Neratovickou chemičku Spolana již téměř celou zaplavilo rozvodněné Labe. Kvůli úniku chlóru byl dnes ve městě vyhlášen třetí stupeň chemické pohotovosti. Již ve čtvrtek voda zaplavila objekt bývalé amalgámové elektrolýzy a okolní půdu zamořenou rtutí. Časovanou bombou ale zůstávají především dva objekty zamořené toxickými dioxiny.
Kontaminovaná zemina by se podle Tomáše Zikmunda, mluvčího holdingu Unipetrol, do nějž Spolana patří, neměla dostat za brány společnosti. Tomu však nechtějí věřit ekologičtí aktivisté, kteří únik toxických látek do Labe považují za pravděpodobný. Na ohrožení životního prostředí odpady z areálu chemičky upozorňují již několik let. Jeden z objektů, v němž jsou uskladněny dioxiny, má ochrannou zídku. Kolem druhého vybudovali odborníci a záchranáři v noci na dnešek provizorní hráz.
V polovině července se ekologická organizace Arnika a hnutí Greenpeace obrátily na ministra životního prostředí Libora Ambrozka s žádostí, aby Spolanu přiměl dekontaminovat znečištěnou část podniku a zabezpečit ji proti povodni. Ekologové ministrovi a České inspekci životního prostředí zaslali výsledky rozborů vzorků, které ve firmě odebrali v květnu. Podle expertíz zemina obsahuje gramy až desítky gramů rtuti na kilogram. Zástupci Spolany však tvrdili, že zveřejněné informace jsou zkreslené a neodpovídají zjištěním nezávislých odborných institucí.
Spolana plánuje zlikvidovat jen část zamoření, další část chce zakrýt betonovým sarkofágem a zbytek rtuti ponechat osudu. Ekologové ale požadují, aby zemina byla vytěžena a rtuť z ní odstraněna. Eliminace této hrozby by měla podle Fondu národního majetku (FNM) začít na jaře příštího roku. Zamoření rtutí v neratovickém areálu pochází z výroby chlóru v 50. až 70. letech. Stará výrobní technologie byla definitivně odstavena v roce 1975.
Objekty v areálu Spolany však také od konce 60. let ukrývají nebezpečí v podobě jedovatých dioxinů. Dioxiny vznikaly v letech 1965 až 1968 jako vedlejší produkt při výrobě chlórovaného herbicidu Arboricid E, přípravku k hubení plevele. Krátce po spuštění výroby se u pracovníků provozů začaly projevovat první příznaky onemocnění, zpočátku považované za druh kožní alergie. Teprve po hromadném onemocnění více než 80 zaměstnanců v letech 1967 a 1968 byla výroba herbicidu ukončena a provozy zakonzervovány. Dioxin postiženým poškodil imunitní systém a způsobil jim metabolické poruchy.
Tři kontaminované výrobní objekty zůstaly ve Spolaně beze změn přes 20 let. Až na začátku 90. let FNM škodu zařadil na seznam starých ekologických zátěží, vzniklých před privatizací, a zároveň se zaručil, že náklady na likvidaci škod uhradí. Problém se dosud podařilo vyřešit pouze v nejméně postižené budově, která byla před čtyřmi lety nákladem 64 miliónů korun zalita do betonového sarkofágu. U zbývajících dvou objektů se dokončuje studie likvidace škod. Až bude některá z variant vybrána, přijde na řadu její posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí. Konečné slovo bude mít Česká inspekce životního prostředí. Firmu, která bude pověřena odstraněním škod, vybere v konkursu FNM. Náklady na likvidaci dioxinů jsou odhadovány na více než dvě miliardy korun.
Většina skladovaných látek je vysoce nebezpečná, riziko ještě zvyšuje špatný stav budov. Podle ekologů měření dokazují, že i při relativně krátké době expozice by pobyt v halách vedl k vážnému poškození zdraví. Vzhledem k tomu, že objekty se nacházejí v záplavové zóně Labe, toxické látky by se mohly vylouhovat do podzemních i povrchových vod, čímž by byly ohroženy okolní biotopy i lidské zdraví, uvádějí ekologové.
Dioxiny jsou mimořádně toxické látky, které patří mezi chlorované organické sloučeniny. Existuje několik stovek látek, které patří do skupiny dioxinů. Už v nepatrných dávkách mohou vyvolávat rakovinu, způsobují také poruchy imunity a nežádoucí hormonální změny.
Greenpeace se začali starými ekologickými zátěžemi ve Spolaně zabývat před dvěma lety v souvislosti s celosvětovou kampaní proti dioxinům. Právě tato firma totiž patří k nejvíce zamořeným továrnám těmito těžko odbouratelnými jedy.
Zdroj: ČTK - Markéta Veselá, Aleš Kézr ped kar
