Stručná charakteristika
1,1,1-trichlorethan se v přírodě přirozeně nevyskytuje, je tedy umělou, člověkem vyrobenou chemickou látkou. Za normálních podmínek jde o bezbarvou kapalinu s ostře nasládlým zápachem s širokým spektrem použití. Člověk je nejčastěji vystaven působení 1,1,1-trichlorethanu prostřednictví vdechování jeho par. Krátkodobá expozice vede k příznakům ne nepodobným alkoholovému opojení, dlouhodobé působení však může způsobit i smrt. U zvířat byl prokázán negativní vliv této látky na vývoj plodu. 1,1,1-trichlorethan se jako těkavá látka dostává v podobě páry do vrchních vrstev atmosféry, kde se díky slunečnímu záření rozkládá na atomární chlór, který následně poškozuje stratosférickou ozónovou vrstvu.
V průmyslových provozech jsme se mohli s 1,1,1-trichlorethanem setkat jako s rozpouštědlem (barvy, lepidla) a odmašťovacím činidlem. V domácnostech pak byla tato látka často přítomna v nejrůznějších čistidlech, lepidlech a aerosolových sprejích. Montrealský protokol o ochraně ozónové vrstvy Země z roku 1996 zakázal výrobu a spotřebu 1,1,1-trichlorethanu ve všech rozvinutých zemích. U 1,1,1-trichlorethanu není známá bioakumulace v rostlinné ani v živočišné tkáni.
Podrobná charakteristika
1,1,1-trichlorethan je chlorovaný, alifatický uhlovodík vyráběný chlorací vinylchloridu, nebo vinylidenchloridu. Je znám taktéž pod názvem methylchloroform.
Koeficient potenciálu k rozrušování ozónové vrstvy byl pro 1,1,1-trichlorethan stanoven jako 0,12, což je jen desetina potenciálu chlór-fluorovaných uhlovodíků (např. freony). Relativně delší poločas rozkladu, doba setrvání v nejspodnější vrstvě atmosféry se odhaduje na 6 let (ASTDR, 2006), umožňuje 1,1,1-trichlorethanu negativně působit i v oblastech velmi vzdálených od místa produkce. Je zajímavostí, že v dobách bezstarostného používaní této látky, se daleko vyšší koncentrace nacházely uvnitř budov, které často považujeme za útočiště před znečištěným městským prostředím. Na vině byla právě hojnost 1,1,1-trichlorethanu v nejrůznějších drogistických výrobcích. V roce 1988 bylo například vyrobeno 680 000 tun 1,1,1-trichlorethanu (WHO, 1990).
Bylo zjištěno, že jako těkavá organická sloučenina (VOC) má nepatrnou fotochemickou reaktivitu a tak pravděpodobně významně nepřispívá ke vzniku škodlivého přízemního ozonu nebo fotochemického smogu.
I přes to, že je 1,1,1-trichlorethan brán jako v atmosféře perzistentní látka, z hlediska jeho setrvání a akumulace v ostatních zemských sférách o něm takto hovořit nemůžeme. Látka je příliš těkavá a za příznivých podmínek se často v relativně krátkém čase znovu odpařuje do atmosféry.
Účinky na zdraví lidí a zvířat
Do těla se může 1,1,1-trichlorethan dostat rychle, pokud dojde k vdechování výparů této látky ze vzduchu. Další cestou je konzumace vody nebo jídla s jeho obsahem. Dojde-li k vylití 1,1,1-trichlorethanu na kůži, většina se rychle vypaří a malá část se přes kůži dostane do těla. Na místech úložišť nebezpečných odpadů je nejpravděpodobnějším způsobem vystavení člověka této látce dýchání výparů nebo pití kontaminované vody. Bez ohledu na to, jak se 1,1,1-trichlorethan do těla dostává, se skoro celé jeho množství rychle dostane z těla ven spolu s vydechovaným vzduchem. Malá část, která není vydechnuta, se v organismu přemění na jiné látky nazývané metabolity, z nichž většina se dostane z těla s močí a část je během několika dní vydýchána. V případě dlouhodobějšího vystavení 1,1,1trichlorethanu se ale metabolity začnou v těle shromažďovat, ale rychle tělo opustí, když 1,1,1-trichlorethan přestane na člověka působit.
Po krátce trvajícím vdechování vzduchu obsahujícího 1,1,1-trichlorethan může u lidí dojít k pocitům závratí a omámení, ke ztrátě rovnováhy a koordinace. Tyto účinky zmizí, když člověk přestane kontaminovaný vzduch dýchat. V případě vdechování mnohem vyšších koncentrací této látky, ať už záměrného nebo náhodného či v důsledku nehody, může u zasaženého člověka dojít k upadnutí do bezvědomí, poklesu krevního tlaku a k zastavení tepu. Není známo, zda se na zdraví člověka nějak projeví dýchání nízkých hodnot 1,1,1-trichlorethanu po delší časové období. Pokusy na zvířatech zjistily poškození dýchacích cest a plic a mírné poškození jater po vdechování vysokých hodnot. Působení 1,1,1-trichlorethanu na těhotné krysy u nich vedlo ke zpomalení vývoje zárodků. U těhotných samic králíků byly ve stejném případě zjištěny změny v kostní stavbě zárodků.
Je známo, že požití velkého množství 1,1,1-trichlorethanu poškozuje játra a vede k úhynu zvířat a totéž by mohlo poškodit i lidský organismus.
Hodnocení karcinogenity podle IARC
3 - neklasifikovatelná jako lidský karcinogenVýskyt v životním prostředí
V životním prostředí se nalézá ve formě tekutiny, páry anebo je rozpuštěný ve vodě a dalších chemických látkách. 1,1,1-trichlorethan se při používání v různých provozech a v domácnostech vypařuje do vzduchu, kde přetrvá po dobu 2-10 let. Doba přetrvávání ve vodě a půdě není známa. Z povrchových vod, např. z řek a jezer, v nichž se tato látka částečně smíchá s vodou, se zřejmě vypařuje rychle. Neusazuje se v půdě, ale spolu s vodou může protéci do podzemní vody, kde může být pomocí přírodních organismů rozložena. Polovina jeho obsahu může být touto cestou odstraněna za 200-300 dní.
V osmdesátých letech 20. století byly podle zprávy WHO (1990) v životním prostředí naměřeny následující koncentrace:
Ovzduší: v sousedství podniků vyrábějících či nakládajících s 1,1,1-trichlorethanem byly naměřeny koncentrace až do 86 µg/m3 (16 ppb, w/w).
Vody: v povrchových a podpovrchových vodách byly zjištěny koncentrace až do 1600 µg/l. Z nich se 1,1,1-trichlorethan může dostávat i do pitné vody a kontaminovat ji.
Synonyma
Chlorothene, Aerothene TT, Alpha-T, Genklene, Inhibisol, methylchloroform, MC, 1,1,1-TCE, ethane, 1,1,1-trichloro-Limity pro ovzduší
Emisní limit:
Pro těkavé organické látky (VOC) platí obecný emisní limit 50 mg/m3 pro celkovou hmotnostní koncentraci těchto látek (vyhláška č. 356/2002 Sb.).
Imisní limit:
Imisní limit ani referenční koncentrace pro tuto látku nejsou stanoveny.
Limity pro vodu
Povrchová voda:
130 µg/l (Příloha č. 3 k Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., kde jsou stanoveny "Imisní standardy ukazatelů přípustného znečištění povrchových vod").
Podzemní voda:
Indikátor znečištění je stanoven na 7500 μg/l (Věstník MŽP ročník XIV - leden 2014 - částka 1).
Překročení hodnot indikátorů se posuzuje jako indikace znečištění, které by mělo být dále zkoumáno a hodnoceno, a to především z hlediska rizik pro případné příjemce znečištění a ohrožené ekosystémy.
Limity pro půdu
Limitní hodnoty pro alifatické chlorované uhlovodíky pro zemědělskou půdu (vyhl. č. 13/1994 Sb.):
Jednotlivé: 0,1 mg/kg sušiny
Celkem (součet všech chlorovaných alifatických uhlovodíků): 0,1 mg/kg sušiny.
Hodnoty indikátorů znečištění zemin podle Metodického pokynu MŽP ČR (Věstník MŽP ročník XIV - leden 2014 - částka 1) jsou pro průmyslově využívaná území 38 000 mg/kg sušiny, pro ostatní plochy 8 700 mg/kg sušiny.
Hodnoty indikátorů znečištění půdního vzduchu jsou ve stejném věstníku MŽP stanoveny na 22 000 mg/m3 u průmyslově využívaných ploch a 5 200 mg/m3 u ostatních ploch.
Ostatní limity
Vyhláška 540/2006 Sb. stanoví, že používání 1,1,1-trichlorethanu je omezeno v oblasti léčiv, veterinárních a kosmetických přípravků.
Integrovaný registr znečišťování:
Ohlašovací práh pro přenosy do ovzduší: 100 kg/rok
Ohlašovací práh pro přenosy mimo provozovnu: 1000 kg/rok
Mezinárodní úmluvy a legislativa
Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země.
Výstražné symboly
R věty
R 20 - Zdraví škodlivý při vdechování, R 59 - Nebezpečný pro ozonovou vrstvuS věty
S 2 - Uchovávejte mimo dosah dětí, S 59 - Informujte se u výrobce nebo dodavatele o regeneraci nebo recyklaci, S 61 - Zabraňte uvolnění do životního prostředí. Viz speciální pokyny nebo bezpečnostní listy, S 24/25 - Zamezte styku s kůží a očimaTabulka
Tabulka: Zařazení látky v seznamu látek pro integrovaný registr znečišťování dle Nařízení Evropského parlamenu a Rady (ES) č. 166/2006, dle Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. a dle Nařízení vlády č. 450/2011 Sb.
| č. | číslo CAS | ohlašovaná látka | ohlašovací prahy v kg/rok | více informací | |||
|
A (ovzduší) |
B (voda) |
C (půda) |
D (odpady) |
o seznamu najdete | |||
| 55 | 71-55-6 | 1,1,1-trichlorethan | 100 | zde | |||
Vysvětlivky:
A = ohlašovací práh pro emise do ovzduší
B = ohlašovací práh pro emise do vody a pro přenosy do vody
C = ohlašovací práh pro emise do půdy
D = ohlašovací práh pro přenosy v odpadech
Vysvětlivky
Překročení limitů kategorie A v zeminách (a podzemních vodách) se podle Metodického pokynu MŽP ze dne 3. 7. 1996 posuzuje jako znečištění příslušné složky životního prostředí vyjma oblastí s přirozeným vyšším obsahem sledovaných látek.
Překročení limitů B se posuzuje jako znečištění, které může mít negativní vliv na zdraví člověka a jednotlivé složky životního prostředí a které vyžaduje další opatření.
Překročení limitů C představuje znečištění, které může znamenat významné riziko ohrožení zdraví člověka a složek životního prostředí.Překročení limitu C zároveň vyžaduje dekontaminaci území pro daný účel.
Půdní vzduch:
Kritéria A – jsou stanovena s ohledem na meze citlivosti analytických stanovení
Kritéria C – překročení kritérií C pro půdní vzduch znamená, že zemina v místě odběru může být významně znečištěná. Kritéria C jsou vytvořena jako intervenční hladiny, při jejichž překročení je nezbytné provést další průzkum, případně analýzu rizika.
Literatura
1) WHO 1990: 1,1,1-trichloroethane. Environmental Health Criteria No. 136. IPCS International Programme on Chemical Safety, WHO Geneva 1990.
2) Jech, Č. 1992: V zájmu života ochraňujme ozónovou vrstvu. Publikace Dětí Země, Brno, červen 1992.
Odkazy
ASTDR, 2006 : http://www.atsdr.cdc.gov/PHS/PHS.asp?id=430&tid=76
