů zamořených rakovinotvorným azbestem (1) na pražském sídlišti Chmelnice žalují městskou část Praha 3 a dožadují se vyčištění svých bytů od nebezpečné látky. Vyvrcholil tak dvouletý spor nájemníků s úředníky i politiky, kteří dosud požadavky poškozených obyvatel ignorovali a celý problém zlehčovali.
Azbest kontaminoval 210 bytů při neodborné rekonstrukci panelového sídliště, kterou nechala provést radnice třetí městské části (2), aby mohla nemovitosti výhodně prodat. Nájemníci se marně snažili s radnicí domluvit na vyřešení problému prostřednictvím desítek dopisů i osobních setkání. Praha 3 tvrdí, že lidé problém zveličují a odmítá se zabývat řešením. Nájemníci jsou tak nuceni žít v zamořeném prostředí. Pokud soud požadavek obyvatel uzná, bude muset radnice zaplatit za sanaci bytů až desítky milionů korun (3).
Podle prohlášení předsedkyně Občanského sdružení Chmelnice Mgr. Martiny Chmelové se rozhodlo podat žalobu 23 poškozených obyvatel. „Domáháme se odborné sanace našich bytů specializovanou firmou na náklady Prahy 3. Žádnou další finanční kompenzaci nepožadujeme. Naše sdružení reprezentuje 139 domácností, které jsou vinou radnice zamořené. Pokud uspěje pilotní žaloba, očekáváme, že se s radnicí budou soudit i další členové našeho sdružení,“ vysvětlila Chmelová. Předsedkyně občanského sdružení dodala, že žaloby přicházejí po dvouleté marné snaze o dohodu s radnicí. „Požadovali jsme vyčištění našich bytů, ale Praha 3 nás obvinila z vydírání a odmítla se s námi bavit. Nevidíme už jinou možnost, jak se domoci spravedlnosti, než soudní cestou.“
Podle odborných odhadů mohou náklady na vyčištění jednoho bytu od azbestových vláken dosáhnout i několika stovek tisíc korun (3). Byt je totiž nutné vystěhovat a uzavřít. Dělníci v ochranných kombinézách a s dokonalými respirátory musí nejprve odstranit zbylá azbestová potrubí. Všechny povrchy bytu je pak nutné vyčistit silnými průmyslovými vysavači. Po celou dobu prací, alespoň 24 hodin, poběží ventilátory čistící přes účinné filtry vzduch. Kvůli víření rakovinotvorného prachu je nutné celý byt během čištění vystříkat speciální látkou, která obalí mikroskopická lehounká vlákna (3). Vyčistit azbestová vlákna z čalounění nábytku a z koberců je prakticky nemožné. Zamořené vybavení bytu pak lze rovnou vyhodit, protože doslova každé usednutí do pohovky by vířilo zbytky azbestových vláken. Kdyby soud nařídil sanaci všech rekonstruovaných bytů na Chmelnici, radnice Prahy 3 by mohla zaplatit až 60 milionů korun.
„Azbestová vlákna jsou nejvíce nebezpečná, pokud jsou přítomna ve vzduchu a je možnost je vdechnout. Pokud se dostanou až do plic, mohou vyvolávat jejich závažná onemocnění. Je velmi pravděpodobné, že se volná vlákna azbestu vyskytují v prachu ve stoupacích šachtách, chodbách a dalších prostorách domu. Pokud dojde k jejich víření, dostanou se znovu do vzduchu a mohou být vdechnuta,“ řekla MUDr. Helena Kazmarová ze Státního zdravotního ústavu. Ústav hodnotil rizika, která plynou pro obyvatele, když měření v jejich bytech potvrdilo přítomnost azbestu. Podle ústavu představuje nebezpečí i další zdroj azbestu - nefunkční potrubí vzduchotechniky přímo ve spížích bytů: „Přítomnost materiálu s obsahem azbestu se stává rizikem v případě mechanického poškození, při kterém se vlákna uvolňují do ovzduší. Samotná skutečnost, že ve vaší spíži nebo šatní takové riziko číhá, je i velkou zátěží psychickou,“ doplnila lékařka.
K zamoření bytů vlákny rakovinotvorného azbestu došlo v létě 2004. Společnosti SPS engineering a Arkáda, najaté městskou částí Praha 3, začaly tehdy neodborně rekonstruovat bytová jádra panelových domů (2). „Dělníci rozbíjeli azbestocementové klimatizační trubky palicí. Neměli ani roušky nebo ochranné rukavice. Toxická vlákna se tak rozlétla po celém bytě, ve kterém jsme navíc při rekonstrukci stále bydleli. Kusy azbestového potrubí se pak několik týdnů válely na trávníku před domy. Dělníci i obyvatelé byli vystaveni naprosto zbytečnému riziku, aniž by o nebezpečí vůbec věděli,“ popisuje průběh rekonstrukce Vladimír Juptner, jeden z poškozených nájemníků. Pan Juptner si podezřelého nakládání s azbestem všiml jako první, protože se profesně zabývá bezpečností práce.
„Za porušení stavebních a hygienických předpisů a zákonů na ochranu životního prostředí dostala stavební firma SPS engineering, s.r.o. směšnou pokutu dvaceti tisíc korun. Nikdo jiný potrestán nebyl. Radnice neudělala vůbec nic. Dokonce se ani nikomu ze stovek postižených občanů neomluvila,“ vysvětluje Ing. Milan Habásko, proč se připojil k žalobě na Prahu 3. „Nechci žít další roky v zamořeném bytě. Ten, kdo tohle způsobil, musí nést odpovědnost,“ dodává.
„Obyvatelé sídliště Chmelnice se domáhají toho, aby soud uznal, že způsobem provedení stavby došlo k protiprávnímu zásahu do jejich práva na ochranu osobnosti, zdraví a soukromí (4),“ konstatuje Mgr. Pavel Černý z Ekologického právního servisu, který některé žalobce zastupuje. „Aby lidé nemuseli nadále žít v bytech s rizikem onemocnění, které může vlivem azbestu za mnoho let propuknout, musí Praha 3 zajistit odborné vyčištění bytů a demontovat zbylé azbestocementové potrubí, které jim zůstalo dodnes ve skříních, “ říká právník.
V minulých letech způsobil azbest velké potíže například při rekonstrukci pražského Paláce kultury (dnes Kongresové centrum) nebo bývalé budovy Československého rozhlasu na Pankrácké pláni. V obou případech byl azbest použit jako izolační materiál. Podle údajů Mezinárodní organizace práce (ILO) v důsledku expozice azbestu již v celosvětovém měřítku zemřelo nejméně 100 000 lidí. V současné době umírá v Evropě každoročně na následky expozice azbestem pět tisíc lidí a toto číslo se zvyšuje (1). „Evropská unie požaduje po členských státech úplné odstranění azbestu z veřejných budov. V České republice hrozí uvolnění azbestu nejčastěji při rekonstrukcích bytů, protože obyvatelé ani úředníci zpravidla o nebezpečí vůbec nevědí nebo jej zásadně podceňují,“ uvedl vedoucí Centra pro podporu občanů sdružení Arnika Martin Skalský.
